BASF
BASF
BASF

Chemap Agro s.r.o.

Aktuální přehled ochrany polních plodin - duben

21. 02. 2011 Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou Ochrana rostlin a pěstování Zobrazeno 12260x

Blýskáček řepkový (Meligethes aeneus) je nejrozšířenější škůdce ozimé řepky, který na porostech ozimé řepky může způsobovat i větší škody. Také v loňském roce došlo v některých lokalitách s déletrvající sněhovou pokrývkou k vážnějšímu poškození porostů ozimých obilnin plísni sněžnou. Paluška travní je další z chorob, které se mohou podílet na vyzimování porostů ozimých obilnin. Výskyty „chorob bází stébel“ zejména na ozimé pšenici a ozimém ječmeni zjišťujeme na konci odnožování, kdy se na listových pochvách objevují nespecifické nahnědlé skvrny.

Varistar

Ozimé obilniny

Plíseň sněžná

V roce 2006, a také v loňském roce došlo v některých lokalitách s déletrvající sněhovou pokrývkou k vážnějšímu poškození porostů ozimých obilnin plísni sněžnou. Jedná se o chorobu, která ohrožuje porosty během zimy i v časném jaru a může podstatně přispět k jejich vyzimování. Ještě výraznější výskyty byly zaznamenány v některých okresech i u okrasných trávníků. Vzhledem k plošné, opakované a někde i vydatné a déletrvající sněhové pokrývce nelze ani v letošním roce i silnější výskyty v porostech vyloučit.
Původcem plísně sněžné je fytopatogenní houba Microdochium nivale (syn. Fusarium nivale, Gerlachia nivalis), která napadá drobnozrnné obilniny a trvalé travní porosty. Pohlavní stadium houby (Monographella nivalis) se vyskytuje v průběhu zimy a na jaře na posklizňových zbytcích.
Tato houba může způsobit špatné klíčení osiva a vzcházení rostlin, při kterém dochází k hnědnutí kořenů a bází rostlin (mezi kořeny a prvním listem), vzniku skvrnitostí na listech, šroubovitému kroucení klíčků. Nepravidelný růst klíčků může být způsoben i jinými příčinami, např. nevhodným mořením, špatným uskladněním osiva apod. Houba může vyvolat odumírání rostlin již na podzim. V předjaří se pak na listech napadených rostlin později vytváří bílý až narůžovělý povlak, způsobený tvořícími se shluky konidií houby. Napadené rostliny mají také slabší kořenový systém, konečným příznakem je odumírání rostlin. Dochází k úhynu jednotlivých rostlin, případně celé skupiny, důsledkem je mezerovitý a prořídlý porost.
Choroba je silně podmíněna průběhem povětrnosti, zejména sněhovou pokrývkou, její výškou a zvláště nebezpečné jsou ledové krusty. Příznivé podmínky pro vývoj choroby nastávají, pokud na porostech setrvává dlouhodobě vrstva mokrého sněhu nebo pokud sníh padá na neumrzlou půdu nebo na jaře po sněhových přívalech a nástupu teplot 4–6 °C, kdy se může poměrně rychle namnožit. Škodlivost záleží na tom, jak dlouho jsou rostliny vystaveny působení těchto podmínek. Více poškozeny bývají husté porosty a vyšší výskyty tohoto onemocnění byly zaznamenány také na hodně utužených půdách. Jedná se o onemocnění dispoziční, to znamená, že ani v případě infikovaného osiva nemusí dojít k odumírání rostlin, pokud nenastanou podmínky příznivé pro rozvoj patogena, tj. před zimou je porost dostatečně silný a v předjaří dlouho neleží sníh. Houba je přenosná osivem, ale za dominantní je považován přenos půdou. V půdě houba saprofyticky přežívá na odumírajících rostlinných zbytcích. Infekce nastává tak, že v půdě rostoucí mycelium penetruje spodní (nadzemní i podzemní) části rostlin. Microdochium nivale může být zjištěno i v pozdních růstových fázích při vlhkém počasí příznivém pro chorobu a teplotách v rozmezí od 0,5 °C do 16 °C. Patogen se stává nenaktivním, ale pouze na přechodné období, když porost usychá a teploty stoupají. Hlavním obdobím nástupu epidemie je však zima a počátek jara, především pod sněhovou pokrývkou a na nezmrzlé půdě. Rozsáhlejší poškození nastává právě na těch lokalitách nebo jejich částech, kde dlouho leží sněhová pokrývka.
Předpokladem zdravého porostu je kvalitně namořené zdravé osivo, vhodně zvolená (tolerantní až rezistentní) odrůda v kombinaci s podzimním fungicidním ošetřením. Především na ozimých ječmenech bývá výskyt této choroby doprovázen i výskytem palušky (Typhula ssp.), event. Pseudocercosporella herpotrichoides.
 

Plíseň sněžná
Plíseň sněžná

Paluška travní

Paluška travní je další z chorob, které se mohou podílet na vyzimování porostů ozimých obilnin. Tato choroba je způsobovaná houbou Typhula incarnata. Napadá především porosty ozimého ječmene, napadena však může být i ozimá pšenice, případně ozimé žito a pícní trávy. Projevuje se na jaře po roztání sněhu.
Napadené rostliny se vyskytují v řádcích nebo v hnízdech. Nejprve odumírají starší listy od špiček, přičemž mladší listy jsou úzké a tuhé, nápadně žlutě zabarvené. Při silném napadení může docházet i k odumírání celých rostlin neboť je zničen kořenový systém. Typickým příznakem jsou v listových pochvách i na kořenech vznikající sklerocia. Sklerocia vznikají jednotlivě nebo ve shlucích, jsou červeně nebo hnědě zbarvená, 0,5 až 4 mm velká. Sklerocia přežívají v létě v klidu na povrchu nebo v malé hloubce pod povrchem půdy, prorůstají v mycelium při nízkých teplotách v září nebo v říjnu a infikují kořeny nebo nadzemní části rostlin. Později se tvoří nová sklerocia.
Napadení podporuje vysoká půdní vlhkost, teploty kolem 0 °C a časná a dlouhodobá sněhová pokrývka. Onemocnění se vyskytuje častěji na lehkých půdách s nízkou biologickou aktivitou. Náchylnější jsou oslabené rostliny (mráz, padlí, herbicid apod.).
Nepřímou ochranou je pozdější, hustší a mělčí výsev, nezařazovat ozimý ječmen po ozimém ječmeni, zvýšená péče o oslabené porosty (lehké převálčení, přihnojení N).
Přímá ochrana neexistuje, některá mořidla vykazují vedlejší účinky i proti této chorobě.
 

Choroby bází stébel

Výskyty „chorob bází stébel“ zejména na ozimé pšenici a ozimém ječmeni zjišťujeme na konci odnožování, kdy se na listových pochvách objevují nespecifické nahnědlé skvrny. V převážné míře se může jednat o poškození způsobené plísní sněžnou (růžová sněžná plísňovitost; Monographella nivalis), houbami rodu Fusarium spp., Rhizoctonia sp., Cochliobolus sp. a místy i o pravý stéblolam (Oculimacula yallundae, anam. Pseudocercosporella herpotrichoides). V této fázi nelze přesně vizuálně rozlišit jednotlivé druhy. Pro přesné určení patogenů je nutno provést laboratorní rozbor.
Výskyt těchto chorob podporují tyto dispoziční faktory: pěstování obilniny po obilnině, časný výsev, hustý porost, náchylné odrůdy, dlouhý vlhký podzim a zejména vlhké počasí v jarním období. Pozorování porostu provádíme na více místech a zkontrolujeme alespoň 30 rostlin. Patologicky závažnější jsou skvrny na druhé (vnitřní) listové pochvě na 2 až 3 nejsilnějších odnožích. Napadení vnější odumírající pochvy nebo slabých odnoží nemá pro vlastní škodlivost velký význam.
Porosty po vizuální prohlídce doporučujeme ošetřit vhodnými fungicidy, pokud je index napadení u ozimých pšenic (podle dispozičních faktorů) 15–25 % hlavních odnoží a u ozimého ječmene minimálně 40 %. Při slabším napadení a pokračujícím vlhkém počasí, doporučujeme kontrolu napadení porostů zopakovat za 10–14 dnů.
Optimální termín ošetření porostů je na počátku sloupkování až do fáze druhého kolénka obilniny (BBCH 30–32). Slabě napadené porosty ošetřujte teprve až při zjištění prvních příznaků listových chorob (padlí, tečkovaná plevoválistová skvrnitost - braničnatky). Fungicidní ošetření proti kořenomorce (Rhizoctonia cerealis) a houbám rodu Fusarium na patách stébel je nerentabilní.
 

Na konci odnožování zjišťujeme choroby pat stébel
Na konci odnožování zjišťujeme choroby pat stébel

Choroby listů

Obdobně postupujeme i u ozimého ječmene. Ve většině porostů se mohou v různé míře vyskytovat kupky padlí travního (Erysiphe graminis) případně superrezistence na tuto chorobu, hnědá skvrnitost (Pyrenophora teres) a případně i rynchosporiová skvrnitost (Rhynchosporium secalis).

Škůdci

V porostech obilnin mohou být také zjištěny i výskyty mšic (Aphidoidea), které mohou druhotně šířit virus žluté zakrslosti ječmene (BYDV).


Plevele

Porosty, kde přetrvává zaplevelení pcháčem rolním (Cirsium arvense), šťovíkem kadeřavým (Rumex crispus) případně dalšími vytrvalými plevely bude vhodné ještě ošetřit některým účinným herbicidem s účinnou látkou MCPA, 2,4-D, dicamba, clopyralid aj. Maximální herbicidní účinnosti dosáhneme při aplikaci na plevele ve fázi listová růžice až do výšky 20–30 cm pcháče a při teplotách nad 12 °C. Toto ošetření můžete spojit s případným ošetřením proti listovým a klasovým chorobám.
 

Ozimá řepka

Plevele

Pokud jste nestihli odplevelit řepku na podzim nebo i přes ošetření řepka zarostla heřmánky, svízelem aj., lze ji ještě ošetřit přípravkem Galera. Aplikaci možno provádět jakmile plevele obnoví na jaře růst a teploty vystoupí nad 12 °C.
Na pýr a další trávovité plevele můžete aplikovat povolené graminicidy.

Blýskáček řepkový

Blýskáček řepkový (Meligethes aeneus) je nejrozšířenější škůdce ozimé řepky, který na porostech ozimé řepky může způsobovat i větší škody. Brouci začínají škodit v období začátku tvorby květních poupat (listy ještě přilbovitě kryjí základy vrcholového květenství, výška rostlin je asi 20 cm) – v této fázi je kritické číslo jeden brouk na jedno květenství. Ošetření se signalizuje na začátku výskytu brouků na ozimé řepce. Škodí především brouci a částečně i larvy. Ošetřují se porosty kdykoliv před začátkem květu při dosažení kritických čísel v závislosti na dosažené růstové fázi a počtu jedinců na rostlinách. Brouci přezimují v povrchové vrstvě půdy a ve vrstvách spadaného listí. Zimoviště opouští při teplotě vzduchu 9–10 °C a hromadný přelet na řepku nastává při teplotách nad 13,5 °C. Brouci vyžírají otvory do poupat a živí se jejich pylem. Přitom poškozují i prašníky a blizny a mnohdy zničí i celá malá poupata. K největším škodám dochází v letech, kdy teplota poklesne pod 9 °C a dojde ke zpomalení růstu řepky před květem. Odrůdy, které více větví, je potřeba kontrolovat i nadále a dle intenzity napadení ještě opakovaně ošetřit. Kritické číslo v pozdějších fázích (při začátku květu, tvorba větví prvního řádu) je v průměru tři brouci na jedno květenství. Po rozvinutí květních pupenů škodlivost ustává, otevřené květy brouci ani larvy blýskáčků již nepoškozují.
V posledních letech vzhledem k dlouhodobé účinné ochraně zjišťované množství blýskačků v porostech velmi pokleslo. Lokálně byly jen minimální výskyty blýskáčků a brouci se živili většinou pylem v rozkvetlých květech (opylovali porosty). Při hromadném přeletu se blýskáčci nejprve soustřeďují na okrajích porostů, proto u velkých honů mnohdy postačí jenom opakovaně ošetřit tyto napadené okraje. Naopak v jiných oblastech (Severní Morava) se zase zjistilo, že některé lokality už vykázaly značnou ztrátu citlivosti vůči registrované dávce běžně používaných pyretroidů, které se v ochraně proto tomuto škůdci dlouhodobě používají. Je to obdobné jako v sousedním Polsku a intenzivně hospodařících částech Evropy.
Při nedodržení doporučení uvedených na etiketě přípravku mohou být při aplikaci insekticidů snadno ohroženi opylovači - včely, čmeláci i další necílové druhy! Pozor na včely - aplikace přípravku spolu s jiným přípravkem nebo látkou, aniž by tato společná aplikace byla doporučena v návodu na použití, je posuzována jako aplikace přípravku nebezpečného pro včely (nebo zvlášť nebezpečného pro včely)!

Brouci blýskáčka vyžírají otvory do poupat a živí se pylem
Brouci blýskáčka vyžírají otvory do poupat a živí se pylem


Regulace růstu

Pro následné ošetření kvetoucího porostu proti chorobám i škůdcům (nehledě na další výhody) je vhodné zkrátit výšku rostlin řepky aplikací přípravků některým z přípravků: Caryx případně také Caramba, Capitan 25 EW, Lyric, Prosaro 250 EC na jaře při výšce rostlin 20–30 cm.


Jarní ječmen

Plevele

Ošetření proti plevelům můžete provádět většinou již od začátku odnožování, kdy účinně zničíte vzcházející plevele i nižššími doporučenými dávkami herbicidů. U ploch zaplevelených pcháčem rolním počkejte na vytvoření listové růžice pcháče, případně proveďte opravné ošetření herbicidem s úč.l. MCPA, 2,4-D, dicamba, clopyralid aj. spolu s fungicidním ošetřením.


Choroby

U citlivých odrůd jarního ječmene se zaměřte i na sledování a případné ošetření padlí ječmene (Blumeria graminis f. sp. hordei). Tato choroba může při časné infekci výrazně omezit i počet produktivních odnoží.


Škůdci

V rizikových oblastech, kde jsou obilniny napadeny virem žluté zakrslosti ječmene (BYDV), věnujte zvýšenou pozornost i výskytu obilních mšic (Aphidoidea) a v případě potřeby porosty včas ošetřete např. Nurelle D, Perfekthion, Pirimor 50 WG nebo některým povoleným pyretroidem.

Virová zakrslost ječmene
Virová zakrslost ječmene


Cukrovka

Sledujte vývoj plevelů, účinnost aplikovaných herbicidů a nálet mšic (Aphidoidea) do porostů. Porosty podle potřeby včas ošetřete. Dávky a kombinace herbicidů volte podle růstové fáze cukrovky i plevelů a spektra plevelných rostlin.
V období od vytvoření pravých listů do zapojení porostu lze i u cukrovky využít stimulátory růstu např. Atonik Pro, Hergit, Synergin, Sunagreen aj. Lze je použít opakovaně, ve směsi s některými chemickými přípravky i vybranými kapalnými hnojivy na překonání stresu.

V cukrovce sledujeme vývoj plevelů


 

Mák

Plevele

Sledujte vývojovou fázi máku i vzcházejících plevelů, zejména merlíky, laskavce, rdesna aj., aby nepřerostly fázi vhodnou pro aplikaci herbicidů. Dávky a kombinace herbicidů volte podle růstové fáze máku a spektra plevelných rostlin, zvláště u postemergentního použití herbicidu Callisto 480 SC, aby nedošlo k poškození (žloutence) máku. Určité malé míře fytotoxicity se při dostatečné herbicidní účinnosti asi nevyhneme. Tato je většinou pouze krátkodobá a obvykle vymizí bez negativního vlivu na růst máku. V méně příznivých podmínkách (za chladného počasí se účinná látka mesotrione v rostlině pomaleji odbourává) může docházet k prosvětlení i celé listové plochy. Za těchto podmínek je velmi důležité dodržení minimální růstové fáze máku - šestý list máku. Větší rostliny i po tomto prožloutnutí úspěšně regenerují přibližně po 14 dnech. U menších rostlin však může docházet i k jejich úplnému uhynutí. Účinnost proti svízeli, rdesnům a pohankám je vhodnější posílit kombinací s herbicidemStarane 250 EC v dávce do 0,4 l/ha (Callisto 480 v dávce 0,15–0,2 l/ha).
Na překonání stresu lze i v máku využít stimulátory růstu Hergit, Sunagreen, Synergin aj.


Krytonosec kořenový

V lokalitách, kde na máku škodí krytonosec kořenový (Stenocarus ruficornis), věnujte zvýšenou pozornost i tomuto škůdci. Největší škody působí dospělí brouci úživným žírem na vzcházejících rostlinách máku do velikosti čtyř až pěti listů, zvláště za suchého počasí. Brouci obvykle nalétávají do porostů na vzcházející mák od druhé poloviny dubna. Po úživném žíru (trvá až osm dní) samičky kladou vajíčka (až 300 kusů) do vyhlodané jamky v hlavním nervu na spodní straně listů. Larvy zpočátku poškozují listy, ale největší škody způsobují na hlavním kůlovém kořenu, který silně poškozují žírem (vytvářením chodbiček a jamek). Tím dochází k oslabení rostlin. Poraněná místa jsou vstupní branou pro řadu patogenních mikroorganizmů, které mohou následně způsobit i úhyn rostlin máku. Krytonosec kořenový je suchomilný a teplomilný, jarní chladné a deštivé počasí a zvláště déletrvající mrazy jsou pro jeho vývoj nepříznivé. Škody způsobuje především za sucha, zvláště u pozdně setých nestejnoměrně vzcházejících porostů.
Rozsah škod lze omezit raným výsevem mořeného osiva a všemi agrotechnickými opatřeními urychlující vývoj a růst rostlin (zvýšit výsevek, snížit dávky kořenových herbicidů). Rovněž výsev mořeného osiva zvláště u poznějších výsevů sníží napadení.
Monitoring výskytu brouků je vhodné provádět v dopoledních hodinách, kdy brouci přijímají potravu. V odpoledních hodinách se zdržuje v úkrytech na povrchu půdy.
Ošetření se provádí po zjištění prvních příznaků napadení (asi pět dní po začátku náletu) v případě výskytu 3–4 brouků na 1 m řádku. Účinnější je ošetření v nižších růstových fázích, do 3–4 pravých listů (růstová fáze 23–24), pozdější ošetření proti larvám na kořenech je neúčinné. V současnosti jsou pro moření osiva máku proti krytonosci kořenovému registrované přípravky Chinook 200 FS a Cruiser OSR a pro plošné ošetření Cyperkill 25 EC, Elado FS 480, Nexide, Nurelle D a Rapid.

S nárůstem osetých ploch se rozšířila škodlivost houbových chorob – zejména plísně máku (Peronospora arborescens) a helmintosporiové nekrózy máku (Pleospora calvescens). Obě choroby mohou přežívat na napadených rostlinných zbytcích a mohou přenášet i infikovaným osivem, proto je nutné používat zdravé namořené osivo. Na moření osiva je k dispozici registrované mořidlo Cruiser OSR (obsahuje účinnou insekticidní i fungicidní složku).


Helmintosporiová nekróza máku

Původcem Helmintosporiové nekrózy máku je houba Pleospora calvescens (teleom. Helminthosporium papaveris). U vzcházejících rostlin máku způsobuje padání klíčních rostlin a u starších rostlin může způsobovat hnědnutí a zaškrcování kořenového krčku. Na starších rostlinách se většinou projevuje až v průběhu kvetení, kdy se na listech tvoří tmavohnědé skvrny a na obvodu stonku jsou rozeznatelné modročerné pásky. Listy při silnějším napadení postupně uvadají a zasychají. Při teplém průběhu počasí může dojít k velice rychlému napadení a poškození porostu. Choroba také proniká do makovic ve kterých deformuje vnitřní přepážky a vyplňuje je šedým myceliem. Napadená semena jsou malá a zprohýbaná. Na povrchu makovic se tvoří černý povlak.
Mezi preventivní opatření patří: nevysévat mák na pozemky s těžkou slévavou půdou, provádět včasné a kvalitní zapravení posklizňových zbytků a dodržovat odstup v osevním postupu min. 4–6 let.
Fungicidní ošetření máku proti helmintosporiové nekróze máku lze provést na počátku kvetení registrovanými přípravky: Bumper Super, Caramba, Discus, Polyversum, Prosaro 250 EC.
 

Plíseň máku

Způsobuje ji houba Peronospora arborescens. Zdrojem infekce plísně máku jsou jak oospory z rostlinných zbytků, tak mycelium na osivu. K infekci dochází při širokém rozmezí teplot 5–26,4 °C a relativní vlhkosti 70–90 % po celou dobu vegetace. Chladno v době vzcházení se projeví vyšší četností infekce (například při příliš časném setí). Napadeny mohou být i vzcházející rostliny, u kterých vyvolává systémové infekce, zároveň však může napadat i starší rostliny v průběhu vegetace. Nižší teploty, ovlhčení, vysoká vzdušná vlhkost a hustý porost vytvářejí ideální podmínky pro napadení. Pro plíseň makovou je typické, že napadené listy pouze žloutnou a dlouho zůstávají živé. Na spodní straně listů je nejprve bílý později šedofialový povlak plísně; listy postupně odumírají, rostliny zaostávají v růstu nebo uhynou. Nejnápadnějším příznakem systémové infekce je kroucení až zpětné ohýbání stonku připomínající poškození rostlin růstovými herbicidy. Poškození herbicidem však do značné míry zasahuje i sousední rostliny. Infikované rostliny s projevy systémové infekce se v porostu většinou projevují jednotlivě. Choroba se zejména vyskytuje ve vhlhkých ročnících a na vlhkých pozemcích.
Z agrotechnických opatření se doručuje se pěstovat mák na stejném pozemku až po 4–6 letech. Škody omezí používání zdravého osiva z nenapadených porostů, dobrá zásoba fosforu a draslíku v půdě a řídký porost. Případně na menších plochách i negativní výběr (likvidace) primárně napadených rostlin - onemocnění se v porostu šíří z rostliny na rostlinu. Pokud se vysévá jarní i ozimý mák, je vhodné mezi porosty dodržovat dostatečnou izolační vzdálenost. Stejně tak je vhodné udržovat izolační vzdálenost mezi novými výsevy a pozemky, kde byl mák pěstován loni. Již se podařilo vyšlechtit i rezistentní odrůdy.
Chemická ochrana porostu proti plísni máku není zatím plně dopracovaná. Časná aplikace fungicidů může omezit šíření sekundárních infekcí v porostu. Pro toto ošetření jsou registrovány fungicidy: Dithane DG Neotec s aplikací v BBCH 18–39 a minimálním intervalu mezi ošetřeními 10 dnů, biopreparát Polyversum (Pythium oligandrum-oospory) s první a druhou aplikací v BBCH 12–19 a třetí aplikací do BBCH 51 s intervalem mezi ošetřeními 14 dnů a Prosaro pro preventivní použití ve fázi od listové růžice až po květ máku.
Pozor - rostliny již napadené plísní makovou v době ošetření odumírají nebo nedokončí svůj vývoj, proto se nepodílí na tvorbě výnosu!

Plíseň máku napadá i vzcházející rostliny
Plíseň máku napadá i vzcházející rostliny


Polní plodiny

Hraboš polní

Výskyty hraboše polního (Microtus arvalis) jsou rozdílné podle jednotlivých lokalit.
Pro jarní období je v porostech ozimých obilnin, řepky ozimé, máku, kmínu aj. považováno za silný výskyt již 200 a více užívaných východů z nor hraboše polního na 1 ha. Střední výskyty jsou v rozmezí 50 až 200 užívaných nor na 1 ha. Po zjištění intenzity výskytu hraboše polního je vhodné včas ošetřit registrovanými rodenticidy i slabší porosty plodin se zjištěnými středními výskyty hraboše.
Registrovaným přípravkem pro ohniskovou i plošnou aplikaci je Stutox I. Přípravek je z hlediska toxicity zařazen pro suchozemské obratlovce jako zvlášť nebezpečný. Ošetřovatel porostu je povinen podle § 51 zákona č. 326/2004 Sb. v platném znění nahlásit použití takového přípravku na pozemku, který je součástí honitby, oprávněnému uživateli honitby, dále příslušnému orgánu Státní veterinární správy a Státní rostlinolékařské správy, a to nejpozději tři dny před aplikací přípravku. Základní formou ochrany porostů je hubení hrabošů v ohniscích na jaře. Při použití příslušných ochranných pracovních pomůcek mohou být tato napadená ohniska ošetřena i ručně.
Dodržujte pokyny pro používání přípravků, abyste se vyvarovali rizik pro člověka a životní prostředí. Před použitím přípravku si přečtěte pokyny k použití.
Pro Lanirat Micro bylo Státní rostlinolékařskou správou v lednu 2011 vydáno úřední opatření na dočasný zákaz jeho uvádění na trh a používání!

Související články

Choroby olejnin: Vadnutí světlice barvířské

30. 12. 2023 Ing. Jana Víchová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Ochrana rostlin a pěstování Zobrazeno 414x

Užitečné organizmy (47): Mšicomaři (II)

11. 10. 2023 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Ochrana rostlin a pěstování Zobrazeno 793x

Roundup Flex - náskok ve vývoji glyfosátů

15. 10. 2016 Ing. Miroslav Hrobský; Monsanto ČR s.r.o Ochrana rostlin a pěstování Zobrazeno 2355x

Další články v kategorii Ochrana rostlin a pěstování

detail