Podzimní ochrana řepky proti chorobám a regulace růstu

24. 11. 2015 Ing. Tomáš Fiala, Ing. Milena Bernardová, Zkušební stanice Kluky. spol. s r.o. Choroby Zobrazeno 7111x

Regulace růstu řepky ozimé se již stala součástí technologie pěstování. Je to proto, že je snaha dosáhnout vyšší výnosy a vyšší intenzita pěstování s sebou nese řadu faktorů, které mohou způsobit poškození až vyzimování ozimé řepky. Důležité je, aby se rostliny řepky nedostaly již na podzim do vyšších vývojových fází a aby nedošlo k prodlužování kořenového krčku.

Ve fázi prodlužování kořenového krčku je řepka velmi citlivá na nízké mrazové teploty, kterými bývá poškozována nebo zcela zničena a dále je citlivá na vyšší vrstvu sněhové pokrývky, pod kterou dochází k rozvoji chorob a vyhnívání (obr. 1).

Obr. 1: Pod vyšší sněhovou pokrývkou dochází k rozvoji chorob u rostlin s delším kořenovým krčkem

Termín setí

Zejména velmi časné setí a teplé vlhké počasí po zasetí. Pokud dojde ke kombinaci obou faktorů, je velmi obtížné řepku ozimou regulovat a musí se provádět nejméně 2 morforegulační ošetření. ermíny setí by se měly řídit podle „technologických termínů výsevů“ pro jednotlivé oblasti, viz tab. 1.

Agronomové často posunují termín výsevu o 1 až 2 týdny dříve v obavě, aby stihli zasít včas v případě, že přijde nepříznivé počasí. Každé „podtržení“ termínu setí o 1 den v měsíci srpnu přitom znamená urychlení vegetačního vývoje řepky až o 1 týden. Proto se setkáváme s porosty, které jsou v polovině září již ve fázi plně vytvořené listové růžice. Takovou fázi by měla řepka ozimá dosáhnout až od konce září do poloviny října. Na porosty ve vyšší fázi listové růžice přitom morforegulátory ani fungicidy s morforegulačním účinkem nemají vysokou účinnost. Tyto přípravky je optimální aplikovat ve fázi 4–6 listů řepky ozimé.

K přerůstání řepky však někdy dojde i při dodržení agronomického termínu setí. Způsobuje ho teplé počasí, kdy se denní teploty dostávají ještě i v září nad 20 až 25 °C a noční teploty neklesají pod 10 °C a přitom spadne dostatečné množství srážek. Tento průběh počasí není obvyklý - většinou je teplo a sucho nebo chladno a vlhko - ale výjimečně se optimální podmínky (teplo a vlhko) sejdou.

Dusíkaté hnojení

Poslední dobou se praxe vrací k podzimnímu dusíkatému hnojení. Běžně se používalo od 70. do 90. let minulého století a odešlo se od něho na přelomu století právě z důvodu zavedení nových odrůd a nebezpečí přerůstání rostlin. Přihnojení dusíkem je vhodné použít jako podporu u později zasetých ploch, u slabších pomalu se vyvíjejících porostů a dalších podobných případů. U dobře založených porostů řepek v dobré kondici nám podzimní přihnojení dusíkem vždy půjde proti práci regulátorů růstu.

Řepka před zimou

Snahou pěstitelů by vždy mělo být, aby řepka ozimá měla před zámrazem přisedlý a silný kořenový krček, dosahující na průřezu minimálně cca 0,75 cm a aby byl hlavní kůlový kořen rozvětvený do bohatého kořenového vlášení. Nadzemní část by měla mít nejméně 8–10 listů, jejichž postavení by mělo svírat s povrchem země ostrý úhel (tj. přilehlé, nikoliv postavené rovně nahoru), barva listů by měla být modrozelená. Pro přezimování se jeví jako vhodnější středně veliké listy (cca 20 cm dlouhé), protože listy nad 25 až 30 cm nejvíce trpí mrazy, případně mohou vyčnívat nad sněhovou pokrývku. Na jaře většina spodních listů odumírá a vyšší vrstva odumřelé listové hmoty zakrývající vzrůstový vrchol rostliny způsobuje zpomalení jarního obrůstání.

A právě k tomuto požadovanému habitu rostlin nám mohou přispívat morforegulátory nebo fungicidy s morforegulačním účinkem.

Regulace růstu

V minulosti jsme se zabývali na naší zkušební stanici často touto problematikou a nyní předkládáme její rekapitulaci.

Působením přípravků, které ovlivňují morfologii rostlin řepky, docházelo ke zpomalení růstu nadzemních částí rostlin podobně jako za chladného počasí - jednotlivé parametry viz tabulka 2.

Asimilace v rostlinách pochopitelně nepřestávala probíhat, avšak místo růstu pletiv nadzemních částí rostlin, docházelo k intenzivnějšímu ukládání asimilátů do kořenů. To způsobovalo jak zesílení kořenových krčků, tak celé kořenové soustavy a její intenzivnější větvení. Rozvětvenější kořeny pak v průběhu celé vegetace zajišťovaly jednak lepší příjem živin a vody a rovněž lépe „držely“ rostlinu v půdě, takže v mrazivém počasí nedocházelo k jejímu vytahování a bylo tak umožněno lepší přezimování.

Účinky přípravků s morforegulačním efektem byly však patrné i v habitu nadzemních částí rostlin. Ty byly nižší, listové růžice byly proti neošetřeným rostlinám mnohem více rozevřené, listy byly rozložené téměř vodorovně s povrchem půdy (obr. 2). Méně intenzivní růst listů, způsoboval menší naředění chlorofylu v rostlině, takže porosty měly sytější zbarvení.

Obr. 2: Vlevo rostlina řepky připravená k přezimování, vpravo přerostlá - neregulovaná rostlina

Choroby řepky

Podzimní ošetření porostů řepky by kromě podpory dobrého přezimování mělo zajistit i ochranu proti chorobám. Z chorob, které na podzim napadají řepku ozimou, je nejčastější a nejškodlivější fomová hniloba. Ostatní choroby, jako jsou padlí brukvovitých, cylindrosporiová skvrnitost nebo verticiliové vadnutí se vyskytují ojediněle a dosud nezpůsobovaly na území naší republiky významné hospodářské škody.

Výskyt fomové hniloby závisí, stejně jako výskyt jiných houbových onemocnění, na průběhu počasí, zejména na srážkách. V ročnících s vlhčím podzimem můžeme typické skvrny na listech pozorovat již ve velmi časných stádiích řepky, nezřídka již na děložních listech. Naopak v létech se sušším průběhem podzimu se foma na listech vyskytuje až poměrně pozdě (polovina listopadu) a může snadno uniknout pozornosti pěstitelů, kteří již v tomto období nekontrolují porosty tak pečlivě.

Na naší zkušební stanici jsme v minulosti prováděli několikaleté pokusy, které měly za cíl stanovit nejvhodnější termín zásahu proti fomové hnilobě řepky. Z výsledků vyplynulo jednoznačné doporučení ošetřovat fungicidně již v podzimních měsících a neodkládat zásah na jaro. Graf ukazuje stupeň napadení kořenového krčku fomovou hnilobou na kontrole a při ošetření na podzim a na jaře (hodnoceno ve fázi řepky BBCH 85 - cca 3 týdny před sklizní).

Podobně jako u jiných chorob má i u fomové hniloby nejvyšší účinnost včasný zásah na počátku infekce. V jarních měsících již bývá většina porostů tímto patogenem napadená a fungicidní postřik v tomto období již jen zmírňuje následky infekce. Za zmínku stojí fakt, že i po aplikaci morforegulátorů je viditelné nižší napadení fomovou hnilobou. Je to proto, že rostliny dobře regulované odolávají lépe ataku této choroby. Nejedná se však o přímý vliv na fomu, ale o horší prostup a ztížené vniknutí choroby do rostliny.

Graf: Stupeň napadení kořenového krčku řepky fomovou hnilobou při různém ošetření (ZS Kluky, dlouhodobý průměr pokusů)

Fungicidy a morforegulátory