Choroby luskovin: Šedá a bílá hniloba luskovin
24. 01. 2025 Choroby Zobrazeno 296x
Šedá a bílá hniloba luskovin patří k hospodářsky závažným chorobám. Rostliny jsou náchylné k infekci především v přehoustlých porostech nebo při déletrvajícím dešti. Původci těchto chorob jsou polyfágní fytopatogenní houby, které napadají všechny druhy luskovin. Po infekci dochází k tvorbě skvrn, lámání stonků a předčasnému zasychání rostlin. Při vyšším infekčním tlaku dochází k značným ztrátám na výnosu.
Šedá hniloba luskovin
Šedou hnilobu luskovin způsobuje Botrytis cinerea (název pro pohlavní stadium je Botryotinia fuckeliana). Patogen napadá řadu kulturních i planě rostoucích rostlin.
Příznaky napadení se projevují jako šedobílé skvrny na listech, stoncích a vegetačním vrcholu, na kterých se za optimálních podmínek (teplo a vlhko) tvoří šedé až šedohnědé povlaky mycelia a fruktifikačních orgánů. Napadené rostliny vadnou, žloutnou a odumírají. Při napadení lusků dochází k poškození semen.
Patogen přežívá myceliovým vláknem nebo sklerocii v infikovaných posklizňových zbytcích a v osivu. Ze sklerocií vyrůstá myceliové vlákno nebo se tvoří plodnice - apothecia, ve kterých vznikají vřecka s askosporami. Během vegetace se houba šíří konidiemi tvořícími se na konidioforech. Konidiofory jsou přímé, přehrádkované a v horní polovině rozvětvené, větve konidioforů jsou krátké, na vrcholu přecházejí ve zduřelé měchýřky s výrůstky, v průměru 8–10 µm velké. Na nich se tvoří jednotlivé 8–12 µm dlouhé konidie, které jsou elipsovité, hladké a světle pigmentované.
Botrytis cinerea infikuje především jemná a oslabená pletiva. Rozvoj choroby podporuje teplota 22–25 °C a vysoká vzdušná vlhkost. Inkubační doba za příznivých podmínek je 5–7 dní.
Bílá hniloba luskovin
Bílou hnilobu luskovin způsobuje houba Sclerotinia sclerotiorum. Napadené rostliny vadnou a předčasně odumírají. Ztráty na výnosu se zpravidla pohybují mezi 10–20 %.
Příznaky onemocnění se projevují jako světlé šedohnědé skvrny na stoncích, které se postupně rozšiřují. U klíčních rostlin dochází k přerušení cévních svazků, které se projevuje odumíráním. Na skvrnách při déle trvajícím vlhku můžeme pozorovat husté bílé mycelium a posléze i tvorbu sklerocií, mycelium prorůstá stonkem, dochází k vadnutí celých rostlin nebo předčasnému zasychání.
Zdrojem infekce jsou sklerocia, která se tvoří na vzdušných hyfách v dutinách hostitelské rostliny (v dutých stoncích), v půdě zachovávají životaschopnost 5–10 let. Jsou to černé útvary nepravidelného tvaru, tvořené hustě nahloučeným a propleteným myceliem, 2–5 × 10 mm velké. Tvar a velikost sklerocií závisí na substrátu, kde se tvoří. Primární infekce je způsobena myceliovým vláknem vyrůstajícím ze sklerocií, která se nacházejí na povrchu nebo těsně pod povrchem půdy. Ze sklerocií mohou vyrůstat i plodnice - apothecia, ve kterých se tvoří ve vřecka a askospory. Vřecka jsou kyjovitá s osmi bezbarvými, jednobuněčnými, podlouhlými askosporami o velikosti 9–13 × 4–6,5 µm. Askospory jsou aktivně uvolňovány a roznášeny větrem.
K uvolňování askospor a následnému vyklíčení a proniknutí do rostliny dochází při teplotě 15–20 °C a vlhkosti vzduchu v porostu 80–90 %.
Ochrana
Preventivní ochrana spočívá ve snížení výskytu sklerocií v půdě, a to pravidelnou orbou, střídáním plodin, volbou odolných odrůd, vyséváním zdravého osiva bez příměsi sklerocií optimální hustotě porostu a vyrovnané výživě rostlin.
Přímá ochrana se provádí preventivně před květem, u Botrytis cinerea na počátku kvetení. V případě výskytu Sclerotinia sclerotiorum můžeme preventivně před výsadbou použít přípravek, jehož účinnou látkou je parazitická houba Coniothyrium minitans, která snižuje životnost sklerocií.
Další články v kategorii Choroby