TOPPS Water Protection: Pravidla pro ochranu vody před úletem přípravků a nejen to
21. 09. 2024 Management Zobrazeno 297x
Lidé si stále více uvědomují potřebu chránit zdroje vody před znečištěními, pokud jde o znečištění zbytky přípravků na ochranu rostlin. Česká společnost rostlinolékařská spolu s Crop Life ČR považuje ochranu vody za jednu z klíčových oblastí své práce a jejich snahou je šířit a podporovat správné používání přípravků na ochranu rostlin jako součást trvale udržitelného a výkonného zemědělství a podporovat vzdělávání zemědělské veřejnosti.
Česká společnost rostlinolékařská a CropLife ČR se podílejí na rozvoji a rozšiřování vhodných opatření, doporučení a vzdělávacích programů. Jejich společným cílem je ochrana vody prostřednictvím nejlepší praxe v ochraně rostlin (Best Management Practice - BMP), která byla vypracována projektem TOPPS. Projekt se od jeho začátku v roce 2005 zaměřuje na správné postupy při práci s přípravky.
Nezabývá se snížením jejich spotřeby a případnými dalšími omezeními v použití, ale tím, co je stále pro používání přípravků zásadní - jejich správná aplikace. Nerozlišuje, zda jsou pro aplikaci využívány nové technologie nebo nástroje pro přesné zemědělství. Zaměřuje se na práci a chování obsluhy s důrazem na ochranu vodních zdrojů před znečištěním těmito přípravky a na ochranu lidského zdraví.
Důsledky úletu/rozptylu části postřikové směsi mimo ošetřovaný pozemek mohou zahrnovat také znečištění vodních útvarů, citlivých ploch (např. chráněných území, dětských hřišť, mokřadů atd.), oblastí využívaných širokou veřejností anebo neúmyslně postřikem zasažené přilehlé plodiny. Následkem naposledy jmenovaného případu jsou rezidua nepovolených účinných látek v plodině nebo přímé poškození sousedící plodiny.
V roce 2009 přijatá Směrnice ES č. 128/2009 o trvale udržitelném používání přípravků na ochranu rostlin poukazuje na předcházení rizikům pro životní prostředí spojených s úletem postřikové mlhy. Zejména článek 11 „Zvláštní opatření na ochranu vodního prostředí a pitné vody” této směrnice předpokládá potřebu:
a) předcházení úletu „upřednostňováním těch nejúčinnějších aplikačních technik a technologií, jako je nízkoúletové vybavení pro aplikaci přípravků na ochranu rostlin, a to zejména u speciálních plodin (vinice, sady, chmelnice);
b) snižování míry rizika úletu „použitím opatření, snižujících riziko znečišťování prostor mimo ošetřovaný porost v důsledku úletu postřikové mlhy a splachu; tzn. zakládání přiměřených ochranných pásem, kde se přípravky nesmí ani používat, ani skladovat, s cílem chránit necílové vodní organizmy a zabezpečit ochranu povrchových a podzemních vod, využívaných pro odběr pitné vody“.
Určení pásma vyžadujícího zvýšenou pozornost při aplikaci přípravků (TOPPS)
Zmírňující opatření ke snižování míry úletu
Přímá opatření jsou zaměřená na snížení úletu přímo u jeho zdroje (vytváření a nasměrování kapek postřikové kapaliny). Tato opatření se prosazují zejména aplikačními technologiemi, příslušenstvím postřikovačů konstruovaným s cílem snížit úlet a správným nastavením postřikovačů.
Nepřímá opatření jsou zaměřená na snížení úletu „zachycením postřikové mlhy“, jako jsou například ochranná pásma anebo umělé překážky (větrolamy, sítě proti kroupám atp.).
Je velmi důležité, aby obsluha postřikovače dodržovala doporučení ohledně optimálních povětrnostních a přírodních podmínek pro ošetřování.
Pravidla správné praxe v souvislosti s omezováním úletu
Krok první
V prvním kroku hodnocení je třeba určit vzdálenost okrajů pozemku od citlivých prostor. Vzdálenost se nazývá „pásmem vyžadujícím zvýšenou pozornost“ a upozorní, kdy úlet může být problémem. „Pásmo vyžadující zvýšenou pozornost“ je požadavek na šířku ochranného pásma, uvedenou na etiketě přípravku, který se má použít, a k tomu ještě:
a) při použití u polních plodin se vzdálenost rovná pracovní šířce ramene postřikovače, anebo nejméně 20 metrům;
b) při použití v sadech a vinicích vzdálenost odpovídající 5 řadám, anebo nejméně 20 metrům.
Předpokládá se, že uplatněním těchto opatření se úlet postřikové mlhy v „pásmu vyžadujícím zvýšenou pozornost“ do velké míry snižuje.
Krok druhý
V druhém kroku je třeba zvolit parametry těch klíčových proměnných, které mají vliv na úlet. Těmito jsou směr a rychlost větru, teplota a vlhkost vzduchu, aplikační podmínky spojené s porostem na ošetřovaném pozemku a typ k němu přilehlé vegetace. Při aplikacích v sadech a vinicích je třeba zvážit více parametrů. Hustotu porostu, typ rosiče a trysek. Scénáře proudů postřikové mlhy a vzduchu se řadí k třetímu kroku.
Krok třetí
Ve třetím kroku se mohou přijmout opatření ke zmírnění současného stavu s cílem vyhodnotit snížení úletu, kterého se má dosáhnout v porovnání se standardní konfigurací postřikovače. Víc podrobností lze nalézt na stránkách TOPPS (www.TOPPS-life.org).
Příklad opatření na zmírnění současného stavu pro aplikace v polních plodinách. Nízkoúletové trysky (SDRT), výška postřiku a rychlost jízdy. Nebezpečí úletu se zvyšuje, anebo snižuje v závislosti na zvolené možnosti. Zobrazuje se na stupnici v procentech, kde se zvolený postřikovač porovnává se standardem. Konfigurace standardního postřikovače na ošetřování polních plodin (podle ISO 22369-2):
- tryska s plochým paprskem a úhlem výstřiku 110°, velikost 03 s provozem při tlaku 3 bar;
- výška trysek na porostem 50 cm;
- pojezdová rychlost postřikovače 8 km/h.
Pro polní plodiny, vinice a sady jsou na www.TOPPS-drift.org dostupné on-line nástroje. Poskytují užitečné informace, aby si obsluha uvědomila nebezpečnost úletu, a taktéž se mohla poradit o možných řešeních snížení úletu před a při postřiku.
Postupy pro ošetřování polních plodin i sadů
Činitelé životního prostředí
Před zahájením ošetřování by se měly zvážit činitelé životního prostředí, kteří ovlivňují úlet. Nejdůležitější je poznat vzdálenost ošetřované plodiny od jakéhokoliv citlivého prostoru. Měly by být k dispozici mapy, kde jsou takové informace zdokumentovány a kde jsou zobrazena také nepřímá zmírňující opatření jako ochranná pásma (například živé ploty, větrolamy a podobné struktury, schopné zachytit úlet).
Ostatními důležitými činitely v sadech a vinicích jsou:
- profil porostu plodiny (výška polní plodiny, způsob výsadby, vedení, spon sadu anebo vinice, hustota porostu, fenologické stádium plodiny);
- rovnoměrnost porostu podél řádků (chybějící prostor anebo mezery mezi sousedícími rostlinami v řadě);
- vývojové stadium/stav plodiny, které do vysoké míry určují nebezpečí úletu, zejména v řadách bližších k citlivým prostorům; klíčovými faktory ke zvážení jsou hustota olistění a velikost listové plochy schopné zachytit postřikovou mlhu a udržet ji v cílovém prostoru.
Činitelé životního prostředí se nemění tak rychle a z tohoto důvodu nabývají podstatnou důležitost pro jakýkoliv plán ošetřování a strategii omezení úletu.
Povětrnostní podmínky
Povětrnostní podmínky jsou hlavními činiteli ovlivňujícími úlet. Zásadními činiteli, které je třeba zohledňovat, jsou rychlost a směr větru, relativní vlhkost a teplota vzduchu. Při překročení jedné z výše uvedených povětrnostních proměnných se doporučuje postřik nevykonávat.
Rychlost větru ovlivňuje část těch nejmenších kapek postřiku odnášených z cílového prostoru. Směr větru určuje směr oblaku postřikové mlhy a to, zda je větrem unášený ve směru citlivého prostoru nebo plochy.
Při nízké vzdušné vlhkosti se voda z postřikové mlhy odpařuje. Tímto se zvyšuje podíl jemnějších kapek, a proto se zvětšuje i nebezpečí nežádoucího úletu. Při příliš vysoké teplotě zvedá masa zahřátého vzduchu jemné kapky, a tím se opožďuje usazování postřiku (termální úlet/úlet výparem). Přitom je oblak postřikové mlhy zároveň vystaven úletu větrem.
Omezení tvorby postřikové mlhy
Na rozptýlení postřikové mlhy při aplikaci přípravků na ochranu rostlin se využívají tři principy, a to hydraulické tříštění kapaliny (trysky a tlak kapaliny), pneumatická atomizace (kapky se vytvářejí trháním filmu postřiku při vysoké rychlosti proudu vzduchu) a atomizéry s rotačním kotoučem (kapky se vytvářejí odstředivou silou).
Hydraulické trysky jsou při aplikaci přípravků nejvyužívanější. Existují jejich různé konstrukce a jsou schopné vytvářet různá velikostní spektra kapek. Protože se lehce vyměňují, správný výběr trysek je hlavním zmírňujícím opatřením na omezení úletu.
Pneumatické atomizéry se používají hlavně v jižní Evropě, a to zejména na plantážích (sady, vinice). Při dnešní úrovni dostupné technologie je v podmínkách praxe již snadnější měnit velikostní spektrum kapek. Při snížení rychlosti proudu vzduchu se vytvářejí větší kapky. Na druhé straně jsou rychlost proudu a průtoku vzduchu důležité pro dopravu kapek do cílového prostoru a k umožnění lepšího pronikání postřikové mlhy dovnitř porostu.
V některých zemích EU se trysky kategorizují podle jejich schopnosti snižovat míru úletu. Klasifikace se stát od státu liší, není však ještě sladěna a může proto ovlivňovat požadavky na vzdálenosti ochranných pásem pro přípravky na ochranu rostlin.
Ověření vertikální distribuce pomocí AAMS vertikálního skeneru
Aplikace by měla být prováděna za vhodných povětrnostních podmínek
Aplikační vybavení
Kromě správného používání přípravků na ochranu rostlin je pro snižování úletu klíčovým prvkem vlastní aplikační zařízení. Zejména u postřikovačů s podporou vzduchem je potřebné ocenit jejich potenciál při snižování úletu postřikové mlhy.
Některé státy začaly postřikovače klasifikovat podle jejich potenciálu na snižování úletu, zvaného technologie snižující úlet (Spray Drift Reducing Technology - SDRT). Postřikovače se dělí do tříd omezování úletu (TOU), například o 25 %, 50 %, 75 %, 90 %, 95 % anebo až 99 % (viz ISO 22369-1).
SDRT se klasifikují odděleně pro jednotlivé typy plodin, například polní plodiny, ovocné kultury (v růstových stádiích dormance a plného olistění), chmelnice, vinice a školky. V některých státech použití SDRT vede ke zkrácení předepsaných ochranných vzdáleností pro používané přípravky na ochranu rostlin. Pokud neplatí klasifikace podle SDRT, je třeba dodržovat místní doporučená opatření ke snižování úletu.
Seřizování postřikovačů a rosičů
Správné seřízení postřikovače do velké míry závisí na jeho obsluze a možnosti nastavení pracovního režimu. Podle Směrnice ES č. 2009/128 o trvale udržitelném používaní pesticidů je obsluha povinna postřikovač pravidelně kalibrovat. Kalibrace znamená jistotu, že postřikovač je možné provozovat podle požadavků správné praxe v ochraně rostlin. Parametry postřikovače by se měly nastavovat a kontrolovat, aby se na plodinu aplikovala správná dávka přípravku. Kvalitní nastavení postřikovače znamená minimalizaci ztrát přípravků únikem do životního prostředí = úletem postřikové mlhy. Tyto kontroly by se měly vykonávat několikrát za sezonu, zejména v prostorových kulturách, protože se stav porostů mění s postupující vegetací, např. zvětšuje se listová plocha porostu atp.
Další články v kategorii Management
RSS
RSS