Glyfosát v národním parku Šumava

11. 05. 2026 RNDr. Aleš Kuthan, CSc.; Beroun Management Zobrazeno 540x

Používání přípravků na ochranu rostlin především v zemědělství, ale rovněž v dalších oborech lidské činnosti, jako například v komunální sféře, v údržbě městských komunikací, chodníků pro chodce, likvidaci přemnožených, lidem obtížných druhů hmyzu, invazních rostlin a živočichů, dálničních prostorů a železničních svršků vede i při dodržování zásad správné aplikace k nežádoucí kontaminaci životního prostředí.

Navzdory přísným ochranářským opatřením se s pesticidy potýkají i chráněná území a národní parky, které jsou všeobecně považovány za lokality prosté znečištění, a jsou neocenitelné při ochraně biodiverzity a udržování integrity přírodních ekosystémů a slouží jako klíčová útočiště pro nespočet druhů rostlin a živočichů. Chráněné oblasti sousedí se zemědělsky obdělávanými pozemky, nachází se v nich města a obce a protínají je důležité silniční tahy a železnice. Všechny tyto oblasti mohou být nechtěným zdrojem znečištění nejenom pesticidy. Srážky, odtoky a průsaky vod mohou přenášet polutanty z ošetřených ploch do chráněných oblastí a tím ohrozit kvalitu povrchových, podzemních vod ale také biodiverzitu okolního prostředí rezidui těchto látek.

Obr. 1: Turanka kanadská se nachází i na nejvýše položené železniční stanice v ČR - Kubově Huti

Historie glyfosátu

Derivát aminokyseliny glycinu a kyseliny fosforečné byl syntetizován již v roce 1950 švýcarským chemikem Henry Martinem. Po popsání jeho vlastností a více jak dvacetiletém výzkumu při kterém byla objevena jeho herbicidní účinnost byl zaveden firmou Monsanto do praxe v roce 1974.

V důsledku několikaleté medializace představuje glyfosát i pro laickou veřejnost jeden z nejznámějších pesticidů vůbec. Stejně tak jako mnoho chemických látek, které člověk vytvořil, a které v široké míře využívá ve svůj prospěch. Jeho snadná dostupnost nejenom profesionálům, ale také široké veřejnosti a domácnostem kterým byl prezentován jako „bezpečný produkt pro domácnosti“, a které absolutně ignorují zásady bezpečnosti práce při jeho používání, zapříčinila v USA několik podezření na kancerogenitu a spustila soudní procesy a snahu o jeho zákaz. Soudní procesy a obhajoba, podložena mnoha desítkami vědeckých a odborných prací, stály firmy mnoho úsilí i finančních prostředků a potvrdily, že při dodržování všech zásad i správných a doporučených způsobů aplikace jsou negativní vlivy na životní prostředí a člověka minimální.

Peristence a degradace glyfosátu

Z výsledků mnoha prací z celého světa se degradace glyfosátu pohybuje v širokém rozmezí od několika málo dní až po více než půl roku. Nejčastěji se uvádí mezi týdny–měsíci. Jeho perzistenci ovlivňují zejména teplota, vlhkost a mikrobiální aktivita půdy. Rychle se odbourává v teplejších půdách při vyšší vlhkosti a intenzivní mikrobiální aktivitě. Naopak delší perzistenci vykazuje v suchých půdách a chladných oblastech. Glyfosát při dopadu na půdy bez ohledu na její druhy se silně navazuje na půdní částice, čímž je limitováno ohrožení podzemních vod průsakem, avšak krátce nebo déle podle výše uvedených podmínek přetrvává v horních vrstvách půdy. Patří do skupiny pesticidů, které nemají v půdách dlouhou perzistenci. V těžších půdách se silně navazuje na minerální složky s obsahem hliníku a tím se inaktivuje, a v půdách s aktivním životem se rychle rozkládá. Zde je nutno podotknout skutečnost, že na hladkých površích kamenů, betonu nebo asfaltu je jeho vazba minimální a po aplikaci odtéká s povrchovou dešťovou vodou dále do kanalizace a vodotečí. Nálezy glyfosátu v povrchových vodách bývají vysoké a časté.

Rezidua glyfosátu v půdě mohou ovlivňovat hormonální cyklus rostlin, mykorhizu a život půdních organizmů. Při opakovaném používání s nedostatečným časem na degradaci se kumulují a jejich negativní vliv na půdu je výraznější.

V důsledku bezmála 50 let dlouhodobého a častého používání nejen v zemědělství, ale také při údržbě železničních svršků, v komunální sféře, na chodnících a silnicích, stejně jako zahrádkáři, jsou glyfosát a jeho hlavní degradační produkt AMPA (aminomethyl fosforečná kyselina) s delší perzistencí často detegovány v půdě a povrchové vodě.

Přípustný obsah glyfosátu a AMPA v půdách a povrchových vodách není u nás legislativně stanoven. Používají se proto doporučené limity. Pro glyfosát a AMPA 0,01 mg/kg sušiny půdy a 0,05 µg/l vody. Na stanovení v těchto materiálech se běžně používají metody kapalinové chromatografie s hmotnostní spektrometrií po zásadité extrakci a derivatizaci s detekčním limitem v řádech výrazně nižším jak mg/kg půdy a u vody méně jako µg/l.

Kontrola obsahu reziduí pesticidů a jejich derivátů, glyfosát ani AMPA nevyjímaje, významně přispívá k hodnocení rizik koloběhu polutantů v životním prostředí. Protože je, jak výše uvedeno, jedním z použití glyfosátu ochrana železničních svršků proti plevelům, jejichž výskyt ohrožuje bezpečnost provozu a znesnadňuje údržbu tratí. Železniční tratě se nachází na celém našem území včetně chráněných oblastí a národních parků. Proto je v těchto oblastech nutno vyžadovat souhlas k chemickému ošetření kolejišť správci těchto území.

Proč je nutné odstraňovat vegetaci na železnici?

Železnice, stejně jako většina silnic, musí být prostá znečištění včetně všech rostlin, které mohou přímo poškozovat tyto stavby například kořeny nebo ohrožovat průjezdnost a sjízdnost, zvyšovat riziko smyku a prokluzu vlaků, poškození lokomotiv a ohrožovat bezpečnost provozu nejenom na kolejištích ale také na křížení silnicemi, nástupištích a přilehlých plochách.

Státní podnik Správa železnic je odpovědný za údržbu tratí, kde se dlouhodobě používají herbicidy na likvidaci nežádoucí vegetace v kolejištích. Glyfosát přitom sehrává dominantní a v současné době nejefektivnější možnost zajistit čistotu železničního svršku bez nežádoucích rostlin. V minulosti po vyřazení parních lokomotiv z pravidelného provozu se používaly, dnes již pro tyto účely neregistrované perzistentní herbicidy, triaziny, substituované močoviny, sulfonylmočoviny, imidazolinony a další podobné látky. V posledních letech, kdy hrozil totální zákaz používání glyfosátu se ověřovalo několik alternativních způsobů, od mechanického pletí, kosení, fyzikální eliminace vodní párou, kyselinou pelargonovou až po chemickou likvidaci buřeně glyfosátem. Poslední jmenovaný způsob vykázal provozně a ekonomicky nejvyšší efekt a spolehlivost.

Používání přípravků na bázi glyfosátu na železnici podléhá povinné registraci přípravků na ochranu rostlin ÚKZÚZ, ale také několika dalším oborovým předpisům. Zde je nutno jmenovat obsáhlou směrnici Správy železnic „SM079“ o hubení plevelů. Ta jasně vymezuje, za jakých podmínek se k hubení nežádoucí vegetace může používat, obsahuje zásady bezpečnosti práce, parametry aplikační techniky a další zásady pro práci s herbicidy u Správy železnic včetně povinné evidence příjmu, výdejů herbicidů, ošetřených úseků dráhy, dávkování s ohledem na ochranu včel, vodních a dalších necílových organizmů.

Pro jeho použití v chráněných oblastech je další podmínkou využití povolení správou chráněné oblasti nebo národního parku. Z toho důvodu bylo v případě Správy národního parku Šumava nutné ověřit, že aplikace herbicidních přípravků s účinnou látkou glyfosát na kolejových tělesech nevede k akumulaci reziduí v půdě ani povrchové vodě a neohrožuje biosféru přilehlých území.

Za tímto účelem bylo zahájeno po aplikaci glyfosátu na tratích v oblasti Národního parku 4leté sledování reziduí glyfosátu a jeho metabolitu AMPA od roku 2022 do roku 2025. Odběry a stanovení prováděla nezávislá akreditovaná laboratoř ALS Czech Republic ve dvou etapách: Byly každoročně ve stejných lokalitách (Volary - PP Březina, Lenora - Velká niva, Lenora - přejezd, Spálenec - Blanice, Černý Kříž - Hučina, Černý Kříž - Studená Vltava). První odběr se prováděl do 5 dnů po první etapě postřiku a 2. odběr do 90 dnů po postřiku.

Obr. 2: Turanka kanadská

Výsledky

První rok (2022) sledování prokázal velmi nízké koncentrace reziduí účinné látky. V půdních vzorcích byly nalezeny stopové hodnoty glyfosátu 0,007–0,139 mg/kg a AMPA 0,012–0,716 mg/kg, vždy hluboko pod doporučovaným limitem pro zeminu. V povrchové vodě nebyla detekována žádná měřitelná koncentrace (<0,05 µg/l).

Ve 2. roce sledování (2023) byly všechny hodnoty glyfosátu a AMPA v půdě pod mezí stanovitelnosti (<0,05 mg/kg) a ani ve vodách nebyla detekována přítomnost žádné z těchto látek nad mezí stanovitelnosti (<0,03 µg/l).

V roce 2024 byly naměřené koncentrace glyfosátu a AMPA v půdě pod hranicí (<0,03 mg/kg). V povrchových vodách se objevily ojedinělé stopové hodnoty 0,03–0,12 µg/l, které jsou více než 800× nižší než limitní hodnota 100 µg/l dle směrnice 2008/105/ES.

Podobné výsledky byly potvrzeny také v roce 2025. V povrchové vodě se opět ve 2 případech objevily rezidua glyfosátu 0,15–0,18 µg/l, které jsou 600× pod limitem pro pesticidy v povrchových vodách.

Porovnání čtyřletého období ukazuje jednoznačně klesající trend koncentrací glyfosátu i AMPA. V roce 2022 byly naměřeny nízké záchyty rozkladného produktu AMPA a v dalších letech hodnoty klesly pod mez stanovitelnosti. Voda zůstala po celé období bez měřitelných reziduí. Výsledky dokládají, že glyfosát se v prostředí NP Šumava nerozšiřuje ani nehromadí.

Dlouhodobé sledování 2022–25 prokázalo, že používání glyfosátu v kolejovém hospodářství v podmínkách NP Šumava je bezpečné, environmentálně přijatelné a v souladu s legislativou. Rezidua účinných látek zůstávají pod mezi stanovitelnosti. Aplikace je cílená, omezená na kolejové těleso, je prováděna selektivně a při dodržení veškerých podmínek uvedených v povolení a neprokazuje přenos do okolní půdy ani vody. Z hlediska ochrany přírody a vodních zdrojů lze konstatovat, že opatření stanovená ŠUNAP jsou účinná. Přítomnost glyfosátu či AMPA se po celé období sledování nepřiblížila k limitním hodnotám. Výsledky dokládají vysokou míru bezpečnosti selektivní aplikace při dodržení všech legislativních opatření bez negativního dopadu na životní prostředí.

Rizika do budoucna

Omezený sortiment přípravků na ochranu rostlin, nemožnost střídání účinných látek proti chorobám, škůdcům, ale také proti plevelům, sebou nese riziko nárůstu rezistence škodlivých organizmů, nežádoucí rostliny nevyjímaje. Ve Spojených státech Amerických, kde se glyfosát používá na odplevelení geneticky modifikovaných na odolnost vůči tomuto herbicidu polních plodin (kukuřice, sóji a bavlny), je dnes známo 49 druhů odolných rostlin. V naší republice je v současné době popsána a potvrzena rezistence pouze u turanky kanadské (Conyza canadensis, obr. 2), a to právě na železničních tratích. Existuje ale i několik dalších druhů původních a invazních rostlin, u kterých je předpoklad, že při dlouhodobém používání stejné účinné látky získají odolnost, vynutí si použití jiného způsobu ochrany a budou se šířit na okolní zemědělské i jiné pozemky včetně chráněných oblastí.

foto: 1 - A. Kuthan, 2 - J. Holec