Abiotikózy polních plodin v uplynulé sezoně - počasí si s námi hraje

04. 03. 2026 Ing. Irena Bačová; AGROKOP CZ Choroby Zobrazeno 598x

Abiotikózy jsou poškození, poruchy nebo poranění způsobené vnějšími faktory, které mohou negativně ovlivnit rostliny. V uplynulé sezoně došlo právě k několika významným událostem, které mohly mít vliv na výši výnosu či kvalitu zemědělských plodin.

Vliv nadměrných srážek a zamokření

První rána pro porosty nastala v roce 2024, kdy přes naše území v průběhu několika dní (od 11. do 16. 9.) prošla tlaková níže Boris. Přinesla přívalové deště a způsobila rozsáhlé záplavy. Došlo i k výraznému ochlazení, ve vyšších polohách až pod bod mrazu. Vlivem nadbytku vody v půdě po velmi vysokých denních úhrnech se na některých pozemcích vytvořily velké plochy stojící vody. Většinou se voda dobře vsakovala a zamokření se objevilo spíše na souvratích, kde dochází k vyššímu utužení půdy. Vlivem této situace se výsevy ozimých obilnin posouvaly k pozdějším termínům, tudíž některé porosty začaly vzcházet až v průběhu zimy. Posouvaly se i sklizně kukuřic, slunečnic a sóji. U řepek byla situace mírně odlišná. Vlivem nedostatku vody v půdě v letních měsících rostliny lokálně neklíčily, začaly až po zmíněných vydatných deštích. Místy se utvořil půdní škraloup, který vytvořil pro rostliny nepropustnou vrstvu o síle až několik centimetrů, jež opět bránil v klíčení potažmo vzcházení rostlin. Na mnoha vzešlých porostech řepky byla v polích patrná přemokřená místa, kde se rostliny zbarvovaly do téměř červenofialové barvy (obr. 1) nebo starší rostliny vadly. Kořeny zpomalily růst nebo docházelo k jejich poškození (obr. 2).

V zamokřených místech docházelo k nedostatku kyslíku v půdě, který je jak pro kořeny rostlin, tak pro mikroorganizmy v půdě potřebný k dýchání a získávání energie pro životní procesy. Právě vlivem nedostatku kyslíku dochází ke snížení produkce zdrojů energie (ATP), která je potřebná pro růst kořenů i příjem živin rostlinám. Později dochází k poškození kořene vlivem toxických produktů anaerobního dýchání (etanol, kys. mléčná) a poklesu pH v buňkách a v okolí kořene. Navíc kyselé prostředí je vhodné pro infekci některými půdními patogeny. Dále dochází i ke změnám v koncentraci fytohormonů a k syntéze stresových proteinů. Zvyšuje se syntéza kyseliny abscisové (ABA), která způsobuje zavírání průduchů a snižuje fotosyntézu, a snižuje se tvorba cytokininů a etylénu, jež vyžadují kyslík. Paradoxně koncentrace etylénu v kořenech vzrůstá, jelikož nemůže unikat, a omezuje růst podzemních a následně i nadzemních orgánů rostliny.

Obr. 1: Vlhkostní poškození řepky

Obr. 2: Poškozený kořen řepky

Fyziologické a výživové důsledky stresu rostlin

V neposlední řadě dochází k vyplavování některých živin, a to N (NO₃), S (SO₄), Ca a B, a proto bylo důležité pomoci rostlinám s regenerací poškozených kořenů a stimulací tvorby nových, pro dobrý příjem živin a podpořit jejich metabolickou aktivitu aplikací mimokořenové výživy (neboli aplikací na list) s obsahem dusíku, draslíku, s převahou fosforu a přidáním stimulantů, např. aminokyselin, huminových látek, kyseliny poly-beta hydroxymáselné nebo mikroprvků. Například fosfor ve formě polyfosfátu je rychle přijatelný rostlinou, obecně fosfor doplní rostlině látky ke tvorbě makroergických vazeb (např. ATP) a přímo podporuje tvorbu kořenového systému. Kyselina poly-beta hydroxymáselná (Albit) stimuluje fyziologické pochody v rostlinách (má tzv. obecně stimulační účinky), stimuluje syntézu kyseliny salicylové, která má zásadní roli při obraně rostlin. Huminové látky podporují novotvorbu kořenů, zlepšují pohyb systémových látek (výživy, systémových fungicidů atd.) v rostlině a prodlužují jejich účinnost. Mikroprvky měď, mangan a zinek jsou nezbytné pro fungování enzymů, správný vývoj a metabolické procesy rostlin a mají rovněž vliv na jejich zdravotní stav.

Dále se v řadě porostů řepek objevila fytotoxicita po reziduálním působení herbicidů. Pravděpodobně zvýšenou vlhkostí po zářijových deštích došlo k uvolnění herbicidu a následně k poškození plodiny. Došlo k pomalému vzcházení a následně i k omezenému růstu. Rostlinám chyběl vegetační vrchol (terminál), navíc se vytvořily vedlejší lodyhy (obr. 3). I v tomto případě bylo vhodné poškozeným rostlinám pomoci mimokořenovou výživou a stimulací, např. aminokyselinami na podporu jejich metabolické aktivity pro rychlejší odbourávání látek.

Obr. 3: Poškozené rostliny po reziduálním působení herbicidu

Poškození porostů po zimě a jarní stresové faktory

Po zimě byly některé pozemky s obilninami slité, utužené. Ty je prospěšné provzdušnit prutovými bránami nebo rotačními plečkami. Zásahem se podpoří prohřátí půdy, mineralizace (uvádí se, že se uvolní 20–30 kg N/ha) a tvorba cytokininů v kořenech, následně se zvýší i celková biomasa kořenů. Pro provedení tohoto zásahu by půda měla být dostatečně oschlá, provzdušňování se provádí z důvodu dostatečného zakořenění rostlin v období odnožování obilnin.

Při kontrole zdravotního stavu řepkových porostů po zimě byla registrována lokálně poškozená srdéčka rostlin a v kořenech trhliny (vnitřní pletivo bylo podélně potrhané). Kromě tohoto byly v kořenech pozorovány i typické příznaky po nedostatku bóru. Jelikož bór je v rostlinách málo pohyblivý, tzn. že ze starších listů se špatně přemisťuje do mladých pletiv, je vhodné výživu provádět častěji a v menších dávkách v průběhu celé vegetace. Jedná se o významný prvek, například se účastní tvorby a stability buněčných stěn, tudíž má vliv na zpevňování pletiv a také se podílí na transportu asimilátů. Stav ozimých obilnin a jejich kořenový systém se lišil dle závislosti na termínu výsevu, vzduchu a vody v půdě. Některé porosty byly slabě odnožené, místy i s nedostatečně vyvinutým kořenovým systémem nebo naopak velmi silně odnožené s 10–12 odnožemi. U slabých porostů byla potřeba rostliny stimulovat pro jejich rozvoj, a to opět mimokořenovou výživou. Bylo dobré použít přípravky např. na bázi prekurzoru cytokininu, huminových látek nebo výluhu z mořských řas, které podporují tvorbu odnoží a rozvoj kořenového systému.

Dopady mrazů, sucha a fytotoxicity během jara

V měsíci dubnu proběhly dvě výrazné mrazové periody na začátku a konci měsíce. Květen byl chladný, navíc se vyskytovaly významné rozdíly v denních a nočních teplotách. Noční teploty byly mrazivé a následně odpoledne vystoupaly i přes 20 ^OC. Navíc se na řadě míst začalo projevovat sucho. Vlivem průběhu počasí, výrazných teplotních rozdílů, půdním suchem, nebo ve spojitosti s genetikou či aplikací přípravků na ochranu rostlin, se v plodinách vyskytla řada poškození pletiv nebo nespecifických skvrnitostí, které nebyly zapříčiněné patogeny. V řepkách, které měly otevřené květy a velmi mladé šešule došlo k jejich opadům.

V řadě porostů ozimých pšenic, které byly ošetřené fungicidními přípravky, kapalnými hnojivy (DAM 390) nebo regulátory růstu začátkem května, několik málo dní před mrazy, došlo k poškození listové plochy. Došlo k poškození části listů nebo se vytvořily rozmanité žluté skvrny s nekrotickými středy (obr. 4). Místy poškozené rostliny měly i nižší vzrůst oproti neošetřeným rostlinám v porostu. Lokálně v porostech ozimého ječmene a rané pšenice došlo k mrazovému poškození klasů. Mráz v době metání způsobil jejich hluchost. Na některých jarních ječmenech vlivem mrazu listy prožloutly, místy se objevily i rozplývavé rezavě hnědé skvrnitosti. Byly sledovány i další neinfekční listové skvrnitosti, drobné tmavě hnědé–černé skvrny na listech, které jsou spojovány s hypersenzitivní reakcí na padlí travní (obr. 5).

S častým poškozením části listů jsme se setkávali u kukuřice. Lokálně v porostech ozimého máku byly pozorovány podélné praskliny na lodyhách, ve kterých se později rozvíjely bakteriální infekce (obr. 6). Na některých pozemcích s pšenicí ozimou se vlivem sucha vytvořily na listech žluté skvrny se světle hnědými středy s tmavým lemem (obr. 7), velmi podobné listovým chorobám (bez mycelia patogenů).

Došlo i k poškození porostu po použití nesprávného herbicidu v ječmeni nebo špatnou očistou aplikační techniky a následné poškození řepky sulfonylmočovinou (obr. 8).

Na konci vegetace v porostech obilnin byly jasně vidět nouzově dozrálé rostliny v ohniscích, na kterých narůstaly saprofytní mikroskopické houby (tzv. černě). Tento jev se vyskytoval z různých příčin. Lokálně byl kořenový systém a paty stébel ve špatném zdravotním stavu (choroby pat), místy měla významný vliv i předplodina, půdní nevyrovnanosti, sucho a jiné. Na fotografiích letošní pšenice je dobře patrný loňský přerušovací pás pšenice ozimé v jetelovině (nouzově dozrálé rostliny pšenice, obr. 9, 10).

Obr. 4: Nekrózy na listech pšenice pro aplikaci fungicidu před mrazy

Obr. 5: Hypersenzitivní reakce ječmene na padlí

Obr. 6: Ozimý mák poškozený mrazem s následnou infekcí bakteriemi

Obr. 7: Braničnatka (vlevo) a nepatogenní skvrnitost pšenice způsobená suchem (vpravo)

Obr. 8: Lokální odumření řepek po špatně vypláchnutém postřikovači

Obr. 9: Lokálně nouzově dozrálé rostliny

Obr. 10: Rostliny po předplodině jeteli (vlevo) a ječmeni (vpravo)

Závěr a doporučení

Cílem článku bylo upozornit na vzrůstající význam abiotikóz v plodinách a pro omezení jejich negativních dopadů doporučit využívání výživy, biostimulace a podpory mikrobiálního života v půdě. Navíc dle skutečností z jara, vyvarovat se i jakékoli aplikace látek krátce před očekávanými mrazy, aby se předešlo nežádoucím účinkům na zdraví rostlin.