Mají se bramboráři bát karanténní hnědé hniloby bramboru?

10. 07. 2026 Ing. Michal Hnízdil; Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský Choroby Zobrazeno 2826x

Bakterie Ralstonia solanacearum (dále také jen bakterie), která způsobuje na lilkovitých rostlinách chorobu zvanou hnědá hniloba bramboru (potato brown rot), je stále karanténním patogenem pro Evropskou unii. A to i přes skutečnost, že se na více místech v teplejších oblastech Evropy usídlila a tvoří přirozenou součást divoce rostoucí pobřežní vegetace řek. Nejinak tomu je také v Česku. Může trvalý výskyt této bakterie ovlivnit pěstování brambor u nás?

Popis choroby

Bakterie byla poprvé popsána roku 1896 jako Bacillus solanacearum. Je to gramnegativní tyčinka s bičíky na jednom pólu. Dělí se do několika ras podle hostitelských okruhů. Pro naše klimatické podmínky je důležitá rasa 3, která má relativně nízké nároky na teplotu (optimum je 27 °C) a široký hostitelský okruh. Z hlediska hospodářského významu jsou jako hostitelé důležité plodiny z čeledi lilkovitých - rajče, brambor, papriky Capsicum (sladké/paprikové/chilli) a lilky. Pro nás je jistě hospodářsky nejdůležitějším hostitelem bakterie R. solanacearum lilek brambor.

Do rostlin se bakterie dostává průduchy a poraněními kořenů a nadzemních částí. Způsobuje ucpávání cévních svazků, vyvolává vadnutí a způsobuje úhyn rostliny, zejména při napadení v rané fázi jejího vývoje. Hlízy napadených rostlin (obr. 1) jsou dále zdrojem infekce, stejně jako posklizňové zbytky. Bakterie přežívá v půdě několik let i bez přítomnosti hostitelských rostlin, v závislosti na teplotě a vlhkosti půdy. Rovněž je schopna řadu let přežít v čisté vodě a hlavně dokáže přežívat ve vodě v přírodním prostředí, za přítomnosti divoce rostoucích hostitelských lilkovitých rostlin. Infikovaná voda je pak příčinou šíření patogena na velké vzdálenosti. Další podrobnosti nejen o biologii tohoto patogena lze mimo jiné najít na stránkách Rostlinolékařského portálu Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (ÚKZÚZ) - Škodlivé organismy (ŠO) > Choroby > bakteriální hnědá hniloba bramboru > Info

Obr. 1: Bakteriální hnědá hniloba bramboru - příznaky na hlízách bramboru

Výskyt choroby

V Evropě byl 1. výskyt bakterie R. solanacearum rasy 3 potvrzen ve Švédsku již v roce 1972. Tento výskyt byl spojen se zjištěním, že bakterie přežívá v povrchových vodách a dle švédských zkušeností byla tato infikovaná voda, která byla použita k závlaze, zdrojem rozšíření nákazy do porostů bramboru. V 90. letech min. stol. se bakterie rozšířila do dalších zemí EU. Širší informace o výskytu R. solanacearum poskytuje Evropská a středozemní organizace ochrany rostlin (EPPO), sdružující více než 50 zemí Evropy, střední Asie a severní Afriky. V současnosti je dle databáze EPPO výskyt evidován v 19 zemích regionu EPPO, z toho je 13 členských států EU včetně Česka. V řadě z těchto států tato bakterie přežívá v divoce rostoucích plevelných hostitelích v pobřežní vegetaci řek a zavlažovacích kanálů (obr. 2). V posledních letech je bakterie nově zjišťována v Polsku, na sever od nás, v povodí řeky Odry.

Obr. 2: Přirozené zdroje infekce původce hnědé hniloby v Česku jsou obvykle obtížně dostupné

Na území ČR je opakovaně prováděn každý rok ze strany ÚKZÚZ tzv. detekční průzkum přítomnosti této karanténní bakterie od poloviny 90. let min. století. V rámci tohoto průzkumu jsou vzorkovány cíleně partie sadbových brambor původem z jiných zemí EU a z Česka, stejně jako namátkově partie nesadbových brambor. Zvláštní pozornost je věnována kontrole nesadbových brambor původem z Egypta, které se k nám pravidelně dovážejí v brzkém jarním období. Egypt je zemí se širokým rozšířením bakterie R. solanacearum, dovoz brambor do EU je možný jen na základě výjimky udělované za přísných fytokaranténních podmínek. Výskyt této bakterie v bramborách původem z Egypta na našem území zjištěn nebyl.

Kromě porostů a sklizených nebo dovezených hlíz bramboru se průzkum ÚKZÚZ zaměřuje také na odpadní vodu z podniků zpracovávajících bramborové hlízy na škrob nebo jiné produkty z brambor. Odpadní vody z těchto podniků mohou představovat riziko šíření patogenu. V neposlední řadě se průzkum provádí ve vodách řek sloužících k zavlažování porostů bramboru v ranobramborářských oblastech a v divoce rostoucích rostlinách na březích těchto řek, zejména lilku potměchuti Solanum dulcamara.

Poprvé byl výskyt původce hnědé hniloby bramboru laboratorně potvrzen v Česku ve vzorku vody z Labe při pravidelném úředním průzkumu v roce 2010. V roce 2016 byla poprvé potvrzena přítomnost bakterie v divoce rostoucím lilku potměchuti. S výjimkou let 2012 a 2015, kdy se jednalo o rané a průmyslové odrůdy, nebyl v Česku zjištěn výskyt v produkci brambor. Opakovaně je však v Česku potvrzována přítomnost živé bakterie R. solanacearum v povrchových vodách řek Labe, Dyje, Jizery i v jejich přítocích, a v kanálech zejména v Polabí a na jižní Moravě. V těchto místech je rovněž opakovaně bakterie nalézána v divoce rostoucích lilcích pobřežní vegetace. Výjimečně byl zjištěn také výskyt v odpadní vodě po průmyslovém zpracování brambor. Rozsah průzkumu a jeho výsledky v Česku lze souhrnně sledovat na Rostlinolékařském portálu ÚKZÚZ.

Karanténní opatření

Bakterie R. solanacearum je jako karanténní patogen regulována v řadě zemí světa. Na svůj seznam A2 karanténních škodlivých organizmů rostlin ji zařadila EPPO a podobně je tato bakterie jako karanténní regulována ve členských státech EU (na seznamu v příloze II B nařízení Komise 2019/2072). Seznamy A2 i II B indikují, že škodlivé organizmy na nich uvedené se již v části dotčeného území usídlily. Členské státy EU přijaly nedávno k regulaci této bakterie zcela nové nařízení (EU) 2022/1193 (dále „nařízení“), které podrobně stanovuje a v rámci EU sjednocuje, metody jejího zjišťování a zejména opatření po zjištění podezření a potvrzení jejího výskytu jak v porostech a sklizených hlízách bramboru nebo v porostech jiných lilkovitých plodin, tak také ve vodách a divoce rostoucích hostitelích. Přestože nové nařízení nestanoví ve všech případech eradikaci ohniska výskytu bakterie R. solanacearum, jeví se v kontextu současného rozšíření bakterie v EU jako nedůvodně přísné, a Česko jej při hlasování nepodpořilo.

Po prokázání výskytu bakterie R. solanacearum na pozemku nebo ve sklizených rostlinách se nařizují poměrně přísná a rozsáhlá opatření, omezující nakládání s napadenými nebo z napadení jen podezřelými partiemi. V případě podezření na tzv. klonální šíření infekce (zamořenou sadbou) se šetření podrobují ostatní sesterské a dceřiné partie. Na zamořeném pozemku nelze několik let pěstovat brambory, na ostatních pozemcích ve vymezeném karanténním území lze za určitých podmínek sázet jen uznanou sadbu bramboru. Ve vymezeném území je nutno likvidovat lilkovité plevele a plevelné brambory, platí tam povinnost očisty a dezinfekce použité mechanizace a další omezení.

Opatření jsou stanovena také v případech potvrzení výskytu bakterie ve vodě, která sloužila nebo může sloužit k závlaze porostů bramboru nebo jiných lilkovitých plodin. Do vymezeného území s nařízenými rostlinolékařskými opatřeními je zahrnut nejen úsek řeky s výskytem v místě, odkud je sacím košem odebírána voda k zavlažování. Rovněž je nutno zahrnout i případně se v tomto místě vyskytující divoce rostoucí hostitelské lilkovité rostliny pobřežní vegetace, v nichž byla zjištěna přítomnost bakterie. Konkrétní vymezení délky zamořeného vodního toku však nařízení nestanoví, to je v rukách členských států EU. Principiálně je však třeba dle nařízení zakázat závlahu pěstovaných lilkovitých plodin vodou z části vodního toku se zjištěným výskytem.

Bakterie v českých vodách

Po zjištění výskytu této karanténní bakterie v českých a moravských řekách zpracoval v roce 2017 Vědecký výbor fytosanitární a životního prostředí (Vědecký výbor fytosanitární a životního prostředí - úvod) na žádost ÚKZÚZ stanovisko k možnosti přežívání bakterie v řekách v prostředí Česka. Výbor konstatoval, že riziko šíření bakterie R. solanacearum z řek na bramborová pole je velmi nízké s ohledem na nízkou hladinu virulence, a přežívání bakterie nehrozí s ohledem na nízké zimní teploty. Zdrojem kontaminace říční vody je dle Výboru s největší pravděpodobností odpadní voda ze zpracovatelských podniků, kontaminovaná hlízami dováženými z rizikových oblastí mírného pásma. Tyto hlízy mohou být dle Výboru nositelem již teplotně adaptovaných virulentních kmenů bakterie, schopných v podmínkách Česka dlouhodobě přežívat a vyvolat epidemii choroby.

Na základě zkušeností a výsledků průzkumu výskytu bakterie v Česku v posledních 10 letech si dovolím s některými závěry Výboru polemizovat. I přes poměrně podrobný průzkum jsme nezjistili žádné výskyty na produkci bramboru, ani zahraničního původu, a přítomnost bakterie v odpadních vodách zpracovatelských podniků byla naprosto výjimečná. Výskyty bakterie ve vodách našich řek a v divokých lilcích jsou příliš četné a na místech, kde je problematické tvrdit, že původem jsou (jen) odpadní vody ze zpracování brambor. Nabízí se tak spíše vysvětlení, že u nás již zdomácněly teplotně adaptované kmeny bakterie a jsou schopny v přírodním prostředí Česka přečkávat i zimní období.

ÚKZÚZ se pokusil v prvních letech po zjištění výskytu bakterie v pobřežní vegetaci řek u nás tato ohniska eradikovat. Do likvidace infikovaných lilků byli zapojeni pracovníci regionálních Povodí i inspektoři ÚKZÚZ. Těžká práce v obtížně přístupném terénu a skutečnost, že se křehké rostliny; lilku při vytahování z řek lámaly a jejich úlomky dál šířily infekci po proudu, však ukázaly na složitost tohoto řešení. V současnosti se proto likvidace pozitivních lilků omezuje pouze na lokální ohniska v blízkosti sacích košů závlahových soustav.

Přestože teoreticky nelze přenos infekce závlahovou vodou s živou bakterií na porosty raných brambor vyloučit, ÚKZÚZ nepovažuje toto riziko z praktického hlediska za významné. Jednak bylo dosud testování sklizených hlíz v ranobramborářských oblastech negativní, navíc se v oblastech opakovaného výskytu patogena v řekách nepěstuje rozmnožovací materiál bramboru. Případně jsou latentně napadené nesadbové hlízy raných odrůd zužitkovány jako konzumní nebo průmyslové, takže případný únik odpadních vod s přítomností bakterie R. solanacearum po jejich zpracování již nemůže stávající a trvalé zdroje infekce v řekách zásadně ovlivnit. Zásadní zdroj zavlékání a šíření tohoto karanténního patogena nadále představuje infikovaná sadba bramboru.

Přesto je podle nařízení nutno přítomnost bakterie monitorovat také v ranobramborářských oblastech, kde se ÚKZÚZ snaží identifikovat případné zdroje infekce v blízkosti čerpacích stanic závlahových soustav. V případě potvrzení přítomnosti bakterie ve vodě nebo v divoce rostoucím hostiteli v pobřežní vegetaci řeky či zavlažovacího kanálu, provádí ÚKZÚZ vymezovací průzkum spojený s dalším vzorkováním a testováním vody (obr. 3), aby prokázal či vyvrátil přítomnost bakterie i ve vodě uvnitř blízké závlahové soustavy. Teprve potvrzení infekce i uvnitř závlahové soustavy vede k dočasnému zákazu použití inkriminované závlahové vody pro pěstované lilkovité plodiny. Tento zákaz je vždy platný do zjištění negativních výsledků vzorků vody v rámci provedeného intenzivního přezkoušení. Pokud je to technicky proveditelné, je možné i v průběhu vegetačního období změnit místo odběru vody do závlahové soustavy tak, aby nezasahovalo do místa s výskytem bakterie.

Obr. 3: Vzorkování vody v řece k rozborům na přítomnost bakterie Ralstonia solanacearum

Pokud došlo k závlaze porostu bramboru (mimo sadbových), rajčete nebo lilku závlahovou vodou z místa výskytu bakterie, nepovažují se hlízy z těchto porostů ani pozemek za zamořené, ale rostliny se podrobí testování s cílem ověřit přítomnost infekce. Teprve pro partie pozitivní na základě tohoto testování se nařizují mimořádná rostlinolékařská opatření.

Závěr

Zkušenosti uplynulých let ukazují, že čeští a moravští bramboráři mohou s bakteriální hnědou hnilobou bramboru koexistovat, aniž by docházelo k zásadním omezením pěstování bramboru. Původce choroby je sice v Česku usídlen v přirozeném prostředí, ale jeho praktický negativní vliv na zdravotní stav porostů raných brambor není prokázán. Uzavřené pěstební oblasti sadby brambor v Česku jsou patogena zcela prosté, jeho výskyt zůstává omezen lokálně jen na řeky a pobřežní vegetaci v ranobramborářských oblastech. Podobná situace je také v dalších zemích EU, nově např. v Polsku, a lze tak doufat, že český požadavek na přehodnocení regulace bakterie R. solanacearum v EU na kategorii regulovaného nekaranténního patogena (regulace jen v sadbě bramboru) může být časem vyslyšen.

foto: 1, 3 - R. Zavadil, 2 - P. Kroutil