Výskyt viróz v porostech ozimých obilnin na podzim 2011

03. 12. 2011 Ing. Jan Bílovský, Dr. Ludvík Tvarůžek; Agrotest fyto, s.r.o. Kroměříž Choroby Zobrazeno 8262x

Na uplynulý měsíc listopad nebude hned tak zapomenuto, patrně nejenom v České republice získá přízvisko „nejsušší v dějinách měření“. Věta z denního tisku: „Letos v listopadu naměřili v nejstarší meteorologické stanici v České republice, v pražském Klementinu, jen neměřitelné množství srážek.“ zní skoro jako slovní hříčka. Avšak netoliko na severu Moravy a ve Slezsku bude v listopadu úhrn srážek do 1 mm. I měření v Kroměříži ukazuje podobnou situaci. V roce 2011 už byly dva měsíce silně suché (únor a září), ovšem listopad je překonal. Avšak září 2011 nebylo jen extrémně suché, ale i neobvykle teplé. Za poslední čtyři měsíce bylo naměřeno pouze 43 % srážkového úhrnu, což se bezpodmínečně muselo promítnout i do dění v přírodě a v námi sledovaných polních porostech.

Vysušený půdní horizont se zřetelně projevuje v nedostatku přístupných živin pro ozimé řepky. Dá se očekávat snížená účinnost herbicidů ve všech ozimech, pokud byly použity přípravky obsahující složku s účinností přes půdu, jejichž dobrá účinnost vyžaduje optimální vláhové poměry. Toto teplé a suché počasí bylo příznivé také pro výskyt křísků polních (Psammotettix alienus), kteří působí jako přenašeči viru zakrslosti pšenice - Wheat dwarf virus (WDV). Na problematiku výskytu virových onemocnění letos na podzim jsme se zaměřili v našem posledním aktuálním průzkumu.

Virus zakrslosti pšenice - biologie a škodlivost

Přenos WDV začíná sáním kříska polního na napadené rostlině a po průchodu trávicím traktem se dostává do slinných žláz. Po přeletu kříska a jeho sání na dalších rostlinách dochází k infekci těchto rostlin. Virus se do těla kříska dostává zhruba po pěti minutách sání, k přenosu viru na zdravou rostlinu je nezbytné sání trojnásobně delší. Preinfekční doba viru u křísků bývá obvykle 1 až 4 dny. Infikovaní křísci mohou šířit virus prakticky po celý život (uvádí se až 50 dnů). Virus přenáší dospělci i bezkřídlé nymfy, jejichž význam je však jenom místní. Virus není přenosný z rodičů na potomstvo, nepřenáší se ani mechanicky ani osivem.

Porosty silně napadené virem zakrslosti pšenice nevymetají, což působí ztráty na výnosech. Při silném napadení ozimů (30 až 50 %) je doporučováno kvůli snížení rizika šíření viróz v následném roce porosty zaorat a zvolit náhradní, pro kříska nehostitelskou plodinu. Nejnáchylnější jsou mladé rostliny do fáze třetího listu. K primární infekci dochází na podzim ve vzešlých porostech, kdy mohou být nakaženy až tři pětiny rostlin v porostu, proto je nejdůležitější věnovat této otázce mimořádnou pozornost, poněvadž rostliny jsou po infekci již nevyléčitelné.

Sledování v porostech u může být obtížné i proto, že se v nich mohou vyskytovat další křísci z rodu Psammotettix i z jiných rodů, případně jim podobný hmyz. Po vylíhnutí nymf v jarních měsících může nastat sekundární infekce v ozimech a později i v jařinách. Jarní infekce obilnin však nemají takový hospodářský význam, infekce se může dotknout přibližně 5 % rostlin.

Otázka pro specialisty zní, zda-li je udržitelný názor, že křísek polní je jediný dosud známý přenašeč viru zakrslosti. Zatím jako kuriozitu lze chápat, nález kříska Psammotettix provincialis z poloviny května 2010 na bzeneckém vojenském cvičišti. Jedná se o potvrzení jeho výskytu po mnoha letech. Tento druh je uváděn jako vektor WDV například v Sýrii (A. M. Ekzayes, S. G. Kumari; 2011).

Další ohrožení - virus žluté virové zakrslosti ječmene

Virus žluté zakrslosti ječmene – Barley yellow dwarf virus (BYDV) šíří v porostech výlučně mšice. K hlavním přenašečům patří mšice střemchová (Rhopalosiphum padi), kyjatka travní (Metopolophium dirhodum), kyjatka osenní (Sitobion avenae), mšice kukuřičná (Rhopalosiphum maidis), mšice obilná (Schizapis graminum), mšice broskvoňová (Myzus persica), mšice zhoubná (Diurahis noxia), zkrátka virus je přenášen nejméně 25 druhy mšic (J. Jarošová, B. Jaňourová, J. Kumar; 2009).

Okřídlení jedinci migrují do obilných porostů z blízkých i větších vzdáleností a zakládají nové, obvykle neokřídlené pokolení. Migrační chování okřídlených jedinců je důvodem, proč jsou prvotní symptomy BYDV často viděny na okrajích pozemků a na náhodně se vyskytujících úsecích. Mšice nepřenáší virus na potomstvo, zůstávají v porostech aktivní, dokud teplota neklesne pod 9 – 12 °C.

BYDV je přenášen perzistentním způsobem, což znamená, že virus zůstává infekční v hemolymfě a tělo mšice se stává rezervoárem viru, který může být přenášen celé dny i týdny, v podstatě po zbytek života mšice. Některé mšice jsou schopny virus přenášet již po čtvrt až půl hodině sání. Virus projde celým zažívacím ústrojím vektora, přes hemolymfu do slinných žláz, odkud může být sacím ústrojím vylučován.

Typickými symptomy napadení je zlatožluté až oranžové zbarvení listů a retardace růstu. Žloutnutí postupuje od špiček a okrajů listů a zachvacuje postupně celou listovou čepel. Žloutnutí většinou začíná 1 až 3 týdny po infekci a může být předcházeno tvorbou vodovatých skvrn na listech. Listy a listové čepele se bortí (u ovsa se listy stáčí do ruliček), redukují se asimilační orgány i kořenový systém, časté jsou poruchy v metání, sterilita kvítků, redukce počtu klásků a tvorba zadinového zrna. Napadené rostliny nevytvářejí semena. Symptomy jsou v některých případech těžko odlišitelné od příčin neparazitického původu. Intenzita příznaků závisí především na době infekce. Čím dříve je rostlina infikována, tím bouřlivější je symptomatický projev, a tím větší jsou ztráty na výnosu zrna. Ztráty na výnosech se pohybují v závislosti na lokalitě a ročníku mezi 11 až 47 %.

U ječmene je nejčastějším projevem žloutnutí, u pšenice, žita a tritikale je taktéž obvyklé žloutnutí, případně červenání, u ovsa oranžovění až červenání listů. Na špičkách a okrajích starších listů kukuřice infikované BYDV se vytváří žluté, červené až nafialovělé skvrny. Rostliny napadené viry jsou rovněž náchylnější k biotickým (škůdci, houby) a abiotickým (mráz, sucho) stresům.

Aktuální výsledky a jejich srovnání se stavem na podzim 2010

V rámci služby Monitoring, signalizace, doporučení (MSD) bylo na počátku listopadu 2011 odebráno 164 vzorků ozimých obilnin (pšenice, ječmen, žito, tritikale) v rámci celé České republiky. Následovala laboratorní vyšetření přítomnosti původců virových onemocnění (BYDV, WDV).

Jestliže byla v listopadu 2010 zjištěna přítomnost viru (BYDV) pouze u jediného vzorku z Kolínska, o rok později letos v listopadu 2011 byla laboratorně potvrzena přítomnost virů u čtvrtiny vzorků odebraných v Čechách a u desetiny vzorků pocházejících z Moravy a ze Slezska. Většina pozitivních rostlin byla v růstové fázi počátku odnožování. Ve sledovaných porostech často nebyly patrné příznaky viróz. Rostliny v moravské části republiky byly v důsledku nedostatku vláhy poměrně malé.

Virová zakrslost pšenice byla potvrzena u vzorků z Vyškovska, Kroměřížska, Uherskohradišťska a slabě pozitivní byl vzorek z Hodonínska. Kromě dvou vzorků ozimých ječmenů jsou pozitivní vzorky ozimých pšenic. Žlutá virová zakrslost ječmene byla potvrzena na vzorku z Kroměřížska a Olomoucka, slabě pozitivní byl vzorek ze Zlínska u jednoho vzorku z Novojičínska byla zaznamenána směsná infekce (BYDV i WDV). Dva pozitivní vzorky jsou z odebraných ozimých ječmenů, jeden pozitivní a jeden slabě pozitivní jsou z odebraných ozimých pšenic.

Použité zdroje literatury:

Ekzayes, A. M., Kumari, S. G. (2011): First report oh wfeat dwarf virus and its vector (Psammotettix provincialis) affecting wheat and barley crops in Syria. Plant Disease, 1, 95, s. 76.

Jarošová, J., Jaňourová, B., Kumar, J.: Metodika molekulární detekce viru žluté zakrslosti ječmene v jeho vektorech pomocí RT-PCR; Praha, 2009 http://www.vurv.cz/files/Publications/ISBN978-80-7427-026-0.pdf

Kumar, J., & Jarošová, J.: Metodika molekulární determinace kmenů viru žluté zakrslosti ječmene; Praha, 2008 http://www.vurv.cz/files/Publications/ISBN978-80-87011-85-0.pdf