Výskyt chorob obilnin v odrůdových pokusech ve vegetačním roce 2020/21
15. 02. 2022 Choroby Zobrazeno 1278x
Průběh vegetace a výskyt škodlivých organizmů úzce souvisí s průběhem počasí na dané lokalitě. Během vegetačního období 2020/21 měl zásadní význam zejména neobvykle chladný průběh jara doprovázený nejprve nedostatkem a následně přebytkem srážek, které výrazně ovlivnily jak růst a vývoj rostlin, tak výskyt jednotlivých škodlivých organizmů.
Průběh počasí
Založení porostů s ozimými obilninami a začátek vegetace byl výrazně ovlivněn zejména rozdělením srážek během měsíce září a začátkem října. Přelom srpna a září byl sice chladnější a místy se vyskytly i vydatnější srážky, ale poté již v prvních dvou dekádách září panovalo teplé a většinou slunečné počasí s letními teplotami, které v polovině měsíci atakovaly i tropické hodnoty a na několika místech padly i teplotní rekordy. Srážky se v tomto období objevily jen lokálně s nízkou intenzitou. Koncem měsíce se však výrazně ochladilo a došlo k přibývání oblačnosti s vydatnými srážkami a na řadě lokalit spadla v tomto období větší část měsíčního úhrnu.
Začátek října byl ve znamení proměnlivého počasí s rychlým střídáním slunečného a oblačného počasí a s výrazným kolísáním teplot a četnými přeháňkami. Na přelomu první a druhé říjnové dekády došlo od západu k přibývání oblačnosti a začalo se citelně ochlazovat. Ranní minima se většinou pohybovala mezi 3 a 9 °C, maxima pak vystoupala na 5–9 °C, v Čechách ojediněle na 12 °C a objevily se srážky, které byly trvalejšího charakteru a zejména na severovýchodě byly velmi vydatné. Celkové úhrny místy dosahovaly kolem 100 mm a v nejvyšších horských polohách napadlo až kolem 20 cm sněhu. V závěru měsíce došlo k ubývání oblačnosti a začalo se opět oteplovat. Ranní minima se sice zejména při vyjasnění pohybovala kolem bodu mrazu, denní maxima však místy vystoupala až ke 20 °C. Celkově byl měsíc říjen velmi vlhký a celkové úhrny na řadě míst výrazně přesahovaly 200 % dlouhodobého průměru (graf 2 bude 1).
Na přelomu října a listopadu došlo k nástupu typicky podzimního počasí. Převládalo oblačno až zataženo, často se vyskytovala nízká oblačnost nebo mlhy a na většině území se vyskytovaly přeháňky, déšť nebo mrholení. Zároveň však v tomto období panovaly neobvykle vysoké teploty, ranní minima se pohybovala mezi 7–11 °C a maxima pak místy vystoupala až na hodnoty kolem 18 °C. Od druhé listopadové dekády se začalo postupně ochlazovat, minimální teploty poklesly v závěru měsíce až pod bod mrazu a maxima se pohybovala nejprve kolem 8 °C, v posledním týdnu jen mezi 1–5 °C. Celý zbytek měsíce převládalo většinou oblačno až zataženo s přeháňkami nebo mrholením, srážky byly místy mrznoucí a ve vyšších polohách smíšené nebo sněhové. Celkové úhrny srážek byly v tomto období velmi nízké, většina jich spadla v první dekádě, a ve srovnání s říjnem byl listopad naopak velmi suchý.
Velmi podobný ráz počasí přetrvával i téměř celý prosinec, významnější srážky se objevily až začátkem třetí dekády, ale zároveň se citelně oteplilo, minima se pohybovala mezi 4–10 °C a maxima mezi 9–13 °C a i v nadmořských výškách kolem 1 000 m n. m. se teploty pohybovaly kolem 7 °C.
K postupnému ochlazení a nástupu zimního počasí došlo až na přelomu roku. Začátkem ledna se minimální teploty pohybovaly mezi -2 až -7 °C, při vyjasnění místy i -10 °C a maxima se pohybovala kolem bodu mrazu. Srážky byly zpočátku sněhové jen v nadmořských výškách nad 500 m n. m. a v nížinách se spíše tvořila ledovka, postupně se však sněžení přesunulo i do nižších poloh. Nejchladnějším obdobím byla druhá dekáda měsíce, kdy v jejím závěru minimální teploty místy poklesly i pod -20 °C. Poté však následovalo období s výrazným kolísáním teplot, kdy maxima zejména v Čechám místy přesáhla 10 °C a přidaly se vydatnější srážky, které však byly v nižších polohách často dešťové nebo smíšené.
K návratu zimního počasí došlo koncem prvního týdne v únoru, chladněji bylo na severu republiky. Ranní minima se pohybovala nejprve mezi -5 až -10 °C, ve druhé dekádě při vyjasnění -15 až -20 °C, na nejchladnějších místech republiky byly dokonce zaznamenány i teploty kolem -30 °C, maximální teploty se pak většinou pohybovaly mezi -1 až -5 °C, místy i -10 °C. Srážkově se únor podobně jako leden na většině míst pohyboval kolem dlouhodobého průměru a většina srážek spadla počátkem měsíce. Začátkem třetí únorové dekády se začalo rychle oteplovat. Ranní minima se pohybovala jen kolem bodu mrazu a maxima mezi 5 a 8 °C, v Čechách 12–14 °C a v závěru měsíce i 17 °C, místy padaly i teplotní rekordy, oteplení pak mělo za následek rychlé odtátí sněhové pokrývky.
Na počátku března se vyjasnilo a první dny měsíce byly ve znamení časně jarního počasí s velkými výkyvy mezi maximálními a minimálními teplotami. Tato situace však byla jen krátkodobá a již koncem prvního týdne došlo k návratu zimního počasí, které s občasnými výkyvy vydrželo až do začátku třetí dekády. Minimální teploty se většinou pohybovaly mezi 0 až -5 °C, uprostřed měsíce místy při vyjasnění i -7 až -10 °C, maxima pak byla 1–5 °C, v teplejších periodách až 10 °C. Srážky se objevovaly v průběhu celého období a byly většinou nad 500 m n. m. sněhové, při výraznějším ochlazení v závěru druhé dekády pak sněžilo i v nižších polohách. Celkové měsíční úhrny však nebyly příliš vysoké a na většině lokalit dosahovaly hodnot 40–80 % dlouhodobého průměru.
V závěru března se začalo rychle oteplovat, převládalo polojasno až jasno, denní minima vystoupala na přelomu měsíce na 2–7 °C a maxima překročila i 20 °C. Toto oteplení však bylo jen krátkodobé a již v prvních dubnových dnech se opět citelně ochladilo a přidaly se srážky, hranice sněžení se postupně opět posunula na 300–500 m n. m. Celá první dekáda byla ve znamení chladného proměnlivého počasí s častými výkyvy teplot a četnými přeháňkami, které byly i v nižších polohách smíšené nebo sněhové. Začátkem druhé dubnové dekády se od západu postupně ochladilo a došlo k návratu zimního počasí. Ranní minima se pohybovala kolem bodu mrazu a maxima dosáhla jen 2–6 °C. Převládalo oblačno až zataženo s občasnými srážkami, které byly ke konci období zejména na severu a severovýchodě vydatnější a ve vyšších polohách napadlo 15–25 cm nového sněhu. K oteplení a návratu denních tepot na hodnoty kolem 10–15 °C došlo až v závěru měsíce, celkově však byl duben teplotně i srážkově pod dlouhodobým průměrem.
Na přelomu dubna a května se vyjasnilo, ale došlo opět k poklesu teplot, minima se pohybovala pod bodem mrazu a maxima jen kolem 10 °C. V prvních květnových dnech pak došlo znovu k přibývání oblačnosti, oteplilo se a přidaly se srážky trvalejšího charakteru s úhrny místy kolem 30–40 mm. Na hřebenech hor byly srážky opět sněhové a místy se objevily i první bouřky. Celá první dekáda pak byla ve znamení velmi proměnlivého počasí. Rychle se střídalo jasno, polojasno, oblačno i zataženo, objevovaly se četné přeháňky, minimální teploty se pohybovaly mezi 1–8 °C, objevovaly se i četné mrazíky, maxima pak kolísala v rozmezí 10–20 °C. Na konci období se výrazně oteplilo, na řadě míst dokonce maxima přesáhla letních 25 °C. První dny třetí dekády byly ve znamení slunečného a velmi teplého počasí s minimy 10 až 16 °C a maximy 27–32 °C. Poté však opět došlo k přibývání oblačnosti a prudkému ochlazení s návratem maximálních teplot na 15–20 °C. Ochlazení bylo doprovázeno vydatnými srážkami a místy se objevily silné bouřky doprovázené přívalovým deštěm, celkové úhrny v tomto období dosahovaly 30 až 60 mm. Chladné a deštivé počasí pak pokračovalo i po zbytek měsíce, intenzita srážek se však postupně snižovala. Celkově byl květen neobvykle chladný, průměrná denní teplota byla ve srovnání s dlouhodobým průměrem výrazně nižší (graf 2), srážkově byl měsíc naopak na většině lokalit výrazně nadprůměrný (graf 1).
Od začátku června se začalo postupně oteplovat. Ranní minima byla zpočátku velmi nízká, ve vyšších polohách místy poklesla i pod bod mrazu, v polovině měsíce však už vystoupala na 10–16 °C. Denní maxima se nejprve pohybovala kolem 20 °C, v polovině měsíce 25–27 °C. Celé období bylo srážkově poměrně chudé, většinou se vyskytly pouze přeháňky nebo lokální bouřky. Na konci druhé červnové dekády se opět výrazně oteplilo, maxima dosahovala 30–34 °C a objevily se i tropické noci. Perioda tropických teplot byla v závěru měsíce ukončena vlnou silných bouřek doprovázených přívalovými dešti, krupobitím a silným větrem, na Hodonínsku se dokonce vyskytlo tornádo s ničivými následky.
Podobný ráz počasí s teplotami v rozmezí 22–32 °C a četnými přeháňkami a bouřkami pak pokračoval v průběhu celého července i na začátku srpna a výrazně tak ovlivnil závěr vegetace.
Graf 1: Rozdělení srážek na lokalitách ÚKZÚZ během vegetace 2020/21
Graf 2: Průběh teplot na lokalitách ÚKZÚZ během vegetace 2020/21
Výskyt chorob, škůdců a abiotických poškození
Ozimé obilniny
Založení porostů ozimých obilnin bylo výrazně ovlivněno podmínkami na dané lokalitě. Většina porostů ozimého ječmene byla založena ještě před příchodem vydatnějších srážek na konci září. V několika případech se sice vyskytly problémy s přípravou pozemku vlivem sucha, porosty však po deštích rovnoměrně vzešly. Pouze na několika teplejších lokalitách byly porosty v důsledku srážek a vysoké vlhkosti půdy zasety opožděně. Podobná situace byla i u ozimé pšenice, žita a tritikale, kdy bylo po vydatných srážkách nutné odsunout setí na pozdější dobu. Dostatek vláhy na počátku vegetace a teplejší průběh podzimu však měl na porosty pozitivní vliv a před zimou byly v dobré kondici, i když vlivem opožděného setí ještě některé nezačaly odnožovat.
Na druhou stranu nebylo z důvodu vysoké vlhkosti na některých lokalitách možné na podzim aplikovat herbicidy a zaplevelení muselo být řešeno až začátkem jarní vegetace.
Výskyt a aktivita přenašečů virových onemocnění byly poměrně nízké, takže na některých lokalitách nebylo nutné ani insekticidně ošetřovat.
Napadení houbovými patogeny bylo na podzim minimální, pouze na dvou lokalitách byl ve druhé polovině listopadu pozorován ojedinělý výskyt padlí pšenice a ječmene (Blumeria graminis). Během zimního období sice docházelo k rychlému střídání chladných a teplejších period, přesto však nebylo zaznamenáno poškození porostů vyzimováním, ani houbovými patogeny.
Vlivem suchého a velmi chladného průběhu jara došlo ke zpomalení růstu a vývoje rostlin a vegetace byla celkově o 2–3 týdny opožděna. Navíc koncem dubna se již u některých porostů začal projevovat i nedostatek vláhy, který byl však záhy ukončen příchodem silných dešťů v průběhu května.
Výskyt hmyzích škůdců byl na většině lokalit poměrně nízký, škodlivé výskyty byly zaznamenány jen v případě kohoutků (Oulema spp.) a mšic (Aphidoidea). Rozvoj houbových onemocnění byl i přes vysoké úhrny srážek během května a června většinou výrazně slabší než v předchozích letech, svoji roli zde sehrál především neobvykle chladný průběh jara a nedostatek vláhy v březnu a zejména v dubnu.
Nástup vysokých teplot v polovině června urychlil vegetaci, problémem se však staly časté bouřky s přívalovými dešti, silným větrem a kroupami. U řady porostů se projevilo poléhání nebo přímé poškození rostlin kroupami (obr. 1), v některých případech došlo i k silnému poškození porostu, a zejména u ozimého ječmene se v několika případech projevila i lámavost stébla pod klasem (obr. 2). Navíc časté a vydatné srážky a s tím související vysoká vlhkost výrazně oddálily dozrávání a zkomplikovaly sklizeň.
Obr. 1: Poškození pšenice kroupami
Obr. 2: Lámavost stébla ječmene pod klasem
Pšenice ozimá
Nedostatek srážek na začátku jarní vegetace a nezvykle chladný průběh jara měly výrazný vliv na nástup a rozvoj houbových chorob. První příznaky výskytu patogenů se v řadě porostů objevily poměrně pozdě, a i intenzita výskytu byla u většiny z nich často nižší než v předchozích ročnících. Dominantními chorobami byly především listové skvrnitosti pšenice, ostatní se většinou vyskytovaly v menší míře.
První ojedinělý výskyt padlí pšenice (Blumeria graminis) byl sice zaznamenán již během listopadu, ve většině porostů se však objevilo až koncem dubna a zejména v průběhu května a maximální intenzita výskytu často nastala až v červnu. Přesto měla infekce charakter slabého až středního napadení a poškození více než 30 % listové plochy bylo pozorováno jen ojediněle na několika náchylných odrůdách. Na přelomu května a června se na několika lokalitách padlí objevilo ojediněle i v klasech, k silnějšímu rozvoji však již nedošlo.
Naproti tomu nejvýznamnějšími onemocněními byly v předchozím vegetačním období listové skvrnitosti (feosferiová skvrnitost pšenice, Stagonospora nodorum; septoriová skvrnitost pšenice, Septoria tritici - obr. 3; pyrenoforová skvrnitost pšenice, Drechslera tritici-repentis). První symptomy byly zejména v teplejších oblastech pozorovány již na přelomu března a dubna, poté se však průběh infekce vlivem nepříznivých podmínek prostředí zastavil a k dalšímu rozvoji tak došlo až v průběhu května a června. Intenzita napadení byla na většině lokalit střední až silná s velkými rozdíly mezi odrůdami, výjimkou nebylo ani poškození kolem 50 % listové plochy.
Velmi chladný průběh jara nebyl naopak příznivý pro rozvoj dalšího významného onemocnění, hnědé rzivosti pšenice (Puccinia recondita, obr. 4). První kupky urediospor se i v teplejších oblastech na listech objevily až ve druhé polovině června, silnější výskyty však byly pozorovány jen na několika lokalitách na Moravě.
V průběhu června se na řadě lokalit objevila rovněž žlutá rzivost pšenice (Puccinia striiformis, obr. 5), napadení však bylo omezeno jen na několik náchylných odrůd v sortimentu a symptomy byly pozorovány pouze na listech.
Ve druhé polovině června byl na lokalitě Chrlice zaznamenán rovněž výskyt černé rzivosti trav (Puccinia graminis, obr. 6). Výskyt však byl omezen jen na několik náchylnějších odrůd v sortimentu, intenzita napadení dosáhla až střední úrovně.
Výskyt klasových chorob byl i přes příznivé vláhové podmínky v květnu a začátkem června poměrně nízký. Významnou roli zde sehrálo jednak opoždění vegetace, ale zejména pak nástup velmi vysokých teplot ve druhé polovině června. První příznaky feosferiové skvrnitosti pšenice (Stagonospora nodorum) i růžovění klasů pšenice (Fusarium spp.) se objevily až ve druhé polovině června nebo i začátkem července. Další rozvoj však nebyl příliš intenzivní a v obou případech bylo napadení více než 10 % klasů pozorováno jen zřídka, na řadě lokalit se klasové choroby nevyskytly vůbec.
Obr. 3: Septoriová skvrnitost pšenice
Obr. 4: Hnědá rzivost pšenice
Obr. 5: Žlutá rzivost pšenice
Obr. 6: Černá rzivost trav na pšenici
Ječmen ozimý
První příznaky padlí ječmene (Blumeria graminis) se v ojedinělých případech v porostech objevily již koncem listopadu nebo v průběhu března ve fázi odnožování, na většině lokalit však byly první kupky mycelia pozorovány až na přelomu dubna a května a k maximálnímu výskytu došlo až na začátku června. Vlivem velmi chladného průběhu jara se však jednalo o velmi slabé napadení a poškození více než 10 % listové plochy bylo pozorováno jen v ojedinělých případech.
Jedním z dominantních onemocnění byla v uplynulé sezoně hnědá rzivost ječmene (Puccinia hordei, obr. 7). První kupky urediospor se v závislosti na lokalitě objevily ve velmi dlouhém časovém úseku od začátku března do začátku června. K rychlejšímu rozvoji infekce pak došlo po oteplení začátkem června a u většiny porostů dosáhla infekce střední intenzity, ale na několika teplejších lokalitách bylo pozorováno i silné napadení náchylnějších odrůd, patrné byly i velké rozdíly mezi odrůdami.
Druhým významným onemocněním byla síťovitá skvrnitosti ječmene (Drechslera teres, obr. 8). První skvrny se na listech objevily většinou v průběhu května, intenzita napadení však byla ve srovnání s hnědou rzivostí o něco slabší, na většině lokalit dosahovala pouze středních hodnot.
Ve stejném období byla v porostech ozimého ječmene pozorována i spála ječmene (Rhynchosporium secalis). Napadení mělo charakter slabého až středního výskytu, na několika lokalitách se spála nevyskytla vůbec.
Růžovění klasů ječmene (Fusarium spp., obr. 9) se v porostech objevilo v průběhu června, napadení však bylo i přes vlhké počasí v květnu slabé a více než 5 % poškozených klasů na parcele bylo spíše výjimkou.
V průběhu května a na začátku června byl rovněž u řady porostů pozorován slabý až střední výskyt abiotické nekrotické skvrnitosti ječmene (obr. 10).
Obr. 7: Hnědá rzivost ječmene
Obr. 8: Síťovitá skvrnitost ječmene
Obr. 9: Růžovění klasů ječmene
Obr. 10: Abiotická nekrotická skvrnitost ječmene
Žito ozimé, tritikale ozimé
První symptomy napadení padlím žita/tritikale (Blumeria graminis) se v porostech objevily až koncem března a v průběhu května. K jeho rozvoji však došlo až začátkem června a na většině lokalit dosáhla intenzita infekce nízkých až středních hodnot, v několika případech však bylo pozorováno i silné napadení náchylných odrůd.
Dominantním onemocněním byly v uplynulé sezoně podobně jako u ozimé pšenice listové skvrnitosti žita/tritikale (septoriová listová skvrnitost žita/tritikale, Septoria secalis, S. tritici; feosferiová skvrnitost žita/tritikale, Stagonospora nodorum; spála žita/tritikale, Rhynchosporium secalis). První skvrny byly pozorovány většinou v průběhu května a během června dosáhla intenzita infekce středních hodnot. Na několika chladnějších lokalitách však byl zjištěn i silný výskyt s poškozením kolem 50 % listové plochy, v těchto případech pak většinou převažovala spála žita/tritikale (obr. 11).
Hnědá rzivost žita/tritikale (Puccinia recondita) se v porostech objevila koncem května a v průběhu června, intenzita napadení však byla většinou slabá až střední, silný výskyt byl pozorován jen na jedné lokalitě na ozimém žitu, na řadě lokalit nebyla naopak choroba pozorována vůbec.
Na přelomu května a června se na dvou lokalitách vyskytla žlutá rzivost tritikale (Puccinia striiformis), jednalo se však jen o napadení jednotlivých odrůd v sortimentu.
Na začátku července se na třech lokalitách v porostech žita objevila rovněž černá rzivost trav (Puccinia graminis), na náchylných odrůdách bylo pozorováno střední až silné poškození nadzemních částí rostlin.
Výskyt klasových chorob (feosferiová skvrnitost žita/tritikale, Stagonospora nodorum), růžovění klasů žita/tritikale (Fusarium spp.) byl velmi nízký. První symptomy obou onemocnění se na klasech objevily ve druhé polovině června nebo začátkem července, ve všech případech se však jednalo o slabé napadení a na řadě lokalit nebyly klasové choroby pozorovány vůbec.
Obr. 11: Spála žita
Jarní obilniny
Založení porostů jarních obilnin proběhlo vzhledem k dostatečné vlhkosti půdy bez komplikací. Vlivem nízkých teplot sice došlo v některých případech k pomalému vzcházení, které však nemělo negativní vliv na kompletnost porostů. Během vzcházení bylo u jarního ječmene na některých lokalitách pozorováno prožloutnutí rostlin vlivem chladu, které však brzy vymizelo a nemělo negativní vliv na další vývoj porostů. Chladné počasí a vysoké úhrny srážek během května zpomalily růst rostlin, ale ve většině případů měly spíše pozitivní vliv na jejich další vývoj, zejména na odnožování, v ojedinělých případech však naopak došlo i k poškození porostů vlivem přemokření.
Tlak škůdců nebyl podobně jako u ozimých obilnin příliš vysoký, škodlivé výskyty byly rovněž zaznamenány jen v případě kohoutků (Oulema spp.) a mšic (Aphidoidea) a byly účinně tlumeny aplikací insekticidů.
V závěru vegetace měly negativní vliv silné bouřky doprovázené vysokými úhrny srážek, silným větrem a kroupami, během kterých docházelo k poléhání, podrůstání, lámání stébel a v několika případech i k porůstání klasů. Vysoká vlhkost půdy i slámy pak v řadě případů způsobily technické problémy při sklizni.
Pšenice jarní
Padlí pšenice (Blumeria graminis) se v porostech objevilo velmi pozdě, v závislosti na lokalitě koncem května nebo až v průběhu června. Intenzita napadení byla podobně jako u ozimé pšenice nízká až střední, pouze v teplejších oblastech došlo i k silnější infekci několika náchylných odrůd. Na přelomu června a července se padlí ojediněle objevilo i v klasech, k dalšímu rozvoji však již nedošlo.
Nejvýznamnějšími onemocněními byly v porostech jarní pšenice listové skvrnitosti, (feosferiová skvrnitost pšenice, Stagonospora nodorum; septoriová skvrnitost pšenice, Septoria tritici; pyrenoforová skvrnitost pšenice, Drechslera tritici-repentis). První symptomy byly pozorovány v dlouhém časovém období od poloviny května až do konce června, intenzita napadení na většině lokalit dosáhla středních hodnot, ojediněle však bylo zaznamenáno i poškozeni kolem 50 % listové plochy.
Další, v předchozích letech významné onemocnění, hnědá rzivost pšenice (Puccinia recondita), bylo v porostech zastoupeno výrazně méně. První kupky urediospor byly pozorovány až na přelomu června a července a další rozvoj nebyl příliš intenzivní, poškození listové plochy jen výjimečně přesáhlo 25 % a v řadě pokusů se hnědá rzivost nevyskytla vůbec.
Podobně jako u ozimé pšenice se i v porostech jarní pšenice na několika lokalitách objevila žlutá rzivost pšenice (Puccinia striiformis) i černá rzivost trav (Puccinia graminis), ve všech případech se však jednalo o napadení několika náchylných odrůd v sortimentu.
Klasové choroby, feosferiová skvrnitost pšenice (Stagonospora nodorum) a růžovění klasů pšenice (Fusarium spp.) byly pozorovány jen na některých lokalitách se slabou intenzitou napadení, jen zcela výjimečně bylo v jednom pokusu zaznamenáno i poškození až kolem 30 % klasů patogeny rodu Fusarium.
Ječmen jarní
Na rozdíl od ostatních obilnin bylo u jarního ječmene na většině lokalit dominantním onemocněním padlí ječmene (Blumeria graminis). První symptomy se v několika případech vyskytly již v dubnu ve fázi odnožování, většinou však až v průběhu května a následný rozvoj onemocnění byl často velmi intenzivní. Většinou byla pozorována silná infekce na náchylných odrůdách, ve výjimečných případech bylo zaznamenáno i poškození více než 75 % listové plochy, nicméně v několika pokusech byl výskyt minimální nebo se padlí nevyskytlo vůbec. V případě silného výskytu byly typické velké rozdíly mezi odrůdami, na některých lokalitách bylo napadeno jen několik náchylných odrůd v sortimentu.
Druhým nejvýznamnějším onemocněním byla v uplynulé sezoně rzivost ječmene (Puccinia hordei). Její nástup byl poměrně pozdní, první kupky byly většinou pozorovány až v závěru května nebo v červnu, ale další rozvoj infekce byl poměrně rychlý, intenzita výskytu většinou dosáhla středních hodnot kolem 25 % poškozené listové plochy na náchylných odrůdách.
Naproti tomu infekce síťovitou skvrnitostí ječmene (Drechslera teres) byla v uplynulém roce mnohem slabší. První skvrny na listech byly pozorovány většinou až v průběhu června, zcela výjimečně již v květnu a celková intenzita poškození listů byla většinou slabá a jen na několika lokalitách střední.
Spála ječmene (Rhynchosporium secalis) byla zaznamenána pouze v několika pokusech a jednalo se jen o slabé napadení, které mělo často ohniskový charakter.
Podobně i výskyt růžovění klasů ječmene (Fusarium spp.) byl omezen jen na několik lokalit a na nejvíce napadených odrůdách bylo pozorováno maximálně do 5 % klasů se symptomy onemocnění.
Stejně jako u ozimého ječmene byl i u jarního ječmene v průběhu května nebo června na většině lokalit zaznamenán střední až silný výskyt abiotické nekrotické skvrnitosti ječmene.
Oves setý
Výskyt padlí ovsa (Blumeria graminis) byl v uplynulém roce minimální. Na většině lokalit nebylo zaznamenáno vůbec, pouze ve třech pokusech se na konci června objevily ojedinělé kupky mycelia na několika odrůdách, k dalšímu rozvoji infekce však již nedošlo.
Dominantními chorobami ovsa byly podobně jako u většiny ostatních obilnin listové skvrnitosti (feosferiová skvrnitost ovsa, Stagonospora avenae; hnědá skvrnitost ovsa, Drechslera avenae - obr. 12). První skvrny se na listech objevily většinou až během června jen ojediněle i v květnu a infekce ve většině případů dosáhla střední intenzity.
Koncem června a v první polovině července se na několika lokalitách vyskytla i rzivost ovsa (Puccinia coronata). K výraznějšímu rozvoji však již nedošlo a u náchylnějších odrůd bylo poškozeno maximálně kolem 25 % listové plochy.
Ve třech pokusech se rovněž v červenci objevila černá rzivost trav (Puccinia graminis), infekce však byla omezena jen na několik odrůd v sortimentu.
Obr. 12: Hnědá skvrnitost ovsa
Závěr
Výskyt houbových onemocnění obilnin nebyl v uplynulém vegetačním období příliš vysoký. Zásadní roli zde nepochybně sehrál neobvykle chladný průběh jara, který byl doprovázen nejprve nedostatkem srážek v dubnu, a naopak vysokými úhrny během května.
Dominantními chorobami tak byly s výjimkou ječmene na většině lokalit listové skvrnitosti, významnější výskyty ostatních listových onemocnění byly spíše lokálního charakteru. I přes velmi příznivé vláhové poměry během května a začátku června, které byly po zbytek vegetace doprovázeny četnými bouřkami s intenzivními dešti, nedošlo k významnému rozvoji klasových chorob. Jednou z hlavních příčin byl zřejmě nástup periody velmi vysokých teplot ve druhé polovině června, které další infekci výrazně utlumily.
Výskyt škůdců byl rovněž poměrně nízký a na některých lokalitách dokonce nebylo nutné provádět insekticidní ošetření.
Obecně pak byly porosty v závěru vegetace výrazně ovlivněny četnými bouřkami a s tím souvisejícími abiotickými poškozeními a komplikacemi při sklizni.
Podrobné výsledky zkoušek užitné hodnoty odrůd jsou dostupné na internetovém portálu eagri.cz.
Další články v kategorii Choroby
RSS
RSS