Léto 2023 bylo nejteplejší za 2 000 let

06. 11. 2024 Doc. Dr. Ing. Jaroslav Salava; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Management Zobrazeno 412x

Vědci zjistili, že léto 2023 bylo na severní polokouli nejteplejším za poslední 2 000 let, téměř o 4 °C teplejším než nejchladnější léto ve stejném období. Přístrojové záznamy ale sahají v nejlepším případě do roku 1850 a většina z nich je omezena na určité oblasti. Vědci z University of Cambridge a Johannes Gutenberg University Mainz nyní pomocí dřívějších informací o klimatu z každoročně rozlišitelných letokruhů stromů za dvě tisíciletí ukázali, jak výjimečné bylo léto 2023.

I s přihlédnutím k přirozeným změnám klimatu v průběhu stovek let bylo léto 2023 doposud nejteplejším létem od vrcholu římské říše, když překonalo extrémy přirozené proměnlivosti klimatu o 0,5 °C. Když se podíváme na delší historii, můžeme vidět, jak dramatické je poslední oteplování. Rok 2023 byl mimořádně teplý a tento trend bude pokračovat, pokud dramaticky nesnížíme emise skleníkových plynů.

Výsledky zveřejněné v časopise Nature také ukazují, že na severní polokouli již byla porušena Pařížská dohoda z roku 2015 o omezení oteplování na 1,5 ºC nad předindustriální úroveň.

První záznamy teploty přístroji z let 1850–1900 jsou vzácné a nekonzistentní. Výzkumníci porovnali raná přístrojová data s rozsáhlým datovým souborem letokruhů a zjistili, že výchozí teplota z 19. století používaná ke kontextualizaci globálního oteplování je o několik desetin stupně Celsia nižší, než se dříve myslelo. Překalibrováním této výchozí teploty vědci vypočítali, že podmínky léta 2023 na severní polokouli byly o 2,07 ºC teplejší než průměrné letní teploty mezi roky 1850–1900.

Mnoho diskuzí, které vedeme o globálním oteplování, je spojeno s výchozí teplotou z poloviny 19. století, ale proč je toto výchozí teplota? Co je normální v kontextu neustále se měnícího klimatu, když máme jen 150 let meteorologických měření? Pouze když se podíváme na rekonstrukce klimatu, můžeme lépe vysvětlit přirozenou variabilitu a dát nové antropogenní změny klimatu do souvislostí.

Tyto souvislosti mohou poskytnout letokruhy, protože obsahují každoroční a přesně datované informace o minulých letních teplotách. Použití chronologií letokruhů umožňuje vědcům podívat se mnohem dále zpět v čase bez nejistoty spojené s některými ranými přístrojovými měřeními.

Dostupné údaje o letokruzích odhalují, že většina chladnějších období z posledních 2000 let, jako je malá antická doba ledová v 6. století a malá doba ledová na počátku 19. století, následovala po velkých vulkanických erupcích bohatých na síru. Tyto erupce chrlí do stratosféry obrovské množství aerosolů a rychle spouští ochlazování povrchu. Nejchladnější léto za posledních 2000 let, v roce 536, následovalo po jedné takové erupci a bylo o 3,93 ºC chladnější než léto 2023.

Většinu teplejších období pokrytých údaji o letokruzích lze připsat klimatickému jevu El Niño neboli El Niño - Jižní oscilace (El Niño Southern Oscillation, ENSO). El Niño ovlivňuje počasí na celém světě v důsledku oslabených pasátů v Tichém oceánu a často vede k teplejším létům na severní polokouli. Úkazy El Niño byly poprvé zaznamenány rybáři v 17. století, ale na datech z letokruhů je lze pozorovat mnohem dříve.

Během posledních 60 let však globální oteplování způsobené emisemi skleníkových plynů způsobuje, že jev El Niño zesiluje, což má za následek teplejší léta. Očekává se, že současný jev El Niño bude pokračovat do začátku léta roku 2024, takže je pravděpodobné, že letošní léto bude opět lámat teplotní rekordy.

Je pravda, že klima se neustále mění, ale oteplování v roce 2023 způsobené skleníkovými plyny je navíc zesíleno jevem El Niño, takže budeme mít delší a silnější vlny veder a delší období sucha. Když se podíváme na celkový obraz, ukazuje to, jak naléhavé je, abychom bezodkladně snížili emise skleníkových plynů.

Vědci poznamenávají, že zatímco jejich výsledky jsou platné pro severní polokouli, je obtížné získat globální průměry za stejné období, protože údaje na jižní polokouli jsou skromné. Jižní polokoule také reaguje na změnu klimatu odlišně, protože je mnohem více pokryta oceány než severní polokoule.

Zdroj:
Esper J., Torbenson M., Büntgen U. (2023): Summer warmth unparalleled over the past 2,000 years. Nature (2024). doi: 10.1038/s41586-024-07512-y