Virus mozaiky řepy - (staro)nový patogen cukrové řepy v ČR

18. 05. 2026 Prof. Ing. Pavel Ryšánek, CSc. a kol. Choroby Zobrazeno 689x

Cukrová řepa je napadána několika viry, které mohou snižovat její výnos a zhoršovat kvalitu bulev. Od roku 2021 jsme publikovali několik článků o virových žloutenkách, které se po letech opět začaly objevovat v porostech cukrové řepy. Jsou způsobovány několika viry přenášenými mšicemi. V našich podmínkách jsou nejdůležitějšími z nich virus žloutenky řepy (beet yellows virus (BYV), nyní s vědeckým názvem Closterovirus flavibetae) a virus chlorózy řepy (beet chlorosis virus (BChV), nyní s vědeckým názvem Polerovirus BCHV).

Oba viry způsobují žloutnutí vnějších listů listové růžice. Typické je, že nežloutne celá čepel, ale podél žilek pletivo zůstává zelené. Společným znakem je, že listy jsou křehčí než obvykle a snadno se lámou. U BYV má pletivo citrónově žlutou barvu, naopak u BChV je to spíše okrová až oranžová barva. Dalším rozlišovacím znakem je přítomnost červených či nafialovělých difuzních skvrn na žlutém podkladu u BYV (obr. 1), zatímco listy s příznaky způsobenými BChV jsou často napadány sekundárními houbovými patogeny (hlavně z rodu Alternaria), které způsobují nekrózy na okrajích listu a mezi žilkami.

V minulosti se u nás žloutenky vyskytovaly v určité míře každoročně a epidemicky zhruba jednou za 5–7 let až do roku 1989. V průběhu 90. let však z porostů téměř úplně vymizely. Jednak se u nás přestaly pěstovat semenačky jako významný zdroj infekce, ale především jde o to, že se zavedlo moření osiva neonikotinoidy (NN). Toto moření bylo velmi účinné proti mšicím jako přenašečům virů po poměrně dlouhou dobu, obvykle se podle podmínek uvádí 6–8 týdnů. Po zákazu moření osiva NN v roce 2016 vznikla velká epidemie žloutenek v roce 2020 ve Francii a západním Švýcarsku, tedy tam, kde se skutečně mořit NN přestalo. U nás moření pokračovalo na výjimku a naposled se mořené osivo použilo v roce 2024. První výskyt žloutenek jsme zaznamenali v roce 2020 v pokusech Řepařského institutu právě na parcelách, kde se použilo nemořené osivo. Od té doby se žloutenky začaly v různé míře vyskytovat i v komerčních porostech.

V minulosti (tedy do konce 80. let min. století) se spolu se žloutenkami v porostech cukrové řepy běžně objevovala také mozaika. Tu jsme však v letech 2020–23 v porostech nenacházeli. To samozřejmě neznamená, že se tam nemohla v nějakém menším množství vyskytovat, ale protože napadené rostliny nejsou nápadné už z dálky, jako je tomu u žloutenek, mohla ujít naší pozornosti. Tento stav ale odpovídá situaci v západní Evropě, kde proběhl v letech 2017–19 monitoring výskytu s minimálními nálezy.

Změna přišla až v roce 2024, kdy se mozaika začala objevovat v Čechách, především severozápadně a severně od Prahy (okresy Praha západ a Mělník). V porostech se výskyt pohyboval od jednotlivých napadených rostlin až po nižší desítky procent. V této oblasti výskyt mozaiky převažoval nad výskytem žloutenky. Naopak na Mladoboleslavsku v porostech převažovaly žloutenky. V roce 2024 jsme se ještě s mozaikou nesetkávali na Moravě. Nejlépe jsme měli situaci zmapovanou na Opavsku. V roce 2025 se situace obrátila. V Čechách byl výskyt mozaiky nižší (společně se žloutenkami) a více se vyskytovala, opět společně se žloutenkami, právě na Opavsku. Důvod zpoždění návratu mozaiky do porostů oproti žloutenkám je nejasný.

Obr. 1: Příznaky způsobené virem žloutenky řepy (vlevo) a virem chlorózy řepy (vpravo)

Příznaky

Příznaky mozaiky se nejvíce projevují na nejmladších až středně starých listech. Typickým příznakem je přítomnost nepravidelných světlejších a tmavších ostrůvků pletiva na čepeli listů. Na starších listech jsou později maskovány (obr. 2). Situace je zde tedy přesně opačná než u žloutenek, které se naopak projevují na starších listech (obr. 3), pokud nebereme v úvahu žilkovitost jako 1. příznak po infekci rostlin BYV (obr. 4). Žilkovitost, či prosvětlení žilek, může být také jedním z prvních příznaků mozaiky. Mladé listy jsou také zkadeřené, ale kadeřavost může být způsobena i koloniemi mšice makové (obr. 5).

Časně infikované rostliny také mohou být zakrslé. Za teplot, které jsou u nás od května obvyklé, se příznaky začínají na rostlinách projevovat do 10 dnů po inokulaci. Inkubační doba se potom značně navyšuje u případných pozdních infekcí koncem srpna, ovšem ty už z hlediska výnosu nemají žádný význam. Takovéto rostliny ale mohou být zdrojem infekce pro rostliny, ve kterých virus může přezimovat. Pokud je rostlina současně infikována některým dalším virem, dochází k zesílení příznaků.

Obr. 2: Mozaika na vnitřních listech cukrové řepy

Obr. 3: Rostlina s příznaky po infekci virem žloutenky

Obr. 4: Prosvětlení žilek způsobené virem žloutenky řepy na začátku infekce - fotografie je ze skleníku, na poli většinou není tento příznak tak nápadný

Obr. 5: Listy cukrové řepy zkadeřené po sání kolonií mšice makové

Přenos

Mozaika řepy je způsobena virem, který nese název choroby ve svém názvu, tedy virem mozaiky řepy (beet mosaic virus, BtMV). Současný vědecký název tohoto viru je Potyvirus betaceum. Jeho částice jsou vláknité s délkou okolo 740 nm. Je přenášen několika druhy mšic, z nichž za nejdůležitější jsou považovány m. broskvoňová a m. maková.

Mšice broskvoňová je v porostech aktivnější a zřejmě se podílí na vnášení infekce do porostu a vytváření nových ložisek infekce v něm, zatímco m. maková, která na cukrové řepě vytváří kolonie, by virus měla šířit v nejbližším okolí primárně infikovaných rostlin. Na rozdíl od žloutenkových virů, které jsou přenášeny perzistentně (např. BChV) či alespoň semiperzistentně (BYV), a tedy v přenašečích přetrvávají delší dobu, je BtMV přenášen neperzistentně. Mšice ho mohou získat i při velmi krátkém sání (několik vteřin) na nakažené rostlině v rámci tzv. zkusmých vpichů, při kterých mšice rostlinu nejdříve ochutná, než na ní případně začne sát. K inokulaci jiné rostliny virem stačí obdobně krátká doba.

Mezi přenašeči se tak objevují i takové druhy mšic, pro které cukrová řepa není vhodným hostitelem, a které se v jejích porostech vyskytují spíše náhodně, jako jsou např. m. zelná, kyjatka zahradní či m. střemchová. Tyto druhy však mohou za určitých okolností být i efektivnějšími vektory než 2 výše uvedené druhy, protože při hledání potravy častěji přeletují mezi různými pro ně nehostitelskými rostlinami.

Po získání viru jsou mšice schopné ho přenášet až několik hodin v závislosti na jejich chování. Pokud hned po jeho nabytí sají na jiné rostlině, obvykle se ho brzy zbaví. Pokud však jsou například unášeny větrem bez možnosti přistát na rostlinách nebo i jiných površích, kterých by se svým styletem mohly dotýkat, virus v nich zůstává déle. Tomu odpovídá i reálná situace v porostech. V pokusech se šířením BtMV a BYV z přezimované cukrové řepy prováděných v Kalifornii bylo zjištěno, že BtMV se na větší vzdálenosti šíří pomaleji. Semiperzistentně přenášený BYV totiž ve mšicích vydrží asi 2–3 dny a jednotlivé mšice ho tedy mohou přenést na větší vzdálenost.

Vazba BtMV na mšici je zprostředkována tzv. helper faktorem, což je protein kódovaný virem syntetizovaný infikovanou rostlinou. Virus je vázán v ústní dutině a případně předním střevu, takže pokud se mšice v rámci jejího vývoje právě svléká, dochází k okamžité ztrátě přenosuschopnosti, protože výstelka těchto částí se odvrhuje společně s celou kutikulou.

Vzhledem k tomu, že se BtMV v porostech často vyskytuje se žloutenkovými viry, bylo by zajímavé vědět, zda se tyto viry vzájemně ovlivňují. Například v případě smíšené infekce BChV a BYV dochází ke snížení intenzity přenosu BChV, ale ne BYV ve srovnání s infekcemi jednotlivými viry, a to i přesto, že se obsah BChV v rostlinách infikovaných oběma viry nesnižuje oproti rostlinám infikovaným pouze BChV. Kombinace BtMV se žloutenkovými viry však z této stránky nikdo nesledoval.

Zvýšené nebezpečí časného přenosu virů pro porosty nejen cukrové řepy, ale i dalších plodin by mohly představovat anholocyklické populace m. broskvoňové, které se vyskytují v západní Evropě, tedy v oblastech s mírnější zimou. Anholocyklické populace totiž nepřezimují ve formě vajíček, která snesou zimní mrazy, ale ve stadiu nymf či dospělců. Tato stadia silnější mrazy nepřežijí. Tyto mšice by se mohly do porostů šířit velmi brzy na jaře, třeba už v době rašení.

Dalším způsobem přenosu je přenos mechanický. To znamená, že virus se šíří se šťávou z nemocné rostliny do poškození na jiné rostlině, například při průjezdu traktoru porostem. Potom lze v porostu pozorovat několik infikovaných rostlin v řádku za sebou. S tím jsme se setkávali v roce 2024 v porostech na okrese Praha západ. Z epidemiologického hlediska je však mechanický přenos méně významný.

Hostitelský okruh

Hostitelský okruh BtMV je poměrně široký. Zahrnuje rostliny minimálně z deseti čeledí, z nichž nejběžněji uváděnými jsou merlíkovité a případně i bobovité či lilkovité druhy. Z hlediska epidemiologie jsou však nejvýznamnější ty druhy, v nichž by virus mohl přezimovat. Těch ale mezi hostiteli moc nenajdeme. Mohlo by jít o samotnou cukrovou řepu (rostliny regenerované z posklizňových zbytků), špenát a z plevelů pak například ptačinec prostřední. Vzhledem k omezenému rozsahu pěstování ozimého špenátu lze předpokládat, že nejvýznamnějším zdrojem na jaře budou právě přezimované rostliny cukrové řepy na loňských řepništích, v okolí skládek, nebo v blízkosti dopravních tras.

Škodlivost

Ohledně škodlivosti mozaiky v dostupné literatuře existují dosti rozporuplné údaje. Některé zdroje považují BtMV za téměř bezvýznamný, jiné ho naopak uvádějí jako značně škodlivý. Zřejmě je to dáno i tím, že v různých pokusech byly použity různé odrůdy. Další možné vysvětlení je to, že takové pokusy probíhaly v rozmezí 70. let, během kterých se zásadně lišily dosažitelné výnosy.

V listech s příznaky mozaiky je sice snížený obsah chlorofylu, ale zdaleka ne tak, jak je tomu u žloutenek. Při infekci samotným BtMV se udávané ztráty na výnosu cukru pohybují v rozmezí od 0 do 10–12 %. Naopak při směsné infekci BtMV může značně zvyšovat ztráty způsobené druhým virem. To by mělo platit především při kombinaci s virem mírného žloutnutí řepy (beet mild yellowing virus, BMYV) a BYV, méně při kombinaci s BChV. Podobně jako u všech dalších virových chorob je výše ztrát závislá na časnosti infekce. Čím dříve je rostlina nakažená, tím vyšší jsou ztráty. Naopak lze předpokládat, že infekce po zapojení porostu se už na výnosech neprojeví. Navíc už od počátku července množství přeletujících mšic v porostech klesá, takže se snižuje i pravděpodobnost infekce. Výše škod může také záviset na množství inokula, které se do rostliny dostane.

Determinace BtMV

Determinace BtMV je možná podle typických příznaků. I když teoreticky mozaika řepy může být způsobena i jinými viry, BtMV je její zdaleka nejběžnější příčinou. Při testování rostlin s příznaky mozaiky odebraných z běžných porostů jsme v nich tento virus vždy prokázali. Podle literárních zdrojů by se mozaika měla po určité době inkubace na rostlinách projevit, a latentní infekce by tedy neměly existovat. Jinými slovy, pokud se virus v rostlině namnoží na detekovatelnou úroveň, příznaky se projeví. To však ještě musíme v našich podmínkách ověřit. Naproti tomu diagnostika žloutenek je obtížnější. V jejich případě se nám stává, že i při testování rostlin pro nás s typickými příznaky žádný virus nenajdeme. BtMV je samozřejmě možné detekovat i běžnými laboratorními metodami ELISA a RT-PCR.

Ochrana

Ochrana cukrové řepy proti BtMV se příliš neliší od ochrany proti žloutenkovým virům. Z agrotechnických opatření je významný časný výsev. Ten umožňuje rostlinám růst alespoň po nějakou dobu bez přítomnosti mšic, a tedy i infekce. Starší rostliny jsou proti virům obecně odolnější. Bylo by vhodné likvidovat zaplevelující rostliny řepy, což zvláště u Smart odrůd může být problém. Nicméně i zde se dají najít vhodné herbicidy.

Chemická ochrana proti mšicím je teoreticky u neperzistentně přenosných virů málo účinná, protože k jejich nabytí i inokulaci mšice potřebuje tak krátký čas, že ji insekticid nestačí zahubit. Nicméně dlouhé období bez významného výskytu mozaiky v době, kdy se osivo NN mořilo, ukazuje, že nějakým způsobem účinkovaly i proti BtMV. Určitě omezovaly tvorbu kolonií m. makové na rostlinách, a tedy i možnost sekundárního šíření z primárně infikovaných rostlin. Roli zde může hrát i to, že v době moření osiva NN byl zaznamenáván nižší záchyt některých druhů mšic v sacích pastích provozovaných ÚKZÚZ, což ukazuje na celkové snížení populací mšic. V letech po ukončení moření osiva řepky značně vzrostly počty zachycených mšic, konkrétně m. broskvoňové (až 4×) a v menší míře i m. zelné a některých dalších druhů, které přenášejí třeba viry u bramboru.

Od v současnosti povolených mořidel na osivo cukrové řepy nelze očekávat, že budou účinkovat i proti mšicím. Potom nezbývá než použít klasické postřiky. Bohužel některé z těch nejúčinnějších už nejsou povolené a proti většině zbývajících účinných látek už jsou některé populace m. broskvoňové i makové rezistentní. Nicméně se zdá, že u některých účinných insekticidů dojde k rozšíření jejich registrace i do cukrové řepy, nebo se vrátí některé z těch, které tam byly povoleny v minulosti.

U přenosu virů, a zvláště těch neperzistentních, platí to, že účinnost insekticidu proti mšicím nemusí korelovat s účinností proti přenosu virů. Jde o to, nakolik je ovlivněno chování zasažené mšice. Například dříve používané organofosfáty mohly naopak zvyšovat přenos neperzistentně přenosných virů tím, že mšice ještě před usmrcením podráždily, takže ty potom ještě zvýšily množství zkusmých vpichů. U současně používaných insekticidů však nemáme žádná taková data k dispozici. Velkou nevýhodou insekticidů aplikovaných postřikem v porovnání s mořením NN je to, že se musejí aplikovat opakovaně. Za průběhu jarního počasí typického pro poslední roky je potřeba začít ošetřovat brzo po vzejití rostlin, protože už na počátku května mohou na rostlinách být početné kolonie m. makové. Jejich nálet do porostu tomu tedy musí předcházet o několik dnů či dokonce týdnů. Právě časným infekcím je potřeba zabránit nejvíce.

Obr. 6: Korouhvička s připevněnou lepovou deskou

Signalizace ošetření může vycházet z použití žlutých lepových desek nebo misek. Z našich pokusů vychází, že nejlepší výsledky dávají desky na větrné korouhvičce, u kterých je vždy jedna strana nastavena proti směru větru (obr. 6). Na ně se asi mšice v podstatě pasivně přilepí zřejmě i bez toho, že by je nějak zvlášť lákala ta žlutá barva. Pro začátek ošetřování by orientačně bylo možné použít i sumu efektivních teplot nebo údaje ze sacích pastí ÚKZÚZ. Těch je však na celém našem území jen 5, takže zdaleka nepokrývají efektivně celou plochu. Z hlediska ochrany proti virům by se mělo ošetřovat zhruba od poloviny dubna (či podle stavu porostu a vývoje počasí i dříve) až do poloviny června. Samozřejmě, pokud jsou v porostu kolonie m. makové i později, je potřeba proti nim zasáhnout z hlediska zabránění přímým škodám jejich sáním.

Spíše asi teoretickou možností ochrany proti BtMV by mohlo být využití minerálních olejů. Ty mají několikerý účinek:

1. znemožňují vazbu neperzistentně přenosných virů na ústní ústrojí mšice,
2. ovlivňují chování mšic tak, že ty jsou méně aktivní, co se zkusmých vpichů týče,
3. mají i přímý insekticidní účinek.

V našich podmínkách však jejich použití na rozdíl od některých okolních států není povolené, a navíc by byla diskutabilní rentabilita jejich použití právě u BtMV. Nevýhodou je také nutnost časté aplikace - minimálně 1×, ale i 2× týdně.

Na přelomu tisíciletí slovenští kolegové publikovali výsledky studia BtMV, kde uvádějí, že našli některé odrůdy cukrové řepy odolnější proti BtMV a některé další odrůdy odolné i proti mšicím jako jeho vektorům. Tyto výsledky však už jsou nyní v praxi těžko využitelné, protože se mezitím sortiment odrůd zcela obměnil. Navíc odolnost či tolerance byla stanovena pouze na základě příznaků, a nikoliv na základě výnosů v polních podmínkách. Dlouhá doba bez výskytu mozaiky nepřála ani šlechtění nových odolnějších odrůd, takže si na ně asi budeme muset nějakou dobu počkat, pokud tedy vůbec někdo na odolnost vůči BtMV cukrovou řepu šlechtí, nebo alespoň má k dispozici nějaké starší odolnější materiály. Navíc, vzhledem k vyšší škodlivosti žloutenek, by bylo potřeba upřednostnit odrůdy tolerantní či rezistentní právě ke žloutenkovým virům.

Prof. Ing. Pavel Ryšánek, CSc., Ing. Marie Maňasová, Ph.D., Ing. Lenka Grimová, Ph.D., RNDr. Jan Raška, Ph.D., Mgr. Alena Samková, Ph.D., Doc. Ing. Miloslav Zouhar, Ph.D.
Česká zemědělská univerzita v Praze

Článek vznikl za přispění prostředků z grantu TAČR FW04020104 a grantu NAZV QL25020031.