Úbytek účinných látek pro ochranu rostlin a jeho dopady na zemědělství v ČR

07. 03. 2026 Ing. Veronika Venclová, Ph.D.; Agromanuál Management Zobrazeno 363x

BASF ve spolupráci se Svazem pěstitelů a zpracovatelů olejnin uspořádala v listopadu odbornou diskusi věnovanou úbytku účinných látek pro ochranu rostlin a změnám, kterým musí pěstitelé čelit v praxi. Jednotlivá vystoupení se shodla na tom, že evropské zemědělství se ocitá v období zásadních omezení, zatímco trh očekává produkci vysoké kvality, ideálně s minimální chemickou stopou. Výsledky studie společnosti HFFA Research přinesly konkrétní modelové scénáře dopadů na výnosy a ekonomiku, které jasně naznačují, že současný trend může v příštích letech zásadně ovlivnit konkurenceschopnost evropského i českého zemědělství.

Regulace účinných látek snížila jejich dostupné spektrum v EU o více než 1/5. Zároveň se zpřísňují pravidla používání i environmentální limity. Pěstitelé se tak ocitají mezi dvěma tlaky: společnost od nich očekává nízkoreziduální či bezreziduální produkci, zatímco agronomická realita vyžaduje nástroje, které zajistí výnos, stabilitu a zdravotní nezávadnost. Evropa však postupně ztrácí tempo vůči státům mimo EU, zejména USA, Kanadě a Austrálii, kde schvalovací proces probíhá rychleji a inovace se dostávají do praxe bez dlouhých časových prodlev. Postupně se tak prohlubuje rozdíl v dostupnosti moderních přípravků a v dlouhodobé konkurenceschopnosti.

Účinné látky mizí, inovace se zastavují

Podle prezentace výkonného ředitele HFFA Research Steffena Noleppa klesl počet povolených účinných látek od roku 2011 o více než 20 %. Jestliže bude proces pokračovat stejným tempem, může do roku 2030 dojít k poklesu ze současných zhruba 280 na 150 účinných látek, tedy téměř o 1/2 původního rozsahu. Z trhu mizí účinné látky, přestože často neexistuje rovnocenná náhrada. Problémem je i absence registrací nových molekul: v EU nebyla v posledních letech schválena ani jedna nová účinná látka, zatímco například Spojené království po brexitu schválilo již 4, jak uvedl víceprezident BASF Michael Wagner. Rozdíl se projeví nejen ve spektru dostupné ochrany, ale také v rychlejším vzniku rezistence.

Výzkumný tým HFFA modeloval dopad ztráty vybraných látek na sedm klíčových plodin. Pro Českou republiku vyčíslil možnou ztrátu výnosu při omezení bez náhrady na 10–15 %, průměrně asi 12 %. Při vysokém infekčním tlaku může být pokles výnosů výrazně vyšší. Modelový příklad německé farmy s výnosem téměř 10 t/ha pšenice ukázal, že ztráta 6 účinných látek znamenala pokles rentability až o 40 %, a to i při použití alternativních postupů. Alternativy jsou často dražší, méně účinné a vyžadují více zásahů do porostu. Výsledkem je vyšší spotřeba nafty, techniky i času, tedy růst emisní i finanční zátěže, což je přesný opak původního záměru regulací.

U specializovaných plodin, jako je zelenina či vinice, je situace ještě složitější. Zde může chybějící účinná látka rozhodnout o ekonomické životaschopnosti celého podniku. Vysoké náklady na ruční práce i požadavek na nízký obsah reziduí činí pěstování vysoce citlivým na každé omezení.

Řepka v ČR

Zhodnocení vývoje pěstování řepky v ČR a dopady regulace na praxi prezentoval ředitel SPZO Ing. Martin Volf. Od 80. let stoupla plocha z 100 tis. ha až nad 400 tis. ha v roce 2013, kdy se řepka stala jednou z hlavních tržních plodin. Rok 2014 byl pak výnosovým maximem s téměř 4 t/ha. Od té doby však dochází k postupnému poklesu, který se nedaří zvrátit ani díky genetickému posunu odrůd. Průměrný výnos poslední pětiletky činí 3,12 t/ha, zatímco období 2011–15 dosahovalo 3,28 t/ha. Po započtení šlechtitelského posunu jde o reálný propad výnosového potenciálu kolem 10 %.

Po zákazu neonikotinoidních mořidel se podzimní ochrana stala problematičtější, počet insekticidních zásahů vzrostl a účinnost se i přes více aplikací pohybuje jen na 50–60 %, zatímco dříve dosahovala 80–90 %. Vliv má i posun klimatu, kdy teplejší podzim prodlužuje aktivitu škůdců, zejména dřepčíka olejkového, krytonosců a bejlomorky. Kombinace slabší ochrany a delší vegetace je riziková i pro vznik rezistence.

Zatímco dříve byla ČR výrazným exportérem řepky, v posledních letech produkce opakovaně nedosahuje ani kapacity domácích zpracoven (cca 1,1 mil. t). Výsledkem je nutnost dovozů. Saldo, které bylo v roce 2014 +463 tis. t, dnes míří k -150 tis. t. Finanční dopad může činit až 2 mld. Kč ročně. Pokud tento trend potrvá, může být ohrožena ekonomika podniků i udržitelnost střídání plodin v osevních postupech.

Integrovaná ochrana

Pohled výzkumu doplnil RNDr. Jan Nedělník, Ph.D., podle něhož je integrovaná ochrana rostlin funkční pouze v případě, že má k dispozici i chemické prostředky. Sice jako poslední, ale nezastupitelný krok ochrany. Česká republika sice dlouhodobě patří mezi státy s nejnižší spotřebou pesticidů v EU a jejich využití klesá, avšak příliš rychlá redukce bez náhrad vede ke vzniku rezistence a snižuje efektivitu ochrany.

Zvláště u obilnin roste význam fungicidní ochrany a narůstá riziko výskytu mykotoxinů, jejichž regulace je dnes náročnější než před 15 lety. Částečná náhrada biologickými přípravky zatím nenabízí srovnatelnou účinnost.

Za perspektivní cestu jsou považovány nové genomické techniky (NGT), které mohou přinést odrůdy méně náchylné k chorobám či suchu. Zahraniční trhy je již zavádějí do praxe, zatímco Evropa se legislativně zdržuje. Nedostatek inovací může být v budoucnu limitujícím faktorem srovnatelným s úbytkem účinných látek.

Závěr

Z diskuze vyplynulo, že úbytek účinných látek, pomalé zavádění inovací a rostoucí tlak na kvalitu představují kombinaci se zásadními dopady na zemědělství. Pro zachování soběstačnosti bude nutné přijmout rychlejší schvalovací proces nových přípravků, rozšířit výzkum i praktické testování biologických metod a otevřít prostor genomickým technikám. Regulace by měla vycházet z vědeckých dat, nikoli z plošného principu nebezpečnosti.

Bez funkční ochrany rostlin, dostupné chemie a inovací nelze dlouhodobě udržet stabilní produkci potravin. Integrovaná ochrana je efektivní pouze tehdy, pokud má k dispozici celé spektrum nástrojů. Evropské zemědělství stojí na křižovatce: musí se rozhodnout, zda zůstane soběstačným producentem potravin, nebo se změní v pouhého dovozce.

Viceprezident divize zemědělských řešení BASF Michal Wagner