Choroby zeravu

05. 10. 2022 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 1845x

Túje (Thuja L., Cupressaceae), česky zerav, jsou známy především jako stálezelené okrasné dřeviny vysazované často na soukromých zahradách do živých plotů, na hřbitovech i ve veřejné zeleni. Méně se již ví o léčivých účincích, i když zerav používali k léčení severoameričtí indiáni již v 16. stol. Všechny části zeravu obsahují jedovatý thujon, který může u citlivých jedinců podráždit pokožku, po požití zvracení, krvavé průjmy, poškození ledvin aj.

Nejznámější zerav západní (Thuja occidentalis) obsahuje éterické oleje (zejména neurotoxin α a β-thujon), seskviterpeny, tropolony, podophyllotoxiny, flavonoidy, polysacharidy, glykoproteiny, třísloviny, minerální látky, vitamíny, zejména C aj. V současné době jsou kvůli toxicitě doporučovány pouze farmakologicky vyráběné přípravky většinou k zevnímu použití, např. olej se využívá do mazání proti revmatismu a při chorobách z nachlazení. V homeopatii se používají tinktury na bradavice, proti bolestem svalů a kloubů, jako doplňkové antibiotikum a k posilování obranyschopnosti.

Zerav západní patří mezi nenáročné dřeviny, které vynikají vysokou odolností vůči nízkým teplotám i znečistěnému ovzduší, dobře snáší mírně zastíněná stanoviště, řez a tvarování. Hnědnutí a prosychání výhonů se může objevit po intenzivním slunečním záření, působení mrazivého větru, v důsledku nedostatku či nadbytku vody a živin, po poškození posypovými solemi, případně napadení patogenními houbami či škůdci.

K nejčastějším patogenům patří saproparazitická houba Pestalotiopsis funerea (syn. Pestalotia funerea), které napadá i další druhy dřevin čeledi Cupressaceae (Thuja, Juniperus, Chamaecyparis, Cryptomeria, Cupressus a Sequoiadendron), zejména oslabené, např. na nevhodném stanovišti, při příliš husté výsadbě, nedostatku vody a živin apod. U poškozených částí se mění zbarvení šupinovitých lístků na vrcholcích výhonů na žluté a následně hnědé. Napadení se šíří od nejmladších vrcholových částí výhonů ke kmínku a větve postupně vyholují. Na infikovaných pletivech se tvoří plodničky, z nichž se po ovlhčení uvolňují konidie zajišťující rychlé šíření a nové infekce. Houba přezimuje v infikovaných částech na dřevinách i v opadlých částech. Ochrana je založena především na včasném odstranění napadených částí, úpravě pěstebních podmínek, v případě silné infekce lze opakovaně provést ošetření fungicidy s účinnou látkou tebuconazole, tebuconazole + trifloxystrobin nebo triticonazole.

Na odumřelých částech výhonů (Thuja, Juniperus a Cupressus) se obvykle vyskytuje jako sekundární patogen houba Kabatina thujae. Infikovány jsou většinou jen jednotlivé výhony, u nichž se mění zbarvení jednotlivých šupinovitých lístků či částí výhonů na šedozelené a postupně zhnědnou. Na přelomu jara a léta se na infikovaném pletivu tvoří drobné, černě zbarvené plodničky, z nichž uvolňované spory zajišťují rozšíření houby. Symptomy lze zaměnit za poškození abiotickými faktory (např. nedostatek světla či poškození mrazem) nebo živočišnými škůdci, např. molovkami, po nichž zůstávají v šupinovitých lístcích miny, trus a vstupní otvor.

Onemocnění typické pro mladé dřeviny vysazené ve volné půdě či v kontejnerech způsobené houbou Didymascella thujina (syn. Keithia thujina) se v našich podmínkách vyskytuje u zeravů (Thuja plicata, T. occidentalis) spíše výjimečně. Na spodních větvích, na částech vyrostlých v předchozím roce, se na jaře objevují jednotlivé hnědé lístky, které se postupně propojují a za vhodných podmínek mohou zhnědnout celé výhony. Poškozené části postupně zasychají a postranní větvičky opadávají, takže dlouhé výhony vyholují. Od jara (května) následujícího roku se na odumřelých lístcích tvoří kulaté až oválné, 0,5–2 mm velké olivově zeleno hnědé plodničky. Po protržení pokožky jsou viditelné spory jako žluto až tmavě hnědé polštářky. Po vyprázdnění zůstávají v lístcích světlé miskovité prohlubně. Vhledem k dlouhodobé produkci a uvolňování spor není fungicidní ošetření dostatečně účinné a ochrana je založena především na preventivních opatřeních, tj. harmonické výživě, odstřihnutí napadených částí a optimalizaci stanovištních podmínek.

V posledních letech bylo u zeravů zaznamenáno poškození půdními patogeny rodu Phytophthora (např. P. lateralis), způsobující fytoftorovou hnilobu kořenů. Na nadzemních částech se napadení kořenů projevuje olivově šedým či hnědým zbarvením výhonů a postupným odumíráním některých větví. Pletivo infikovaných kořenů je pod kůrou rezavě hnědé, v pokročilém stadiu silně poškozené kořeny se snadno lámou. Stejně jako v předchozím případě i zde jsou uplatňována především preventivní opatření, tj. nevysazovat na pozemky s utuženou či zamokřenou půdou, u kontejnerovaných rostlin zajištění dostatečně vysoké drenážní vrstvy. Chemická ochrana fungicidní zálivkou je možná pouze u sazenic.

Příznaky napadení způsobené houbou Pestalotiopsis funerea

Příznaky napadení způsobené houbou Phyllosticta thujae

Příznaky napadení způsobené houbou Didymascella thujina