Choroby jetelovin: Plíseň a rzivost vojtěšky

13. 03. 2026 Ing. Jana Víchová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 464x

Vojtěška setá je napadána širokým spektrem patogenů, které mají vliv na vytrvalost rostlin i na kvantitu a kvalitu píce. V tomto článku se zaměříme na patogeny způsobující plíseň a rzivost. Nepatří sice k závažným, ale při vyšším infekčním tlaku může docházet k defoliaci, a tím i k oslabení porostu.

Plíseň vojtěšky

Plíseň vojtěšky způsobuje patogen Peronospora trifoliorum f. sp. medicaginis–sativae (syn. Peronospora aestivalis, obr. 1, 2). Tento patogen se řadí k houbám podobným organismům z oddělení Oomycota. Napadá vojtěšku setou a další druhy rodu Medicago a Melilotus. Vyskytuje se především v letech s častými dešti. V závažných případech dochází ke snížení fotosyntézy a tím i ke zhoršení kvality píce a výnosu semen.

Příznaky napadení se projevují nepravidelnými chlorotickými skvrnami na horní straně listů, které postupně hnědnou a nekrotizují. Na spodní straně listů se objevuje šedavý povlak sporangioforů a sporangií, jimiž se patogen během vegetace šíří v porostu. Povlaky fruktifikačních orgánů se tvoří za vlhkého počasí. Silně napadené listy opadávají.

Obr. 1: Peronospora trifoliorum - příznaky napadení

Obr. 2: Peronospora trifoliorum - povlaky sporangií na spodní straně listu

Patogen přežívá myceliovým vláknem nebo oosporami (trvalé spory vzniklé při pohlavním rozmnožování). Oospory mohou přežívat v půdě i více než 10 let, klíčí při teplotách 5–10 °C a způsobují primární infekci. Při nepohlavním rozmnožování na spodní straně listů vyrůstají ve svazečcích z průduchů sporangiofory, které jsou dlouhé až 200–500 µm a na vrcholu se několikrát dichotomicky větví. Na konci větví se tvoří eliptická sporangia o rozměrech 9–27 × 16–37 µm. Za dostatečné vlhkosti (nad 95 %) sporangium vyklíčí v klíční vlákno a proniká průduchem do listů hostitele. Rozvoj choroby podporuje ovlhčení listů po dobu 6 hodin při teplotě 8–20 °C.

Rzivost vojtěšky

Rzivost vojtěšky způsobuje houba Uromyces striatus (obr. 3), dvoubytná rez, která napadá především vojtěšku setou (Medicago sativa), tolici srpovitou (M. falcata) a tolici dětelovou (M. lupulina). Mezihostitelem je, tak jako u hrachu setého, pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias). Rzivost vojtěšky je obecně rozšířená, objevuje se na konci května nebo v červnu a vyvíjí se až do pozdního podzimu. Při vyšším infekčním tlaku může snížit výnos sena i produktivitu semen až o 25 %.

Příznaky napadení se projevují jako okrouhlé rezavohnědé drobné kupky uredospor (uredia). Uredia se nejprve tvoří na spodní straně listů, poté i na horní straně. Uredospory se také označují jako letní spory, mají několik generací a jejich funkcí je šíření choroby v porostu. Později se začínají tvořit i tmavě hnědé kupky teliospor (telia). Silně napadené listy usychají a opadávají.

Obr. 3: Uromyces striatus - příznaky napadení

Rez vojtěšky přežívá teliosporami (zimní spory), které na jaře vyklíčí, vytvoří se basidie s bazidiosporami, a ty infikují mezihostitele. Na druzích Euphorbia se tvoří spermogonia a aecia. Aecidiospory infikují vojtěšku a tvoří se uredospory. Uredospory jsou světle hnědé, jednobuněčné, kulovité nebo široce elipsoidní o velikosti 20–25 × 18–22 μm. Na stejném myceliovém vlákně se později tvoří teliospory, ty jsou tmavě hnědé, jednobuněčné, vejčité, elipsoidní o velikosti 18–25 × 15–21 μm, s krátkou hyalinní (průhlednou) stopkou. Rozvoj choroby podporuje teplota 18–22 °C a relativní vzdušná vlhkost 40–50 %.

Preventivní ochrana proti patogenům spočívá v pěstování odrůd s vyšší hladinou rezistence, ve vysévání zdravého a mořeného osiva, v optimálním termínu sklizně sena na počátku kvetení, případné v likvidaci volně rostoucích druhů pryšce v okolí. V semenářských porostech lze proti plísni použít fungicidy na bázi mědi.