Choroby luskovin: Kořenová spála a vadnutí luskovin

08. 11. 2024 Ing. Jana Víchová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 734x

Kořenovou spálu a vadnutí rostlin luskovin způsobuje komplex patogenů, polyfágní původci chorob kulturních a planých rostlin rodu Fusarium, Pythium, Aphanomyces, Rhizoctonia solani a Thielaviopsis basicola, a také původci chorob luskovin rodu Ascochyta.

Do setí řepky je nyní ještě spousta času, avšak v našich končinách se ujal zvyk porozhlédnout se okolo, jak která řepka vypadá a přemýšlet o budoucích kandidátech na výsev už teď. Můžeme dokázat, že nabídka odrůd řepky společnosti Limagrain je komplexní a zahrnuje hybridy vhodné do všech podmínek a na každé pole.

Původci chorob se běžně vyskytují v půdě a při silnějším infekčním tlaku mohou oslabit rostliny. Způsobují růstové a výnosové deprese, předčasné a nouzové dozrávání.

Příznaky napadení rostlin se liší podle termínu infekce a druhů patogenů. Rostliny mohou být infikovány ve všech růstových fázích. Infekce klíčících rostlin se projevuje vadnutím, patogen infikuje hypokotyl, vytváří se vodnatá skvrna, pletivo posléze hnědne a odumírá, dochází k zaškrcení kořínku, rostlinka padá na povrch půdy. Dalším příznakem je žloutnutí, vadnutí listů a posléze vadnutí a odumírání celých rostlin. Cévní svazky stonků se zbarvují do hněda, kořenový systém je špatně vyvinutý, často je v rozkladu. U starších rostlin se infekce projevuje zpomaleným růstem, rostliny mají podstatně nižší výnosy, zrna jsou menší a špatně vyzrálá.

Fusariové vadnutí způsobují Fusarium oxysporum (f. sp. pisi a f. sp. phaseoli) a kořenovou spálu Fusarium solani (f. sp. pisi a f.s p. phaseoli). Přežívají na napadených posklizňových zbytcích rostlin, v půdě i v semenech. V půdě mohou přežívat až 10 let. Rostliny infikují nejčastěji přes kořenové vlášení, které od špičky hnědne. Postupně pronikají do cévních svazků, které ucpávají. Výskyt fusariového vadnutí se zvyšuje poškozením hrachu kořenovými háďátky. Rozvoj choroby podporuje vlhká půda a teplé počasí v květnu a červnu. Optimální teplota pro šíření je 20–30 °C.

Rhizoctonia solani (teleom. Thanatephorus cucumeris) způsobuje hnědou kořenovou hnilobu. Houba vytváří mnoho kmenů s rozdílnou patogenitou, které jsou různě citlivé k fungicidům nebo k antagonistickým organizmům. Přežívá myceliovým vláknem a sklerocii na napadených posklizňových zbytcích a v půdě. Myceliová vlákna houby rostou velmi rychle zvláště za chladnějšího a vlhčího počasí. Sklerocia se tvoří spíše za sucha, mohou v půdě dlouhodobě přežívat.

Pythiové padání a kořenovou hnilobu způsobují organizmy rodu Pythium a afanomycetou kořenovou spálu organizmy rodu Aphanomyces. Oba tyto rody se řadí k houbám podobným organizmům, přežívají v půdě 6–9 let jako trvalé spory a dlouhodobě ji zamořují. Z nich se uvolňují zoospory, které se pomocí bičíků ve vlhkém půdním prostředí pohybují směrem k osivu či klíčící rostlině a způsobují infekci. Chorobu podporuje chladné a deštivé počasí v průběhu vzcházení a před květem.

Černou kořenovou hnilobu způsobuje Thielaviopsis basicola. Houba přežívá v půdě silnostěnnými černě zbarvené chlamydosporami, kde napadá kořeny rostlin. Na napadených částech se tvoří bílý povlak konidioforů a konidií (endospor), kterými se šíří během vegetace. Houba produkuje další typ spor - tmavé aleuriospory, které se posléze rozpadnou na jednotlivé chlamydospory. Patogen se dobře vyvíjí ve vlhké půdě při teplotách 13–18 °C.

Kromě těchto polyfágních organizmů se na kořenové spále podílí především houba Ascochyta pinodella (teleom. Didymella pinodella), ale i další druhy rodu Ascochyta (A. pinodes a A. pisi). K primární infekci dochází převážně semeny, kde houba přežívá v podobě mycelia. Při klíčení semen napadá houba hypokotyl, na kterém se tvoří první pyknidy. Někdy rostliny hynou již ve fázi semenáčků. Infikované rostliny se opožďují ve vývoji, jsou zakrnělé, nekvetou a neplodí buď vůbec, nebo jen slabě. Skvrny na nadzemních částí rostlin vznikají následkem sekundární infekce konidiemi (pyknosporami) z pyknid. Houba ke svému šíření vyžaduje vlhké a deštivé počasí. Optimální teplota pro infekci je 20–24 °C.

Ochrana proti půdním patogenům spočívá v pěstování odrůd s vyšší hladinou rezistence, dodržování osevního postupu, dosažení optimálního poměru živin v půdě a neutrálního pH půdy, zlepšování půdní struktury výsevem meziplodin, a hlavně vyséváním zdravého a mořeného osiva.

Kořenová spála a vadnutí

Rhizoctonia solani

Ascochyta spp.