Choroby pupalky

24. 03. 2023 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 878x

Do rodu pupalka (Oenothera) je zahrnuto 120 až 200 druhů, které se původně vyskytovaly v oblastech mírného pásma Severní, Střední a Jižní Ameriky. Do Evropy se pupalka dostala kolem roku 1620, často neúmyslně s dováženými náklady, ale některé druhy byly cíleně dovezeny jako okrasné rostliny, které se postupným zplaňováním staly součástí středoevropské flóry.

V současné době se pupalka dvouletá (Oenothera bienis L. s.l., Oenotheraceae) vyskytuje na celé světě. U nás ji nejčastěji najdeme na suchých stanovištích s málo živinami a vysokým obsahem vápníku, na plochách ležících ladem, na štěrkových železničních náspech, okrajích silnic, březích řek, v lomech, pískovnách, průmyslových závodech a na ruderálních plochách.

Domorodí obyvatelé Severní Ameriky používali kořeny a listy pupalky jako potravinu nebo lék a od 18. století se začala využívat jako léčivá rostlina i v Evropě, kde se stala typickou rostlinou selských zahrádek. Pupalka obsahuje triglyceridy, především kyselinu linolovou (66–76 %), kyselinu linolenovou (kyselinu gama linolenovou 8–12 %, kterou lidský organizmus neumí syntetizovat a v těle se mění na protizánětlivé prostaglandiny, což se považuje za její hlavní léčebný účinek, a navíc ještě je důležitou součástí buněčných membrán), kyselinu olejovou a kyselinu palmitovou, třísloviny, lignin, slizy aj. Květy i listy obsahují hodně vitamínu C.

Pupalka rudokališní (Oenothera glazioviana)

Přípravky obsahující kyselinu gama linolenovu se využívají k podpůrné léčbě atopického ekzému, pupalkový olej při zvýšených hodnotách tuku v krvi, při hyperaktivitě dětí aj., v homeopatii proti průjmům. V lidovém léčitelství se kaše z rozdrcených kořenů používala na pohmožděniny a rány, listy proti průjmům. Pupalkový olej se používá při léčbě diabetu, ekzémů, lupénky a alergická onemocnění kůže. Olej z pupalky dvouleté je také považován za lék na roztroušenou sklerózu, Raynaudův syndrom, alkoholismus, psychózy (schizofrenii), Alzheimerovu chorobu a různé formy rakoviny, ale neexistují však žádné platné studie, které by tyto účinky prokázaly.

Téměř všechny části rostliny lze v zásadě použít i v kuchyni. Kořeny obsahují třísloviny, flavonoidy a slizy, a konzumují se syrové nebo vařené. Oloupané kořeny se obvykle vaří v silném vývaru, získávají načervenalou barvu a chutnají podobně jako černý kořen. Květy s mírně nasládlou chutí jsou vhodné jako jedlá dekorace do salátů nebo jako květinové máslo, sušené se přidávají do čajových směsí. Pupalkový olej se využívá i v kosmetice, zejména pro přípravu krémů s hydratačními účinky.

Pro léčebné účely se kromě pupalky dvouleté (Oenothera bienis) využívá i pupalka rudokališní (Oenothera glazioviana) která má obzvláště velké květy a často se pěstuje v zahradách jako okrasná rostlina. Vůně květů může být pro citlivější jedince nepříjemná, ale je neodolatelná např. pro dlouhozobku svízelovou či lišaje vrbkového.

Choroby

Ve vlhčích letech bývají listy pupalky napadeny plísní Peronospora arthurii, projevující se charakteristickými znaky pro plísně. Na líci listů světle zelenými, postupně nekrotizujícími skvrnami omezenými listovými žilkami, na rubu šedým povlakem sporangioforů se sporangii.

Naopak za teplého, suchého počasí se silnými nočními rosami se objevuje padlí povlékající všechny nadzemní části bělavým povlakem. Na invazní O. biennis v různých částech světa včetně oblastí, kam byla O. biennis zavlečena, byly zjištěny dva druhy, nejčastěji Erysiphe howeana, a na základě molekulární analýzy bylo identifikováno i Erysiphe cf. alphitoides, které nikdy nebylo zaznamenáno na bylinách.

Skvrnitosti listů způsobuje i Entylomella oenotherae-biennis (syn. Ramularia oenotherae-biennis), kdy se na listech po obou stranách tvoří nepravidelné až okrouhlé, šedé až rezavé skvrny, někdy s purpurovým okrajem. Za vlhka se ve středu skvrn objevují bílé chomáčky rozmnožovacích orgánů, tj. konidiofory s konidiemi zajišťujícími rychlé šíření houby. Podobné skvrny listech, jen drobnější, olivově zelené (1–2 mm), lemované červeně způsobuje Septoria oenotherae. Za vhodných podmínek se ve středu skvrn tvoří kulovité, černě zbarvené pyknidy, z nichž se po ovlhčení uvolňují pyknospory. Skvrny se mohou slévat do větších ploch a listy zasychat.

Na O. acaulis byla posána i dvoubytná rez Pucciniastrum epilobii, s mezihostitelem na druzích rodu Pinus. Rez je ale známější na druzích rodu Epilobium či Fuchsia. Na rubu listů, často i na stoncích, se vyskytují žlutooranžová uredia, později se tvoří hnědá telia s 2–4buněčnými teliosporami.

Plíseň pupalky

Skvrnitost listů pupalky