Virové choroby řepky, jejich výskyt, přenos, přirozené rezervoáry a ochrana

30. 09. 2020 Ing. Lucie Slavíková a kol. Choroby Zobrazeno 3266x

Virové choroby řepky jsou pro pěstitele poměrně nový problém. Jejich výskyt je podrobněji a pečlivěji sledován od roku 2016, kdy došlo k masivnímu rozšíření virové žloutenky vodnice.

Řepka ozimá je České republice průměrně pěstována na ploše okolo 400 tisíc ha. Pro sklizňový rok 2020 byla vyseta na ploše 370 tis. hektarů. Nárůst virových chorob je pravděpodobně způsoben zákazem insekticidního moření osiva, kvůli kterému došlo k výraznému nárůstu populace hlavního přenašeče, mšice broskvoňové. Teplý a suchý vývoj počasí v podzimním období navíc šíření a kolonizaci mšice broskvoňové ještě více přispívá. Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. se výzkumem a monitoringem virových chorob řepky intenzivně zabývá právě od roku 2016. Pozornost soustřeďuje nejen na řepku, ale také na rezervoáry v podobě planých a plevelných druhů a vzájemné vztahy mezi jejich vektory.

Charakteristika jednotlivých virových chorob

Na řepce může být přítomno 12 virových chorob, které mohou s různou intenzitou škodit a vyvolávat projevy infekce. Z hlediska škodlivosti, ale také četnosti výskytu v agroekosystému se však jedná hlavně o virus žloutenky vodnice, virus mozaiky vodnice a virus mozaiky květáku. Virem s nejvyšší četností v porostech řepky i nadále zůstává virus žloutenky vodnice.

Virová žloutenka vodnice (TuYV)

Virus žloutenky vodnice - Turnip yellows virus způsobující virovou žloutenku vodnice je velmi rozšířený RNA virus. Dříve byl označován pod názvem virus západní žloutenky řepy - Beet western yellows virus - BWYV. TuYV je zástupcem čeledi Luteoviridae, rodu Polerovirus.

Při monitoringu jeho výskytu, prováděném ve VÚRV, byl zjištěný velmi široký okruh hostitelských rostlin napříč botanickými čeleděmi. Tyto rostlinní hostitelé zahrnují mnoho běžných polních plodin, ale také celou řadu plevelných i planých rostlin. Z pěstovaných polních plodin se jedná o hořčici bílou, hořčici černou, svazenku vratičolistou, ale také mák setý. Z polních plevelů okruh hostitelů zahrnuje všechny běžné plevele - penízek rolní (Thlaspi arvense), kokošku pastuší tobolku (Capsella bursa pastoris), violku rolní (Viola arvensis), hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberosus), vikev huňatá (Vicia hirsuta), zemědým lékařský (Fumaria officinalis), ředkev ohnice (Raphanus raphanistrum), hořčice rolní (Sinapis arvensis), rukev obecná (Rorippa sylvestris), úhorník mnohodílný (Descurania Sophia), vesnovka obecná (Cardaria draba), pryšec kolovratec (Tithymalus helioscopia) a mnoho dalších. Z planých rostlin byly zachyceny pozitivní nálezy u kopřivy a pampelišky lékařské. Takto široký okruh hostitelských rostlin svědčí o vysoké zásobě viru v agroekosystému.

Symptomy infekce virem TuYV nejsou snadno rozpoznatelné a mnohdy bývají zaměňovány za příznaky stresu či nedostatečné výživy. Často se jako první příznak nákazy uvádí nafialovělé zbarvení u báze listů. Vzhledem ke zkušenostem s umělými infekcemi, které byly ve VÚRV prováděny, není toto fialové zbarvení jednoznačným příznakem. Naopak, při pokusech s uměle infikovanými odrůdami řepky ozimé, mělo jen minimum rostlin tato nafialovělá místa. Většina rostlin v odstupu 3 týdnů od inokulace měla jiné příznaky virové infekce, a to především různé listové žloutenky, menší listovou plochou, někdy omezenou násadou květů. Mnohdy se příznaky infekce projeví až v jarním období a jsou o to výraznější, čím více rostliny trpí vlivem nepříznivého průběhu zimy. Ze zkušeností s umělými infekcemi, je nafialovělé zbarvení možným příznakem infekce, ale vždy však v kombinaci s dalšími stresovými faktory, jako například výraznějším poklesem teplot, dlouhodobým přemokřením, či nedostatkem fosforu.

Stejně tak není jednoduché určit, k jakým ztrátám vlivem virové infekce dochází. Předchozí práce z výzkumného centra ve Velké Británii ukazují na ztráty v průměru 26 %, avšak v Austrálii byly zjištěny až 46% ztráty na výnosu. I v případě uvažované pouze 10% ztráty se však jedná o poměrné velký ekonomický propad.

Při experimentu prováděném ve VÚRV byly hodnoceny rostliny odebrané ze stejného pole - stejné odrůdy se stejnými pěstebními podmínkami. Metodou ELISA byly odlišeny rostliny pozitivní a negativní na TuYV. Rostliny byly přesazeny do květináčů a dále byly bez jakýchkoliv zásahů kromě zalévání (hnojení, insekticidní ochrana) pozorovány. Při tomto hodnocení byly mezi infikovanými a neinfikovanými rostlinami patrné značné rozdíly ve velikosti šešulí, počtu větvení a celkově i v habitu jednotlivých rostlin. Rostliny neinfikované měly více velkých šešulí, více větvily a vývoj byl rovnoměrný.

Hlavními přenašeči viru žloutenky vodnice jsou mšice broskvoňová a mšice zelná. Virus však mohou přenášet i další druhy mšic. Virus se přenáší cirkulativním, perzistentním způsobem, což znamená, že cirkuluje v těle mšice a pro jeho získání je potřeba delší doba sání, přibližně asi jeden den. Virus žloutenky vodnice není přenosný osivem. Vzhledem k životnímu cyklu obou hlavních vektorů, podzimní infekce porostů řepky jsou způsobeny především mšicí broskvoňovou, která je právě v podzimním období nejaktivnější.

Virovou žloutenkou vodnice jsou ohrožené především ozimé porosty brukvovitých plodin. Během monitoringu v roce 2019 však byly zjištěny také infekce u porostů hořčice bílé na jaře. Vzhledem k životnímu cyklu mšice broskvoňové, jsou však jarní infekce brukvovitých porostů realizovány nejspíše mšicí zelnou.

Odrůdová odolnost a rezistentní odrůdy vůči TuYV

Mezi jednotlivými registrovanými odrůdami, které neobsahují gen rezistence, existují velké rozdíly v reakci na infekci virem TuYV. Některé odolné odrůdy nevykazovaly prakticky žádné symptomy a naopak jiné odrůdy měly již několik dní po inokulaci velmi výrazné příznaky. V současné době jsou na trhu s osivem již k dostání odrůdy obsahující gen rezistence vůči TuYV - R54. Nelze však jednoznačně určit, že používáním těchto rezistentních odrůd je nejlepší cestou k nejvyššímu výnosu. Dobrých výsledků je možné dosáhnout i výběrem odolnějších výnosných odrůd současně s podzimním insekticidním ošetřením a vysokou úrovní výživy v jarním období.

Virová mozaika vodnice - TuMV

Virovou mozaiku vodnice způsobuje virus mozaiky vodnice - Turnip mosaic virus.

TuMV patři k nejvýznamnějším virům na světě, infikuje převážně dvouděložné hostitele, ale je schopen hostit i na několika jednoděložných druzích. Z dvouděložných rostlin infikuje především brukvovité plodiny i plevele.

Jedná se také o RNA virus, který může přenášet více než 89 druhů mšic. Přenos je realizován neperzistentním způsobem. U tohoto způsobu přenosu postačí k nabytí viru vektoru velmi krátká doba a je realizováno tzv. zkusmými vpichy. Čím déle mšice saje na rostlině, tím nižší je efektivita přenosu tohoto viru. Virus zůstává v těle mšice jen několik minut, maximálně pár hodin, pokud mšice nesaje na rostlině.

Virus mozaiky vodnice je zástupcem čeledi Potyviridae, rodu Potyvirus, a jeho genetická informace je ve formě ssRNA. TuMV vzhledem k širokému hostitelskému okruhu má několik kmenů. Název těchto kmenů je odvozený od hlavní skupiny hostitelů, které infikuje a na kterých vyvolává výrazné či naopak mírné symptomy: basal B, R, basal B-R, Asian B-R, world B - označení B a R znamená Brassica a Raphanus.

TuMV způsobuje v porostech zeleniny i u polních plodin významné ztráty. Hlavními příznaky jsou mozaiky na listech a různé listové nekrózy. TuMV však poškozuje také květy, způsobuje jejich deformaci či nižší počet, následkem čehož bývá snížení výnosu. Výrazné ztráty vlivem infekce jsou zejména v zelinářských porostech. Při monitoringu, prováděném ve VÚRV, však bylo zjištěno jen několik případů infekce tímto virem a to ve 4 případech u hořčice bílé a v 6 případech u ozimé řepky (4 vzorky byly ze Slovenska).

Virová mozaika květáku CaMV

Je choroba způsobená virem mozaiky květáku - Cauliflower mosaic virus. Virus mozaiky květáku je zástupcem čeledi Caulimoviridae, rodu Caulimovirus. Genom viru obsahuje dvouvlánovou DNA. Zajímavostí je, že to byl první popsaný rostlinný virus obsahující DNA místo RNA.

CaMV infikuje převážně rostliny z čeledi brukvovité, a to především celou řadu druhů zeleniny, ale je schopen infikovat také zástupce čeledi lilkovité - Solanaceae.

Virová mozaika květáku způsobuje různé mozaikové příznaky, nekrotické léze na povrchu listů, zakrslý růst a deformace celkové struktury. Při prováděném monitoringu ve VÚRV bylo zjištěno několik případů infekcí na ozimé řepce a na plevelech. Rozsah příznaků je závislý virovém kmeni, hostitelském ekotypu ale také na podmínkách prostředí.

Všechny tři uvedené virové choroby se mohou objevovat také ve směsných infekcích. Dopady těchto infekcí jsou pak mnohem větší.

Ochrana řepky vůči virózám

Všeobecně se ochrana proti virovým chorobám doporučuje na bázi preventivních opatření. Nejinak je tomu i u ochrany řepky vůči virózám. Jednou z všeobecných doporučení je odsunutí termínu výsevu. Agrotechnický termín je u řepky však do 31. srpna. Tento termín je z důvodu dosažení optimální velikosti pro dobré přezimování porostů. Současný trh nabízí odrůdy, u kterých je možný výsev i během září, ale o tom lze uvažovat pouze v nejteplejších oblastech republiky. Vzhledem k aktivitě hlavního přenašeče, mšice broskvoňové se toto posunutí termínu výsevu nejeví jako efektivní. Ze záznamů sacích pastí vyplývá, že právě v podzimním období dochází k největšímu nárůstu populací mšice broskvoňové a vzhledem k teplému průběhu podzimu v posledních letech, bývá mšice broskvoňová aktivní mnohdy ještě v listopadu.

Dobrou volbou se zdá setí odrůd se zvýšenou odolností vůči TuYV. V současné době však nejsou k dispozici odrůdy rezistentní vůči TuMV ani CaMV. I v případě volby odrůd se zvýšenou odolností je potřeba věnovat pozornost výskytu mšic a případně výskytu mšic v porostu, insekticidně ošetřit.

Obr. 1: TuYV infikované rostliny řepky

Obr. 2: Rostliny řepky na TuYV negativní, ve stejný čas

Obr. 3: Porost řepky u Poštovic na Kladensku infikovaný TuYV, mnoho pozitivně testovaných rostlin

Obr. 4: Listy řepky z infikovaného pole u Poštovic

Obr. 5: Projevy infekce CaMV na pekingském zelí

Obr. 6: Projevy infekce TuYV

Obr. 7: Příznaky infekce TuYV

Obr. 8: Mšice broskvoňová na spodní straně listu ozimé řepky

Článek vznikl za podpory projektu TAČR TM01000044 - Analýza rezistence řepky vůči virovým patogenům.

Ing. Lucie Slavíková ^1,2, Ing. Jiban Kumar, Ph.D. ^1
1 Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha-Ruzyně, ² Česká zemědělská univerzita v Praze

foto: L. Slavíková