Hluchavkovité - Lamiaceae

Jednoletý ozimý plevel.

V porovnání s hluchavkou nachovou se vyskytuje spíše na sušších stanovištích, zvláště však na živinami bohatých půdách. Roste na polích, úhorech, loukách a pastvinách, v zahradách, vinicích, na rumištích i podél cest. Je častým plevelem v obilninách, okopaninách, víceletých pícninách i v zelenině. Nevyskytuje se hromadně jako hluchavka nachová, neboť nesnáší zapojené porosty. Více se uplatňuje v širokořádkových kulturách.

Kořen krátký, větvený.

Lodyha vystoupavá až přímá, (5 -) 10 – 20 (- 30) cm vysoká, od báze často větvená, čtyřhranná, řídce až hustě pýřitá.

Listy jsou vstřícné, dole dlouze řapíkaté, horní přisedlé, poloobjímavé; čepele jsou srdčitě okrouhlé až ledvinovité, hrubě vroubkované, tupé.

Drobné květy jsou souměrné, oboupohlavné a tvoří husté lichopřesleny; koruny mají rovnou tenkou trubku, jsou růžové až masově červené, často vůbec nerozkvétají.

Plodem jsou asi 3 mm dlouhé, podlouhle vejčité, dole zúžené, bradavčité tvrdky s vyklenutou přední stěnou, břišní je střechovitá; barva tvrdek je šedohnědá s bělavými skvrnami.

Rozmnožuje se pouze generativně. Rostliny kvetou od jara do pozdního podzimu a snadno i přezimují. Jedna rostlina dokáže vyprodukovat asi 200 tvrdek. Dlouze dormantní tvrdky dozrávají během celého roku a mají dlouhou životnost v půdě. Na podzim vzešlé rostliny dobře přezimují. Nižší teploty nejsou překážkou v růstu, který pokračuje i v zimních měsících. V nepříznivých podmínkách (špatné počasí, chlad) se květy neotvírají a opylují se vlastním pylem. Semena vypadávají na stanovišti a obohacují tak půdní zásobu.

Šíření semen je možné i komposty, zahradními substráty, méně často pak osivem. Semena jsou rozšiřována mravenci, kteří požírají masíčka na semenech.