Skládková onemocnění hlíz bramboru
08. 01. 2026 Choroby Zobrazeno 454x
Na Mendelově univerzitě v Brně řešíme v posledních letech společně s kolegy z Výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě a dalšími spolupracujícími institucemi projekty NAZV QK21010083 a NAZV QL24010148, zabývající se problematikou ekologické ochrany hlíz bramboru proti skládkovým onemocněním.
Pokud bychom prostudovali Registr přípravků na ochranu rostlin, zjistili bychom, že na onemocnění hlíz brambor ve skladu nejsou registrovány žádné přípravky. Skládková onemocnění přitom významně snižují kvalitu a tržní hodnotu produkce. Nemocnost hlíz ve skladu úzce souvisí se zdravotním stavem rostlin již za vegetace, s technologií sklizně, vyhojením hlíz před skladováním a samotnými teplotními a vlhkostními podmínkami v průběhu skladování. Při třídění brambor je velmi důležité vyřazení všech nemocných hlíz, které jsou zdrojem infekce, a rovněž hlíz poškozených, jež jsou následně patogeny snadněji napadány.
Nejčastějšími onemocněními skladovaných hlíz bramboru jsou fuzariová hniloba bramboru, fomová hnilobu bramboru, bakteriální černání stonku a mokrá hniloba hlíz bramboru, stříbřitost slupky bramboru, vločkovitost hlíz bramboru a plíseň bramboru.
Bakteriální černání stonku (obr. 1) a měkká hniloba hlíz bramboru (obr. 2) jsou onemocnění způsobené bakteriemi Pectobacterium carotovorum subsp. carotovorum, Pectobacterium atrosepticum a rodem Dickeya (D. solani, D. dadantii, D. dianthicola, D. zeae). Onemocnění se vyskytuje již za vegetace v podobě černání a macerace stonku rostliny (tzv. černé nohy). Postupně stonek nebo celá rostlina vadne, krní a odumírá.
Obr. 1: Bakteriální černání stonku bramboru
Obr. 2: Měkká hniloba hlíz bramboru
Průběh infekce závisí na vlhkostních podmínkách v porostu, suchá perioda přerušuje množení a životaschopnost bakterií. Do zdravých hlíz bakterie pronikají přes stolony, lenticely nebo přes mechanické poškození při sklizni a posklizňové úpravě. Schopnost růstu jak za přítomnosti, tak bez přístupu kyslíku umožňuje pronikat bakteriím i do vnitřních pletiv rostlin. V průběhu skladování se přenáší patogen kontaktem. Bakterie produkují specifické enzymy (pektát lyázy, proteázy, celulázy aj.), díky nimž dochází k degradaci buněčné stěny rostlinných buněk a k tzv. maceraci pletiv doprovázené silným, nepříjemným zápachem. Bakterie mohou druhotně dokončovat rozklad poškozených pletiv primárně napadených jinými patogeny, např. původci plísně bramboru, či fuzariové hniloby.
Šíření měkké hniloby ve skladech může způsobit ztráty až 30 % na množství a kvalitě skladovaných hlíz. Vzniku onemocnění se proto snažíme zabránit vysazováním zdravé sadby, výsadbou náchylných odrůd do lehčích půd, naskladňováním suchých hlíz a vhodným režimem větrání skladu, aby nedošlo k vysrážení vody na hlízách. Nejdůležitější však je vyhnout se jakémukoli poškození hlíz od výsadby až po vyskladnění. Chemická ochrana se provádí pouze před výsadbou či při výsadbě účinnou látkou hydroxidem měďnatým. Pro zlepšení odolnosti rostlin jsou také povoleny přípravky s účinnými látkami chitosan a chitosan hydrochlorid. Poslední dobou je vyvíjena ekologická možnost ochrany za využití esenciálních olejů z rostlin a biologických antagonistů z řad virů, bakterií a houbám podobných organizmů.
Fomová hniloby bramboru (obr. 3) je jednou z nejčastějších chorob skládkových brambor, kterou způsobuje houbový patogen Phoma foveata. Škrobové odrůdy bramboru jsou vůči tomuto patogenu poměrně odolné. V době dozrávání se na bazálních částech stonků objevují až 25 cm dlouhé oválné či podlouhlé nekrotické skvrny s černými tečkovitými útvary tzv. pyknidami o průměrné velikosti 0,2 mm, ve kterých jsou pyknospory. Léze jsou pouze lehce tmavší než přirozeně odumřelé části rostliny. Pyknospory jsou dešťovými srážkami splachovány do půdy a na sousední rostliny. Hlízy mohou být infikovány ještě před sklizní při vysoké vlhkosti půdy a následně při sklizni a třídění kontaktem s kontaminovanou půdou či infikovanými hlízami. Výskyt onemocnění podporuje vlhká půda a nízké denní teploty (i méně než 8 °C). Patogen dokáže přežívat ve skladech, úložných boxech, na strojích a zařízeních.
Obr. 3: Fomová hniloba bramboru
Příznaky napadení se na hlízách objevují od listopadu a prosince. Na slupce se tvoří propadlé nekrotické skvrny, které se postupně zvětšují, jejich povrch je hladký nebo nepravidelně zvrásněný, ojediněle s pyknidami. Pod nekrózami se v dužině vytvářejí dutiny pokryté fialově šedým myceliem s černými pyknidami. Dutiny jsou často rozsáhlejší než nekrózy na slupce.
Hlavním ochranným opatřením je zabránění poškození hlíz, správné skladovací podmínky a omezení manipulace s hlízami v průběhu skladování.
Fuzariová hniloba bramboru (obr. 4) je způsobena více než třinácti druhy rodu Fusarium (nejčastěji se jedná o druhy F. solani var. coeruleum, F. culmorum, F. oxysporum a F. avenaceum). Onemocnění se rovněž nazývá suchá hniloba bramboru. Houby rodu Fusarium mají široký hostitelský okruh rostlin. Patogen přežívá na rostlinných zbytcích a v půdě, zdrojem jsou i infikované hlízy. K infekci hlíz dochází v místě ran a prasklin, jelikož zástupci rodu Fusarium nejsou schopni infikovat hlízy s neporušenou slupkou ani pronikat vrstvou suberizovaných buněk hojivého pletiva.
Obr. 4: Fuzariová hniloba bramboru
Typickým příznakem na slupce hlíz bramboru je její vrásčitý vzhled a propadlé pletivo se suchým kožovitým vzhledem. Dužnina se rozkládá suchou hnilobou, která se na řezu hlízy projevuje vrstevnatou destrukcí s malými dutinami a bílým, růžovým, žlutým či fialovým myceliem. Často je přítomna i masa spor. Houby rodu Fusarium jsou schopny dobře přežívat i při teplotách 4–10 °C. Pokud během skladování nedochází k dalšímu mechanickému poškození, patogen se ve skladu dále nerozšiřuje a jestliže jsou sklady dobře větrané, napadené hlízy mumifikují. Uvádí se, že onemocnění může ve skladech způsobit ztráty dosahující až 60 %.
Velké nebezpečí pro lidskou výživu i krmné účely představuje produkce mykotoxinů, jako jsou např. zearalenon, deoxynivalenol, sambutoxin, trichotheceny a fusarin C.
Předcházet onemocnění lze již výsadbou zdravých hlíz, šetrným zacházením s hlízami při sklizni a v hojivé fázi či nastavení optimálních podmínek skladování. Přímá chemická ochrana se nevyužívá. V Registru přípravků na ochranu rostlin jsou k dispozici pouze přípravky k moření či máčení s účinnou látkou chitosan hydrochlorid pro zvýšení odolnosti rostlin vůči patogenům. V současnosti probíhá řada studií zabývající se ekologicky šetrnými látkami na bázi esenciálních olejů z rostlin, anorganických a organických solí a biologických antagonistů.
Plíseň bramboru (obr. 5) způsobuje houbám podobný organizmus Phytophthora infestans. Jedná se o velmi nebezpečné onemocnění, vyskytující se ve všech pěstitelských oblastech. Patogen infikuje hlízy již za vegetace, kdy jsou do půdy za deště z rubové strany listů smývány specifické nepohlavní útvary patogenu (tzv. sporangia). Napadení hlíz lze omezit vyšší vrstvou půdy nad hlízami a tvarem hrůbků. K infekci však dochází i při sklizni, jestliže přijdou do styku mechanicky poškozené hlízy s napadenou natí. Pozdní infekce se můžou projevit až po několika týdnech skladování. Přenos patogenu z hlízy na hlízu ve skladu byl sice za specifických podmínek prokázán, ale v praxi k němu nedochází. Napadené hlízy mají na slupce obvykle nepravidelné, poměrně rozsáhlé, olovnatě šedé skvrny, slupka postupně sesychá a zvrásňuje se. Na řezu pod těmito skvrnami je dužina zbarvena rezavě a zbarvení proniká stromečkovitě do hloubky. Hlízy pocházející z infikovaných porostů je potřeba uložit na přechodnou skládku a po 2–3 týdnech, kdy se může infekce projevit, hlízy přetřídit a uskladnit.
Obr. 5: Plíseň bramboru
Ochrana je založena na rozsáhlých preventivních opatřeních (výběr odrůdy, stanoviště, narašení a předklíčení sadby, vyrovnaná výživa, hrůbkování půdy aj.), a také na preventivním ošetření porostů fungicidními přípravky. Alternativou je využití biopreparátů na bázi Pythium oligandrum M1.
Stříbřitost slupky bramboru (obr. 6) vytváří houbový patogen Helminthosporium solani. Onemocnění nezpůsobuje ztráty na výnosech, ale především estetickou nevzhlednost, což ovlivňuje negativně prodejnost konzumních i sadbových brambor. U certifikované sadby je povolena pouze omezená infekce hlíz. Hranolky a chipsy vyrobené z infikovaných hlíz mají často zahnědlé okraje. Onemocnění se vyskytuje již za vegetace ve stolonové části hlíz a dále se šíří při skladování. Zdravé hlízy jsou infikovány buď z infikované sadby, půdy, či až při skladování. Příznaky napadení jsou zpočátku patrné na pupkové části hlíz, kde se objevují hnědé kruhovité neohraničené skvrny na slupce s nepohlavními útvary patogenu (tzv. konidiofory s konidiemi). Později dochází k zavzdušnění těchto napadených buněk, což se projeví jako stříbřité skvrny. K poškození dužniny nedochází. Infekce hlíz patogenem zvyšuje propustnost slupky pro vodu, čímž dochází k jejich scvrkávání. Patogen je aktivní v teplotním rozmezí 15–32 °C a při vlhkosti nad 95 %.
Obr. 6: Stříbřitost slupky bramboru
Základním ochranným opatřením je včasná sklizeň nejlépe 2–3 týdny po ukončení vegetace a uskladnění zdravých a suchých hlíz. Teplota skladování by se měla pohybovat okolo 2–4 °C. Vzestup výskytu onemocnění je připisován nedostatečné odolnosti odrůd bramboru vůči patogenu. Chemická ochrana se samostatně neprovádí, avšak patogen účinně reguluje řada fungicidních látek aplikovaných za vegetace, které jsou registrované např. proti Rhizoctonia solani.
Vločkovitost hlíz bramboru (obr. 7), též známá jako kořenomorka bramborová, je onemocnění vyvolané patogenem Thanatephorus cucumeris, nepohlavní stadium Rhizoctonia solani. Toto onemocnění způsobuje problémy jak v průběhu vegetace, tak při samotném skladování hlíz. Patogen napadá velké množství kulturních i planých rostlin z různých čeledí, k čemuž mu pomáhá i značná genetická variabilita, vyznačující se tvorbou specifických kmenů v rámci druhu, které mají rozdílnou patogenitu, citlivost k fungicidům či k antagonistickým organizmům. Rostliny a hlízy bramboru jsou infikovány většinou kmeny s vícejaderným myceliem, patřícím k morfologické skupině označované AG3. Onemocnění je rozšířeno ve všech pěstitelských oblastech, obzvláště na půdách těžkých a vlhkých a ve stinných lokalitách. Také vyšší obsah nerozložené organické hmoty na pozemcích vlivem minimalizace zpracování půdy podporuje přežívání a rozvoj patogenu a půdní zdroje infekce jsou pak velmi silné.
Významnějším zdrojem patogenu jsou však samotné infikované hlízy. Pokud dochází k infekci z napadené sadby, tvoří se na klíčcích hnědé nekrotické skvrny, při silném napadení klíčky i odumírají. Rostliny opožděně vzcházejí a porost je nevyrovnaný. Později se na podzemních částech rostliny a stolonech vytváří nekrotické skvrny a rostliny jsou celkově menší. Na rostlinách bramboru nejsou symptomy napadení příliš výrazné, a často proto není ošetření provedeno včas. Pouze při silném napadení se na listech objevuje chloróza a dochází ke svinování vrcholových listů. Nejzávažnější je napadení hlíz, na jejichž slupkách se vytváří tmavohnědé–černé povlaky nebo vločkovité útvary nahloučených houbových vláken (tzv. sklerocií). Pokud jsou napadeny i lenticely, vytváří se drobné dutinky „píštěle“ o délce až 5 mm, směřující do dužniny. Při vlhkém a teplém skladování se může patogen šířit také ve skladu. Mycelium vyrůstající ze sklerocií infikuje očka a později klíčky. Zdrojem infekce jsou tedy sklerocia i mycelium přežívající na hlízách, a také v půdě v rostlinných zbytcích.
Obr. 7: Vločkovitost hlíz bramboru
Důležitou roli proti tomuto onemocnění představuje prevence. Základem je nepěstovat brambory na pozemcích s množstvím nerozložených posklizňových zbytků, narašení či naklíčení sadby, včasná sklizeň obvykle 2–3 týdny po odstranění natě, zabránit mechanickému poškození hlíz, zajistit naskladnění osušených hlíz a udržování suchého povrchu hlíz i při skladování. Chemická ochrana se řeší formou moření hlíz nebo ošetřením půdy fungicidy, které se aplikují přímo do hrůbků při sázení. Účinnými látkami jsou azoxystrobin, fluxapyroxad a flutolanil. K ošetření lze však využít i biopreparátů na bázi Pythium oligandrum M1, Bacillus amyloliquefaciens kmen QST 713 nebo Trichoderma harzianum kmen T-22.
foto: J. Víchová
Další články v kategorii Choroby
RSS
RSS