Choroby a škůdci konvalinky
13. 11. 2020 Choroby Zobrazeno 2689x
Konvalinka vonná (Convallaria majalis L.) je nedílnou součástí rostlinných společenstev v listnatých lesích a na jaře její přítomnost často prozradí příjemná vůně. Původním místem výskytu byla Evropa a Asie. V současné době se konvalinka pěstuje i jako okrasná rostlina ve volné půdě, rychlená v květináčích či k řezu, s květy bílými i růžovými, jednoduchými i plnými.
Konvalinka vonná, obsahující srdeční glykosidy, patří mezi léčivé i jedovaté rostliny. Účinné látky, steroidní glykosidy, obsahují kolem 40 cardenolidů, zejména convallatoxin, convallatox, convalosid, lokundjosid aj., dále steroidní saponiny a flavonoidy. V současné době používání samotné drogy není vzhledem k jedovatosti povoleno. V homeopatii se využívá na srdeční slabost a poruchy srdečního rytmu. Prášek z listů, který dráždí ke kýchání, se dříve přidával do šňupacích tabáků.
Listové skvrnitosti konvalinky
Velmi nápadné onemocnění, tzv. antraknózu konvalinky, způsobuje houba Gloeosporium convalariae. Na listech, zejména na špičkách a v horní polovině čepele, se zpočátku vyskytují nápadné oválné, méně často kulaté, žlutohnědé skvrny s tmavým, červenohnědým lemem. Za deštivého počasí se skvrny velmi rychle šíří, případně se slévají do větších nekrotických ploch. V pokročilém stadiu napadení je zasychající pletivo papírovité, bělavé až průsvitné, a často se v pruzích trhá. Napadení vede k předčasnému odumírání listů a k oslabení rostlin, negativně ovlivňuje rašení v příštím roce. Onemocnění se častěji objevuje u konvalinek vysazených na zahradě. V tom případě je vhodné infikované listy odstranit a rostliny ošetřit fungicidem (např. Dithane M 45) s přídavkem smáčedla.
Původcem šedé stonkové hniloby a padání konvalinky je houba Botrytis convalariae. Jak ve volné přírodě, tak i u pěstovaných konvalinek, se na řapíku, těsně pod čepelí listu nebo na stonku těsně nad povrchem půdy, objevují hnědé zahnívající skvrny, které se velmi rychle šíří oběma směry. Rostliny se lámou a padají, nadzemní části zahnívají a za vysoké vlhkosti se pokrývají šedivým porostem rozmnožovacích orgánů houby (konidiofory s konidiemi). B. convallariae přezimuje v půdě černými sklerocii (0,5–1 mm) a na napadených zbytcích rostlin. Přesto, že houba nenapadá podzemní části, rostliny značně oslabuje a ovlivňuje rašení i kvetení v následujícím roce. Při ošetření fungicidem je nutné, aby postřik pronikl do “kornoutu” listů.
Spíše ojediněle se vyskytuje rzivost konvalinky (Puccinia digraphidis). Na rubu listů se objevují bledé skvrny s aecii, z nichž se uvolňují oranžové aeciospory. Rez je dvoubytná a k dokončení vývoje potřebuje dalšího hostitele, chrastici rákosovitou (Phalaris arundinacea) na níž se tvoří letní a zimní spory. Ochrana proti rzi se neprovádí.
Listové skvrnitosti konvalinky mohou způsobovat i další, ne příliš často se vyskytující houby, např. Septoria, Ramularia aj. Rozlišení na základě symptomů není možné a v případě nutnosti je nezbytné obrátit se na odborníky - rostlinolékaře. Při silném napadení lze aplikovat fungicidy určené k ochraně okrasných rostlin proti listovým skvrnitostem.
Škůdci
Z případných škůdců občas napadají kořeny háďátka (Pratylenchus sp.), v teplém a suchém létě bývají listy konvalinek silně posáty sviluškami.
Šedá stonková hniloba a padání konvalinky - Botrytis convallariae
Další články v kategorii Choroby