Aktuální přehled ochrany polních plodin - únor a březen 2017

17. 02. 2017 Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou Ochrana obecně Zobrazeno 4577x

Uváděné informace by měly posloužit jako vodítko ke sledování porostů a pro práci v terénu.

Ozimá řepka

Přezimování ozimé řepky

Rostliny ozimé řepky v závislosti na odrůdě, růstovém a vývojovém stavu a stupni otužení snášejí mrazy -15 až -20 °C, pod sněhovou pokrývkou i větší. Většina listové plochy sice odumírá již při teplotách -7 až -15 °C, ale kořenový systém dobře vyvinutých rostlin a krycí listy vegetačního vrcholu snesou i nižší teploty vzduchu. K holomrazům jsou o -2 až -4 °C citlivější nedostatečně vyvinuté, slabé rostliny a porosty přehnojené dusíkem. Vyhynutí řepky v zimním období je výsledkem působení více faktorů, které vyvolávají v tomto období poškození porostů. Jedná se o extrémně nízké teploty, často holomrazy, působící většinou společně s vysušujícími větry. Odolnost vůči nízkým teplotám získává řepka v podzimním období. Schopnost adaptace je podmíněna geneticky a je jednou ze sledovaných vlastností odrůdy. Největší škody způsobené vyzimováním nevznikají v letech s extrémně nízkými teplotami, ale v letech s častými změnami teplot v zimě, a to zejména v předjaří. Zvláště déletrvající mráz okolo -8 až -10 °C v měsíci únoru a březnu, doprovázený suchým větrem, ničí všechny slabé rostliny.

Jarní regenerace

V předjarním období, je vhodné zjistit, jak porosty ozimé řepky přezimovaly. Obzvlášť je to důležité, když během zimy klesala teplota hluboko pod bod mrazu a pole nebyla chráněna sněhovou pokrývkou, nebo když během zimy docházelo k opakovaným výkyvům teplot. Střídání teplejších dnů s mrazivými je mnohdy ještě nebezpečnější než dlouhodobé mrazy. Včasné informace o životaschopnosti ozimé řepky jsou důležité pro rozhodnutí, zda takový porost ponechat a posílit oslabené rostliny vhodným přihnojením a dalším ošetřením nebo zaorat a shánět náhradní osivo. Musíme se především soustředit na stav kořenového systému, vegetačního vrcholu, počet životaschopných rostlin a další kritéria, jako je výskyt chorob - konkrétně fómové hniloby. Optimální počet rostlin po přezimování by měl být cca 40–60 ks/m² (minimální alespoň 15 ks/m²). Při vyšší intenzitě pěstování a u hybridů je doporučován nižší počet rostlin a to optimální cca 30–40 ks/m² (minimální alespoň 20 ks/m²). Rovněž posoudíme poškození hrabošem polním, případně i úroveň zaplevelení.

Později zaseté porosty ozimé řepky mohly být také lokálně napadeny virem západní žloutenky řepy přenášeným mšicemi, které se vloňkém podzimu (2016) v porostech řepek vyskytovaly v hojné míře. Příznaky napadení virem se většinou projeví až na jaře jako různě intenzivní žluté až fialové skvrny, deformace listů připomínající posátí mšicemi, později i deformace květenství a šešulí. Způsobené škody i projevy na rostlině (kořenů) bývají o to větší, čím dříve k infekci dojde. V extrémních případech mohou způsobit až 10% ztráty na výnosu.

Včasné obnovení jarní vegetace a poměrně nízké teploty vzduchu a dostatek vláhy podporují rychlejší růst listové plochy a poměrně pozdější přechod do generativní fáze. To jsou jedny z hlavních pozitivních výnosotvorných vlivů počasí. Naopak pozdní zahájení vegetace a nástup relativně vysokých teplot při nedostatku vláhy (a přijatelného dusíku) podstatně snižují počet plodných větví, a tím i šešulí.

Na fungicidně neošetřených porostech mohou být místy slabé až střední výskyty fomové hniloby (Leptosphaeria maculans, anam. Phoma lingam).

Po prohlídce porostů bude důležité včasné přihnojení dusíkem, případně i ošetření fungicidy a aplikace stimulátorů růstu (na počátku dlouživého růstu) - Atonik, Atonik Pro, Agrostim Nitrofenol, Hergit, N-Fenol Mix, Route, Sviton plus, aj. na překonání stresu a podporující regeneraci. Toto ošetření (např. v kombinaci s insekticidem proti krytonoscům nebo s kapalným hnojivem DAM) pomůže rostlinám překonat stres a poškození po zimě, urychluje obnovení jarního růstu, podporuje větvení řepky a násadu květů.

Při (časně) jarním regeneračním hnojení dusíkem je třeba zvážit (podle zásobního hnojení a půdní zásoby) i doplnění dalších chybějících živin, zejména hořčíku, síry a bóru, protože základním předpokladem efektivního využití dusíku z aplikovaných dusíkatých hnojiv je vyvážená výživa řepky i všemi dalšími hlavními živinami a stopovými prvky. Stále platí, že včasná březnová dávka N je pro výnos semene rozhodující.

Slabší – slabé porosty by měly být hnojeny co nejdříve, jakmile to bude možné. Použita by měla být zejména hnojiva typu LAV/LAD, kde je z celkově aplikovaného N alespoň polovina nitrátového dusíku. S ohledem na stav půdy (zejména vlhkost) bude důležité určit výši dávky.

Dobré – silné porosty je také vhodné začít hnojit, jakmile to půdní podmínky dovolí. U těchto porostů však lze předpokládat, že nebudou zpočátku tolik „hladovět“, zvláště na pozemcích, kdy bylo uskutečněno podzimní přihnojení. Jednorázová dávka dusíku může být i vyšší. Další hnojení lze provádět podle vývoje porostu a půdních podmínek.

Jarní hnojení řepky dusíkem podle stavu porostu a půdy (podle Ing. Pavel Růžek, CSc. a kol. VÚRV Praha-Ruzyně, 2012):

1. Upřednostnění hnojiv s ledkovou formou dusíku (LAV, LAD):

- pozdější a rychlejší nástup jara,

- kromě běžných porostů vhodná forma dusíku pro slabé a mrazem poškozené porosty.

2. Upřednostnění hnojiv s amidickou formou N (močovina, UREA^stabil):

- při aplikaci vyšších dávek N na začátku jarní vegetace, zejména v oblastech s častými pozdějšími přísušky,

- při časnějším nástupu jara a riziku pozdějších mrazů,

- běžné porosty kromě velmi slabých a porostů výrazněji poškozených po zimě.

3. Upřednostnění hnojiv s amoniakální formou N v kombinaci se sírou (SA, DASA):

- nedostatek dostupné síry v prokořeněném půdním profilu (po vlhké zimě, na lehkých promyvných půdách, při mělkém prokořenění půdy, při víceletém nehnojení sírou apod.),

- při časnějším nástupu jara,

- běžné porosty kromě velmi slabých a poškozených po zimě.

Na síru je řepka hodně náročná. Síra je přijímána rostlinami převážně jako aniont SO₄^2- z půdy. Jednou tunou výnosu řepka odčerpá z půdy průměrně 18 kg této živiny. Asi polovina z tohoto množství je lokalizována v semenech. Celková dávka síry by se měla v jarním období pohybovat v rozmezí 20–60 kg/ha v závislosti od obsahu síry v půdě.

Problém s dostatečným množstvím rostlinám přístupné síry se začal projevovat v souvislosti s odsířením tepelných elektráren a omezením imisí síry.

Plevele

Pokud jste nestihli odplevelit řepku na podzim nebo i přes herbicidní ošetření řepka zarostla heřmánky, chrpou polní, svízelem, pcháčem aj., lze ji ještě ošetřit přípravkem Galera. Aplikaci možno provádět jakmile plevele obnoví na jaře růst a teploty po několik dnů vystoupí nad 10 °C, a to až do počátku větvení řepky. Je však nutno počítat s tím, že odolnější plevele (svízel přítula, mák vlčí, penízek rolní, kakost maličký atd.) budou potlačeny jen částečně. Na pýr, výdrol obilnin a další trávovité plevele (pokud jste to nestihli na podzim) můžete aplikovat graminicidy: Focus Ultra, Stratos Ultra, Pantera QT, Fusilade Forte 150 EC, Agil 100 EC, Garland Forte aj.

Stonkoví krytonosci

Při nástupu jara sledujte nálet krytonosce řepkového a krytonosce čtyřzubého. Obecně začíná letová aktivita u obou krytonosců do porostů řepek (zaznamenatelná ve žlutých miskách) přibližně ve stejné době, tj. při dosažení teploty půdy 5–7 °C. Při teplotách 10–12 °C se již po hromadných náletech mohou vyskytovat i ve větším množství. U krytonosce čtyřzubého je však letová aktivita obvykle výrazně delší a rozvleklejší. Podstatný rozdíl je v rozložení podílů letově aktivních samic a samců v průběhu letové periody. U obou druhů na začátku náletu převažují samci nad samicemi, přibližně nalétává 3/4 samců a 1/4 samic. U krytonosce čtyřzubého je rozdíl ve prospěch samců ještě výraznější a udržuje se po delší dobu.

Uvádí se, že škodlivější bývá krytonosec řepkový. Přímá škodlivost krytonosce čtyřzubého již bývá menší, ale může přispívat k šíření houbových onemocnění stonku, kdy napadené rostliny někdy nouzově dozrávají. Prvním příznakem výskytu dospělců v porostech je dírkování v čepelích listů po úživném žíru dospělců. Později se ve stonku objevují jednotlivé otvory po kladení vajíček jako bělavě lemované vpichy o průměru asi 1 mm. Samičky krytonosce řepkového kladou vajíčka zpravidla do stonků pod vegetační vrchol. Larvy vylíhnuté z vajíček prožírají stonek směrem dolů. Při silnějším výskytu dochází k deformaci stonku řepky a zejména silné rostliny praskají (prasknout mohou i po jarních mrazech) nebo se i lámou. Při velmi silném napadení larvami hlavní stonek řepky zůstává silně zdeformovaný. Po ukončení vývoje larev jsou ve stonku patrné otvory, kterými larva opustila rostlinu. Mechanicky poškozená místa na rostlině jsou často infikována původci houbových chorob nebo bakteriemi. Napadené rostliny bývají lámavé a předčasně dozrávají.

Přímá škodlivost krytonosce čtyřzubého již bývá menší, ale může přispívat k šíření houbových (bakteriálních) onemocnění stonku, kdy napadené rostliny někdy nouzově dozrávají. Samičky krytonosce čtyřzubého kladou vajíčka později, především do listových řapíků. U slabších rostlin mohou larvy pronikat i do stonků, kde ale působí méně výrazné poškození. V jarní řepce krytonosec čtyřzubý neškodí.

Účinná ochrana proti těmto škůdcům při vlhkém jaru podstatně snižuje napadení fómovou hnilobou i dalšími chorobami. Nejvyšší ztráty vznikají při časném přeletu škůdců na porosty řepky do výšky rostlin 20 cm. Brouci přezimují v půdě (většinou na loňských řepkových polích) a svá zimoviště opouštějí brzy na jaře, při teplotě půdy 6 °C i v období krátkého přechodného oteplení. Hromadnější přelety nastávají, když na pozemku teplota v poledne na slunci přesahuje několik dnů po sobě 12 °C.

Intenzitu výskytu brouků zjišťujeme 2× týdně pomocí žlutých Mörickeho misek (naplněných vodou s přídavkem smáčedla) nebo žlutých lepových desek. Misky nebo lepové desky je potřeba umístit do porostů (zejména pro sledování krytonosce řepkového) včas - již od dosažení teploty 6 °C. Nálet brouků může být na jednotlivých plochách dosti nepravidelný i v rámci jednoho podniku a po hromadném přeletu brouků ze zimovišť se již v miskách odchytí jen velmi malé procento brouků škodících v porostu! První výskyty bývají nejčastěji na pozemcích s jižní expozicí. Proto je jistější souběžně s monitoringem v miskách kontrolovat i napadení rostlin přímo při důkladné prohlídce porostů.

Práh škodlivosti: 3 brouci na 1 lapák za 1 den nebo 1 brouk na 40 rostlin. Tyto hodnoty jsou však spíše orientační a hlavně nás upozorní na výskyt brouků v porostu. Pro upřesnění termínu ošetření je vhodné sledovat pářící se jedince. Po vykladení samic je již ošetření málo účinné. Jako termín pro signalizaci ošetření lze využít i tzv. sumy efektivních teplot.

Ošetření bývá doporučováno při prvních výskytech dospělců v porostech nebo při zjištění drobného poškození listů typickým žírem - dírkováním. Účinnost ošetření závisí zejména na termínu zásahu a použitém přípravku. Nálet brouků a potřeba ošetření se většinou (zejména u krytonosce řepkového) se fenologicky shoduje se začátkem květu zlatice prostřední (Forsythia intermedia) nebo také lidově „zlatý déšť“.

Pro ošetření jsou registrované chemické přípravky: Gazelle, Mospilan 20 SP, Proteus 110 OD, Dursban Delta, Nurelle D, Bariard, Biscaya 240 OD, Calypso 480 SC a z pyretroidů Alfametrin, Bulldock 25 EC, Cyperkill 25 EC, Decis Mega, Fury 10 EW, Karate se Zeon technologií 5 CS, Nexide, Poleci, Rafan, Rapid, Sumi-Alpha 5EW, Trebon OSR a Vaztak Active aj. Do postřikové jíchy lze k insekticidu přidat dle potřeby i fungicid proti fomové hnilobě. Převážná většina chyb při ochraně vyplývá z pozdní aplikace, kdy již byla vajíčka vykladena a účinnost aplikovaných přípravků na vajíčka a vylíhlé larvy je jen velmi malá.

Pro omezení vzniku a šíření rezistence bude vhodnější neonikotinoidy acetamiprid a thiacloprid aplikovat až v pozdějších fázích proti blýskáčkům a šešulovým škůdcům.

V oblastech se zjištěnou převahou krytonosce čtyřzubého (samičky obvykle nalétávají do porostů později), je možné provést první jarní ošetření až na začátku náletu blýskáčků, toto ošetření pak zasáhne najednou jak krytonosce, tak i blýskáčky. Z výsledků se zdá, že ošetření doporučované na krytonosce před začátkem náletu blýskáčků není v případě dominance krytonosce čtyřzubého příliš účinné, protože zasáhne jen samce, kteří v porostu v podstatě moc neškodí. V těchto oblastech bude možné toto ošetření pravděpodobně vynechat, případně přizpůsobit ochranu podle aktuálně zjištěného stavu.

Porost ozimé řepky po přezimování

Rostlina řepky napadená virózou

Zaplevelená řepka na jaře

Letová aktivita stonkových krytonosců viditelná ve žlutých miskách

Potřeba ošetření se většinou fenologicky shoduje se začátkem květu zlatice prostřední

Ozimé obilniny

Hodnocení mrazuvzdornosti a poškození rostlin

Největší odolnost mrazům (mrazuvzdornost) má žito ozimé (až -25 i -30 °C), tritikale ozimé (až -20 °C), pšenice ozimá (-15 až -20 °C), ječmen ozimý (-12 až -15 °C). Velmi záleží na úrovni a době sněhové pokrývky, na odrůdě a na aktuálním stavu mrazuvzdornosti, který se během zimy mění.

Při větším poškození porostu je někdy nutné porost zaorat a provést náhradní osev. Orientační kritické počty rostlin podle stupně odnožení jsou: pšenice ozimá 350–400 odnoží na 1 m2, žito 300–350 odnoží, ječmen ozimý víceřadý 350–450 odnoží, ječmen ozimý dvouřadý 400–450 odnoží, tritikale 350–400 odnoží. Metodika stanovení životaschopnosti ozimých obilnin a řepky - http://www.vukrom.cz/vyzkum/patenty-vzory/metodika-zivotaschopnost

Jarní regenerace

Vzhledem k pokračujícímu suchu se setí ozimů posunulo na drhou polovinu září a říjen 2016. Proto mnohé později seté porosty vzcházely až v teplém listopadu a začaly odnožovat v průběhu zimy nebo až na jaře. Regenerační hnojení urychluje regeneraci rostlin a zároveň je velmi účinným opatřením k nastavení optimální hustoty porostu. Naším cílem by mělo být 400 – 650 klasů/m² podle odrůdy a kvality našich půdních a klimatických podmínek.

Slabší porosty, které jsou po zimě ve fázi 1 až 3 listů, budou vyžadovat vyšší dávku regeneračního hnojení v ledkové (dusičnanové, nitrátové) formě (NO₃^-) na podpoření a urychlení odnožování. A ihned, jakmile to půjde, bychom měli aplikovat CCC, případně společně s mikroprvkem manganem pro další posílení odnoží. Mangan má význam především na půdách s vyšším pH.

Naopak pro již dostatečně odnožené rostliny se 3–4 silnými odnožemi a počtu rostlin 250–350 kusů/m², jestliže nechceme výrazněji podpořit další odnožování, používáme hnojiva nejlépe s amidickou (močovinovou) formou dusíku (NH₂⁺ ). Dávka by měla udržet stávající stav a dále již porost nezahušťovat nadměrným množstvím jarních odnoží. Přitom je důležité, aby se dusík v amidické formě dostal až ke kořenům rostlin. Amoniakální forma dusíku (NH₄⁺ ) v porovnání s nitrátovým dusíkem je již přijatelná i při nižších teplotách a zabudování do rostlin je energeticky méně náročné. Čím dříve začneme s regeneračním hnojením (první polovina března), tím více používáme hnojiva s amonnou a amidickou formou dusíku, zatímco při pozdějším a rychlém nástupu jara upřednostňujeme ledky. Při časném nástupu jara na pozemcích s mírně alkalickým až neutrálním pH nitrátovou formu dusíku (NO₃^-) vynecháváme.

Plevele

Zaplevelené porosty bude nutné co nejdříve (podle stavu pozemků) ošetřit proti plevelům vhodným herbicidem - s ohledem na spektrum plevelů a možnosti jeho použití za nízkých teplot na bázi sulfonylmočovin, triazolpyrimidinů a substituovaných močovin: Hurikane; Kantor Plus; Ataman, Glean 75 WG, Aurora 40 WG, Ally SX, Pike, Biplay SX, Traton SX, Granstar 75 WG, Express 50 SX, Nuance, Logran 20 WG aj. Dávka herbicidu se musí upravit podle velikosti plevelných rostlin. U časně setých zaplevelených porostů je vhodné volit vyšší dávky i při časných aplikacích.

Porosty, kde přetrvává zaplevelení pcháčem rolním, šťovíkem kadeřavým a případně dalšími vytrvalými plevely, bude vhodné ještě ošetřit později některým herbicidem s účinnou látkou MCPA, 2,4-D, clopyralid, dicamba aj. Maximální herbicidní účinnosti dosáhneme při aplikaci na plevele ve fázi listové růžice až do výšky 20–30 cm pcháče a při teplotách nad 12 °C. Toto ošetření lze spojit s případným ošetřením proti listovým a klasovým chorobám.

Houbové choroby

Na některých lokalitách s déletrvající sněhovou pokrývkou, může dojít i k vážnějšímu poškození porostů ozimých obilnin růžovou sněžnou plísňovitostí (plíseň sněžná). Jedná se o chorobu, která ohrožuje porosty během zimy i v časném jaru a může podstatně přispět k jejich vyzimování. Ještě výraznější poškození mohou být u okrasných trávníků. Původcem této choroby je fytopatogenní houba Monographella nivalis (syn. Fusarium nivale, anam. Gerlachia nivalis), která napadá obilniny a trvalé travní porosty. Pohlavní stadium houby (Monographella nivalis) se vyskytuje v průběhu zimy a na jaře na posklizňových zbytcích. Tato houba může působit špatné klíčení osiva a vzcházení rostlin, při kterém dochází k hnědnutí kořenů a bází rostlin (mezi kořeny a  prvním listem), vznik skvrnitostí na listech a šroubovitému kroucení klíčků. Nepravidelný růst klíčků však může být způsoben i jinými příčinami, např. nevhodným mořením, špatným uskladněním osiva apod. Houba však může vyvolat preemergentní odumírání rostlin již na podzim. V předjaří se pak na listech napadených rostlin později vytváří bílý až narůžovělý (lososový) povlak houby, způsobený tvořícími se shluky konidií. Napadené rostliny mají také slabší kořenový systém a postupně odumírají - jednotlivě, případně i celé skupiny. Důsledkem je mezerovitý a prořídlý porost. Napadení chorobou je silně podmíněno průběhem povětrnosti, zejména sněhovou pokrývkou, její výškou a zvláště nebezpečné jsou ledové krusty, pokud na porostech setrvává dlouhodobě vrstva mokrého sněhu nebo pokud sníh napadá na neumrzlou půdu. Také na jaře, po sněhových přívalech a nástupu teplot 4 až 6 °C, kdy se může poměrně rychle namnožit. Škodlivost záleží na délce trvání těchto podmínek. Více poškozeny bývají husté porosty, a také porosty na hodně utužených půdách. Jedná se o dispoziční onemocnění. To znamená, že ani v případě infikovaného osiva nemusí dojít k odumírání rostlin, pokud nenastanou podmínky příznivé pro rozvoj patogena, tj. před zimou je porost dostatečně silný a v předjaří dlouho neleží sníh. Houba je přenosná osivem, ale za dominantní je považován přenos půdou. V půdě houba saprofyticky přežívá na odumírajících rostlinných zbytcích. Infekce probíhá tak, že v půdě rostoucí mycelium proniká (penetruje) do spodní (nadzemní i podzemní) části rostlin. Plíseň sněžná může být zjištěna i v pozdních růstových fázích při vlhkém počasí příznivém pro chorobu a teplotách v rozmezí od 0,5 do 16 °C. Patogen se stává neaktivním, ale pouze na přechodné období, když porost usychá a teploty stoupají. Hlavním obdobím nástupu epidemie je však zima a počátek jara, především pod sněhovou pokrývkou a na nezmrzlé půdě. Mořením lze zabránit projevům choroby jen v omezeném měřítku, protože účinnost mořidla obvykle netrvá až do jara. Ochrana: Předpokladem zdravého porostu je kvalitně namořené zdravé osivo, využití odolnosti u vhodně zvolené (tolerantní až rezistentní) odrůdy v kombinaci s podzimním fungicidním ošetřením.

Především na ozimých ječmenech bývá výskyt této choroby doprovázen i výskytem palušky (Typhula ssp.), eventuálně houby Pseudocercosporella herpotrichoides. Paluška travní - šedobílá sněžná plísňovitost obilnin je další z chorob, které se mohou podílet na vyzimování porostů ozimých obilnin. Tuto chorobu způsobuje houba Typhula incarnata. Napadá především porosty ozimého ječmene, napadena však může být i ozimá pšenice, případně ozimé žito a pícní trávy. Projevuje se na jaře po roztání sněhu. Napadené rostliny se vyskytují v řádcích nebo v hnízdech. Nejprve odumírají starší listy od špiček, přičemž mladší listy jsou úzké a tuhé, nápadně žlutě zabarvené. Při silném napadení může docházet i k odumírání celých rostlin, neboť je zničen kořenový systém. Typickým příznakem napadení touto houbou jsou v listových pochvách i na kořenech vznikající sklerocia. Sklerocia vznikají jednotlivě nebo ve shlucích, jsou červeně nebo hnědě zbarvená, 0,5 až 4 mm velká. Sklerocia přežívají v létě v klidu na povrchu nebo v malé hloubce pod povrchem půdy, prorůstají v mycelium při nízkých teplotách v září nebo v říjnu a infikují kořeny nebo nadzemní části rostlin. Později se tvoří nová sklerocia. Ochrana: Přímá ochrana neexistuje, některá mořidla vykazují vedlejší účinky i proti této chorobě. Napadení podporuje vysoká půdní vlhkost, teploty kolem 0 °C a časná a dlouhodobá sněhová pokrývka. Onemocnění se vyskytuje častěji na lehkých půdách s nízkou biologickou aktivitou. Náchylnější jsou oslabené rostliny (mráz, padlí, herbicid apod.). Nepřímou ochranou je pozdější, hustší a mělčí výsev, nezařazovat ozimý ječmen po ozimém ječmeni, zvýšená péče o oslabené porosty (lehké převálčení, přihnojení N).

Porost pšenice ozimé po přezimování

Zaplevelený porost pšenice ozimé pcháčem rolním

Růžová sněžná plísňovitost (plíseň sněžná) na pšenici ozimé

Paluška travní (šedobílá sněžná plísňovitost obilnin) na ozimém ječmenu

Ozimý ječmen poškozený růžovou sněžnou plísňovitostí a hrabošem polním

Mák

Na lokalitách, kde na máku pravidelně škodí krytonosec kořenový, je třeba věnovat tomuto škůdci zvýšenou pozornost. S nárůstem osetých ploch se také rozšířila a zvýšila škodlivost houbových chorob, zejména plísně máku (Peronospora arborescens) a helmintosporiové nekrózy máku (Pleospora calvescens). Původci obou chorob se mohou přenášet i infikovaným osivem, proto je nutné používat osivo jen ze zdravých porostů.

Krytonosec kořenový

Hostitelskými rostlinami krytonosce kořenového jsou všechny druhy pěstovaného i planého máku. Největší škody působí dospělí brouci úživným žírem na vzcházejících rostlinách máku do velikosti 4 až 5 listů, zvláště za suchého počasí. Listy mladých rostlin jsou skeletovány okénkovým žírem, pokud jsou rostliny z pozdějších výsevů ještě ve fázi jen několika lístků, dochází až k totálnímu zničení celých rostlinek. Krytonosec kořenový přezimuje jako vylíhlý brouk. Brouci nalétávají do porostů na vzcházející mák obvykle od druhé poloviny dubna. Po úživném žíru (trvá až 8 dní) samičky kladou vajíčko (až 300 kusů) do vyhlodané jamky v hlavním nervu na spodní straně listů. Na jedné rostlině může být 10 i více larev. Larvy zpočátku poškozují listy, ale největší škody způsobují na hlavním kůlovém kořenu, který silně poškozují žírem (vytvářením chodbiček a jamek). Tím dochází k oslabení rostlin. Poraněná místa jsou vstupní branou pro řadu patogenních mikroorganizmů, které mohou následně způsobit i úhyn rostlin máku. Larva se kuklí ve vejčitém hliněném kokonu v půdě. Krytonosec kořenový je suchomilný a teplomilný. Jarní chladné a deštivé počasí a zvláště déletrvající mrazy jsou pro jeho vývoj nepříznivé. Škody způsobuje především za sucha, zvláště u pozdně setých nestejnoměrně vzcházejících porostů.

Ochrana: Rozsah škod lze omezit raným výsevem a všemi agrotechnickými opatřeními urychlujícími vývoj a růst rostlin (zvýšit výsevek, snížit, případně vynechat dávky kořenových herbicidů). Také výsev mořeného osiva zvláště u pozdějších výsevů sníží napadení. Avšak po omezení používání mořidel obsahujících neonikotinoidy není k insekticidnímu moření máku v současné době povolen žádný účinný přípravek. Při silném tlaku škůdce nutno provést foliární insekticidní ošetření. Termín sledování (monitoring napadení) je v období od vzcházení máku až do 4.–5. listu (BBCH 10–25). Odpočty brouků na řádcích vzcházejícího máku je vhodné provádět brzy z rána a pozdě odpoledne za pěkného počasí, kdy jsou brouci nejčilejší a přijímají potravu. Ošetření se provádí po zjištění prvních příznaků napadení (asi 5 dní po začátku náletu) v době maxima výskytu brouků. Práh škodlivosti je 3 brouci na 1 běžný metr řádku při vzcházení máku. Ošetření je účinnější v nižších růstových fázích do 2–3 pravých listů (růstová fáze BBCH 22–23), pozdější ošetření proti larvám na kořenech je již neúčinné. V současnosti jsou pro plošné ošetření povoleny přípravky: Cyperkill 25 EC, Rapid, Nexide, Dursban Delta a Nurelle D.

Tab.: Maximální možné dávky použitých herbicidů v závislosti na vývojové fázi máku

Prořídnutí porostu máku způsobené krytonosem kořenovým

Zaplevelený porost máku

Mák poškozený herbicidem

Ostatní polní plodiny

Hraboš polní

Poslední teplé a sušší ročníky byly příznivé pro rozvoj populace hraboše polního i dalších hlodavců. V ozimých obilninách, pícninách, ozimé řepce i kmínu, kde mu nebyla věnovaná patřičná pozornost, začal již opět ohniskově škodit. Rovněž jeho škodlivost narostla v sadech i zahradách. Nejúčinnější proti jeho dalšímu přemnožení jsou opatření prováděná na jaře. K zajištění optimálního efektu je třeba chemické přípravky aplikovat již v době probouzení vegetace, kdy jsou nástrahové přípravky pro hraboše velmi atraktivní potravou.

Populační hustotu hraboše polního sledujeme podle počtu užívaných nor na 1 ha především na jaře, někdy již v předjaří, ještě před nástupem rozvoje populací hraboše a na podzim, po zasetí ozimých plodin a jejich vzejití, abychom ochránili nové osevy ozimých obilnin a řepky před poškozením, které se většinou v zimním období zvyšuje. V případě potřeby kdykoliv, když potřebujeme zjistit početnost výskytu. Na každé lokalitě větší než 5 ha (ve zvolené plodině) uskutečníme 4 průchody, každý o délce 100 m a šířce 2,5 m. Procházíme porostem úhlopříčně a počítáme užívané nory. Jako užívanou noru hodnotíme tu, kde u východu z nory je čerstvý výhrabek, trus, čerstvé zbytky potravy, okolní vegetace je okousána, trus je i na cestičkách v okolí nory nebo byl spatřen živý hraboš. Zjištěný počet nor ze 4 průchodů vynásobíme 10, a tím získáme celkový počet užívaných nor na ha. Aby bylo sledování dostatečně přesné, neměl by být porost při šířce průchodu 2,5m vyšší než 10–15 cm.

Pro jarní období je v porostech ozimých obilnin, řepky ozimé, máku, kmínu aj. orientačně považováno za silný výskyt již 210 a více užívaných nor hraboše polního na 1 ha. Střední výskyty jsou v rozmezí 50 až 200 užívaných nor na 1 ha. Ošetřování proti hraboši polnímu se doporučuje při dosažení střední až silné početnosti.

Po zjištění intenzity výskytu hraboše polního je vhodné napadené porosty včas ošetřit rodenticidy ještě před vznikem velkých ztrát. Slabší porosty plodin je vhodné ošetřit i se zjištěnými ohniskovými výskyty hraboše. Základní formou ochrany porostů je hubení hrabošů v ohniscích na jaře.

Na louky, pastviny, ovocné dřeviny, zeleninu, okrasné rostliny a polní plodiny lze aplikovat ručně do užívaných nor přípravek Polytanol v dávce 13 tabl./noru nebo 5 g na noru podle signalizace, max. 1x za rok.

Před použitím přípravku si vždy přečtěte pokyny k použití a dodržujte je, abyste se vyvarovali rizik pro člověka a životní prostředí.

Řepka poškozená hrabošem polním

Abyste se při aplikaci přípravků vyvarovali rizik pro člověka a životní prostředí, vždy si před použitím přečtěte (etiketu) pokyny k použití přípravku a důsledně dodržujte doporučení a omezení.

* do spotřebování zásob

Aktuální přehled ochrany polních plodin - únor, březen