Choroby řepy: Choroby vzcházejících rostlin - spála řepy

22. 11. 2021 Ing. Jana Víchová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 3770x

Spála řepy patří k významným onemocněním cukrové řepy. Vyskytuje ve všech oblastech pěstování řepy, především na utužených a zamokřených půdách. Jedná se o komplexní onemocnění způsobené různými mikroorganizmy vyskytujícími se v půdě a patogeny přenosnými osivem.

Spála řepy

Spála řepy patří k významným onemocněním cukrové řepy. Vyskytuje ve všech oblastech pěstování řepy, především na utužených a zamokřených půdách. Jedná se o komplexní onemocnění způsobené různými mikroorganizmy vyskytujícími se v půdě a patogeny přenosnými osivem.

Cukrová řepa může být již od výsevu napadána půdními patogeny rodu Pythium a Aphanomyces a houbovými patogeny rodu Rhizoctonia a Phoma. Intenzita napadení závisí na množství patogenů v půdě, náchylnosti odrůdy a faktorech prostředí, zejména na vlhkosti a teplotě půdy. Škody jsou vyšší v letech s chladným a vlhkým jarem, při silném napadení dochází ke snížení výnosu bulev.

Příznaky napadení se projevují padáním klíčních rostlin a posléze mezerovitostí porostu. Infekce semen se může projevit nevyklíčením osiva, patogen proniká při klíčení přímo do klubíčka a tam způsobuje odumírání kořínku. Infekce klíčících rostlin se projevuje vadnutím, patogen infikuje hypokotyl, vytváří se vodnatá skvrna, pletivo posléze hnědne a odumírá, dochází k zaškrcení kořínku, rostlinka padá na povrch půdy. Tyto příznaky se projevují v období od tvorby děložních listů do vytvoření druhého páru pravých listů. Při slabé infekci může dojít ke zhojení pletiva, ale rostliny mívají v oblasti hypokotylu deformovaný, zaškrcený kořen.

Infekci semen a klíčních rostlin způsobuje celosvětově rozšířený druh Pythium debaryanum, dále Pythium ultimum a Aphanomyces cochlioides z říše Chromista, oddělení Oomycota. Při nepohlavním rozmnožování se tvoří zoosporangia a uvnitř dvoubičíkaté zoospory, které se po uvolnění mohou pomocí bičíků ve vlhkém půdním prostředí pohybovat směrem k osivu či klíčící rostlině a způsobit infekci. Při pohlavním rozmnožování se spojením antheridia a oogonia tvoří trvalé spory - oospory, které zamořují půdu. Životnost se u těchto spor uvádí až dvacet let.

Infekci rostlin v době klíčení a vzcházení způsobují houby Rhizoctonia solani (pohlavní stadium se nazývá Thanatephorus cucumeris) a Phoma betae (pohlavní stadium Pleospora betae).

Rhizoctonia solani je polyfágní patogen, má široký okruh hostitelských rostlin, napadá až 250 hostitelských rostlin. V systému je patogen zařazen do hub, říše Fungi, oddělení Basidiomycota. Patogen vytváří mnoho kmenů, které se liší agresivitou a skupinou hostitelských plodin. Izoláty ze skupiny AG2 napadají mladé rostliny řepy a způsobují padání klíčních rostlin, pro svůj vývoj potřebují nižší teplotu 10–15 °C. V pozdější fázi vývoje řepy cukrovky (od poloviny června) při teplotách půdy nad 15 °C jsou rostliny napadány izoláty ze skupiny AG4 a AG5. Tyto izoláty způsobují hlubokou tmavě hnědou hnilobu kořene, která se projevuje žloutnutím a vadnutím listů, černáním řapíků starších listů a posléze k odumření rostliny. Houba netvoří spory, přežívá v podobě sklerocií v půdě a mycelia na napadených posklizňových zbytcích. Myceliová vlákna houby rostou velmi rychle zvláště za vhodné vlhkosti a teplotě. Sklerocia se tvoří spíše za sucha, mohou v půdě přežívat mnoho let. Může vytvářet i pohlavní stadium (bazidiospory).

Phoma betae napadá druhy rodu Beta a některé druhy z čeledi Amaranthaceae, v systému je řazena do říše Fungi, oddělení Ascomycota. Houba je přenosná osivem, po vyklíčení řepy se mycelium z osiva rozrůstá a dochází k napadení kořínků rostliny, vadnutí a nakonec padání klíčních rostlin. Patogen napadá rostliny po celou dobu vegetace, na nadzemní části rostlin se projevuje listovou skvrnitostí. Během vegetace se rozmnožuje nepohlavně tvorbou konidií v pyknidách. Větrem, deštěm jsou spory šířeny do porostu a infikují semena. Na napadených posklizňových zbytcích se vytváří pohlavní stadium - pseudoperithecia s vřecky a askosporami. Patogen přežívá v půdě na napadených rostlinných zbytcích a v osivu.

Choroba spála řepy je spojována se špatnou strukturou půdy a nízkým pH půdy. Na utužených, těžkých a zamokřených půdách, kde je nedostatek vzduchu, bývá napadení patogeny vyšší. Hlavní podíl na vysokém výskytu mezerovitosti rostlin a kořenových hnilob má také nepříznivé počasí při setí.

Ochrana proti půdním patogenům spočívá v pěstování odrůd s vyšší hladinou rezistence, dodržování osevních postupů, dosažení optimálního poměru živin v půdě a neutrálního pH půdy, zlepšování půdní struktury výsevem meziplodin. Protože infekci způsobuje i patogen přenosný osivem, je velmi důležité moření osiva.