Vzpomínky na Prof. Ing. RNDr. Františka Kocourka, CSc. (1952–2026)

15. 03. 2026 Tereza Horská a kol. Management Zobrazeno 399x

Dne 27. února 2026 odešel v nedožitých 74 letech Prof. Ing. RNDr. František Kocourek, CSc., respektovaný odborník v oblasti zemědělské entomologie, průkopník integrované ochrany plodin proti živočišným škůdcům, vysokoškolský pedagog a velký milovník hmyzu.

Narodil se 2. března 1952 ve Svitavách. Zájem o přírodu jej provázel od mládí a postupně se specializoval na entomologii, zejména na brouky. Do Brna dojížděl na entomologický kroužek vedený Pavlem Lautererem z Moravského zemského muzea, kde našel podobně nadšené přátele. Z někdejšího učitele se později stal kolega, s nímž spolupracoval například při výzkumu mer přenášejících fytoplazmy na ovocných stromech.

Vystudoval fytotechnický obor na Vysoké škole zemědělské v Brně a dálkově systematickou biologii a ekologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, a to při zaměstnání v Agrochemickém podniku ve Svitavách a později ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni (VÚRV), dnes Národním centru potravinářského a zemědělského výzkumu (CARC).

V letech 1991–2007 vedl oddělení entomologie ve VÚRV. Významně se podílel na rozvoji integrované ochrany rostlin v sadech a se spolupracovníky vytvořil systém, který byl ve své době na evropské úrovni a v některých ohledech ji i předbíhal. Později se věnoval škůdcům kukuřice, problematice GMO plodin, rezistenci škůdců k insekticidům i degradaci reziduí pesticidů v ovoci a zelenině. V letech 2007–11 působil jako ředitel VÚRV a v dalších letech vedl výzkumný tým zaměřený na integrovanou ochranu zemědělských plodin.

Publikoval nejméně 90 původních vědeckých prací, podílel se na čtyřech odborných knihách a vydal více než 400 odborných článků. Od roku 2011 byl členem redakční rady časopisu Agromanuál, pro který připravil přes 90 článků.

S naším časopisem byl prof. Kocourek spojen již od jeho založení před 21 lety. V roce 2013 vstoupil do redakční rady, kde jeho role ještě zesílila. Přinášel nápady, které otevíraly nové směry, a díky jeho širokému rozhledu jsme měli možnost čtenářům přinést mnoho zajímavých témat. Jeho přístup byl vždy otevřený, věcný a neuvěřitelně lidský. Dokázal povzbudit, nasměrovat a dodat mnoho moderních nápadů, které formovali obsah časopisu. Pro celu redakci byl inspirací, oporou a vzorem odborné poctivosti. Nadále zůstane hluboce zapsán v naší práci i myšlení.

V další části přinášíme vzpomínky kolegyň a kolegů, většinou jeho bývalých studentů.

Tereza Horská: Na oddělení entomologie jsem přišla v r. 2009 při psaní své disertační práce. Náš kontakt a spolupráce ještě zesílily po mém návratu z rodičovské dovolené, kdy mě spolu se svou kolegyní a zároveň životní partnerkou Jitkou Starou zapojil do problematiky věnované degradaci reziduí pesticidů v ovoci a zelenině. František si na mě vždy udělal čas, a i ve vypjatých situacích, kdy jsem šílela, že něco určitě nestihnu nebo nezvládnu, zůstával nad věcí a našel konstruktivní řešení. Nikdy také nezapomenu na společné smýkání vzorků hmyzu na poli, kdy jsme cestou probrali vědu a zbyl čas i na vyprávění o rodině, kterou velmi miloval.

Kamil Holý: Za brouky neváhal František absolvovat vzdálené výlety. Nejdříve na motocyklu Pionýr ze Svitav až na Pálavu, později trabantem na Vihorlat. Na sběr brouků si našel čas i při zaměstnání, kdy jsme na služebních cestách po vyhodnocení pokusů vyrazili na nějakou zajímavou lokalitu poblíž lovit hmyz. Místo spaní v hotelu jsme do rána pobíhali okolo osvětleného plátna a nevadila nám hejna komárů na Soutoku, ani spaní pod širákem, hlavně když přilétaly zajímavé druhy.

Tomáš Hovorka: Prof. Kocourek pro mě nebyl jen školitelem, ale především laskavým a inspirujícím člověkem. Byl respektovaným odborníkem, který dokázal propojit vědeckou erudici s praktickým pohledem na obor a nikdy se neštítil terénní práce. Ukázal mi svět hmyzu a naučil mě vnímat jej v širších souvislostech. Kromě pracovních cest mě bral i na entomologické výpravy na jeho oblíbené lokality, např. na Pecopalu, kde jsme spolu pozorovali vzácné druhy brouků. Do terénu se mnou vždy vyrážel s opravdovým nadšením.

Ondřej Douda: Ve VÚRV jsem začínal v roce 2001 na praxi a pan profesor mi v roce 2002 nabídl místo v nově zřizované laboratoři rostlinolékařské nematologie. V začátcích mojí práce mi velmi pomáhal. Zcela zásadní pro mě byla i jeho pomoc s prvními návrhy mých vlastních projektů. Byť nebyl tento obor jeho vlastní specializací, měl pro výzkum fytoparazitických háďátek vždy velké pochopení, a i díky jeho podpoře se tato činnost dostala ze skromných začátků na současnou úroveň.

Jana Ouředníčková: Pan profesor byl nejen uznávaným vědcem, ale především moudrým a laskavým člověkem a mentorem, kterého si hluboce vážím. Dokázal klást otázky, které posouvaly myšlení dál, a zároveň dával prostor k vlastnímu růstu. Byl to právě on, kdo mě nasměroval k profesní dráze výzkumného pracovníka ve VŠÚO Holovousy, kde na Oddělení ochrany rostlin dodnes působím. Jeho důvěra a podpora tehdy zásadně ovlivnily můj další život i kariéru. Jeho odkaz žije v jeho studentech, kolezích i v práci, kterou po sobě zanechal.

Miroslav Jursík: S Františkem jsem dostal možnost spolupracovat asi před 15 lety, kdy mě oslovil s nabídkou společného projektu. Naše spolupráce se postupně rozvinula mnohem šířeji. Rád bych vyzdvihl jeho organizační schopnosti a umění naplňovat vlastní vize, pro které dokázal nadchnout své okolí, včetně mladých vědců a studentů. Sám jsem se od něj v tomto směru mnohému naučil. František byl dlouhá léta předsedou státnicové zkušební komise magisterského oboru Rostlinolékařství na FAPPZ ČZU. Nemohu nevzpomenout na jeho připravenost, profesionální vedení, ale především laskavost, která se vymykala běžným standardům. Za velmi významné považuji také jeho aktivity v oblasti integrované ochrany rostlin, kde navrhoval a formoval klíčová opatření a významně přispěl k jejich zavádění do praxe českých pěstitelů ovoce a zeleniny.

Profesor Kocourek svým celoživotním působením významně přispěl k rozvoji vědeckého poznání i k propojení výzkumu s praxí. Jeho jméno zůstane spojeno s generacemi studentů, kolegů, i lidí z praxe, kterým předával nejen odborné znalosti, ale i lidskost, pokoru a úctu k vědě a přírodě.

Františku, děkujeme.

Za kolegy, bývalé studenty Tereza Horská (CARC) a Petr Štěpánek za redakci časopisu Agromanuál.