Virová žlutá zakrslost ječmene

12. 04. 2019 Ing. Jana Chrpová, CSc., Ing. Lucie Slavíková, Ing. Jiban Kumar, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Ing. Pavel Mařík; SELTON s.r.o. Choroby Zobrazeno 3658x

Virus žluté zakrslosti ječmene (BYDV - Barley yellow dwarf virus) je přenášen některými druhy mšic, z nichž jsou u nás nejvýznamnější Rhopalosiphum padi - mšice střemchová, Sitobion avenae - kyjatka osenní a Metopolophium dirhodum - kyjatka travní. Obilniny jsou v ČR infikovány BYDV ve dvou fázích.

K první fázi infekcí dochází na podzim při migraci přenašečů z výdrolů na vzcházející ozimy. Mšice mohou migrovat také z travních ploch i z kukuřice, není-li sklizena. Intenzivní migrace přenašečů trvá do nástupu chladného počasí, infikování rostlin do příchodu mrazů. Druhé období nákaz ozimých a jarních obilnin probíhá na jaře a v létě. Virus žluté zakrslosti ječmene je přenášen mšicemi migrujícími ze zimních hostitelů, které se nakazily na travách nebo ozimech infikovaných v předchozím roce nebo z trav a obilnin, na kterých přezimovaly.

Příznaky napadení

V důsledku napadení dochází k ucpávání cévních svazků a omezení celkového růstu. Menší kořenový systém a problémy s asimilačním tokem v rostlinách navozují symptomy nedostatečné výživy. Mezi příznaky patří různě silná zakrslost. Infekci provázejí poruchy v metání a někdy i předčasné odumírání rostlin. U ječmene a některých odrůd pšenice žloutnou listy od špiček a jejich okrajů, přičemž se chlorotické skvrny, případně rozplývavé pruhy, objevují uprostřed listové čepele. Některé odrůdy pšenice mají listy oranžové, červené až červenohnědé.

K velkému poškození porostů, které může vést až k jejich zaorání, dochází při epidemickém výskytu především u ozimého ječmene. Při napadení virem BYDV u pšenice obvykle dochází k menšímu poškození než u ječmene či ovsa, přesto však v některých ročnících a lokalitách může dojít ke značnému poškození. Ztráty na infikovaných porostech nejsou jen výnosové, ale vedou i k poklesu technologických, nutričních i biologických vlastností. Zvyšuje se také náchylnost k řadě fytopatogenních hub i k abiotickým stresům (mrazu a suchu).

Možnosti ochrany

Ochrana vyžaduje využití souboru ochranných opatření zahrnující přímé a nepřímé metody, které snižují množství virového inokula v agrocenózách a snižování populační hustoty přenašečů.

• Pozdní termín setí snižuje intenzitu napadení porostů vlivem nižší aktivity vektorů.
• Přerušení zeleného mostu s důrazem na včasnou likvidaci obilních výdrolů. Po sklizni obilniny je vhodné provedení včasné ošetřené (přivalené) podmítky k vytvoření vhodných podmínek pro hromadné vzejití obilek a poté výdrol likvidovat orbou nebo časným ošetřením pozemku neselektivním herbicidem.
• Použití insekticidně mořeného osiva není v souvislosti se zákazem použití insekticidů na bázi neonikotinoidů nyní dostupné. Foliární aplikace insekticidů se provádí podle zjištěné populační hustoty vektorů v porostech.
• Pro předpověď možného rizika výskytu BYDV a regulaci přenašečů lze využít ve VÚRV vypracovaný software: Predikce rizika výskytu viru žluté zakrslosti ječmene (BYDV) https://www.vurv.cz/aplikace/Bydv/Default.aspx
• Efektivní způsob, jak zabránit škodám způsobovaným BYDV nebo je minimalizovat, představuje pěstování odrůd s vyšším stupněm rezistence.

Odolnost ječmene a pšenice vůči BYDV

Reakce genotypů pšenic na infekci BYDV je ve VÚRV, v.v.i. dlouhodobě hodnocena v maloparcelkových polních pokusech s infekční a kontrolní variantou (obr. 1). Hodnocení rezistence probíhá podle mnoho let využívané metodiky (Vacke a kol. 1996: Genetika a Šlechtění, 32: 95-106).

Pro rezistenci ječmene má největší význam gen Yd2, který byl poprvé popsán v roce 1959 v etiopských jarních ječmenech. Účinnost genu je ovlivněna genetickým pozadím, podmínkami prostředí i kmenem viru. Gen rezistence Yd2 se podařilo přenést i do ozimého ječmene. V ČR již byly registrovány dvě odrůdy s genem Yd2 (Travira - 2012 a Novira - 2018). Pro šlechtění na rezistenci je výhodné, že přítomnost genu Yd2 může být efektivně prokázána pomocí markéru Ylp. Výsledky aktuálního hodnocení odolnosti odrůd (symptomatické hodnocení, redukce výšky a redukce hmotnosti zrna na klas) jsou uvedeny v tabulce 1. Největší náchylnost ve všech sledovaných znacích byla prokázána u odrůd Johanna (obr. 2), Paso a u náchylné kontroly, kterou je odrůda Graciosa. Největší výnosová tolerance byla zjištěna u kontrolních odrůd Sigra a Wysor. Odrůda Wysor, která je nositelem genu Yd2 měla i nejnižší redukci výšky způsobenou infekcí a nejlepší symptomatické hodnocení. Z registrovaných odrůd vykazovala nejvyšší úroveň rezistence odrůdy Travira s genem Yd2.

U pšenice nedochází k tak velkému poškození rostlin jako u ječmene. Současně však nejsou k dispozici významné zdroje rezistence. Nejvyšší úroveň rezistence je dlouhodobě zjišťována u pšenično-pýrného hybridu PSR 3628 (tab. 2), jehož využití ve šlechtění je problematické, neboť je náchylný k WDV a prokázala se i náchylnost ke rzi plevové. Opakovaně byla také potvrzena výnosová tolerance u mírně rezistentní kontrolní odrůdy Sparta. Je pozitivní, že u žádné ze zkoušených registrovaných odrůd nebyla zjištěna náchylnost na úrovni náchylné kontroly SG-S 27-03. Relativně vyšší úroveň rezistence, včetně výnosové tolerance, vykazovaly odrůdy Hyfi, KWS Emil a Penelope, které však za sebou mají pouze 2 roky zkoušení. Prokázanou úroveň je nutné potvrdit ještě ve třetím roce.

Obr. 1: Hodnocení odolnosti odrůd vůči BYDV v pokusech s umělou infekcí (vlevo infikovaná varianta)

Obr. 2: Odrůdy ozimého ječmene (KWS Ariane, Johanna a Conny) po umělé infekci BYDV, v pozadí neinfikovaná kontrola

Další virové choroby vyskytující se na území ČR

Kromě BYDV se na území ČR vyskytují i další virové choroby. Přítomnost virů v rostlině nelze s jistotou určit jen na základě symptomů, protože mohou být zaměnitelné s jinými fyziologickými stresy. Vždy je nutné potvrzení laboratorní analýzou (ELISA). Druhou možností je testování vzorků pomocí PCR (polymerázové řetězové reakce - Polymerase Chain Reaction).

Dlouhodobě největší škody působí WDV - virová zakrslost pšenice. Odrůdy s vyšší odolností vůči WDV nejsou k dispozici, komerčně využívané odrůdy se liší od sebe pouze stupněm náchylnosti.

Na významu nabývá i WSMV - virová čárkovitá mozaika pšenice.

Potencionální nebezpečí pro ozimý ječmen představuje u nás též další virové onemocnění - žlutá mozaika ječmene, kterou způsobuje komplex 3 virů (virus žluté mozaiky ječmene -BaYMV-1 a BaYMV-2 a virus mírné mozaiky ječmene - BaMMV). Tyto viry jsou přenášeny půdní houbou Polymyxa graminis. Jejich přítomnost nebyla dosud na našem území prokázána, v západní Evropě však představují značný problém. Rostliny napadené viry přenosnými P. graminis jsou většinou na polích soustředěny do menších či větších ohnisek, často roztažených do pruhů ve směru přípravy půdy, a mají světlejší barvu. Zvláště u ozimého ječmene je třeba monitoring provádět v předjaří nebo časně na jaře. Později už jsou příznaky méně patrné i specifické (Ryšánek a kol., ČZU, VÚRV, v.v.i. 2017).

Závěr

K ochraně proti virovým chorobám je třeba přistupovat komplexně. Chemickou ochranu proti přenašečům je nyní možné aplikovat pouze na úrovni aplikace foliárních insekticidů.

V sortimentu ozimého ječmene jsou již zastoupeny odrůdy s genem rezistence Yd2 (Novira a Travira), jejichž pěstování lze doporučit zvláště v oblastech s opakovaným výskytem BYDV. Odrůdy ječmene ozimého registrované v ČR jsou také nositeli genů rezistence vůči mozaikovému komplexu: rym4 (KWS Meridian, Titus, Johanna, KWS Kosmos, KWS Higgins, LG Triumph, Belissa) a rym5 (Travira).

Článek byl zpracován na základě výsledků projektu NAZV QJ1530373 Poděkování patří Ing. Š. Bártové za technickou spolupráci, RNDr. J. Štolcové a Ing. Z. Červené za vedení chovů mšic pro umělou infekci ve skleníkových podmínkách.

Tab. 1: Výsledky hodnocení rezistence odrůd ječmene ozimého vůči BYDV v polních pokusech s umělou infekcí (2015–2018)

Tab. 2: Výsledky hodnocení rezistence odrůd pšenice ozimé vůči BYDV v polních pokusech s umělou infekcí (2016–2018)