Choroby luskovin: Choroby lupiny (1)

20. 08. 2025 Ing. Jana Víchová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 866x

Lupina „vlčí bob“ (Lupinus spp.) patří do čeledi Fabaceae. Rod lupina zahrnuje asi 200 druhů, v ČR se pro zemědělské účely využívá lupina bílá (Lupinus albus), lupina žlutá (Lupinus luteus) a lupina úzkolistá (Lupinus angustifolius). Zelená hmota těchto druhů se využívá jako pícnina, je vhodná pro konzervaci silážováním, pěstuje se také na zelené hnojení. Lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) se pěstuje jako okrasná rostlina. Rostliny jsou během vegetace často napadány různými houbovými, virovými a bakteriálními patogeny, což má negativní dopad na zdravotní stav rostlin, a tím i výnos a kvalitu produkce.

V současné době se za nejzávažnější chorobu lupiny považuje antraknóza lupiny, způsobená patogenem Colletotrichum lupini. Na základě fylogenetické analýzy je Colletotrichum lupini součástí Colletotrichum acutatum species complex (komplex druhů), teleomorfa Glomerella acutata. Patogen je přenosný osivem, může napadat rostliny lupiny již od vzcházení až po tvorbu semen.

První příznaky (obr. 1), u infekce z osiva, se objevují na hypokotylech, děložních lístcích, řapících nebo na stoncích. Stonky se kroutí, vrcholy rostlin se ohýbají a odumírají. V ohybech stonků se objevují oválné protáhlé nekrotické skvrny. Za vhodných podmínek se na napadených pletivech tvoří masa spor (konidie) oranžovorůžové barvy. Napadené rostliny jsou zdrojem sekundární infekce, konidie jsou deštěm a větrem šířeny na zdravé rostliny. Na listech se tvoří nepravidelné nebo okrouhlé světlehnědé skvrny, na stoncích a později i na luscích rostlin se tvoří nepravidelné, někdy propadlé skvrny. Napadené stonky se často kroutí a v místě propadlých skvrn lámou. Napadené lusky jsou často deformované a patogen přechází na osivo.

Primárním zdrojem infekce je napadené osivo, patogen (obr. 2) přežívá i na posklizňových zbytcích. Při infekcích z osiva dochází k systemické infekci, která se může projevit buď padáním klíčících rostlin nebo zakrslostí rostliny. Během vegetace se patogen rozmnožuje konidiemi, které se tvoří v acervulích se štětinkami (setae), typickými pro rod Colletotrichum. Konidie jsou hyalinní, jednobuněčné, válcovité–vřetenovité. Na posklizňových zbytcích se tvoří pohlavní stadium (perithecia) s askosporami ve vřeckách. Pro rozvoj choroby je optimální teplota 24 °C, vysoká relativní vlhkost vzduchu a ovlhčení listů.

Preventivní ochrana proti zmíněným patogenům spočívá v dodržování osevního postupu, vhodné volbě odrůdy s vyšší hladinou rezistence k danému patogenu, vysévání zdravého osiva a ve vyrovnané výživě. Přímá ochrana vzcházejících rostlin spočívá v moření osiva, fungicidní ošetření se provádí v období před květem až do konce kvetení na základě prognózy a signalizace.

Komplex patogenů rodu Pythium, Aphanomyces, Fusarium (F. oxysporum f.sp. lupini, F. solani), Rhizoctonia solani (teleom. Thanatephorus cucumeris) a Thielaviopsis basicola způsobují kořenovou spálu (kořenových a krčkových chorob) a vadnutí rostlin lupiny. Jedná se o velmi závažné patogeny, které napadají kořenový systém rostlin a znemožňují tak příjem a transport látek v rostlině.

Napadení klíčících rostlin se projevuje vadnutím, patogen infikuje hypokotyl, vytváří se vodnatá skvrna, pletivo posléze hnědne a odumírá, dochází k zaškrcení kořínku, rostlinka padá na povrch půdy. Dalším příznakem je žloutnutí, vadnutí listů a posléze vadnutí stonků a odumírání celých rostlin. Kořenový systém je špatně vyvinutý. U starších rostlin se infekce projevuje zpomaleným růstem, rostliny mají podstatně nižší výnosy, zrna jsou menší a špatně vyzrálá.

Půdní organizmy rodu Pythium a Aphanomyces dlouhodobě zamořují půdu (6–9 let) ve formě trvalých spor. K infekci dochází pomocí zoospor. Rozvoj choroby podporuje chladné a deštivé počasí v průběhu vzcházení a před květem. Houby rodu Fusarium přežívají na napadených posklizňových zbytcích rostlin, v půdě i v semenech. V půdě mohou přežívat až 10 let. Rostliny infikují nejčastěji přes kořenové vlášení, které od špičky hnědne. Rozvoj choroby podporuje vlhká půda a teplé počasí v květnu a červnu. Rhizoctonia solani dlouhodobě přežívá sklerocii na napadených posklizňových zbytcích a v půdě. Myceliová vlákna houby rostou velmi rychle zvláště za chladnějšího a vlhčího počasí. Thielaviopsis basicola přežívá v půdě černě zbarvenými chlamydosporami. Patogen se dobře vyvíjí ve vlhké půdě při teplotách 13–18 °C.

Proti půdním patogenům spočívá ochrana v pěstování odrůd s vyšší hladinou rezistence, dodržování osevního postupu, dosažení optimálního poměru živin v půdě, a hlavně vyséváním zdravého a mořeného osiva.

Obr. 1: Příznaky napadení Colletotrichum lupini

Obr. 2: Colletotrichum lupini - patogen na živné půdě