Stéblolam - stálá hrozba porostů obilnin

13. 04. 2025 Mgr. Jana Palicová, Ph.D.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Choroby Zobrazeno 584x

Výskyt chorob pat stébel obilnin bývá někdy přehlížen a polehnutí porostu spolu s předčasným dozráváním bývá často přičítáno jiným, zpravidla sekundárním, příčinám. Nejvýznamnějšími původci chorob pat stébel jsou houbové patogeny z rodů Oculimacula (stéblolam), Fusarium, Microdochium (plíseň sněžná) a Rhizoctonia (kořenomorka). Ztráty na výnosech mohou dosahovat více než 30 %. Dá se jim předejít např. pěstováním odolných odrůd a včasným jarním monitoringem patogenů v porostech obilnin.

Stéblolam je nejen v ČR nejvýznamnějším onemocněním pat stébel obilnin, které jsou celosvětově nejrozšířenější skupinou pěstovaných plodin. Jeho původci jsou Oculimacula yallundae a Oculimacula acuformis, které se mohou vyskytovat společně na napadeném stéble, avšak neliší se symptomatickými projevy na hostiteli. Stéblolam napadá klíční rostliny a mycelium postupně prorůstá vrstvami listové pochvy až ke stéblu. V období sloupkování se objevují na bázi stébel typické skvrny ve tvaru oka (obr. 1). Šedavé mycelium postupně prorůstá uvnitř stébla (obr. 2) a infikované rostliny předčasně dozrávají, což se projevuje běloklasostí (obr. 3) a příp. poléháním. Předčasné dozrávání je důsledkem narušení vodivých pletiv na bázích stébel a nedostatečného zásobení klasu vodou a živinami. Ohniska bílých klasů jsou v porostech pozorovatelná v době, kdy jsou ostatní klasy ještě zelené.

Hlavním zdrojem infekce stéblolamu jsou posklizňové zbytky obilnin. Největší míra napadení se obvykle vyskytuje, pokud ozimá pšenice následuje po pšenici. Jelikož houba může přežívat na posklizňových zbytcích ve formě trvalého mycelia i déle než 3 roky, může k vyššímu napadení dojít i po předplodinách, které stéblolam nepřenášejí, za předpokladu vhodných klimatických podmínek.

Původci mohou napadat pšenici, ječmen, oves, žito, tritikale, rýži i plané druhy trav. V literatuře se uvádí, že na pšenici převažuje O. yallundae, což bylo potvrzeno také v dlouhodobém monitoringu chorob pat stébel ve VÚRV (CARC) ve spolupráci s Agrotest fyto s.r.o. Kroměříž. Oba původci stéblolamu se sice neliší symptomaticky, ale mají různou citlivost k účinným látkám fungicidů. Proto je z hlediska ochrany porostů důležité monitorovat jejich zastoupení, a to především v oblastech opakovaného pěstování obilnin. Na pozemcích, kde se nečekaně v jednom ročníku vyskytne ve větší míře O. acuformis než je obvyklé, může dojít ke kalamitnímu výskytu stéblolamu, což bylo v minulosti pozorováno na lokalitě v okrese Pelhřimov.

Obr. 1: Stéblolam na pšenici ozimé (odr. RGT Viriato)

Obr. 2: Stéblolam - mycelium uvnitř stébla pšenice ozimé

Obr. 3: Stéblolam na pšenici ozimé - běloklasost

Klima a výskyt v roce 2024

Hlavním faktorem, který ovlivňuje výskyt houbových chorob obilnin, je průběh počasí, a to již od podzimních měsíců. V posledních letech se v důsledku oteplování zkracuje zimní období a dlouhý teplý podzim je zpravidla následován mírnou zimou, která napomáhá vzniku dostatečného množství inokula houbových patogenů. Podzimní, zimní i jarní měsíce zemědělské sezony 2023–24 byly podle dat ČHMÚ teplotně nadprůměrné vzhledem k dlouhodobému normálu let 1991–2020. Únor 2024 byl mimořádně teplý a srážkově bohatý. Jednalo se o vůbec nejteplejší únor zaznamenaný na území ČR v období od roku 1961 a byl dokonce teplejší než většina březnů. Srážkově nadprůměrné byly také říjen–leden, což v kombinaci s nadprůměrnými teplotami vytvořilo vhodné podmínky pro patogeny pat stébel.

Za optimální podmínky k produkci nepohlavních spor (konidií) původců stéblolamu jsou považovány průměrné denní teploty mezi 4 a 10 °C v kombinaci s průměrnou denní relativní vzdušnou vlhkostí vyšší než 80 % či denním úhrnem srážek vyšším než 3 mm. Konidie se šíří větrem a kapkami deště spíše na kratší vzdálenosti.

V roce 2024 bylo v Praze-Ruzyni analyzováno celkem 131 vzorků chorob pat stébel obilnin ze 7 krajů (Hlavní město Praha, Jihočeský, Jihomoravský, Pardubický, Středočeský, Ústecký a Vysočina), z nichž 109 byla pšenice, 18 ječmen, 3 žito a 1 tritikale. Vzorky pocházely jak z jarních preventivních odběrů pro kontrolu zdravotního stavu porostů po zimě, tak z pozemků vykazujících známky napadení chorobami pat stébel. Již od února 2024 přicházely do VÚRV vzorky obilnin k preventivní kontrole a některé ze vzorků byly až 100 % napadeny chorobami pat stébel, mnohdy se skvrnami ve tvaru oka typickými pro stéblolam, které byly v minulosti pozorované až mnohem později. Na pozemku s takovým stupněm napadení již v jarním období se dají předpokládat značné ztráty na výnosech způsobené běloklasostí a poleháním. Nejintenzivnější napadení bylo zaznamenáno v okresech Mělník, Chomutov, Rakovník, Litoměřice, Benešov, Havlíčkův Brod, Kolín a Kutná Hora.

Ve vzorcích převládali původci stéblolamu (Oculimacula sp.), kteří byli zjištěni v 37 % analyzovaných vzorků (graf 1). Zástupci rodu Fusarium se vyskytovaly ve 14 % vzorků a na některých odrůdách ozimé pšenice bylo zjištěno velmi silné napadení pat stébel druhem Fusarium culmorum (obr. 4). Původce plísně sněžné (Microdochium sp.) se vyskytoval v 7 % vzorků.

Odrůdy ozimé pšenice nesoucí gen rezistence vůči stéblolamu Pch1 bývají vždy prokazatelně méně napadeny stéblolamem než odrůdy bez tohoto genu. V letošním roce byly však některé z těchto odrůd (např. LG Absalon a Illusion) infikované na bázích stébel houbami z rodů Fusarium a Microdochium.

Graf 1: Zastoupení původců chorob pat stébel ve vzorcích obilnin v roce 2024

Obr. 4: Fusarium culmorum na patách pšenice ozimé (odr. RGT Borsalino)

Predikce

Choroby pat stébel jsou většinou prvními houbovými chorobami, které pěstitelé v porostu monitorují. Někteří si již zvykli posílat vzorky během března a dubna na specializovaná pracoviště (např. VÚRV, resp. CARC Praha-Ruzyně) na preventivní mykologický rozbor. Orientační předpověď výskytu stéblolamu a plísně sněžné na pšenici v jednotlivých oblastech ČR lze sledovat na volně dostupném portálu www.agrorisk.cz. V lednu 2025 je podle Agrorisku na většině území zanedbatelné až nízké riziko výskytu obou těchto onemocnění pat stébel pšenice. Pouze ojedinělé lokality v severních a západních Čechách mají dle portálu střední riziko výskytu vyležení a plísně sněžné, kdy je u porostů ležících delší dobu pod sněhem doporučeno provést namátkovou kontrolu zdravotního stavu rostlin.

Ochrana a rezistentní odrůdy

Ochrana proti stéblolamu spočívá především na agrotechnických opatřeních (např. pozdnější setí, výběr vhodné předplodiny), na včasné detekci patogenu a aplikaci fungicidů do fáze 2. kolénka (BBCH 30–32). Úspěšnou ochranu však komplikuje dlouhodobé přežívání patogenů v půdě a regulace EU v oblasti účinných látek. Z tohoto důvodu, a to nejen na lokalitách s vyšším výskytem stéblolamu, je výhodné zařadit odrůdy nesoucí gen rezistence ke stéblolamu Pch1, který může výrazně snížit intenzitu napadení stéblolamem, skvrny na bázích jsou menší, stéblo zůstává pevné a neláme se. To bylo opakovaně potvrzeno v maloparcelových pokusech ve VÚRV v Praze-Ruzyni (CARC), kde probíhala inokulace směsí obou patogenů Oculimacula yallundae a O. acuformis. Mezi odrůdy pšenice ozimé s genem Pch1 patří např. tyto registrované odrůdy s vyššími přihlášenými množitelskými plochami v roce 2023 (dle ÚKZÚZ): LG Absalon, SU Tarroca, Illusion, Pallas, Bonanza, KWS Donovan a Campesino. Odrůda Annie nesoucí gen Pch1 slouží jako rezistentní kontrola v testech odolnosti ke stéblolamu v Praze-Ruzyni. Z novějších odrůd ozimé pšenice registrovaných v letech 2023–24, a nesoucích gen Pch1, stojí za zmínku LG Atelier, LG Lunaris, LG Niklas, Maxus a Vagabund. Více informací o registrovaných odrůdách obilnin, včetně odolnosti k chorobám, je dostupných na webových stránkách ÚKZÚZ.

Kromě nejúčinnějšího genu rezistence Pch1, který byl odvozen z Aegilops ventricosa, byly popsány ještě geny Pch2, Pch3 a lokus pro kvantitativní znak rezistence na chromozomu 5A (Q.Pch.jic-5A). Geny Pch 2 a Q.Pch.jic-5A pocházejí ze staré francouzské odrůdy Capelle Desprez a gen Pch 3 z Dasypyrum villosum. V současné době nemáme dostupné informace o výskytu dalších genů rezistence kromě Pch1 v sortimentu odrůd ozimé pšenice pěstovaných v ČR. Je ale zřejmé, že při kombinaci těchto genů bude rezistence ke stéblolamu vyšší, proto by tyto údaje byly pro pěstitele významné.

Fungicidy a restrikce EU

Registr přípravků na ochranu rostlin dostupný na webu zahrnuje v současné době 63 povolených fungicidů proti stéblolamu na bázi těchto 19 účinných látek: azoxystrobin, benzovindiflupyr, bixafen, boscalid, cyprodinil, difenoconazole, fluopyram, fluxapyroxad, fluoxastrobin, kresoxim-methyl, mefentrifluconazole, metrafenone, proquinazid, prothioconazole, pyraclostrobin, spiroxamine, tebuconazole, trifloxystrobin a Pythium oligandrum (https://eagri.cz/public/app/eagriapp/POR/). Evropská unie postupně zakázala některé účinné látky dříve používané proti stéblolamu: propiconazole (2018), fenpropimorph (2019), epoxiconazole (2020), thiophanate-methyl (2020), prochloraz (2021). Prochloraz byl v ČR hojně používán na ochranu proti chorobám pat stébel, přestože byla opakovaně potvrzena rezistence vůči této účinné látce.

Rezistence k fungicidům

Nadměrné používání fungicidů v zemědělské produkci má bohužel negativní dopady nejen na životní prostředí, ale také na vznik rezistentních populací patogenů vůči účinným látkám. Počátky chemické ochrany proti stéblolamu byly cca před 50 lety. Se zavedením určité účinné látky se vždy po několika letech jejího masivního užívání objevily rezistentní kmeny původců. V západní Evropě byly fungicidy proti stéblolamu používány ve větší míře již od 70. let minulého století, a proto byla problematika vzniku rezistence k fungicidům u původců stéblolamu aktuální mnohem dříve než u nás. Ukázalo se, že důležitou roli hraje především zastoupení obou původců, jejichž citlivost k účinným látkám se liší. Na pšenici obecně převažuje Oculimacula yallundae, ale v některých případech se může na pozemku vyskytnout a namnožit inokulum O. acuformis, což může snížit účinnost fungicidní ochrany.

Ve VÚRV (CARC) v Praze-Ruzyni je každoročně prováděn test citlivosti získaných izolátů rodu Oculimacula vůči vybraným fungicidům registrovaným proti stéblolamu v laboratorních podmínkách. V letech 2015–24 byla testována řada fungicidů. Nejefektivnější byla kombinace účinných látek epoxiconazole + fluxapyroxad + pyraclostrobin a čistý prochloraz, jejichž používání však bylo ukončeno. Z dostupných fungicidů dobře inhibovala růst patogenů např. kombinace bixafen + prothioconazole + spiroxamine, boscalid + prothioconazole nebo samostatné účinné látky boscalid, metconazole, spiroxamine.

Závěr

Stéblolam zůstává nejvýznamnější a nejobávanější chorobou bází stébel obilnin, zejména pšenice. Opakované pěstování obilnin na pozemcích, omezování dostupných fungicidních přípravků, problémy s rezistencí vůči fungicidům, klimatická změna spojená se snadnějším přežíváním patogenů, to vše komplikuje pěstitelům boj o udržení zdravých porostů. Pěstování odrůd ozimé pšenice odolných proti stéblolamu a nesoucích gen rezistence Pch1 je záruka sníženého napadení rostlin, tím i ušetření prostředků za chemickou ochranu a snížení ztrát na výnosech.

Seznam literatury je k dispozici u autora článku.

Příspěvek vznikl za podpory institucionálního příspěvku MZe RO0423.

Poděkování patří Mgr. Pavlovi Matušinskému, Ph.D. a Ing. Mileně Bernardové za spolupráci v oblasti chorob pat stébel.