Virové choroby řepky a možnosti ochrany

03. 09. 2018 Ing. Lucie Slavíková, Ing. Jiban Kumar, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha - Ruzyně Choroby Zobrazeno 4029x

Řepka olejka patří mezi nejpěstovanější plodiny v EU. Evropské klima řepce prospívá a dá se tedy očekávat, že si udrží i nadále první místo mezi pěstovanými olejninami v EU. To bude i nadále podporováno také významným využíváním řepkového semene pro výrobu biopaliv. Světová produkce dosahuje v posledních letech přibližně 70 milionů tun semene. V České republice se řepka pěstuje na ploše kolem 400 tisíc hektarů. Kontinuální zvyšování produkce jarní i ozimé řepky v České republice i ve světě a změna klimatu má za následek velký nárůst nejen houbových, ale i virových patogenů.

Virové choroby rostlin představují na území České republiky trvalé ohrožení, které znamená pro zemědělce hospodařící v postižených oblastech nutnost zavést cílená opatření vedoucí k zabránění či zmírnění ekonomických škod. Průběh a míra napadení se odhaduje velice špatně, neboť závisí na mnoha faktorech (počasí na podzimu, abundance mšice, zaplevelení porostu, výživovém stavu a vodní bilanci porostu, apod.) jejichž kombinace průběh i dopady virových infekcí zhoršuje.

Na řepce olejce bylo doposud detekováno celkem 12 virových patogenů z různých taxonomických rodů, které jsou schopné tuto plodinu infikovat a vyvolávat na ní choroby. Mezi ekonomicky nejvýznamnější viry řepky patří virus žloutenky vodnice (Turnip yellows virus, TuYV), virus mozaiky vodnice (Turnip mosaic virus, TuMV) a virus mozaiky květáku (Cauliflower mosaic virus, CaMV). Infekce těmito viry způsobují nejen výnosové ztráty, ale snižuji kvalitativní parametry sklízeného zrna. Míra škodlivosti a škod těchto virových infekcí se ještě zvyšuje v případě směsných infekcí.

Přenašeči virových chorob řepky

Hlavním přenašečem je mšice broskvoňová (Myzus percicae), která je schopna přenášet všechny uvedené viry. Jedná se o zástupce řádu mšicosaví - Sternorrhyncha, čeledi mšicovití - Aphididae. Přezimuje ve stadiu vajíček, ze kterých se brzy na jaře líhnou bezkřídlé samice. Ty se pak během roku množí partenogeneticky a živorodě, vytváří mnoho generací, které migrují na různé rostliny. Na podzim vznikají smíšené generace samců a samic. Po kopulaci kladou samice na broskvoně a jiné peckoviny 5–10 vajíček, která přezimují. Přezimování je však možné také v krytých místech, jako skleníky a sklepy. Mšice broskvoňová může přezimovat jen ve stadiu vajíčka, ostatní vývojová stadia - nymfální larvy ani dospělci v přirozených podmínkách přezimovat nemohou. Jsou však z jiných míst Evropy známé případy, kdy populace mšice broskvoňové přezimovaly ve stadiu dospělců na porostech řepky ozimé. Takovéto populace se nazývají anholocyklické a hraniční teplota pro přežití dospělců se uvádí -12 °C.

Řepkové viry mohou v menší míře přenášet i ostatní druhy mšic jako Brevicoryne brassicae - mšice zelná, Aphis gossypii - mšice bavlníková, Acyrthosiphon pisum - kyjatka hrachová, Macrosiphum euphorbiae - kyjatka zahradní, Rhopalosiphum padi - mšice střemchová a Rhopalosiphum maidis - mšice kukuřičná.

Virové patogeny řepky

Virus žloutenky vodnice - TuYV způsobuje virové onemocnění virovou žloutenku vodnice. Jedná se o zástupce rodu Polerovirus, patřícího do čeledi Luteoviridae. TuYV je přenášen cirkulativně perzistentním způsobem. Dříve byl virus žloutenky vodnice ve vzorcích rostlin detekován pod názvem virus západní žloutenky řepy (BWYV), jedná se však o stejný virus. Hlavními příznaky infekce virem TuYV jsou nafialověle zbarvená místa zpočátku na bázi listové růžice. Virus žloutenky vodnice se nepřenáší semeny, ale má velmi široký rezervoár zahrnující plevelné i plané rostliny, ozimé, jarní i víceleté. Z plevelných rostlin může přežívat například na laskavcích - Amaranthus spp., kopřivě dvoudomé - Urtica dioica, violce rolní - Viola arvensis, zemědýmu lékařském - Fumaria officinalis a pelyňku černobýlu – Artemisia vulgaris. Hostí také na mnoha dalších kulturních rostlinách, které jsou v poslední době často využívány jako meziplodinové porosty. Jsou jimi například svazenka vratičolistá a hořčice bílá. Všechny tyto rostliny jsou samozřejmě potenciálním zdrojem infekce, jejich konkrétní význam v praxi záleží na místních podmínkách a frekvenci jejich výskytu.

Porost řepky infikovaný TuYV na podzim, zatím bez výraznějších projevů infekce

Rostliny řepky infikované TuYV po letošní zimě

Porovnání rostlin TuYV pozitivni a TuYV negativní, oba snímky pořízeny 24. 4. 2018

Virus mozaiky vodnice - TuMV - turnip mosaic virus způsobuje jednu z hlavních virových chorob zemědělských plodin, která napadá široký okruh rostlinných druhů především čeledi Brassicacea. Patří do rodu Potyvirus, který je nejobsáhlejším rodem RNA virů. Virus má průměrnou délku okolo 720 nm. Rostliny napadené TuMV nají menší listovou plochu, menší vzrůst a oproti zdravým rostlinám mají méně listů. Virus také poškozuje češule a snižuje tak výnos semene. TuMV je vysoce variabilní virus. Byla popsána celá řada sérologických klasifikací TuMV izolátů podle konkrétního hostitele. Prozatím byly zjištěny čtyři izoláty s označením (B) příležitostně a bez příznaků infikují rostliny rodu Brassica a neinfikují rostliny Raphanus; B izoláty, které systémově s příznaky mozaiky infikují rostliny Brassica, ale neinfikují rostliny Raphanus; Izoláty B (R), které systematicky a příznakově infikují rostliny Brassica, ale napadají bez příznaků i rostliny Raphanus a poslední izoláty typu BR, které systematicky, příznakově infikují rostliny Brassica i Raphanus, Virus je přenášen necirkulativně neperzistentním způsobem, kromě M. persicae ho může přenášet také Macrosiphum euphorbiae - kyjatka zahradní.

Virus mozaiky květáku - CaMV - Cauliflower mosaic virus je zástupcem čeledi Caulimoviridae. Genom CaMV tvoří cirkulární dvouvláknová DNA o délce 8000 bp. Virus mozaiky květáku napadá primárně rostliny čeledi Brassicaceae - brukvovité a Solanaceae - lilkovité. Přenos je uskutečňován především mšicí broskvoňovou, necirkulativně neperzistentním způsobem. CaMV indukuje řadu systémových symptomů, jakými jsou například mozaiky, nekrotické léze na povrchu listů, zakrnělý růst a deformace celkové struktury rostlin. Výskyt symptomů se liší v závislosti na virovém kmeni, hostitelském ekotypu a podmínkách prostředí.

Řepka ozimá infikovaná CaMV

Řepka ozimá infikovaná CaMV

Úhorník mnohodílný infikovaný CaMV

Violka rolní na Mělnicku infikovaná CaMV

Současný stav

Nárůst infikovaných ploch viry řepky v posledních letech je pravděpodobně ovlivněn zákazem používání mořeného osiva řepky účinnými látkami klothianidin (přípravek Elado FS 480), imidakloprid (Chinook 200 FS) a thiamethoxam (Cruiser OSR) a beta-cyfluthrin (Chinook 200 FS a Elado FS 480), který je platný od 1. prosince 2013. Tento zákaz zapříčinil vyšší populační a s tím související přenašečskou aktivitu hlavního přenašeče - mšice broskvoňové. Látky využívané k insekticidnímu moření byly velmi účinné, působily i na škůdce s ústním ústrojím kousavým, kteří spotřebují jen velmi malou část účinné látky. Moření poskytovalo ochranu nově vzcházejícím porostům řepky po nějakou dobu v období, kdy jsou řepky na napadení virovými infekcemi nejnáchylnější a zároveň v době, kdy je aktivita mšice broskvoňové vysoká.

Výsledky dosavadního monitoringu a testování sérologickou metodou ELISA z let 2016, 2017 a částečně i z letošního roku prokázaly, že 95 % vzorků řepek bylo napadeno viry, zejména TuYV. Bez ohledu na stupeň výskytu mšic je u infikovaného porostu možné snížení výnosů o 5 až 10 %, výjimečně až 30 %. Potenciální riziko a míra poškození závisí na několika ovlivnitelných, ale bohužel i neovlivnitelných faktorech.

Bez ohledu na snížení výnosu, je jednoznačné, že infikované rostliny jsou náchylnější na stresové abiotické faktory, což je v posledních letech velmi aktuální v důsledku dopadů změn klimatu. Doposud také nebyly zjišťovány odhady škod způsobené těmito patogeny ve směsných infekcích, což zvyšuje škodlivost a projevy na porostech.

Monitoring výskytu

Od roku 2016 nabízí laboratoř týmu Interakce rostlinných virů s hostiteli a vektory ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v.v.i. v Praze - Ruzyni testování vzorků řepky na přítomnost virových chorob. Testování probíhá spolehlivou metodou ELISA pomocí příslušných sérologických kitů. V rámci monitoringu výskytu virových chorob již bylo otestováno několik set vzorků řepky - ozimé i jarní, hořčice, a dalších plevelných i planých rostlin. Ve většině testovaných vzorků převládala přítomnost TuYV - viru žloutenky vodnice.

V předjaří roku 2017 byly do laboratoře dodávány vzorky řepky ozimé od samotných zemědělců, kteří se stavem svých porostů nebyli spokojeni. Listy vykazovaly výrazné nafialovělé zbarvení, byly pokroucené a byly obavy z dalšího vývoje porostu. Na jaře se pokračovalo v testování dalších vzorků a téměř 98 % vzorků bylo pozitivní na infekci žloutenkou vodnice. Teplotní průběh jara a regenerace porostů řepky ozimé do určité míry ztráty vzniklé infekcí porostu vyrovnaly a rozdíl ve výnosech byl malý. Na podzim roku 2017 pokračoval monitoring virových chorob. Na různých místech byly odebírány vzorky rostlin řepky ozimé, hořčice a plevelných i planých rostlin. Rozsah virové infekce již nebyl tak masivní jako v roce 2016, nicméně přibližně polovina odebraných vzorků byla na přítomnost viru žloutenky vodnice pozitivní. Virus žloutenky vodnice byl rozšířen napříč celou republikou. Jsou pozitivní nálezy na Kladensku, Litoměřicku, v jižních Čechách, na Příbramsku, Mělnicku, Broumovsku, na jižní Moravě, v podhůří i okolí Prahy. Některé z testovaných vzorků byly pozitivní na napadení dalšími viry, a to TuMV a CaMV, zvláště pak vzorky plevelných rostlin. Z našich předběžných výsledků vyplývá, že plevelné rostliny tvoří významných zdroj infekcí virových patogenů v řepkách.

Škodlivost virové infekce se v podzimním období odhaduje obtížně, neboť na průběh působí celá řada faktorů. Letošní průběh zimy, kdy v prosinci, lednu i únoru byly teplé dny a bezmrazé noci, způsobily, že řepky pokračovaly ve vegetaci. Ke konci února, došlo k první vlně holomrazů, poté následovalo výrazné oteplení a opět došlo k poklesu teplot hluboko pod bod mrazu. To vedlo ke snížené odolnosti vůči chladu. Podle experimentu prováděného tento rok ve VÚRV, v.v.i. rostliny přirozeně infikované virem žloutenky vodnice hůře regenerovaly, některé zcela zhynuly a oproti neinfikovaným byly opožděné v nástupu kvetení. Z hlediska výnosových prvků infikované rostliny méně větvily a měly menší počet češulí. Další hodnocení výnosových prvků bude teprve probíhat. Rostliny napadené virózami mají všeobecně sníženou odolnost vůči biotickým i abiotickým stresům.

Výdrol řepky je také významným rezervoárem TuYV

I meziplodinové porosty mohou vytvářet rezervoár virů

Ochrana proti virózám

Ochrana porostů řepek proti virovým chorobám se doporučuje v podobě různých agronomických opatření včetně cílené likvidace plevelů a zeleného mostu v podobě řepkového výdrolu. Projevy infekce virových chorob jsou o to vyšší, čím ranější porost je napaden. Doporučuje se proto setí nových porostů odkládat až ke konci agrotechnického termínu (31. 8.), ačkoliv to není vždy možné.

Hlavní ochrana se však týká regulace mšic v porostu a to hlavně na podzim. Insekticidní moření neonikotinoidy již není povoleno a foliární přípravky na bázi organofosfátů nebývají dostatečně efektivní. Do určité míry je možné snížit potenciální ztráty na produkci vhodným regeneračním hnojením. Jsou také vyvíjeny různé biopesticidní přípravky šetrné k životnímu prostředí.

Jako náhrada za insekticidní moření se na osivářský trh dostává od roku 2017 nový přípravek. Jedná se o mořidlo pod názvem „Lumiposa“ s novou látkou ze skupiny antranilické diamidy. Podle údajů od výrobce však účinkuje pouze na dřepčíky, květilku zelnou a pilatku řepkovou. Proti mšicím adekvátní ochranu neposkytuje.

V nejbližší době není uvažováno opětovně povolení insekticidního moření osiva řepky. Bude proto nutné počítat s vyšším infekčním tlakem viróz a volit takové postupy, aby ztráty na výnosech byly minimální.

Tato práce byla vytvořena za podpory RO0418.