Ekosystémové služby v zemědělství (4): Podpora opylování
20. 05. 2022 Management Zobrazeno 1750x
Opylení (přenos pylu z pestíku na bliznu nebo přímo na vajíčko) je základním předpokladem pro tvorbu semen a plodů. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších, a také nejznámějších z ekosystémových služeb, které biodiverzita poskytuje zemědělství.
Opylení může být zajištěno několika způsoby: vodou (hydrogamie), větrem (anemogamie) nebo nejčastěji za pomoci živočichů (zoogamie). Živočichové pomáhají s opylováním přibližně u 87,5 % všech druhů rostlin. Nejčastějším opylovatelem je v našich zeměpisných polohách hmyz (entomogamie). Dále rostliny mohou být opylovány ptáky (ornitogamie) nebo savci, zejména netopýry (chiropterogamie); tyto způsoby jsou však významné spíše v tropech.
Opylování
Bez opylování za pomoci vektoru (tj. přenašeče pylu) by nebyla možná produkce celé řady plodin. Pro zemědělství jsou opylovatelé (respektive opylovači) naprosto nezbytní v sadech (veškeré ovoce), ale i v polních plodinách (zejména v řepce, hořčici a slunečnici) nebo zelenině (rajčata, papriky, okurky, fazole). Opylování tak značně ovlivňuje globální ekonomiku se zemědělskými komoditami. Pokud bychom šli do extrémů, můžeme říct, že jsou to právě opylovatelé, kteří ovlivňují cenu i kvalitu potravin. Kdyby docházelo k nižšímu nebo nedostatečnému opylení, plody by byly menší, různě deformované a byl by jich nižší počet. Např. jablka, která jsou dobře opylena, jsou větší, mají v dužnině vyšší obsah vápníku, díky kterému jsou méně náchylné ke skládkovým poruchám. V globálním měřítku je 75 % druhů kulturních plodin do určité míry závislých na opylování.
Při opylování se nelze spoléhat pouze na domestikovanou včelu medonosnou (Apis mellifera). Bylo totiž zjištěno, že s rostoucí diverzitou „divokých“ opylovatelů se výnos v ovocných sadech může zvýšit až dvojnásobně oproti opylování zajištěnému pouze včelou medonosnou. V poslední době velmi často diskutovaný úbytek hmyzu se týká i opylovatelů, a v jejich případě je také velmi dobře zdokumentován. Nejlépe je tento pokles zaznamenán u včel a motýlů. Až desetině těchto významných druhů hrozí bezprostředně vyhynutí.
V zemědělství je počet hmyzích opylovatelů významně snižován pesticidními ošetřeními, která jim škodí přímo a akutně (okamžitou toxicitou vedoucí k úhynu), subletálně (zasažení jedinci mají nižší fitness - slabší imunitu, plodnost nebo aktivitu) či nepřímo (např. pesticidy redukované množství potravy pro vývojová stadia). Veškeré přípravky na ochranu rostlin procházejí testy na okamžitou mortalitu opylovatelů, přičemž přípravky jsou testovány na včelách medonosných. Bohužel tyto testy nezjišťují vliv přípravků na ostatní druhy opylovatelů. Bylo by tedy záhodno stávající testy rozšířit, protože insekticidní látky přítomné v prostředcích pro ochranu rostlin mohou mít specifický vliv na různé taxonomické skupiny opylovatelů. Zároveň není testováno, jak daný přípravek ovlivňuje fitness opylovatelů.
Nejznámější zástupci opylovatelů v zemědělství
Když se řekne opylování, většina si nejspíš představí včelu medonosnou anebo čmeláka. Včela medonosná je pro lidstvo užitečná nejen opylováním, ale i tvorbou medu a dalších produktů, ale není schopna opylovat všechny druhy rostlin. Například bobovité rostliny mají specifický tvar květu, do kterého se včela nedostane. K jejich opylení se více hodí „divocí“ opylovači.
Kromě včely medonosné a čmeláků se v polních podmínkách na opylování plodin podílejí tzv. samotářské včely a další blanokřídlý hmyz, jako jsou vosy a mravenci, dvoukřídlý hmyz (např. pestřenky), motýli, brouci a další.
Samotářské včely zpravidla nežijí sociálním životem. V ČR je známo přibližně 600 druhů, které se od sebe odlišují zejména kresbou na zadečku, křídlech nebo přítomností, délkou či zbarvením chloupků na těle. Některé jsou chlupaté jako čmeláci, jiné jsou naopak holé jako vosy. Velikost jednotlivých druhů samotářských včel je velmi variabilní. Některé měří pouze několik málo mm, jiné mohou dorůstat až 4 cm.
Pestřenky (lidově, ale zcela nesprávně vosičky nebo vosíci) jsou dvoukřídlý hmyz, zbarvením napodobující vosy nebo včely. Tento hmyz není v dospělosti nijak specializován na druh květů, a proto je schopen opylovat velmi široké spektrum rostlin. Snadno je poznáme podle typického letu, kdy jsou za letu schopny jakoby „stát na jednom místě“. Stejně jako další dvoukřídlý hmyz mají zachován jen první pár křídel; druhý pár je přeměněn v tzv. kyvadélka, která usnadňují manévrování při letu. Dospělci jsou naprosto neškodní, nemají žihadlo ani bodavé ústní ústrojí. Larvy se rostlinnou potravou neživí, naopak jsou to velmi významní predátoři mšic a dalších škůdců (viz předcházející díly: Ekosystémové služby v zemědělství 1–3). Jejich význam při zajišťování ekosystémových služeb je tak nedocenitelný z více důvodů (tj. predace mšic a opylování). Jelikož jsou poměrně nenároční, tak se jim v zemědělské krajině velmi daří a některé studie dokonce naznačují, že k jejich úbytku na rozdíl od blanokřídlých opylovatelů či motýlů nedochází.
Dospělci denních motýlů a můr se živí nektarem, který získávají pomocí svého dlouhého sosáku, pomocí něhož se dostávají k nektaru i v těžko přístupných květech, například těch s trubkovitým tvarem a hlubším kalichem. Při hojných návštěvách květů tak zároveň i přenášejí pyl.
Brouci konzumují jak pyl, tak i nektar. Pyl přenášejí zejména na svých chlupatých tělech. Brouci preferují převážně velké otevřené květy či květenství s výraznými barvami, např. kopretiny, růžovité či miříkovité. Mezi časté broučí opylovatele patří zlatohlávci, tesaříci nebo páteříčci, ale i méně známé čeledi brouků, jako jsou hrotařovití a další čeledi zejména drobných druhů brouků.
Obr. 1: Nejvýznamnější opylovatele řadíme do blanokřídlého hmyzu; patří mezi ně včely (např. na obrázku pískorypka obecná - Andrena flavipes), čmeláci, vosy nebo mravenci
Obr. 2: Mezi opylovatele nepatří jen blanokřídlý hmyz, ale i dvoukřídlý hmyz, např. mouchy nebo pestřenky
Podpora hmyzích opylovatelů
V posledních dekádách se postupně vytrácí mozaikovitost a rozmanitost krajiny kolem nás. Nejedná se jen o nižší zastoupení mimoprodukčních ploch (remízků, samostatně stojících stromů nebo úhorů), ale i o pestrost osevních sledů či zvětšování průměrných výměr parcel. Přitom právě pestrost zemědělské krajiny výrazně navyšuje počet organizmů v ní žijících, tedy i přirozeně se vyskytujících opylovatelů.
Na opylovatele je myšleno i v dotačních programech Ministerstva zemědělství. Nejpodrobněji se jim věnuje dotační program Biopásů v rámci AgroEnvironmentálně-Klimatického Opatření (AEKO). Cílem zavádění biopásů je zvýšení potravní nabídky živočichů vázaných na zemědělskou krajinu.
Nejvýznamnější finanční podporou opylovačů v zemědělské krajině jsou nektarodárné biopásy. Jejich přítomnost by měla výrazně zvyšovat biodiverzitu i početnost opylovatelů, jelikož jim poskytují potravu, místo pro rozmnožování a úkryt za nepříznivých podmínek, ať už se jedná o přezimování nebo o období, kdy uvnitř polí není dostatek potravy. Základem směsí nektarodárných biopásů by měla být hořčice, svazenka, komonice, jetel a mnoho dalších, především dvouděložných rostlin. Používané směsi by měly být regionálně zaměřené, aby v nich bylo co nejvíce druhů přirozeně se vyskytujících v dané oblasti. V regionech s významnou populací chráněných druhů se často do biopásů vysévají i rostliny, na které jsou vázány druhy chráněné zákonem. Např. vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia) se vysévá na podporu modráska ligrusového (Polyommatus damon), jehož housenky se živí pouze touto rostlinou. Vičenec zároveň láká i velké množství opylovatelů (např. čmeláků).
Kromě nektarodárných biopásů biodiverzitě opylovatelů pomáhají i krmné biopásy, nicméně jejich účinnost nejspíš není tak vysoká jako u nektarodárných biopásů, protože jejich skladba je chudší na kvetoucí rostliny a je určena především jako potrava pro ostatní živočichy v nepříznivých podmínkách.
Kvalita biotopu pro opylovatele (a v zásadě pro veškerý hmyz) je určena tím, že poskytuje životní prostor, nabízí dostatek potravy pro dospělce i larvy a umožnuje najít úkryt za nepříznivých podmínek. Pokud je jejich habitat poničen (např. orbou, sklizní nebo sečí), je pro hmyz nutné mít možnost se i jen dočasně přesunout na jiné vhodné stanoviště (např. zmiňované remízky nebo úhory). Jestli se ale v okolí žádné takové stanoviště nenachází, může postupně dojít k zániku celých populací užitečných organizmů. Například při sklizni luk je vhodné provádět seč mozaikovitě z několika důvodů. Zaprvé proto, aby mohl hmyz uniknout z posekané biomasy a nebyl s ní transportován pryč, za druhé proto, že plošná seč odstraní potravu pro dospělce i vyvíjející se larvy, a přeživší jedinci tak přicházejí o potravu. V případě používání prostředků pro ochranu rostlin opětovně připomínáme, že při jejich aplikaci je žádoucí zvážit nutnost a efektivitu.
Divoké opylovatele můžou podpořit i umělá mikrostanoviště, jež představují třeba domečky pro hmyz, tzv. hmyzí hotely. Jelikož se celá řada opylovatelů může v těchto domečcích vyvíjet nebo přezimovat, mohou významně přispívat k navýšení početnosti a biodiverzity opylovatelů. U těchto domečků je důležité je neobměňovat příliš často, protože zpravidla trvá několik měsíců, než je někdo osídlí.
Obr. 3: Jednou z uměle vysetých rostlin pro podporu opylovatelů může být svazenka; tato pastva není jen pro čmeláky, ale i pro ostatní hmyz - kromě podpory ekosystémové služby opylování zastává svazenka i kulturní ekosystémovou službu
Obr. 4: Kromě velmi známých rostlin (např. svazenka) se do směsí mohou přidávat i živné rostliny pro ohrožené druhy hmyzu, např. vičenec ligrus; tyto rostliny pak nejsou krmnou rostlinou jen pro chráněný druh, např. čmelák hájový (Bombus lucorum), ale i pro celé spektrum opylovatelů
Obr. 5: Nektarodárné biopásy (dotované MZe: AEKO) jsou jednou z hlavních podpor opylovatelů
Závěr
Cílem této minisérie článků bylo stručně přiblížit zemědělské praxi problematiku ekosystémových služeb poskytovaných bezobratlými, a praktický význam těchto služeb.
Diverzita i početnost užitečného hmyzu (tedy opylovatelů, predátorů či parazitoidů) v posledních dekádách zažívá významný pokles. Bohužel s úbytkem hmyzu dochází i k poklesu jejich efektivnosti, proto je třeba se o hmyz (a nejen o ten užitečný) začít více zajímat i mimo vědecké kruhy. Ekosystémové služby jsou totiž se zemědělstvím pevně spjaty, a proto je nutné je maximálně podporovat, aby jejich pozitivní efekt byl co největší.
Další články v kategorii Management
RSS
RSS