Časné napadení ozimých obilnin houbovými chorobami
24. 11. 2014 Choroby Zobrazeno 12171x
Základem ochrany obilnin proti houbovým chorobám je především jejich včasné rozpoznání. Někteří původci napadají porost ozimých obilnin již v raných vývojových stadiích a často je třeba ošetření již v podzimním nebo v časně jarním období, zejména při dlouhém teplém podzimu s normálním či nadnormálním množstvím srážek.
Šedobílá sněžná plísňovitost obilnin - paluška travní
Šedobílá sněžná plísňovitost obilnin (Typhula incarnata - paluška travní) napadá ozimý ječmen i ostatní ozimé obilniny a trávy. Paluška travní je bazidiomycet, tvoří sklerocia (0,3–3 mm), která v půdě přežívají několik let. Vysoká vlhkost a teploty kolem 0°C jsou příznivé pro klíčení sklerocií v plodnice a tvorbu bazidiospor, jež jsou na podzim roznášeny větrem.
Příznaky napadení se objevují již během mírné zimy nebo až v předjaří, nejčastěji po sejití sněhové pokrývky. Špičky listů žloutnou a postupně celé listy hynou. Silné napadení se objevuje zpravidla v hnízdech a na rozdíl od plísně sněžné tvoří patogen oválná sklerocia, zprvu světlá, později hnědočervená, mezi listovými pochvami nebo v myceliu na listech a kořenech.
Ochrana: Nezařazovat ozimý ječmen po ozimém ječmeni, mělčí a pozdnější výsev do ulehlé půdy, zvýšená péče o oslabené porosty na jaře (lehké převláčení, přihnojení rychle působícím dusíkatým hnojivem). Regenerační schopnost ozimého ječmene při mírnějším napadení je vysoká, takže s výpadkem rostlin se porost většinou dobře vyrovná. Přímá chemická ochrana není u tohoto onemocnění řešena, ale některá mořidla i fungicidy aplikované postřikem vykazují účinky na palušku travní.
Růžová sněžná plísňovitost obilnin - plíseň sněžná
Růžová sněžná plísňovitost obilnin (Monographella nivalis, anam. Microdochium nivale) napadá ozimou pšenici a ječmen, žito i tritikale. Tato choroba je přenosná osivem a je nebezpečná v oblastech s dlouhodobou sněhovou pokrývkou, kde způsobuje prořídnutí porostu.
První příznaky se mohou objevit již na podzim, rostlinky jsou pokroucené, někdy s narůžovělým povlakem mycelia. Typické jsou příznaky na jaře po odtání sněhu. Napadené rostliny odumírají, porost je pak mezerovitý. Patogen vytváří na listech sporodochia (útvar tvořený hustě uspořádanými konidiofory) podél listových žilek. V předjaří se plíseň sněžná vyskytuje často spolu se stéblolamem. Je řazena do komplexu chorob pat stébel a zdá se, že M. nivale je nejhojněji zastoupeným druhem na patách stébel v ČR vedle patogenních hub rodů Oculimacula, Rhizoctonia, Fusarium.
Ochrana: Omezení pěstování ozimů na ohrožených lokalitách, kvalitní zpracování půdy a zapravení posklizňových zbytků, setí do utužené půdy, moření osiva.
Stéblolam
Stéblolam (Oculimacula yallundae, O. acuformis,dříve Pseudocercosporella herpotrichoides) napadá pšenici, ale i ječmen, oves, žito a tritikale. Je nejvýznamnější chorobou bází stébel ozimé pšenice, je typická při osevním postupu s vysokým podílem obilnin. Houba přežívá na rostlinných zbytcích v půdě více než tři roky. Tvorba konidií je podporována studeným a vlhkým počasím (optimum 10°C), nejvyšší je na podzim a v předjaří. Mycelium houby tak pomalu a skrytě prorůstá pochvami listů až ke stéblu.
Příznaky: Koncem odnožování až počátkem sloupkování se objevují těsně nad povrchem půdy na pochvách spodních listů nespecifické nekrózy. Skvrny jsou často patrné až po sloupnutí vrchních vrstev listové pochvy. Typické podlouhlé skvrny na bázích stébel s difúzními okraji, se objevují později (sloupkování, metání). Uprostřed skvrn je pletivo drsné s hnědavými sklerociálními buňkami, tím se liší od skvrn způsobených kořenomorkou (viz níže). Uvnitř stébla je patrné vatovité šedavé mycelium. V místech skvrn pletivo nekrotizuje někdy do té míry, že se stéblo láme. Koncem vegetace napadené rostliny předčasně zasychají, takže se od zdravých liší světlejší barvou (běloklasost).
Ochrana: Výběr odolnějších odrůd, vhodný osevní postup, dobrou předplodinou je řepka, okopaniny, bob, oves, nevhodné jsou obilniny. Pozdější termín setí snižuje podzimní infekci. Chemickou ochranu se doporučuje provést ve fázi odnožování či počátkem sloupkování. U stéblolamu je třeba dbát na včasnou detekci patogena, neboť pozdější ošetření než ve fázi 2. kolénka již zpravidla není účinné. Při příznivých podmínkách pro rozvoj stéblolamu i koncem sloupkování se doporučuje aplikovat fungicidy podruhé koncem metání.
 |
| Obr. 1: Stéblolam (Oculimacula sp.) na ozimé pšenici (foto © K. Veverka) |
Černání kořenů a báze stébel obilnin
Černání kořenů a báze stébel (Gaeumannomyces graminis) je podobně jako stéblolam významnou chorobou pšenice, ječmene, žita, ovsa a tritikale. Je rozšířena v oblastech s vysokým zastoupením obilnin a na místech s vydatnými srážkami. Houba přežívá na posklizňových zbytcích a na vytrvalých travách, odkud přechází na pšenici. Mycelium proniká do pletiv kořenů, narušuje přívod živin do stébla a rostlina ustává v růstu a zakrsá.
Primární příznaky se objevují ve fázi odnožování. Napadené kořeny jsou zčernalé, snadno se přetrhávají. Odnožovací uzel i spodní části stébla jsou ztmavlé až zčernalé, pod listovými pochvami bývá spleť tmavého hrubého mycelia. Po vytažení napadené rostliny půda ulpívá na kořenech. Typický projevem choroby je běloklasost vyskytující se v hnízdech (u stéblolamu roztroušeně v porostu).
Ochrana: zpracování půdy (provzdušnění), nezařazovat pšenici po pšenici (vhodné předplodiny jsou okopaniny, řepka, oves), kvalitní založení porostu (termín, seťové lůžko, hloubka setí), moření osiva. Jarní přihnojení dusíkatým hnojivem zmírňuje poškození.
Lemovaná stébelná skvrnitost pšenice - kořenomorka
Lemovaná stébelná skvrnitost pšenice (Rhizoctonia cerealis - kořenomorka) je celosvětově rozšířená. Jedná se o patogena s širokým hostitelským okruhem, netvoří nepohlavní spory, přežívá formou sklerocií a mycelia v půdě nebo na rostlinných zbytcích. Klíčící sklerocia a rostoucí mycelium mohou infikovat kořeny a stébla pšenice ve všech vývojových fázích.
Příznaky: Časné podzimní infekce mohou způsobit odumírání klíčních rostlin, ale v našich podmínkách nejsou v literatuře zmiňovány. Na dospělých rostlinách vytváří R. cerealis velmi podobné příznaky jako stéblolam, skvrny na bázích stébel jsou však ostřeji ohraničené hnědým až nafialovělým okrajem. Povrch středu skvrny je hladký a bývá často pokryt bílým či krémovým myceliem houby. Na skvrnách nejsou nikdy tmavé stromatické útvary jako u skvrn způsobených stéblolamem. Napadené rostliny bývají nápadné světlejší barvou a běloklasostí.
Ochrana: Vhodný osevní postup, zpracování půdy, pozdější termín setí, moření osiva. V případě významného napadení klíčních rostlin je třeba provést ochranu systémovým fungicidem.
 |
| Obr. 2: Kořenomorka (Rhizoctonia cerealis) na ozimé pšenici (foto © K. Veverka) |
Padlí travní
Padlí travní (Blumeria graminis), obligátní patogen všech obilnin, přezimuje formou mycelia na živých pletivech ozimů, zejména na spodních pochvách. Padlí se může na ozimech vyskytovat již na podzim, především v raně setých porostech, pozdní výsevy jím nejsou ohroženy. Na jaře pak houba tvoří kupky konidioforů a velké množství konidií, které jsou přenášeny větrem na velké vzdálenosti.
Příznaky: Na mladých listech jsou kupky bělavé pouze s konidiemi, na starších listech jsou kupky šedé s plodnicemi (kleistotécii) houby.
Ochrana: Volba odolnějších odrůd, nepřehnojování dusíkem, vyrovnané minerální hnojení. Ani v případě většího napadení listů odnožených rostlin na podzim není chemická ochrana většinou rentabilní. Napadené listy přes zimu odumřou a nemají vliv na jarní šíření infekce v porostu. Některé prameny však doporučují při dlouhém a teplém podzimu u napadeného ozimého ječmene provést ošetření již na podzim.
Helmintosporiová hniloba a skvrnitost obilnin (obecná krčková a kořenová hniloba, hnědočerná skvrnitost, vřetenovitá hnědá skvrnitost)
Helmintosporiová hniloba a skvrnitost obilnin (Bipolaris sorokiniana, syn. Helminthosporium sativum, Cochliobolus sativus) se vyskytuje na ječmeni i ostatních obilninách a travách.
Příznaky se mohou objevit na všech částech rostliny. Patogen způsobuje hnědé skvrny na koleoptili, které se postupně vyvíjejí v hnědé podlouhlé skvrny na listové pochvě a bázi stébla. Napadené klíčky odumírají nebo je zpomalen růst mladých rostlin. Při silném napadení spodních kolének může dojít i ke zlomení stébla a mohou být napadeny i kořeny (možná záměna s Gaeumannomyces graminis). Na listech pak tvoří houba typické tmavě hnědé až černé skvrny výrazně ohraničené žlutě, které jsou za vlhka hustě pokryté konidiemi. Patogen může při silném napadení infikovat i klas a zrno. Choroba je přenosná osivem, zdrojem infekce jsou též infikované zbytky slámy. V našich podmínkách není škodlivost onemocnění významná.
Ochrana: Střídání plodin, výsev zdravého osiva (moření), likvidace posklizňových zbytků. Záměrná ochrana proti této chorobě se neprovádí, fungicidy používané proti jiným původcům listových skvrnitostí omezují i výskyt Bipolaris sorokiniana.
Síťovitá a okrouhlá skvrnitost ječmene - hnědá skvrnitost ječmene
Síťovitá a okrouhlá skvrnitost ječmene (Pyrenophora teres - hnědá skvrnitost ječmene). Na podzim se na listech ozimého ječmene můžeme vedle padlí setkat s touto chorobou. Patogen přežívá v půdě na posklizňových zbytcích, ale je přenosný i osivem. Choroba se šíří od spodních listů směrem nahoru, největší napadení je pozorováno v období metání.
Příznaky: Houba vytváří dva typy hnědých skvrn na listech – síťovité („net typ“) a eliptické nebo vřetenovité („spot typ“). Pro rozvoj choroby je vhodné vlhké počasí, spory se v porostu šíří větrem.
Ochrana: zaorání posklizňových zbytků, osevní postup, volba odolnějších odrůd, moření osiva. Při podzimních výskytech této choroby se ukazuje účelné ošetřit napadené porosty některým z účinných fungicidů.
Spála ječmene - rynchosporiová listová skvrnitost
Spála ječmene (Rhynchosporium secalis - rynchosporiová listová skvrnitost) se vyskytuje i na listech žita a tritikale. Patogen přežívá v půdě na posklizňových zbytcích nebo na spodních listech ozimého ječmene, ale je přenosný i osivem.
První příznaky se mohou objevit již na podzim při mělkém setí a v případě deštivého počasí. Na jaře se již při 5°C a vysoké vlhkosti tvoří konidie, které jsou deštěm a větrem přenášeny jen na krátké vzdálenosti. Houba vytváří na listech typické šedobílé skvrny s ostře ohraničeným tmavohnědým okrajem.
Ochrana: Vhodný osevní postup, hlubší zapravení posklizňových zbytků, moření osiva, volba odolnějších odrůd. Při podzimních výskytech této choroby se doporučuje provést ošetření některým z účinných fungicidů. Jinak se provádí hlavní ošetření ve stadiu sloupkování až do objevení praporcového listu.
 |
| Obr. 3: Rhynchosporium cerealis na listu ozimého ječmene (foto © J. Palicová) |
Endofytická tmavohnědá skvrnitost ječmene - ramulariová skvrnitost ječmene
Ramulariová skvrnitost (Ramularia collo-cygni - ramulariová skvrnitost ječmene) patří mezi novější houbové choroby ozimých a jarních ječmenů, byla zjištěna i na tritikale, žitu a pšenici. Jsou hypotézy o možném napadení již na podzim, ale hlavní napadení je brzy na jaře.
Příznaky: Vizuálně jsou však symptomy patrné až v době metání, kdy jsou na listech velké tmavohnědé žlutě ohraničené skvrny, které se vyskytují hlavně na horních dvou listech. To zřejmě souvisí s potřebou slunečního záření pro vývin symptomů, proto ale často dochází k záměně s nespecifickou skvrnitostí horních listů ječmene způsobenou slunečním zářením. Typické konidiofory ve tvaru labutího krku a konidie jsou tvořeny převážně na rubové straně listů. Patogen může způsobit značnou ztrátu asimilační plochy a tedy i poklesu výnosu. V letošním roce není její výskyt v ČR zanedbatelný.
Ochrana: Ošetření fungicidy na počátku metání.
 |
| Obr. 4: Ramularia collo-cygni na listu ozimého ječmene (foto ©J. Palicová) |
Listové skvrnitosti pšenice - braničnatka pšeničná, braničnatka plevová
Listové skvrnitosti pšenice nejsou aktuálním problémem v podzimním období. Houboví původci (Pyrenophora tritici-repentis, Mycosphaerella graminicola - braničnatka pšeničná, Phaeosphaeria nodorum – braničnatka plevová) přežívají na rostlinných zbytcích a na jaře se za příznivých podmínek šíří postupně od spodních listů. Dlouhý teplý podzim často předznamenává první jarní výskyty braničnatky pšeničné, ty ale zpravidla ještě nic z hlediska škodlivosti neznamenají. Pro možnost rozšíření patogena v porostu je důležitý vývoj počasí koncem května a začátkem června.
Ochrana: Zapravení posklizňových zbytků, volba odolnějších odrůd, moření osiva. Hlavním ochranným opatřením je fungicidní postřik aplikovaný ve stádiu sloupkování až metání.
Rzi
Za příznivých podmínek se může na podzim po vzejití pšenice na listech objevit rez pšeničná (Puccinia triticina) nebo rez plevová (Puccinia striiformis). Výskyt je pravděpodobný při velmi silném napadení pšenice během vegetace a včasném vzcházení ozimé pšenice. Letošní velmi silný výskyt rzi plevové na náchylných odrůdách pšenice vytváří pro zmíněnou situaci předpoklady, a tím i pro přezimování rzi. V tomto případě je třeba sledovat výskyt rzi od časného jara a včas zajistit ochranu fungicidy.
Ochrana: Výsev odolných odrůd, fungicidní postřik při objevení se prvních příznaků.
Závěr
V počátečních stadiích vývoje ozimých obilnin není mnoho houbových chorob, které mohou v našich podmínkách vážně ohrozit porosty v podzimním a zimním období.
Podle dostupných pramenů se doporučuje provést chemické ošetření při zvýšeném podzimním výskytu padlí, síťovité a okrouhlé skvrnitosti ječmene, rynchosporiové skvrnitosti ječmene a lemované stébelné skvrnitosti pšenice.
Brzy na jaře se v případě potřeby provádí ošetření proti stéblolamu. Existuje-li na daném pozemku zvýšené riziko výskytu chorob pat stébel, je vhodné aplikovat přípravek s účinnou látkou proti chorobám pat stébel již na podzim.
Letošní velmi silný výskyt rzi plevové předznamenává možné podzimních a časně jarní infekce ozimé pšenice tímto patogenem a je třeba případně včas zajistit ochranu fungicidy.
Další choroby obilnin se objevují později a první postřiky probíhají přibližně v době metání.
U chorob přenosných osivech se klade důraz na zdravou sadbu, je účinné moření osiva. Seznam fungicidů a účinných látek lze nalézt v Registru přípravků na ochranu rostlin na stránkách ÚKZÚZ (http://eagri.cz/public/web/ukzuz/portal/). Přehled chorob byl vypracován podle dostupné literatury, která je k dispozici u autorů článku.
Příspěvek vznikl za podpory MZe ČR projektu NAZV QJ1210189 a institucionálního příspěvku MZE RO0414.
© foto: 1, 2 - K. Veverka, 3, 4 - J. Palicová
Další články v kategorii Choroby
RSS
RSS