Deset let portálu Intersucho

01. 04. 2026 Ing. Veronika Venclová, Ph.D.; Agromanuál Management Zobrazeno 87x

Odborná akce věnovaná 10letům portálu Intersucho se uskutečnila začátkem února ve Větrném Jeníkově a potvrdila, že sucho již nelze chápat jen jako dočasný problém, ale jako nový rámec, ve kterém se české zemědělství pohybuje a pohybovat bude. Diskuze odborníků z oblasti klimatologie, agronomie a vodního hospodářství ukázala, že cestou k adaptaci není jediné opatření, ale schopnost propojovat data, praxi a dlouhodobé plánování.

Sucho se v české krajině během poslední dekády definitivně proměnilo z epizodického extrému v trvalý faktor, který zásadně ovlivňuje produkční schopnost půdy i stabilitu výnosů. Klimatická data dlouhodobě potvrzují růst průměrné teploty přibližně o 2 °C oproti 2. pol. 20. století, což v agronomické praxi znamená ztrátu zhruba 100 mm vody ročně v důsledku zvýšeného výparu, a to i při srážkově průměrných letech. Tento vztah opakovaně zaznívá ve výstupech Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (CzechGlobe), které ukazují, že i stabilní úhrny srážek dnes vedou k sušší půdě.

Setkání se uskutečnilo v tradičně zaplněném sálu Kulturního Domu Větrný Jeníkov

Zásadním problémem přitom není pouze množství srážek, ale celkově narušený vodní režim půdy. Jak upozorňuje Prof. Ing. Miroslav Trnka, Ph.D., řada půdních typů v intenzivně obhospodařované krajině ztratila schopnost vodu efektivně přijímat, akumulovat a postupně uvolňovat. Dlouhodobé utužení, úbytek organické hmoty a zhoršení půdní struktury vedou k tomu, že přívalové srážky z pozemků rychle odtékají, zatímco v období sucha chybí zásoby vody v hlubších vrstvách profilu.

Rozhodující roli proto hraje práce s celým půdním profilem, nikoliv pouze s povrchovou vrstvou. Tento fakt je dlouhodobě zohledňován i v dostupných informacích na portálu Intersucho, který se stal základním nástrojem pro sledování sucha v ČR. Je zde hodnocen stav půdní vláhy ve vrstvě 0–40 cm a 40–100 cm. Tyto údaje byly velmi zajímavé např. v minulém roce, kdy nastal doposud unikátní jev, tzv. zelené sucho. Jedná se o stav, kdy porosty vykazují dobrou vizuální kondici, ale v hlubších vrstvách půdy chybí rozhodující zásoba vody, jak popsala Doc. Ing. Lenka Bartošková, Ph.D.

Na nutnost práce se získanými daty dlouhodobě upozorňuje Prof. Ing. Zdeněk Žalud, Ph.D., podle něhož se agronomická praxe musí posunout od intuice k systematické práci s informacemi. Na monitoring sucha navazuje portál Agrorisk, který umožňuje sledovat riziko výskytu významných chorob a škůdců v závislosti na průběhu počasí a vývojových fázích plodin a tím omezit plošné preventivní zásahy. Podle Mgr. Pavla Zahradníčka, Ph.D. z CzechGlobe a Českého hydrometeorologického ústavu tento přístup vede k cílenější ochraně porostů, snížení nákladů i omezení tlaku na rezistenci patogenů. Agrorisk se od letošního roku rozšiřuje o další hodnocení, např. teplotu vody v rybnících, tepelný stres pro člověka a tepelný stres hospodářských zvířat, především dojnic, u nichž dochází k poklesu užitkovosti již při teplotách kolem 19–20 °C v kombinaci s vyšší relativní vlhkostí vzduchu.

Dopady sucha se stále výrazněji promítají také do oblasti vodního hospodářství. Hydrologické analýzy ukazují, že odtok z české krajiny dlouhodobě klesá přibližně o 1 mm ročně. V celorepublikovém měřítku to odpovídá ztrátě objemu vody srovnatelného s kapacitou jedné velké přehradní nádrže každých 8–9 let. Na tento trend dlouhodobě upozorňuje Ing. Adam Vizina, Ph.D. z Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.M., podle něhož extrémní srážkové epizody nejsou schopny deficit vyrovnat, protože voda z přívalových dešťů z povodí rychle odtéká bez významnější akumulace.

Závažná varování zaznívají také ze strany správců vodních nádrží. Podle RNDr. Petra Kubaly, generálního ředitele Povodí Vltavy, bylo v posledních letech nutné regulovat odtoky z Vltavské kaskády i v obdobích, kdy to dříve nebylo myslitelné, včetně zimních měsíců. Přítoky do hlavních vodárenských nádrží zůstávají dlouhodobě pod průměrem a po roce 2040 se očekává pokles jejich zajištěnosti, včetně zdrojů zásobujících velké městské aglomerace.

Tyto skutečnosti mají přímý dopad na možnosti zemědělských závlah. V případě delších suchých období bude reálně dostupná především voda z velkých toků s odpovídající infrastrukturou, zatímco lokální zdroje nebudou schopny poptávku dlouhodobě pokrýt. Studie zaměřené na jižní Moravu, prezentované mimo jiné Ing. Michalem Pochopem z Výzkumného ústavu monitoringu a ochrany půd, ukazují, že i relativně malé navýšení hladiny stávajících nádrží může přinést jednotky až desítky mil. m³ vody. Současně však upozorňují na limity těchto řešení, dané legislativou, majetkovými vztahy i ochranou krajiny.

Z pohledu agronomické praxe z toho vyplývá nutnost realistického plánování. Voda se stává limitujícím výrobním faktorem a nelze s ní počítat automaticky ani v regionech, kde byla v minulosti považována za samozřejmost. Stabilita produkce bude stále více závislá na schopnosti podniku pracovat s půdou jako s hlavním rezervoárem vody, omezovat zbytečné ztráty výparem i erozi a přizpůsobovat technologii aktuálním podmínkám.

Souhrnně lze říci, že sucho není náhodná odchylka, ale nový výchozí stav. Nástroje jako Intersucho a Agrorisk poskytují data a včasná varování, vodohospodářské analýzy vymezují fyzické limity krajiny a zkušenosti z praxe potvrzují, že bez dlouhodobé péče o půdu a vodu a využití šlechtitelských metod nelze dosáhnout stabilní produkce.