Reakce původců stéblolamu na vybrané účinné látky fungicidů

30. 05. 2019 Mgr. Jana Palicová, Ph.D. a kol. Choroby Zobrazeno 2261x

Stéblolam je nejzávažnější chorobou pat stébel obilnin. Jeho původcem jsou dva samostatné druhy vřeckovýtrusých hub: Oculimacula yallundae a Oculimacula acuformis.

Příznaky choroby

Oba druhy se často vyskytují současně na jednom stéble a způsobují stejné symptomy - hnědé podlouhlé skvrny ve tvaru oka s tmavými sklerociálními buňkami uprostřed (obr. 1). Původci se liší v rychlosti rozvoje infekce. O. yallundae se většinou rozrůstá na stéble pšenice rychleji než O. acuformis, výsledný stupeň infekce v době zrání je však u obou druhů srovnatelný. Napadené rostliny koncem vegetace předčasně zasychají, objevuje se tzv. běloklasost (obr. 2) a stébla se lámou. Hostitelský okruh patogenů je široký, zahrnuje pšenici, ječmen, oves, žito, tritikale, rýži a plané druhy trav.

O. yallundae a O. acuformis se navzájem liší morfologicky, rychlostí růstu, virulencí k jednotlivým hostitelům a citlivostí k účinným látkám fungicidů.

Obr. 1: Stéblolam - typická skvrna ve tvaru oka na ozimé pšenici

Obr. 2: Stéblolam - běloklasost na ozimé pšenici

Ochrana

Původci stéblolamu přežívají na pozemku více než 3 roky. V současné době jsou z tržních důvodů zkracovány osevní postupy, tudíž se inokulum stéblolamu na pozemcích stále množí. Na lokalitách se zvýšeným výskytem stéblolamu je možné zařadit některou z odrůd ozimé pšenice nesoucích gen rezistence vůči stéblolamu Pch1 (např. Annie, Hermann, Manager, Princeps, Rebell). Tyto odrůdy vykazovaly ve víceletých pokusech statisticky průkazně nižší napadení komplexem chorob pat stébel než odrůdy bez genu Pch1.

Ochrana proti stéblolamu je založena zejména na včasné detekci patogenu. První příznaky ve formě hnědých protáhlých skvrn těsně nad povrchem půdy se objevují koncem odnožování až počátkem sloupkování. Skvrny jsou však velmi snadno přehlédnutelné a obtížně odlišitelné od skvrn způsobených jinými původci. Při podezření na napadení stéblolamem je třeba zaslat vzorky na mykologický rozbor (např. do VÚRV, v.v.i. Praha- Ruzyně) a v případě potvrzení původců porost ošetřit fungicidem počátkem sloupkování (do fáze 2. kolénka). Při pozdější aplikaci není zajištěna dostatečná účinnost fungicidu, neboť u vyššího porostu se fungicid často nedostane k bázi stébla.

Účinné látky doporučené proti stéblolamu jsou: bixafen, boscalid, cyprodinil, epoxiconazole, fenpropimorph, fluxapyroxad, metrafenone, prochloraz, prothioconazole, pyraclostrobin, spiroxamine, tetraconazole, thiophanate-methyl a další.

Rezistence vůči fungicidům ve světě

Rezistenci vůči fungicidům je věnována v posledních letech zvýšená pozornost. FRAC (Fungicide Resistance Action Committee) byla založena v roce 1980 a jejím cílem je identifikovat stávající a potenciální problémy se vznikem rezistence vůči fungicidům. Poskytuje též pokyny ohledně používání fungicidů za účelem snížení rizika vzniku a vývoje rezistence. Doporučuje též metodiky pro testování rezistence vůči fungicidům u jednotlivých druhů houbových patogenů. Původci stéblolamu jsou řazeni k patogenům se středním rizikem vzniku rezistence.

Počátky chemické ochrany proti stéblolamu souvisely se zavedením benzimidazolových fungicidů (např. carbendazim) v 70. letech minulého století. Již o 10 let později byla zjištěna rezistence některých kmenů Oculimacula yallundae i Oculimacula acuformis vůči těmto účinným látkám a do popředí se dostaly přípravky na bázi inhibitorů syntézy sterolů (DMI) - triazoly (např. bromuconazole, cyproconazole, epoxiconazole), prochloraz a prothioconazole (od roku 2006). Ve Francii byla v 90. letech potvrzena rezistence vůči triazolům a prochlorazu u obou původců stéblolamu a zároveň byl registrován cyprodinil. V roce 2006 byly do ochrany proti stéblolamu zavedeny dvě nové účinné látky: boscalid a metrafenone. U cyprodinilu byla popsána rezistence pouze ojediněle, u boscalidu v kombinaci s prothioconazolem jen výjimečně u kmenů O. yallundae.

Systém chemické ochrany je dokonale propracován např. ve Francii a Velké Británii. Tomu ale předcházely rozsáhlé studie populací patogenů, zastoupení obou původců a jejich citlivost k účinným látkám používaných fungicidů v různých oblastech daného státu. Ve Francii např. v roce 1980 převažovala O. yallundae, v letech 1985–1995 byl zaznamenán nárůst O. acuformis a v roce 1998 opět převažovala O. yallundae.

Rezistence vůči fungicidům v ČR

Studium původců stéblolamu v různých oblastech ČR v letech 2015–2017 prokázalo vyšší zastoupení Oculimacula yallundae než O. acuformis ve vzorcích pat stébel ozimé pšenice. O. acuformis byla dominantní pouze na jedné lokalitě v okrese Pelhřimov. Izoláty rodu Oculimacula byly druhově determinovány molekulárně pomocí PCR.

Celkem 104 izolátů rodu Oculimacula bylo podrobeno testu citlivosti k vybraným fungicidům registrovaným proti stéblolamu v laboratorních podmínkách. Patogen byl kultivován na bramboro-dextrózovém agaru (PDA) a na Petriho misku byl ve vzdálenosti 2 cm od houby umístěn sterilní terčík nasycený fungicidem (obr. 3). Po 4 týdnech kultivace byla hodnocena redukce růstu vzhledem ke kontrole bez fungicidu.

Nejvíce efektivní byla kombinace účinných látek epoxiconazole + fluxapyroxad + pyraclostrobin. Průměrný procentuální růst patogena vzhledem ke kontrole byl pouze 10 %. Vysoce účinný byl také fungicid na bázi látek cyprodinil + propiconazole, ale ukončení používání tohoto fungicidu pozastavilo naše experimenty. Dobrou účinnost měly také 3 fungicidy na bázi látek bixafen + prothioconazole + spiroxamine, epoxiconazole + fenpropimorph + metrafenone a prochloraz. Nejnižší účinnost pak vykazoval přípravek na bázi prothioconazole + trifloxystrobin, u kterého byl pozorován pokles efektivity od roku 2015. Izoláty pocházející z roku 2015 byly citlivější k tomuto fungicidu než izoláty z roku 2017. V roce 2015 byla průměrná redukce růstu 29,6 %, v roce 2016 30,5 % a v roce 2017 41 % vzhledem ke kontrole bez fungicidu. Fungicidy na bázi prothioconazole + tebuconazole a tebuconazole + thiophanate-methyl vykazovaly též nízkou účinnost. Byly také zaznamenány rozdíly v reakci izolátů druhu O. yallundae a O. acuformis. Přípravek na bázi prochloraz + propiconazole byl účinný k izolátům O. yallundae, ale nikoli k izolátům O. acuformis.

Obr. 3: Terčíkový test horní sterilní terčík ponořen do fungicidu, spodní do sterilní vody - kultura Oculimacula sp. na PDA po 4 týdnech kultivace (18 °C, tma)

Obr. 4: Inhibiční efekt prochlorazu na růst mycelia izolátů Oculimacula spp. při různých koncentracích (0, 0.01, 0.1, 1, 10 µg/ml)

Rezistence vůči prochlorazu

V ČR jsou proti stéblolamu hojně používány fungicidy na bázi účinné látky prochloraz. Přitom právě tato účinná látka je dle FRAC problematická v Evropě již řadu let. V našich podmínkách byla opakovaně potvrzena rezistence vůči prochlorazu u původců stéblolamu při použití metody otrávených ploten (obr. 4). Z celkového počtu 114 hodnocených původců stéblolamu z různých lokalit v ČR bylo 48 citlivých, 34 mírně rezistentních, 31 středně rezistentních a 1 izolát byl vysoce rezistentní vůči prochlorazu. Mezi citlivými izoláty převažovali zástupci druhu O. yallundae. Úroveň rezistence byla vyšší u izolátů pocházejících z roku 2017.

Závěr

V souvislosti s restrikcemi chemických přípravků na ochranu rostlin v EU a s narůstajícím množstvím rezistentních původců chorob vůči dostupným fungicidům je třeba hledat jiné způsoby ochrany porostů obilnin.

U stéblolamu je možné pěstovat odrůdy ozimé pšenice nesoucí gen rezistence Pch1 a významně tím ušetřit prostředky vynaložené na nákup fungicidů.

Na území ČR je patrný nárůst rezistentních izolátů původců stéblolamu zejména vůči účinné látce prochloraz, která je u nás plošně používána na ochranu před touto chorobou. Je třeba sledovat pozemky se zvýšeným výskytem stéblolamu a monitorovat populace původců. Při potvrzení rezistence je třeba změnit strategii chemické ochrany a upravit osevní postup.

Seznam literatury je k dispozici u autorů článku.

Příspěvek vznikl za podpory institucionálního příspěvku MZe RO0419.

Mgr. Jana Palicová, Ph.D., Mgr. Alena Hanzalová, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně
Mgr. Pavel Matušinsky, Ph.D.; Agrotest fyto, s.r.o., Kroměříž
foto: 1–3 - J. Palicová, 4 - P. Matušinsky