Úroveň rezistence či tolerance vybraných odrůd ze stávajícího sortimentu řepy cukrové vůči viru žloutenky řepy (BYV)

16. 03. 2026 Ing. Marie Maňasová, Ph.D. a kol. Choroby Zobrazeno 727x

Řepa cukrová je tradiční plodinou našeho podnebného pásma. Výměra pěstebních ploch se v poslední době stabilně drží okolo 60 tis. ha, kdy na převážné části ploch je pěstována řepa pro výrobu cukru, na menší části pak pro výrobu kvasného lihu. Výroba cukru u nás je dlouhodobě na vysoké úrovni. Cukr je jedna z mála komodit, ve kterých je ČR soběstačná, a dokonce patří k čistým exportérům. České cukrovary také zpracovávají cukrovou řepu ze zahraničí. Pro udržení vysoké úrovně zpracování a dostatečného množství cukru pro náš i okolní trh je nezbytně nutné mít řepu zdravou a kvalitativně vhodnou pro zpracování.

V minulých letech byla pro pěstitele největším strašákem skvrnatička řepná (Cercospora beticola). Ta způsobuje rozsáhlé listové skvrnitosti, které mohou zapříčinit úplnou destrukci řepného chrástu. V takovém případě začne řepa vytvářet chrást nový, tzv. regeneruje, a tím se zhoršují kvalitativní ukazatele řepy a snižuje se i výnos a prostý obsah cukru v bulvě.

Ovšem postupně se do popředí začíná dostávat další aspekt, který ohrožuje pěstování řepy a produkci cukru. Tímto aspektem jsou virové žloutenky řepy, komplex virů, který napadá řepu cukrovou a způsobuje žloutenky na listech (odtud název komplexu), ale také výrazně snižuje výnos řepy. Komplex virů žloutenky řepy zahrnuje několik rozdílných virů: virus žloutenky řepy (Closterovirus flavibetae, beet yellows virus, BYV, obr. 1), virus mírného žloutnutí řepy (Polerovirus BMYV, beet mild yellowing virus, BMYV) a virus chlorózy řepy (Polerovirus BChV, beet chlorosis virus, BChV).

Tyto patogeny zde byly již v minulosti, ovšem povedlo se je téměř úplně vymýtit po zavedení moření osiva neonikotinoidy. Toto moření bezpečně ochránilo rostliny při prvních náletech mšic, které jsou vektory zmíněných virů. V roce 2016 bylo zakázáno moření osiva řepy cukrové neonikotinoidy, ale až do roku 2024 byly v ČR na toto moření udělovány výjimky. V loňském roce již tedy nebylo osivo mořeno neonikotinoidy, ale pouze méně účinnými insekticidy, které nedokážou plně pokrýt ochranu řepy proti vektorům. Dá se tedy předpokládat nárůst napadení řepy viry žloutenek. Před zavedením moření neonikotinoidy bylo napadení většinou ročníkovou záležitostí a díky tomu, že u nás mšice přezimovaly ve formě vajíček (tedy holocyklicky), byl nárůst infekcí pozvolnější, neboť viry nejsou ve vajíčku mšice přítomné. S postupujícím oteplováním ale začínají i na našem území mšice přezimovat tzv. anholocyklicky, kdy přezimovávají nymfy či dospělé samice, které mohou virus obsahovat, a tedy inokulovat rostliny časněji, v jejich raném stadiu vývoje, kdy jsou náchylnější.

Vzhledem k tomu, že v registru přípravků není mnoho vhodných insekticidů k potlačení populací mšic, i vzhledem ke snaze o produkci s menší zátěží pro životní prostředí, je důležitým aspektem pro pěstování řepy cukrové výběr odrůd, které mohou vykazovat různou míru rezistence nebo dokonce imunitu proti virovým patogenům. Vzhledem k tomu, že jmenované viry pocházejí z různých rodů i čeledí a mají různou formu přenosu, je obtížnější najít „univerzální“ odrůdu, která by odolala všem.

Obr. 1: Rostlina s virem BYV

Poloprovozní pokusy

Na dvou lokalitách, jedné ve středních Čechách a druhé na Ostravsku, byly v roce 2024 založeny poloprovozní pokusy s pěti odrůdami, z nichž některé byly šlechtiteli popsány jako „tolerantní k virovým žloutenkám“. Jako srovnávací byly použity odrůdy, které patří mezi v současnosti nejvíce pěstované v ČR, případně perspektivní novošlechtění.

Charakteristika odrůd v pokusech (dle popisu šlechtitelů):

• odrůda A: Smart odrůda, NC typ, tolerantní k rizománii, nematodům a cerkosporioze,
• odrůda B: CR+ odrůda, tolerantní k rizománii,
• odrůda C: nová generace CR+, tolerantní k virovým žloutenkám,
• odrůda D: tolerantní k rizománii a nematodům, tolerantní k virovým žloutenkám,
• odrůda E: odrůda v testování.

Nejprve byly ve sklenících napěstovány balíčkované transportní rostliny řepy krmné pro přenos vironosných mšic na polní plochy. Důvodem pro použití krmné řepy bylo to, že její osivo se dá snadno koupit bez jakéhokoliv moření, které by případně mšice mohlo ovlivňovat. Mšice virus získaly sáním na infikovaných rostlinách řepy cukrové, které byly odebrány z polí v předchozím roce a přezimovaly ve skleníku (obr. 2).

Inokulace rostlin na poli probíhala v době, kdy se rostliny řepy cukrové nacházely ve fázi čtyř pravých listů (1. polovina května), a to tak, že těsně ke každé rostlině řepy cukrové v rámci dané varianty byla umístěna transportní rostlina řepy krmné s vironosnými mšicemi spolu s kořenovým balem, aby nedošlo k odvátí rostliny větrem. Této rostlině byl zaštípnut (nikoliv oddělen) hypokotyl, aby došlo k postupnému vadnutí a odumření krmné řepy, které donutí mšice přelézt na rostlinu řepy cukrové (obr. 3).

U každé odrůdy bylo založeno 5 opakování napadených a 5 opakování kontrolních. Přibližně po týdnu proběhlo insekticidní ošetření proti mšicím tak, aby nedošlo k zavlečení infekce na necílové plochy, a toto ošetření bylo v průběhu vegetace opakováno. Pokusné parcely byly ošetřovány tak, jako by to byla normální produkční plocha, bylo zde tedy běžné herbicidní i fungicidní ošetření, jen insekticidní bylo intenzivnější. V průběhu vegetace byly 2× odebrány vzorky listů a byl sledován obsah virů v rostlinách. První odběr proběhl 6 týdnů po inokulaci a 2. odběr v době sklizně. Obsah virů v rostlině byl stanoven pomocí metody one step Real Time RT PCR a přepočten na 1 g listu. Na pokusných plochách byl stanoven výnos (t/ha) a cukernatost (%) jednotlivých odrůd. Výsledné hodnoty byly vyhodnoceny pomocí programu Statistica (Tibco). Nejprve byla zhodnocena normalita rozložení dat a poté byla data podrobena analýze rozptylu.

Obr. 2: Rostliny řepy cukrové z předchozí sezony sloužící jako zdroj viru pro inokulaci pokusných porostů

Obr. 3: Transportní rostlina řepy s vironosnými mšicemi při inokulaci

Výsledky

V rostlinách řepy cukrové byl obsah viru při umělé inokulaci v rané fázi vývoje řepy poměrně vysoký (graf 1), ovšem mezi odrůdami ani lokalitami se statisticky významně nelišil. Nebyl zde zjištěn ani trend, že by na jedné z lokalit byl obsah viru vyšší, případně, že by některá odrůda měla na obou lokalitách nižší nebo naopak vyšší obsah viru. Jedině odrůda B měla na obou lokalitách shodný obsah viru.

Mezi lokalitami se výnos statisticky významně lišil u odrůdy A jak u kontrolních, tak i napadených variant a u odrůd C a D u kontrolních variant (graf 2). Výnos mezi kontrolními a napadenými variantami se statisticky významně lišil vždy. U napadených variant vykázaly nejlepší výnos odrůdy B a C, které také vykázaly nejnižší procentuální ztrátu oproti nenapadené kontrole (tab. 1). U většiny odrůd byl výnos na Ostravsku vyšší, jen odrůda B měla výnos nižší, a to jak u kontrolní, tak u napadené varianty.

U posledního sledovaného parametru, cukernatosti, byly rozdíly mezi lokalitami výraznější než u výnosu. Statisticky významně se lišila cukernatost mezi kontrolními variantami u odrůd A, B, C i E, u napadených variant u odrůd C a E (graf 3). Statisticky významný rozdíl mezi kontrolní a napadenou variantou byl u odrůdy A a E na lokalitě ve středních Čechách, u ostatních odrůd pak na obou lokalitách. Nižší cukernatost byla zaznamenána na lokalitě na Ostravsku, jen u odrůdy A a E byla vyšší u napadené varianty. Odrůda C na lokalitě ve středních Čechách dosahovala u napadené varianty cukernatost obdobnou jako u jiných odrůd u kontrolních variant.

Je ovšem nutné zdůraznit, že náš termín inokulace rostlin byl velmi časný, a že všechny rostliny byly infikovány ve stejném okamžiku. V běžných polních podmínkách k infekci dochází obvykle trochu později a infekce se také následně šíří postupně na další rostliny. Ty v důsledku pozdější infekce vykazují nižší ztráty. Reálně by tedy ztráty na výnosu i cukernatosti byly pravděpodobně nižší než ty, které jsme zaznamenali my.

Tab. 1: Popis variant a průměrné výnosové ztráty napadených variant oproti kontrolám

Graf 1: Analýzy rozptylu pro obsah virů v rostlině

Graf 2: Analýzy rozptylu pro výnos

Graf 3: Analýzy rozptylu pro cukernatost

Shrnutí

Pěstební sezona v roce 2024 byla poznamenána několika extrémními výkyvy počasí. Nejprve po zasetí přišly velké mrazy a některé lokality musely být přesety nebo byly opožděny v růstu. Z našich pokusných variant to nejvíce zasáhlo odrůdu A ve středních Čechách, kde je znát výrazně nižší výnos i cukernatost oproti normálu.

V průběhu vegetace pak nastal silný infekční tlak patogenu Cercospora beticola. Při hodnocení pokusů se potvrdila hypotéza, že rostliny napadené viry jsou výrazně oslabeny a jsou více napadány tímto patogenem. V tomto případě se ukázalo, že lépe odolávají CR+ odrůdy, i když i na nich bylo napadení vyšší než u kontrolních variant.

Na konci vegetace přišly výrazné srážky, a to zejména na lokalitě na Ostravsku. Proto lze předpokládat, že tamní vyšší výnos a nižší cukernatost byly zapříčiněny právě tímto jevem. Na lokalitě na Ostravsku se ještě v průběhu sezony přidalo napadení hraboši, které nejvíce ovlivnilo odrůdu B, která jako jedna z mála měla bujný chrást až do pozdního období, a proto byla hraboši více vyhledávána, což zapříčinilo nižší výnos oproti variantám ve středních Čechách.

Závěrem lze říci, že žádná z testovaných odrůd nevykázala plnou imunitu vůči viru žloutenky řepy. Odrůdy B a C ovšem vykázaly nižší ztráty než ostatní. Zdá se tedy, že vykazují určitou míru rezistence/tolerance vůči tomuto viru, což dává naději na budoucí řešení problému s virovými žloutenkami. Na druhé straně je ale potřeba říci, že pouze jedna z těchto odrůd je šlechtitelem popisována jako „tolerantní ke žloutenkám“, zatímco druhá ne. Naopak u odrůdy D, která by měla být tolerantní, se to nepotvrdilo. Pro pěstitele to tedy bude znamenat, že si bude muset řádně rozmyslet, které odrůdy pěstovat. Zjištěná data je ale nutné ověřit ještě dalšími opakováními, aby byl eliminován případný ročníkový vliv. Tyto pokusy probíhaly i v roce 2025, ale v době psaní tohoto článku řepa ještě nebyla sklizena a výsledky tedy nemohly být vyhodnoceny.

Tento výzkum byl financován z projektu TA ČR č. FW04020104. Literární zdroje jsou k dispozici u autorů.

Ing. Marie Maňasová, Ph.D., Prof. Ing. Pavel Ryšánek, CSc., Ing. Lenka Grimová, Ph.D., Mgr. Alena Samková, Ph.D., RNDr. Jan Raška, Ph.D., Ing. Jana Wenzlová, Doc. Ing. Miloslav Zouhar, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze