Choroby obilnin (6) - Listové a klasové skvrnitosti ječmene (2)

31. 08. 2018 Ing. Jana Víchová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 2861x

Původcem tmavohnědé skvrnitosti ječmene je houba Ramularia collo–cygni. V České republice byla poprvé zjištěna v roce 1998. Patogen napadá především listy, ale také listové pochvy, stébla i osiny.

Obr. 1–4: Tmavohnědá skvrnitost ječmene - symptomy na listech

Obr. 5: Ramularia collo-cygni - konidiofory s konidiemi

Původcem tmavohnědé skvrnitosti ječmene je houba Ramularia collo–cygni. V České republice byla poprvé zjištěna v roce 1998. Patogen napadá především listy, ale také listové pochvy, stébla i osiny. Z počátku se objevují jen drobné (v průměru 1 mm velké) tmavě hnědé až černé skvrny. V době metání se na listech tvoří typické skvrny obdélníkového tvaru zpravidla ostře ohraničené listovými žilkami. Jsou drobné (1–2 mm velké), tmavohnědé, obklopené chlorotickým halo. Skvrny nekrotizují a splývají, listy žloutnou, zasychají a předčasně odumírají. Na spodní straně starších listů (na nekrotických skvrnách) keříčkovitě vyrůstají z průduchů konidiofory bílé barvy (15–70 × 3–5 µm). Koncová část každého konidioforu je silně zakřivená, má tvar labutí šíje. Na nich se tvoří konidie o rozměru 6–12 × 5–9 µm.

Patogen je přenosný osivem, přežívá myceliem na infikovaných posklizňových zbytcích, výdrolu a na ozimém a jarním ječmenu. Do rostlinných pletiv proniká přes průduchy. Během vegetace se šíří větrem a odstřikujícími kapkami deště.

Závažnost choroby spočívá v jejím rychlém rozvoji za účasti toxinů (rubelinů), kdy během několika dnů listy nekrotizují a odumírají. V důsledku toho dochází k předčasnému dozrávání, a tím i snížení výnosu.

Významným ochranným opatřením je zapravení posklizňových zbytků, likvidace výdrolu a prostorová izolace ozimých ječmenů od jarních. Fungicidní ochrana se provádí podle signalizace před metáním (BBCH 45–49).

Obr. 6–9: Spála ječmene - symptomy na listech

Obr. 10: Konidie Rhynchosporium secalis

Spálu ječmene způsobuje houba Rhynchosporium secalis. Je celosvětově rozšířena, napadá především ozimý ječmen a žito. Vyskytuje se ve vlhčích oblastech s vyšší nadmořskou výškou.

Na listech a listových pochvách se tvoří poměrně velké (1–2 cm) protáhlé až elipsovité, zpočátku vodnaté, světle olivově zelené nebo našedlé skvrny. Později skvrny zasychají, mají šedobílý střed s velmi výrazným ostře ohraničeným tmavohnědým okrajem. U žita je zbarvení okrajů méně výrazné. Příznaky jsou patrnější na starších listech.

Na nekrotických skvrnách se tvoří konidie. Tvorbu spor podporují vydatné srážky a nižší teploty (15–20 °C). Konidie jsou dvoubuněčné, bezbarvé, mírně zahnuté, 16–20 × 3–5 µm velké. Patogen přežívá myceliem na infikovaných posklizňových zbytcích a na výdrolu.

Během vegetace se šíří především odstřikující dešťovou vodou a větrem.

Významným ochranným opatřením je zapravení posklizňových zbytků, likvidace výdrolu, vysévání rezistentních odrůd. Fungicidní ochrana se provádí podle signalizace, zpravidla od objevení posledního praporcového listu (BBCH 37).

Původcem vřetenovité hnědé skvrnitost ječmene je houba Cochliobolus sativus, nepohlavní stadium se nazývá Bipolaris sorokiniana. Vyskytuje se také na pšenici, žitu, ovsu, kukuřici a travách.

Příznaky napadení se mohou vyskytovat na všech částech rostlin. Na bázi rostlin se objevují nekrózy, patogen napadá i kořeny, rostlinky mohou odumřít v různých fázích vzcházení. Pokud jsou napadeny kořeny starších rostlin, může dojít k opoždění v růstu a ve vývoji. Při silném napadení rostliny krní, omezeně metají nebo odumírají. Na listech se zpočátku vytváří malé, kulaté nebo protáhlé, světle hnědé až tmavě hnědé skvrny, později můžeme pozorovat typické vřetenovité tmavě až černě zbarvené skvrny. Při silnějším infekčním tlaku může dojít i k napadení klasu a zrn. Na starších skvrnách se tvoří konidiofory a konidie.

Patogen je přenosný osivem. Nepříznivé podmínky přežívá myceliem na infikovaných posklizňových zbytcích a v osivu. Během vegetace se šíří konidiemi. Konidiofory se vyskytují jednotlivě nebo v malých skupinkách. Konidie mají vřetenovitý tvar, jsou olivově hnědé a 60–120 × 15–20 µm velké se třemi až deseti přehrádkami.

Ochrana spočívá především v agrotechnice: likvidace posklizňových zbytků a výdrolu, dodržování osevního postupu, používání rezistentních odrůd a vysévání zdravého a mořeného osiva.

Obr. 11–12: Vřetenovitá hnědá skvrnitost ječmene - symptomy na listech

Obr. 13: Bipolaris sorokiniana - konidie na listu

Obr. 14: Bipolaris sorokiniana - konidie na obilce

Obr. 15: Konidie Bipolaris sorokiniana