Možnosti ochrany obilnin proti virovým zakrslostem

14. 11. 2022 Ing. Jana Chrpová, CSc. a kol. Choroby Zobrazeno 3483x

Virus žluté zakrslosti ječmene (Barley yellow dwarf virus - BYDV) spolu s virem zakrslosti pšenice (Wheat dwarf virus - WDV) působí v ČR nejvýznamnější virová onemocnění obilnin. Výskyt infekcí BYDV/WDV v jednotlivých ročnících kolísá a závisí na průběhu počasí, populační hustotě vektorů a dalších faktorech.

BYDV

BYDV může přenášet více než 25 druhů mšic, nejvýznamnějším přenašečem je mšice střemchová (Rhopalosiphum padi). Virus prochází celým zažívacím ústrojím vektora, přes hemolymfu do slinných žláz, odkud je při následném sání vylučován.

Mezi příznaky patří různě silná zakrslost a žloutnutí listů, které většinou začíná od špičky. U pšenice se může také vyskytnout červené až červenohnědé zbarvení listů. Infekci provázejí poruchy v metání a při silné infekci i předčasné odumírání rostlin.

K největšímu poškození porostů po infekci BYDV dochází u ječmene ozimého. Napadení BYDV u pšenice obvykle vede k menšímu poškození než u ječmene či ovsa, přesto však v některých ročnících a lokalitách může být značné.

WDV

Jediným řádně potvrzeným přenašečem je křísek polní (Psammotettix alienus). Virus není přenositelný mšicemi. Další druhy rodu Psammotettix by i v případě ověření přenosuschopnosti neměly v našich podmínkách velký rostlinolékařský význam, protože na polních pozemcích nedosahují na rozdíl od kříska polního vysoké početnosti. Přenos viru je perzistentní, po sání na zdroji inokula - nemocné rostlině, je následně křísek vironosný dlouhodobě.

Hlavními příznaky jsou omezení dlouživého růstu, žloutnutí a deformace listů a celkové narušení vývoje rostlin. Čím dříve ve vývoji rostliny dojde k infekci, tím jsou škody vyšší. Rostliny náchylných genotypů pšenice a ječmene infikované krátce po vzejití většinou nemetají a předčasně odumírají.

Výnosové ztráty vždy závisí na podílu infikovaných rostlin v porostu a pohybují se v rozmezí 0–80 %. Pokud jsou v porostu identifikovány infikované rostliny, je nutné pro odhad ztrát zjistit i podíl infikovaných rostlin a výskyt případných ohnisek infekce. U jarních obilnin se jen vzácně vyskytují významné hospodářské škody.

Možnosti ochrany

Ochrana proti virovým chorobám obilnin je zaměřena především na likvidaci zdrojů infekce a hubení přenašečů, kterými jsou hmyzí vektoři. V posledních letech ubývají účinné látky dosud užívané v ochraně proti přenašečům. Aktuální informace o přípravcích, které je možno využít, jsou k dispozici na webových stránkách ÚKZÚZ (viz Registr přípravků pro ochranu rostlin na eagri.cz).

S ohledem na restrikce mnoha účinných insekticidních látek je však nutné zařadit i agrotechnická opatření (pozdní setí ozimů, likvidace tzv. zeleného mostu aj). Více informací k této problematice lze nalézt v časopisu Agromanuál 8/2018 a 6/2020.

Odolnost vůči BYDV

V případě BYDV představuje efektivní způsob, jak zabránit škodám nebo je minimalizovat, pěstování odrůd s vyšším stupněm rezistence.

U odrůd ječmene ozimého dosud převládá různý stupeň náchylnosti. Perspektivní je u ječmene využití genu Yd2. Tento gen pochází z etiopského jarního ječmene, byl přenesen do ozimého ječmene a v současné době je již přítomen v řadě v Evropě komerčně využívaných odrůd. Mezi odrůdami ječmene ozimého registrovanými v České republice jsou již 4 odrůdy s genem Yd2 (LG Zoro, Novira, SU Lauvira a Travira). Aktuálně jsou k dispozici výsledky hodnocení odolnosti vůči BYDV u 7 odrůd ječmene ozimého registrovaných v České republice v ročnících 2018 a 2019, u odrůdy Travira registrované již v roce 2012 a u 2 kontrolních odrůd (tab. 1). Je zřejmé, že přítomnost genu Yd2 s sebou přináší významnou odolnost vůči BYDV (obr. 1).

U pšenice dosud nebyly zjištěny významné zdroje rezistence, jejichž využití by bylo velkým přínosem pro šlechtění. Odolnost registrovaných odrůd se pohybuje mezi mírnou rezistencí až mírnou náchylností.

Tab. 1: Hodnocení odolnosti vůči BYDV u odrůd ječmene ozimého v ročnících 2020–2022

Obr. 1: Odrůdy ozimého ječmene po umělé infekci BYDV (č. 26 - odrůda Novira); v pozadí neinfikovaná kontrola

WDV - náchylnost/odolnost - preference přenašečů

Dlouhodobě je v praxi tradován vliv potravní preference kříska polního na závažnost napadení porostů jednotlivých odrůd. Provedené testy mezi cíleně vybranými odrůdami ukázaly na určitou možnost výběru kříska jen u dvou dvojic odrůd, zjištěné rozdíly však nebyly nikterak významné a pro prokázání existence preference s nutností opakování testů. Testy však jednoznačně ukázaly, že meziodrůdové rozdíly v podílu rostlin s příznaky pozorované v polních pokusech nelze potravní preferencí vektora vysvětlit.

V testech, které byly zaměřeny na hodnocení rezistence vůči WDV, bylo i mezi komerčními odrůdami identifikováno několik materiálů s mírnou úrovní rezistence, která sice v případě časné infekce nemá sílu zabránit silnému poškození rostlin, ale významně se uplatňuje ve zpomalení rychlosti šíření viru v porostu, neboť bylo zjištěno, že vznik infekce po inokulačním sání je u rostlin odrůd s mírnou rezistencí ve srovnání s náchylnými odrůdami méně pravděpodobný. Tato vlastnost vycházející z rezistence genotypu snižuje riziko výskytu výnosově závažného podílu infikovaných rostlin v porostu.

Závěr

Ochrana proti virovým chorobám vyžaduje komplexní přístup zahrnující agrotechnická opatření, dostupnou chemickou ochranu zaměřenou proti přenašečům, v případě BYDV je možná i volba odrůd s vyšším stupněm rezistence.

Je pozitivní, že u ječmene ozimého přibývají v sortimentu odrůdy s genem rezistence Yd2. Odrůdy pšenice ozimé s vysokým stupněm rezistence k BYDV však v sortimentu dosud chybí. Vzhledem k tomu, že zatím nejsou k dispozici zdroje rezistence k BYDV s přímým využitím ve šlechtění pšenice, je hodnocení spíše orientováno na záchyt náchylných materiálů.

Článek vznikl za podpory institucionálního příspěvku VÚRV, v.v.i. - MZe RO0418.