Choroby jetelovin: Listové a stonkové skvrnitosti jetele

25. 05. 2026 Ing. Jana Víchová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 535x

Listové a stonkové choroby jetele lučního (Trifolium pratense) ovlivňují vytrvalost rostlin, výnos i produktivitu semen. V minulém čísle jsme si popsali původce padlí Erysiphe trifoliorum a rzivosti jetele lučního Uromyces trifolii-repentis. Dnes se zaměříme na zástupce rodů Pseudopeziza, Kabatiella, a Colletotrichum. Při vyšším infekčním tlaku patogenů dochází k omezení asimilační plochy, opadu listů a tím ke snížení kvality i kvantity výnosu sena nebo siláže.

Obecnou listovou skvrnitost jetele způsobuje houba Pseudopeziza trifolii. Ve starší literatuře je tato choroba nazývaná jako pakustřebka jetelová. Vyskytuje se všude tam, kde se jeteloviny pěstují, kromě jetele lučního napadá tato houba i další druhy rodu Trifolium.

Příznaky napadení (obr. 1) se nejdříve objevují v pozdějším létě na starších listech a pak postupují směrem nahoru. Projevují se tvorbou jednotlivých malých okrouhlých, tmavě hnědých skvrn (stromata, obr. 2) především na listech, sporadicky i na řapících a stoncích. V těchto útvarech se vyvíjí pohárkovité plodnice houby, vzniklé při pohlavním rozmnožování. Plodnice jsou světle hnědé, vyvýšené a dosahují velikosti v průměru až 1 mm. Infikované listy žloutnou a opadávají.

Obr. 1: Příznaky napadení Pseudopeziza trifolii

Obr. 2: Pseudopeziza trifolii - stroma

Pseudopeziza trifolii přežívá na povrchu půdy na opadaných listech. Na jaře, během teplého a vlhkého jarního počasí, jsou askospory uvolňovány z plodnic (apothecia) do vzduchu a infikují spodní listy jetele. Askospory jsou jednobuněčné, hyalinní, elipsovitého tvaru o velikosti 4–6 × 10–15 µm. Tvoří se ve vřeckách (obr. 3) v otevřené plodnici. Pro rozvoj choroby je důležitá vysoká vzdušná vlhkost a nižší teploty, suché a teplé letní počasí omezuje rozvoj příznaků.

Spálu jetele (starším názvem antraknóza jetele) způsobuje houba Kabatiella caulivora (syn. Aureobasidium caulivorum, Gloeosporium caulivorum). Napadá jetel luční (Trifolium pratense) a další druhy rodu Trifolium (T. alexandrinum, incarnatum, subterraneum), a také vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia).

Příznaky napadení se projevují na všech nadzemních orgánech rostlin jetele lučního, ale nejvýrazněji na stoncích a řapících, kde se vytváří protáhlé, malé, tmavohnědé skvrny se světlejším středem. Pletivo pod nekrotickými skvrnami se propadá, často také dochází k ohnutí nebo zlomení stonku, napadené části rostlin vadnou a odumírají.

Kabatiella caulivora (obr. 4) přežívá myceliovým vláknem na infikovaných rostlinách nebo na odumřelých částech rostlin. Může také přežívat a na velké vzdálenosti se šířit v semenech.

Obr. 3: Pseudopeziza trifolii - vřecka s askosporami

Obr. 4: Příznaky napadení Kabatiella caulivora

K infekci rostlin dochází na jaře, kdy převládá chladné a vlhké počasí. Na napadeném pletivu můžeme pozorovat bílou masu konidioforů a konidií, které se tvoří v malých, nepravidelných, hyalinních acervulích (útvary spletené z hyf, vznikající při nepohlavním rozmnožování). Acervuly jsou nápadné v hlubších lézích a prasklinách stonku. Konidie jsou jednobuněčné a hyalinní a nepravidelně zakřivené do tvaru srpku. Jejich velikost se pohybuje mezi 8–24 × 2,5–3,5 µm. Během vegetace se šíří na sousední hostitelské rostliny dešťovými kapkami, větrem nebo hmyzem. Chorobu podporuje vyšší vzdušná vlhkost a optimální teplota je 20–25 °C.

Antraknózu jetele způsobuje houba Colletotrichum trifolii. Napadá rostliny ve všech fázích vývoje, a to nejen jetel luční (Trifolium pratense), ale i další druhy rodu Trifolium a také vojtěšku setou (Medicago sativa).

Příznaky napadení se projevují na horní straně listů, jako nepravidelné nažloutlé–hnědé skvrny, rozložené především podél žilnatiny. Na řapících a stoncích se tvoří protáhlé světle–tmavě hnědé skvrny. Podobně jako u patogenu Kabatiella caulivora může docházet k rozšiřování skvrn a k ohýbání a lámání stonků, takže listy nebo celé výhonky usychají a odumírají. To vede k významným ztrátám výnosů. Patogen napadá i kořenový krček rostliny, což vede k vadnutí výhonků a ve většině případů k předčasnému odumření celé rostliny. Na nekrotických skvrnách se tvoří konidie v acervulích (obr. 5), které můžeme pozorovat jako růžovou masu spor.

Obr. 5: Rod Colletotrichum - acervulus

Colletotrichum trifolii je přenosná semenem, přežívá myceliovým vláknem v odumřelých částech rostlin nebo v kořenovém krčku napadených rostlin. Na jaře, pokud teploty stoupnou na 20 °C, vytvoří se v acervulích konidie. Acervulus rodu Colletotrichum obsahuje tmavé štětinky (setae). Konidie jsou jednobuněčné, rovné, hyalinní, na obou koncích mírně zaoblené a měří 10–12 × 5 µm. Během vegetace se šíří větrem a deštěm. Pro rozvoj choroby je důležitá vysoká vzdušná vlhkost a teplota 25–28 °C.

Preventivní ochrana proti patogenům způsobujícím listové a stonkové skvrnitosti spočívá především v agrotechnice, jako je výběr vhodného pozemku, volba rezistentní odrůdy a používání zdravého a certifikovaného osiva. Masivnímu množení konidií můžeme zabránit předčasnou sečí. Pro zachování zelené hmoty se doporučuje setí jetelotravních směsí. Přímá ochrana se neprovádí.