Aktuální přehled ochrany polních plodin - únor 2013

04. 01. 2013 Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou Ochrana obecně Zobrazeno 7898x

Schopnost obilnin odolávat nepříznivým podmínkám zimy je umožněna schopností rostlin přizpůsobit se projevům klimatu a denním povětrnostním podmínkám. Vnější faktory zimy jsou nezbytnou podmínkou k vyvolání pochodů přizpůsobení rostlin. Je-li však intenzita vnějších faktorů příliš silná nebo když působí příliš dlouho, dochází k poškození a úhynu rostlin. Pro dobré otužení je nutné, aby pokles teplot byl postupný z relativně vysokých hodnot na začátku podzimu až k bodu mrazu koncem podzimu. Další fáze otužování je spojena s výskytem mírných mrazů -2 až -6 °C, které účinněji urychlují nárůst odolnosti.

Ozimé obilniny

Počasí a přezimování ozimých obilnin

Schopnost obilnin odolávat nepříznivým podmínkám zimy je umožněna schopností rostlin přizpůsobit se projevům klimatu a denním povětrnostním podmínkám. Vnější faktory zimy jsou nezbytnou podmínkou k vyvolání pochodů přizpůsobení rostlin. Je-li však intenzita vnějších faktorů příliš silná nebo když působí příliš dlouho, dochází k poškození a úhynu rostlin.

Z meteorologických prvků má rozhodující vliv zejména nízká teplota. Odolnost vůči mrazu patří k nejdůležitějším vlastnostem ovlivňujícím stav ozimů. Dosahovaná odolnost se však během zimy mění a je výrazně ovlivňovaná průběhem počasí. Z hlediska vývinu mrazuvzdornosti ozimů je důležitá etapa otužování, období stability odolnosti a ztráty odolnosti.

Etapa otužování

Pro dobré otužení je nutné, aby pokles teplot byl postupný z relativně vysokých hodnot na začátku podzimu až k bodu mrazu koncem podzimu. Další fáze otužování je spojena s výskytem mírných mrazů -2 až -6 °C, které účinněji urychlují nárůst odolnosti. Proces otužování příznivě ovlivňuje dostatek slunečního svitu na podzim a půdní i atmosférické sucho v době podzimu a začátkem zimy. Naopak pochody otužování jsou potlačeny vyšší půdní teplotou a přesycením ornice vodou, čímž se rovněž zvyšuje škodlivý účinek mrazů. Pro stabilitu vysoké odolnosti během zimy je důležitý výskyt mírných mrazů.

Z agrotechnických opatření ovlivňujících mrazuvzdornost a přezimování je to například promyšlené používání mořidel a intenzita a způsob hnojení, které může významným způsobem zahustit porost. Jedním z rozhodujících činitelů, který může vytvořit dobře zapojený hustý porost, je dodržování agrotechnických termínů setí. Porosty jsou potom vůči nepříznivým podmínkám odolnější. Pozdní termíny setí ozimých obilnin vždy nedávají požadované výnosy. Porosty mají méně odnoží, jsou slabé a mají menší zásobu cukru, a tím jsou i náchylnější k vyzimování. Na druhou stranu jsou však časně seté husté porosty náchylnější na napadení houbovými a zejména virovými chorobami. Ale v žádném případě není možné vycházet z toho, že i pozdní termíny setí vhodných odrůd zajistí dobrý výnos. Může se to stát, ale není to pravidlem.

Stabilita odolnosti

Nejproměnlivější je druhá etapa, charakterizovaná kolísáním odolnosti v závislosti na trvání a počtu oblev v zimním období. Oteplení uprostřed zimy vede ke snížení odolnosti ozimů.

Významnou ochrannou funkcí proti účinkům mrazu je rovněž výška sněhové pokrývky. Pod vyšší sněhovou pokrývkou na nezmrzlé půdě ovšem může vzniknout tzv. vyležení porostů, kdy dochází k narušení energetické bilance, která vzniká nerovnováhou (disproporcí) mezi probíhajícím dýcháním a sníženou fotosyntézou.

Další faktory ohrožující přezimování se uplatňují většinou nepravidelně, časově omezeně a hlavně na relativně menších plochách. Jedná se např. o stres vymokáním, kdy mohou být rostliny zaplaveny vodou z tajícího sněhu i ledu po oblevě a jarní zaplavení může ještě vedle přímého účinku násobit dřívější poškození rostlin mrazem. Při opakovaném zmrznutí a roztátí, kdy se povrchová vrstva půdy vertikálně zvedá, může docházet (zváště u mělce zasetých porostů) i k vytahování rostlin.Přitom může docházet i k přetrhání kořínků.

Zimní sucho následně způsobuje hlavně u nadzemních částí rostlin dehydrataci pletiv, až dojde k jejich zaschnutí a odumření. Při poklesu teplot pod 0 °C kořeny již téměř nepřijímají vodu, přičemž transpirace z nadzemních částí je ještě zesílena nízkou relativní vlhkostí, přímým slunečním zářením a větrem. Názorným příkladem bylo předjaří 2011 na Střední Moravě.

Ztráta odolnosti

Stresové faktory zimního období se většinou uplatňují ve vzájemné kombinaci. K poškození rostlin může dojít v kterémkoliv období zimy, i když riziko výskytu podmínek vyvolávajících ztrátu odolnosti se ke konci zimy zvyšuje.V předjaří nebo počátkem jara souvisí rychlá ztráta odolnosti ozimů vůči mrazu se zvyšováním teploty půdy a s obnovením rychlého růstu a vývoje rostlin.

Hodnocení mrazuvzdornosti a poškození rostlin

Největší odolnost mrazům (mrazuvzdornost) má žito ozimé (až -25 i -30 °C), tritikale ozimé (až -20 °C), pšenice ozimá (-15 až -20 °C), ječmen ozimý (-12 až -15 °C). Velmi záleží na úrovni a době sněhové pokrývky, na odrůdě a na aktuálním stavu mrazuvzdornosti, který se během zimy mění.

Při větším poškození porostu je někdy nutné porost zaorat a provést náhradní osev. Orientační kritické počty rostlin podle stupně odnožení: pšenice ozimá 350–400 odnoží na 1 m², žito 300–350 odnoží, ječmen ozimý víceřadý 350–450 odnoží, ječmen ozimý dvouřadý 400–450 odnoží, tritikale 350–400 odnoží.

Mimo jiné bylo v poslední době prokázáno, že vegetační období se během posledních dvaceti let prodloužilo o 15–25 dní. Což s sebou přináší s narůstajícími meteorologickými extrémy i rostoucí riziko výskytu vegetačních mrazů i holomrazů.

Vyzimování ozimé pšenice

Mrazové poškození ozimého ječmene

Skladištní škůdci

Při skladování větších objemů zrnin je také větší nebezpečí šíření a škodlivosti skladištních škůdců. Při delším skladování v nevhodných podmínkách mohou obiloviny napadnout škůdci nebo i plísně. V zemědělské prvovýrobě se zjišťování a monitorování skladištních škůdců vždy nevěnuje patřičná pozornost. Většina skladištních škůdců je světloplachá (fotofóbní) a žije velmi skrytým způsobem života, proto je jejich výskyt ve skladech velice nenápadný a snadno ujde pozornosti.

Čím dříve se podaří škůdce objevit, tím menší škody stihnou napáchat, a tím menší jsou i náklady na jejich vyhubení. Včasné zjištění škůdců je proto důležitou součástí prevence. Pro jejich průběžné monitorování ve skladech zrnin a krmiv využíváme v praxi lapače feromonové, lepové, světelné, padákové, insekticidní nebo i potravně retenční. Např. feromonový lapač na zjištění přítomnosti potemníků rodu Tribolium v krmivech lze použít i pro reklamaci u výrobce krmných směsí, kterými si většinou do skladů tyto škůdce dovézeme. Do uskladněných obilovin lze použít i jednoduché děrované padákové lapače. Jejich citlivost umožní zjištění škůdce ještě dříve, než nastane jeho kalamitní výskyt.

K nejdůležitějším opatřením v ochraně před skladištními škůdci patří plynování neboli fumigace přípravky s účinnou látkou fosfid hlinitý: Delicia gastoxin a Phostoxin pelety/tablety.

Pro předsklizňovou přípravu provozů, sil a prázdných skladů se nejčastěji doporučují aplikace reziduálních insekticidů nebo prostorové použití insekticidů: Actellic 50 EC, Karate se Zeon technologií 5 CS,www.agromanualshop.cz/hledani/ ,Reldan 22 , Talisma EC a Trebon 30 EC.

Přípravky povolené k ošetřování skladovaného obilí jsou: Actellic 50 EC a K-Obiol EC 25.

Všechny typy chemických přípravků je nutno používat pouze podle platného technologického postupu.

Ošetření napadených zrnin a substrátů, zvláště větších objemů, je vždy složitější a rizikovější, proto je vhodnější se s tímto problémem obrátit na odbornou firmu i proto, že pro aplikaci přípravků na ochranu rostlin registrovaných k ošetřování provozů, sil a prázdných skladů je potřeba mít speciální odbornou způsobilost pro aplikaci chemických přípravků v zemědělských a potravinářských objektech.

Nejnovější technologií aplikace přípravků k ochraně skladovaných obilnin je jejich ošetření přímo během sklizně např. přípravkem K-Obiol EC 25.

Velkým problémem je narůstající rezistence skladištních škůdců k používaným účinným látkám.

Přehled škůdců

Jako nejčastější primární škůdci obilovin se u nás vyskytují: pilous černý (Sitophilus granarius), roztoč ničivý (Lepidoglyphus destructor), roztoč moučný (Acarus siro), pilous rýžový (Sitophilus oryzae), lesák moučný (Cryptolestes ferrugineus), lesák skladištní (Oryzaephilus surinamensis), korovník obilní (Rhyzopertha dominica) a další.

Rovněž jsou rozšířeni i sekundární škůdci, plísňožravé druhy, jako jsou roztoči druhů Tydeus interruptus a Tarsonemus granarius a brouci rodů Cryptophagus a Ptinus.

Škůdci jsou při kontrolách nejčastěji zjištěni v odebraných vzorcích „smetků“ u čističek, v silech, podlahových skladech i v kolnách. Tyto „smetky“ slouží jako potenciální zdroj škůdců, k jejich namnožení a uchování v době, kdy jsou v letních měsících sklady prázdné.

Při skladování luskovin a olejnin platí stejná pravidla jako u obilovin.

Na rozdíl od obilnin, ve kterých se vývoj většiny běžných škůdců zastavuje při kritické vlhkosti substrátu 12,5%, může u olejnin, z důvodu vyššího obsahu tuku, probíhat jejich vývoj i za nižších vlhkostí! U skladovaných olejnin bývá nejvíce škod způsobeno roztoči a místy i zavíječem paprikovým. U luskovin, zvláště v letech se suchým a horkým letním obdobím, se projevuje zvýšení škodlivosti zrnokazů.

Mnozí zemědělci se začnou zajímat o skladištní škůdce většinou až při vyskladňování, nebo když zjistí ve skladech větší výskyty podezřelých brouků. Okem neviditelné napadení roztoči se však většinou zjistí až při vlastním prodeji. Roztoči se také podstatnou měrou, kromě jiných faktorů, podílejí na snižování klíčivosti zaskladněného zrna poškozováním klíčků. Jejich činností se také zvyšuje vlhkost substrátu (pod 12,5 % se již v obilovinách nemnoží) a příměsi prachu a nečistot, které mohou lokálně zamezit provětrávání, a tím zlepšují prostředí i pro rozvoj dalších škůdců.

Opatření

Proto základním opatřením je naskladňovat zrno jen dostatečně suché a vyčištěné. Také vhodné aktivní provětrávání skladovaného substrátu maximálně omezuje potenciální zdroje a ohniska napadení skladištními škůdci. Obvyklou praxí při nižším napadení je jen pročištění vzduchem před vyskladněním obilí. To sice většinu škůdců z obilí odstraní, ale během následné přepravy zbylí škůdci nezůstávají uvnitř masy obilí, ale „stěhují se“ na povrch nákladu. V tenké povrchové vrstvě jsou pak snadno zjištěni kontrolou při vykládce. To mnohdy způsobuje odmítání zboží při výkupu.

Prevence je soubor opatření, jejichž účelem je zabránit výskytu skladištních škůdců a vytvořit nepříznivé podmínky pro jejich případný další vývoj. Prakticky to znamená provádět důslednou kontrolu všeho, co do skladu navážíme a zajistit, aby byly sklady suché, dobře větratelné, měly hladkou neporušenou podlahu i stěny.

Tmavé, nevětrané přeplněné sklady zajišťují velmi vhodné podmínky pro rozvoj škůdců. Zvýšenou pozornost také věnujte převážení a naskladňování déle skladovaných produktů, zejména krmných obilnin a krmných směsí.

Před vlastním naskladněním nezávadného suchého obilí (ještě lépe co nejdříve po vyprázdnění skladových prostor) proveďte perfektní vyčištění skladu a jeho okolí a v případě zjištění nebo podezření na výskyt škůdců i následnou chemickou asanaci vyčištěných skladů. Čím je sklad čistší bez prasklin a škvír v podlaze i stěnách, tím je asanace účinnější. I na slabé vrstvičce prachu se aplikovaný postřik či aerosol rychle rozkládá a ke škůdcům se mnohdy ani nedostane. Při úklidu a asanaci nesmíte zapomenout ani na rošty, části aktivní ventilace a okolí skladu, odkud se škůdci většinou přemísťují do naskladněného obilí. Čím má sklad větší kapacitu, tím je obtížnější ho udržovat v čistotě a bez výskytu škůdců.

Asanace skladů

Jako universální opatření pro předsklizňovu asanaci skladů se nejčastěji doporučují aplikace reziduálních insekticidů (organofosfáty a nebo pyrethroidy ve fromě EC) pomocí klasického vysokoobjemového postřiku, který penetruje (nasákne) i do organických zbytků a prasklin omítky, kde zahubí skryté škůdce. Termické (FOG) a studené aerosoly (ULV), někdy nesprávně označované jako fumigace, postihnou především létající a po povrchu se pohybující škůdce. Jejich penetrační (pronikání do stěn, podlahy) a reziduální (následné) působení je oproti předchozí metodě nesrovnatelně slabší. Pro zvýšení účinnosti je nutné opakování takových zásahů. Používání insekticidních aerosolů je pracovníky DDD poměrně dost preferované pro nízkou pracnost, rychlost aplikace na jednotku prostoru a celkovou menší spotřebu insekticidní jíchy. Na druhé straně je nutné uvážit i fakt, že jsou i pro zákazníka levnější. Posouzení ceny zásahu (Kč/m²) a jeho efektivnosti ve vztahu k typu přípravku a aplikační metodě patří již do sféry podnikatelského rozhodování a rizika. Přípravky je vhodné kombinovat, čímž se zpomaluje vznik rezistence, která v současné době hrozí především u organofosfátů (Werner, 1997).

Pokud je napadené obilí ještě vhodné ke konzumu či krmení, je dobré ho co nejrychleji použít. Prostory (i okolí) náležitě vyčistit od všech zbytků a potenciálních zdrojů škůdců a následně chemicky asanovat některým z povolených chemických přípravků. Při aplikaci fumigačních insekticidních přípravků je vhodné po dobu 2–3 dnů zamezit větrání v ošetřeném skladovacím prostoru. Naopak do takto ošetřených prostorů by se mělo vstupovat až po důkladném vyvětrání! a s použitím dostatečných ochranných prostředků.

Všechny typy chemických přípravků je nutno používat pouze podle platné etikety nebo technologického postupu. Zásadně vždy používejte předepsané ochranné pomůcky! V uzavřených prostorách skladů je při aplikaci pesticidů vždy podstatně větší zdravotní riziko než při ošetřování polních kultur. Proto je vhodnější toto ošetření přenechat patřičně proškoleným pracovníkům.

Asanaci skladů běžně provádějí autorizované firmy s vyškolenými pracovníky.

Nejrazantnější chemickou metodou boje proti skladištním škůdcům je tzv. fumigace neboli plynování za pomocí toxických plynů (nejčastěji fosforovodíku,např. Delicia Gastoxin). Obzvláště v podlahových skladech a malých silech, kde se nadá zrno přepouštět, je to většinou jediná možnost, jak co nejrychleji škůdce zahubit. Plyny na rozdíl od postřiků pronikají i do vnitřku zrn, takže jsou účinné i při skrytém napadení. Dospělci, ale hlavně larvy a vajíčka některých druhů škůdců (např. pilousi, zrnokazi) se vyskytují a žijí uvnitř zrn a nedají se běžně zjistit v mezizrnovém prostoru. Jedním z limitujících faktorů plynování je teplota. Pokud se pohybuje pod 10 °C, jsou i nejjedovatější plyny málo účinné nebo i zcela neúčinné. Insekticidní plyny jsou klasifikovány jako vysoce toxické (T+, ZNJ) a mohou je proto používat pouze pracovníci s příslušnými zkouškami a kvalifikací.

Shrnutí

Již nepatrný počáteční výskyt skladištních škůdců vede ke ztrátám a kontaminaci skladovaných produktů. Při déletrvajícím napadení dochází v ohniscích napadení k zahřívání, zvyšování vzdušné vlhkosti a posléze i k tvorbě plísní. Tyto podmínky jsou příznivé i pro další sekundární škůdce a roztoče. V konečné fázi dochází k totální zkáze skladovaného produktu. Již při malém napadení se zhoršuje možnost odbytu na trhu, a tím i rentabilita skladování. Zejména v teplých ročnících se mohou skladištní škůdci namnožit velmi rychle.

K zásadám správného skladování patří:

- pro skladování obiloviin používat pouze vhodné skladovací prostory;

- udržovat sklady po stavební stránce v dobrém stavu;

- skladovací prostory (případně i okolí) před uskladněním nové sklizně důkladně vyčistit a vhodně ošetřit;

- naskladňovat pouze suché a vyčištěné partie;

- skladovaný produkt průběžně kontrolovat v pravidelných intervalech;

- při napadení provést včas účinná ochranná opatření.

Housenky zavíječe paprikového

Uváděné informace by měly posloužit jako vodítko ke sledování porostů a pro práci v terénu.