Jak zabránit úletu podle Topps Water Protection?

10. 08. 2026 Ing. Petr Harašta, Ph.D.; Česká společnost rostlinolékařská, Brno Mechanizace Zobrazeno 3289x

Problematika omezování nežádoucích úletů je chemickým průmyslem podporována prostřednictvím projektů Topps. Jejich hlavním cílem je omezování rizika znečištění vody přípravky na ochranu rostlin a šíření informací o správných postupech aplikace vedoucích k omezení negativních vlivů přípravků na životní prostředí a zejména vodní zdroje.

Jednou z oblastí, na kterou se projekt zaměřuje je omezování úletů. Nežádoucí úlety jsou jedním z difuzních zdrojů znečištění vodních zdrojů. Druhým aspektem v této skupině je omezování splachu - povrchového odtoku přípravků po aplikaci do vodních zdrojů. Výsledkem aktivit projektu jsou soubory správných postupů pro činnosti spojené s používáním přípravků, které jsou dostupné i u nás, a které jsou součástí osnov kurzů odborné způsobilosti pro práci s přípravky.

Projekt na www.topps-drift.org nabízí online nástroje pro posouzení rizika úletu. Jsou zpracovány pro polní postřik, postřik sadů a postřik vinic. K proměnným v případě polní aplikace patří určení senzitivní oblasti (její vzdálenost od místa aplikace), meteorologických a polních podmínek (směr a rychlost větru, teplota a vlhkost vzduchu), výšky plodiny a druhu vegetace sousedící s ošetřovaným pozemkem, použití protiúletové technologie, výšky trysek nad porostem a rychlost jízdy postřikovače při aplikaci. Z nich lze získat hodnotu rizika úletu v %. Je-li riziko po výběru/volbě uvedených proměnných příliš vysoké, a je předpokládán nadměrný úlet, je možné režim upravit nastavením podmínek aplikace tak, aby bylo riziko úletu minimální. Podle tohoto modelového nastavení postřikovače a podmínek je pak možné provádět vlastní aplikaci.

Důsledky rozptylu části postřikové směsi mimo ošetřovaný pozemek mohou zahrnovat také znečištění vodních útvarů, citlivých prostor (například chráněných území, veřejně přístupných ploch, mokřadů atd.), obývaných oblastí anebo neúmyslně postřikem zasažené přilehlé plodiny. Výsledkem naposled jmenovaného případu jsou rezidua nepovolených účinných látek anebo přímé poškození sousedních polních plodin.

Obr. 1: Aplikace by měla být prováděna vždy jen za vhodných povětrnostních podmínek

Obr. 2: Systém Hardi Twin významně omezuje úlet postřiku

Obr. 3: Vertical patternator je zařízení pro nastavení vertikální distribuce postřiku u rosičů

Úlet

Úlet je definován jako část aplikovaných kapek postřiku obsahujících přípravky, které nejsou naneseny na cílovou plochu. Některé zdroje uvádějí, že úlet postřiku je část objemu kapaliny z postřikovače, která je odnesena mimo cílovou plochu prostřednictvím větru. K úletu začíná docházet v okamžiku, když je zahájen postřik. I když úplné odstranění úletů je téměř nemožné, může být podstatně omezen používáním odpovídající techniky a technologie a při správně nastaveném pracovním režimu.

Úlet může být podporován tvorbou velmi jemného kapkového spektra (postřikové mlhy), způsobenou použitím nevhodného pracovního tlaku, kolísáním rychlosti postřikovače aj. Roli může hrát i zvolený druh/typ trysek, seřízení pracovního režimu, nerovnosti terénu a také povětrnostní situace.

V roce 2009 přijatá Směrnice ES č. 128/2009 o trvale udržitelném používání pesticidů poukazuje na předcházení rizik pro životní prostředí, spojených s úletem postřikové mlhy.

Zejména článek 11 „Zvláštní opatření na ochranu vodního prostředí a pitné vody” této směrnice předpokládá potřebu předcházet úletu upřednostňováním těch nejúčinnějších aplikačních technik, jako je nízkoúletové vybavení pro aplikaci pesticidů, a to zejména u speciálních plodin (vinice, sady, chmelnice),

• snižovat míru vystavení riziku úletu použitím opatření snižujících míru rizika znečišťování ploch mimo ošetřovaný porost v důsledku úletu postřikové mlhy
  a splachu; sem patří zakládání přiměřených ochranných pásem, kde se přípravky nesmí ani používat, ani skladovat, s cílem chránit necílové vodní organismy a zabezpečit ochranu povrchových a podzemních vod, využívaných pro odběr pitné vody.

Zmírňující opatření ke snižování míry úletu lze rozdělit na přímá a nepřímá:

• přímá opatření zaměřená na snížení úletu přímo u jeho zdroje (vytváření a nasměrování kapek postřikové kapaliny); ta se prosazují zejména aplikačními technikami, příslušenstvím postřikovačů konstruovaným s cílem snížit úlet a správným nastavením postřikovačů,
• nepřímá opatření zaměřená na snížení úletu zachycením postřikové mlhy, jako jsou například ochranná pásma anebo fyzické překážky (větrolamy, sítě proti kroupám aj.).

Je velmi důležité, aby obsluha postřikovače dodržovala doporučení ohledně optimálních povětrnostních a přírodních podmínek pro ošetřování. Pravidla správné praxe v ochraně rostlin v souvislosti s omezováním úletu jsou rozdělena do tří hlavních sekcí:

• všeobecná opatření ke snížení úletu platná pro polní postřikovače i rosiče,
• opatření ke snížení úletu z polních postřikovačů,
• opatření ke snížení úletu z rosičů.

V prvním kroku hodnocení je třeba určit vzdálenost okrajů pozemku od citlivých prostorů. Vzdálenost se nazývá pásmem vyžadujícím zvýšenou pozornost a upozorní, když úlet může být problémem. Pásmo vyžadující zvýšenou pozornost je požadavek na šířku ochranného pásma, uvedenou na etiketě přípravku, který se má použít, a k tomu ještě:

• při použití u polních plodin se vzdálenost rovná pracovní šířce ramene postřikovače, anebo nejméně 20 metrům,
• při použití v sadech a vinicích vzdálenost odpovídající 5 řadám, anebo nejméně 20 metrům,
• předpokládá se, že uplatněním těchto opatření se úlet postřikové mlhy v pásmu vyžadujícím zvýšenou pozornost do velké míry sníží.

Ve druhém kroku je třeba zvolit parametry těch klíčových proměnných, které mají vliv na úlet. Těmito jsou směr a rychlost větru, teplota a vlhkost vzduchu, aplikační podmínky spojené s porostem na ošetřovaném pozemku a typ k němu přilehlé vegetace. Při aplikacích v sadech a vinicích je třeba zvážit více parametrů - hustotu porostu, typ rosiče a trysek. Scénáře proudů postřikové mlhy a vzduchu se řadí k třetímu kroku.

Ve třetím kroku je možné přijmout opatření ke zmírnění současného stavu s cílem vyhodnotit snížení úletu, kterého se má dosáhnout v porovnání se standardní konfigurací postřikovače. Víc podrobností lze nalézt na stránkách www.topps-life.org.

Příklad opatření na zmírnění současného stavu pro aplikace v polních plodinách

Nebezpečí úletu se zvyšuje anebo snižuje v závislosti na zvolené možnosti - nízkoúletové trysky (SDRT), výška postřiku a rychlost jízdy. Zobrazuje se na stupnici v procentech, kde se zvolený postřikovač porovnává se standardem.

Konfigurace standardního postřikovače na ošetřování polních plodin (podle ISO 22369-2):

• tryska s plochým paprskem a úhlem výstřiku 110°, velikost 03 s provozem při tlaku 3 bary,
• výška postřiku 50 cm,
• pojezdová rychlost postřikovače 6 km/h.

Pro polní plodiny, vinice a sady jsou na www.topps-drift.org dostupné on-line a off-line nástroje. Mohou poskytnout užitečné informace, na základě kterých si obsluha uvědomí nebezpečnost úletu a také se může poradit o možných řešeních snížení úletu před a při postřiku.

Schéma 1: On-line TOPPS je nástroj pro modelování rizika úletu při aplikaci

Typy úletu

Úlet je obvykle spojován s pohybem malých kapek aplikované kapaliny, vytvářeným pohybem vzduchu mimo cílovou plochu v průběhu aplikace. Tento typ úletu je obvykle nazývaný úlet větrem. Je výsledkem několika faktorů spojených s aplikačními metodami a zařízením. Pohyb vzduchu odnáší zejména jemné kapky mimo ošetřovaný pozemek a kapky pak klesají na zem i necílové rostliny a mohou způsobit znečištění okolního prostředí nebo poškodit necílový porost.

Druhým typem úletu, který může vzniknout při aplikaci či bezprostředně po ní, se označuje jako úlet výparů. Obecně je spojen s odparem kapaliny. K tomuto úletu může docházet při aplikaci přípravků za velmi teplých dnů (teplota vzduchu nad 25 °C). Z drobných kapek postřiku se při vysoké teplotě vzduchu rychleji odpařuje voda, zbytky výparů s účinnou látkou jsou vynášeny stoupajícím teplým vzduchem vzhůru a následně odnášeny prouděním vzduchu mimo ošetřený pozemek. Někdy i na větší vzdálenosti v porovnání s úletem větrem. Úlet výparem může vzniknout při aplikaci, ale také až po ní. V obou případech se kapky postřiku odpařují a výpary unáší teplý, stoupající vzduch.

Opatření správné praxe ochrany rostlin

Tyto všeobecné metody platí pro ošetřování polních plodin, sadů i vinic.

Činitelé životního prostředí

Před započetím ošetřování by se měli zvážit činitelé životního prostředí, kteří ovlivňují úlet. Nejdůležitější je znát vzdálenost ošetřované plodiny od jakéhokoliv citlivého prostoru. Měly by být k dispozici také mapy, kde jsou takové informace zadokumentovány a kde jsou zobrazena i nepřímá zmírňující opatření, jako ochranná pásma (např. živé ploty, větrolamy a podobné struktury, schopné zachytit úlet). Ostatními důležitými činiteli v sadech a vinicích jsou:

• stav porostu plodiny (výška polní plodiny, způsob výsadby, vedení, spon sadu anebo vinice, hustota porostu, fenologické stádium plodiny),
• rovnoměrnost porostu podél řádků (chybějící prostor anebo mezery mezi sousedícími rostlinami v řadě),
• vývojové stádium/stav plodiny, které do vysoké míry určují nebezpečí úletu, zejména v řadách bližších k citlivým prostorům; klíčovými činiteli ke zvážení jsou hustota olistění a velikost listové plochy schopné zachytit postřikovou kapalinu a udržet ji v cílovém prostoru.

Činitelé životního prostředí se nemění nijak rychle a z tohoto důvodu jsou velmi důležití pro jakýkoliv plán ošetřování a strategii omezení úletu.

Povětrnostní podmínky

Povětrnostní podmínky jsou hlavním činitelem ovlivňujícím úlet, nedají se přímo ovlivnit, ani předpovídat. Klíčovými činiteli, které je třeba vzít v úvahu, jsou rychlost a směr větru, jako i vlhkost a teplota vzduchu. Ve většině zemí se doporučují kritické hodnoty a tím se naznačují meze, které je třeba brát při ošetřování v úvahu. Při překročení jedné z výše uvedených povětrnostních proměnných se doporučuje postřik nevykonávat. Mezi jednotlivými státy se mezní hodnoty těchto proměnných liší, na což by též měl být brát ohled.

Rychlost větru ovlivňuje množství kapek odnášených z cílového prostoru. Směr větru určuje směr oblaku postřikové mlhy a to, zda je větrem unášen ve směru citlivého prostoru.

Při nízké vzdušné vlhkosti se voda z postřikové mlhy odpařuje. Tímto se zvyšuje podíl jemnějších kapek, a proto se zvětšuje i nebezpečí nežádoucího přenosu. Při příliš vysoké teplotě zvedá masa zahřátého vzduchu jemné kapky vzhůru, a tím se opožďuje usazování postřiku (termální úlet/úlet výparem). Proto je oblak postřikové mlhy zároveň vystaven přenosu větrem.

Tvorba postřikové mlhy - úletu

Na rozptýlení postřikové kapaliny při aplikaci přípravků na ochranu rostlin se využívají tři principy, a to hydraulické trysky (trysky a tlak), pneumatická atomizace (kapky se vytvářejí trháním filmu postřiku při vysoké rychlosti proudu vzduchu) a atomizéry s rotačním kotoučem (kapky se vytvářejí odstředivou silou). Hydraulické trysky jsou nejrozšířenější a nejdůležitější. Existují jejich různé konstrukce, které jsou schopné vytvářet různá velikostní spektra kapek. Protože se lehce vyměňují, správný výběr trysek je hlavním zmírňujícím opatřením na omezení úletu. Pneumatické atomizéry se používají hlavně v jižní Evropě, a to zejména v prostorových kulturách (sady, vinice, aj.).

Při dnešní úrovni dostupné technologie je v podmínkách praxe celkem snadné měnit velikostní spektrum kapek. Při snížení rychlosti proudu vzduchu se vytvářejí větší kapky, na druhé straně jsou rychlost proudu a průtoku vzduchu důležité pro dopravu kapek do cílového prostoru a k umožnění lepšího pronikání postřikové mlhy dovnitř porostu.

V některých zemích EU se trysky kategorizují podle jejich schopnosti snižovat míru úletu. Klasifikace se stát od státu liší, není tak ještě sladěna a může proto ovlivňovat požadavky na vzdálenosti ochranných pásem pro přípravky na ochranu rostlin.

Schéma 2: On-line TOPPS-DROPS je nástroj pro rizikovou analýzu činností při aplikaci příravků


Schéma 3: Výsledek měření úletu na UNITO (testovací systém pro měření úletu) a znázornění vlivu větru na odnos kapek různé velikosti (zdroj TOPPS)

Aplikační vybavení

Kromě správného používání přípravků na ochranu rostlin je pro snižování úletu klíčovým prvkem též aplikační zařízení. Zejména u postřikovačů s podporou vzduchem je třeba ocenit jejich potenciál při snižování úletu postřikové mlhy.

Velikostní spektrum kapek

To ovlivňuje technika aplikace, přisávání vzduchu, úprava parametrů postřikovačů podle činitelů životního prostředí a povahy plodiny. Některé státy postřikovače klasifikují podle jejich potenciálu snižovat úlet, nazvaného technologie snižující úlet (Spray Drift Reducing Technology - SDRT). Postřikovače zařazují do tříd snižování úletu, například o 25 %, 50 %, 75 %, 90 %, 95 % anebo 99 % (viz ISO 22369-1).

SDRT se klasifikují odděleně pro jednotlivé typy plodin, například polní plodiny, ovocné kultury (v růstových stádiích dormance a plného olistění), chmelnice, vinice a školky.
V některých státech použití SDRT vede k pozměnění předepsaných vzdáleností pro používané přípravky na ochranu rostlin. Pokud neplatí klasifikace podle SDRT, je třeba dodržovat místní doporučená opatření ke snižování úletu.

Nastavování postřikovače

Nastavování postřikovače do velké míry závisí na jeho obsluze a možnosti seřízení. Podle Směrnice ES č. 2009/128 o trvale udržitelném používání pesticidů je obsluha povinna postřikovač pravidelně kontrolovat a seřizovat. Správné seřízení znamená jistotu, že postřikovač je možné provozovat podle požadavků správné praxe v ochraně rostlin. Kontrola by měla zajistit, aby se na plodinu použila odpovídající dávka přípravku. Správné nastavení postřikovače znamená minimalizaci ztrát přípravků únikem do životního prostředí, například úletem postřikové mlhy.

Tyto kontroly by se měly vykonávat několikrát za sezónu, protože se stav plodin mění s postupující vegetací, např. se zvětšuje listová plocha porostu. A také atomizéry i trysky podléhají nepřiznivým vlivům.

Ing. Petr Harašta, Ph.D.; Česká společnost rostlinolékařská, Brno;
foto: 1, 3 - P. Harašta, 2 - Hardi