Významné listové choroby pšenice

30. 04. 2019 Mgr. Alena Hanzalová, Ph.D., Mgr. Jana Palicová, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně Choroby Zobrazeno 8042x

Každoročně se na pšenici setkáváme s řadou chorob houbového původu. Nadcházející jarní období určí jejich šíření po celou vegetační dobu, a také škody, které později způsobí na výnosu. Mezi nevýznamnější patří listové skvrnitosti, rzi, padlí travní.

Mycosphaerella graminicola - braničnatka pšeničná

V poslední době je nejvýznamnějším původcem listových skvrnitostí na pšenici braničnatka pšeničná. V období s déle trvajícími srážkami a nižšími průměrnými teplotami může způsobit ztráty výnosu až 60 %. Choroba způsobená touto houbou je příčinou předčasného stárnutí listových tkání. Na listech se vytvářejí oválné a později hnědnoucí skvrny, které se vyvíjejí do nepravidelných lézí. Na nich se tvoří tmavě hnědé pyknidy, z nichž se uvolňují pyknospory. Ty se na kratší vzdálenosti šíří rozstřikováním dešťovými kapkami. Přítomnost pyknid je nejsnazším znakem při identifikaci choroby. Zdrojem primární infekce jsou posklizňové zbytky, na nichž na podzim dozrávají pseudothecia. Z nich se uvolňují askospory, které se přenášejí na pšenici. Na podzim se choroba vyskytuje zejména na velmi časně setých porostech pšenice.

Hospodářsky významnější je však její výskyt v jarním období, kdy se tvoří na listech pyknidy s konidiemi. Infekce probíhá na listech, na nichž se udržuje vlhkost nejméně 20 hodin.

Fungicidní ochrana se provádí podle signalizace od BBCH 37 do BBCH 51 jako součást ochrany proti komplexu chorob. Dlouhá inkubační doba (15–21 dnů) však vyžaduje správné načasování fungicidního zásahu.

V ochraně proti ní se rovněž využívá šlechtění na odrůdovou odolnost. Většina u nás pěstovaných odrůd je vůči braničnatce pšeničné středně rezistentní/středně náchylná. Vysoká variabilita patogena šlechtění na rezistenci komplikuje.

Obr. 1: Symptomy braničnatky pšeničné (Mycosphaerella graminicola) na listu pšenice

Phaeosphaeria nodorum - braničnatka plevová

Zastoupení braničnatky plevové v posledních letech na celkovém napadení obilnin listovými skvrnitostmi klesá. Největší rozšíření této houby bylo u nás zaznamenáno v osmdesátých letech, a to zejména ve vyšších polohách s vyšší průměrnou vlhkostí vzduchu. Pro výskyt choroby je příznivé chladné jaro a vlhké teplé období v době tvorby zrna. Houba může napadat všechny zelené části rostliny, charakteristické je napadení plev. Na jaře se na listech vyskytují nepravidelné světle hnědé skvrny zpravidla s chlorotickým okrajem, skvrny nekrotizují a splývají. Na starších listech jsou skvrny větší a mohou se na nich objevit světle hnědé pyknidy. Pro infekci je nutné nejméně 20 hodin trvající ovlhčení listů, optimální teplota je 18–22 °C. Patogen je přenosný i osivem, ale hlavním zdrojem infekce jsou posklizňové zbytky.

Jako ochranné opatření proti přenosu osivem se doporučuje setí certifikovaného mořeného osiva.

Fungicidní ošetření se provádí podle signalizace zpravidla od fáze BBCH 37 do fáze BBCH 61.

Existují rozdíly v odrůdové odolnosti, bylo popsáno několik genů odolnosti.

Pyrenophora tritici-repentis - helmintosporiová skvrnitost (PTR, DTR)

PTR je jedním ze tří nejvýznamnějších původců listových skvrnitostí na pšenici u nás. Její celosvětové rozšíření na obilninách je přičítáno nedostatkům v dodržování agrotechnických opatření, jako je např. zaorávání posklizňových zbytků, střídání plodin, ale také zavádění bezorebných technologií. Této chorobě je věnována velká pozornost především v USA a Kanadě, kde je již řadu let vážným problémem. V Evropě roste význam P. tritici-repentis (PTR) teprve v posledních dvaceti letech.

Původce této choroby je u nás poměrně hojným patogenem pšenice na celém území. K šíření choroby přispívá i široký hostitelský okruh patogena, napadá kromě obilnin i řadu planých druhů trav. Na listech tvoří nekrózy a chlorózy způsobené hostitelsky specifickými toxiny, které patogen produkuje.

Symptomy na listech pšenice způsobené P. tritici-repentis jsou v polních podmínkách na první pohled podobné těm, které vyvolávají houby Mycosphaerella graminicola a Phaeosphaeria nodorum. Hlavním odlišovacím znakem je, že P. tritici-repentis na rozdíl od braničnatek netvoří pyknidy na nekrotické části listu. Na odolných nebo částečně odolných odrůdách pšenice tvoří PTR podstatně menší léze; chlorózy a nekrózy mohou chybět. Časné symptomy se projevují jako malé světlé skvrny s chlorotickým lemováním s tmavou skvrnou uprostřed, později přecházejí do světle hnědých oválných lézí tmavými okraji a s tmavou skvrnou uprostřed. Chladné období patogen přežívá jako klidové (dormantní) mycelium na posklizňových zbytcích, tam mycelium vytváří pseudothecia, která produkují askospory. Choroba může napadat i klas a způsobit změnu barvy plev a zrna. Symptomy na plevách jsou nezřetelné, ale mohou způsobit hnědnutí plev. Choroba se vyvíjí ve velkém rozmezí teplot a podporují ji dlouhá období (18 hodin nebo více) rosy nebo deště.

Fungicidní ochrana se provádí od BBCH 29. Proti pozdnímu napadení jsou účinné zákroky od BBCH 51 do BBCH 61. Přenos osivem se omezí užíváním certifikovaného mořeného osiva. Kromě chemické ochrany se využívá i odrůdové odolnosti.

Šlechtění na odolnost komplikuje existence ras patogena. V polních podmínkách jsou odolnější vůči PTR pozdnější odrůdy ozimé pšenice než ranější odrůdy.

Obr. 2: Symptomy PTR (Pyrenophora tritici-repentis) na listu pšenice

Ochrana proti listovým skvrnitostem pšenice

Identifikace jednotlivých původců listových skvrnitostí je v polních podmínkách obtížná, proto se často popisují a hodnotí jako jeden komplex (tab. 1).

Ochrana zahrnuje zapravení posklizňových zbytků, širší osevní postupy, volbu odolnějších odrůd a fungicidní postřik aplikovaný v době sloupkování až metání. Pravděpodobnost škodlivého výskytu zvyšuje déletrvající období dešťů koncem sloupkování. Ošetřují se porosty mající v kritickém období skvrny na horních třech listech.

Využívá se celá řada účinných látek ze skupiny triazolů a carboxamidů. Strobiluriny, které byly dlouho základem ochrany proti listovým skvrnitostem, ztrácejí svoji účinnost.

Šlechtění na rezistenci vůči hnědým listovým skvrnitostem je zvláště obtížné vzhledem k polygennímu genetickému založení rezistence a potřebě získat kombinovanou odolnost k hlavním původcům, kteří mají rozdílnou strategii

Tab. 1: Hodnocení odolnosti odrůd jarní pšenice vůči houbovým chorobám (ÚKZÚZ, 2018)

Blumeria graminis - padlí travní

Symptomy padlí travního (Blumeria graminis) se nacházejí na listech, stéblech a klasech, nejčastěji však jsou napadeny listy. Největší škody padlí působí při časném výskytu na praporcovém listu a na klasu. Takové napadení způsobuje snížení hmotnosti zrn, případně i počet produktivních odnoží. V polních porostech můžeme nalézt bílé kupky, shluky mycelia, na kterém se tvoří konidiofory, z nich pak vyrůstají krátká vlákna uvolňující soudečkovité konidie, pomocí nichž se padlí travní šíří. V pozdních fázích vegetace kupky ztmavnou a na zasychajících listech je možno nalézt černé plodnice (kleistothecia) se sporami. Padlí přezimuje především jako mycelium na výdrolu a ozimech. Kleistothecia vytvářená během pozdního léta jsou odolná vůči nízkým teplotám a vyschnutí. Za vlhkého počasí se z nich uvolňují askospory, které mohou vyvolat podzimní infekce. V jarním období dochází ke klíčení konidií. Optimální podmínky pro klíčení je 15 °C při relativní vzdušné vlhkosti nad 95 %, jsou však schopny klíčit ve velmi širokém rozpětí teplot od 5 do 30 °C. Vodní kapky na rostlině nebo déle trvající deště inhibují klíčení, spory se zároveň splavují z povrchu lisů. Vysoké dávky dusíkatého hnojení a vyšší hustota porostu podporují rozvoj choroby.

Na ochranu proti padlí se fungicidy aplikují podle signalizace, obvykle od BBCH 37. Pozdější ošetření jsou zaměřena na celý komplex chorob. Kromě chemické ochrany hraje významnou roli odrůdová odolnost.

Ve šlechtění na odolnost byly především v západní Evropě využity geny Pm2 a Pm6 a rovněž gen Pm4b. Vyskytují se i v některých u nás registrovaných odrůdách, ale jsou účinné jen vůči části populace padlí travního. Specifická odolnost řízená geny s velkým účinkem je závislá na rasách patogena.

Obr. 3: Padlí travní na listu pšenice

Rzi na pšenici

Rzi na obilninách se projevují jako drobné oranžové, rezavé nebo tmavě hnědé kupky, které jsou tvořeny ložisky letních výtrusů (urediospor). V porostech se vyskytují nejčastěji až po ukončení sloupkování (konec května, první polovina června). Nejzávažnější je napadení praporcového listu, v případě rzi travní napadení stébla. Koncem vegetace se na stárnoucích listech tvoří zimní výtrusy (teliospory) přizpůsobené k přezimování rzí. Napadení rzemi způsobuje výnosové ztráty, zrno je drobné, svrasklé, klesá hmotnost tisíce semen a zhoršuje se i jeho kvalita. Zároveň se snižuje i počet obilek v klasu, zpožďuje se následné klíčení napadených obilek a klesá také počet vzešlých rostlin z napadených semen. U silně napadených odrůd dochází i ke zkracování kořenů.

K faktorům, které ovlivňují silné nebo epidemické výskyty, patří kromě geneticky podmíněné rezistence nebo náchylnosti rostlin také stav živin v rostlině (při vyšších dávkách dusíkatých hnojiv jsou náchylnější), hustota porostu, podíl náchylných odrůd v určitém areálu a doba počátečního napadení ve vztahu k vývoji rostliny a průběhu počasí (teplota, vzdušná vlhkost, srážky, převládající větry). K šíření rzí přispívá vzdušné proudění, ale i lidská činnost, pomocí které mohou být přenášeny i urediospory rzi. Populace rzí má zpravidla globální charakter, který souvisí s reprodukcí a přenosem urediospor rzi na velké vzdálenosti.

Pěstitelsky nejvýhodnější je využití odrůd s rezistencí vůči jednotlivým rzím v případě lokálního výskytu v konkrétní oblasti nebo odrůd s kombinovanou rezistencí vůči všem na pšenici se vyskytujícím rzím.

Napadení rzemi je možné chemicky kontrolovat, efektivita chemického zásahu se odvíjí od včasnosti zásahu. Na jaře je třeba porosty sledovat a při výskytu prvních příznaků (kupek na listu) zasáhnout chemicky. Při vyšším infekčním tlaku a pěstování náchylných odrůd je účinný pouze opakovaný postřik, četnost postřiků se pak odvíjí od délky doby jejich účinnosti.

Rzivosti na listech působí tři původci: Rez plevová (Puccinia striiformis), rez pšeničná (Puccinia triticina) a rez travní (Puccinia graminis).

Rez plevová

Silné výskyty rzi plevové u nás i v Evropě v posledních letech (epidemie 2013–2016) souvisí s rozšířením nových ras, které se vyznačují vyšší agresivitou a rovněž i jinými teplotními nároky pro svůj rozvoj a šíření. Nové rasy jsou adaptovány k vyšším teplotám, mohou tak sporulovat po delší období během jarních infekcí než rasy dříve rozšířené v evropské populaci rzi plevové.

Obr. 4: Rez plevová - pustule s urediosporami na listu pšenice

Rez pšeničná

Rez pšeničná patří mezi každoročně rozšířené patogeny. Ztráty působí především v suchých horkých létech, zejména v teplejších částech republiky. Její ekonomický význam se v posledních letech zvyšuje, dochází i k ztrátě odolnosti některých dříve odolných odrůd. Velmi rychle se šíří v porostu, při silném napadení může dojít ke snížení výnosu o 50 % i více v závislosti na náchylnosti odrůdy. Ve vegetační sezoně 2017/18 byly výskyty rzi pšeničné zejména na Moravě velmi silné, to souvisí se změnami v populaci patogena a zároveň i vhodnými klimatickými podmínkami.

Účinná ochrana je postavena především na kontinuálním šlechtění odolných odrůd, zde je například hojně využíván dosud u nás částečně účinný gen Lr37 získaný z mnohoštětu (Aegilops ventricosa), který má účinnost v dospělosti a je zároveň ve vazbě genem Sr38 (pro rez travní) a Yr17 (pro rez plevovou).

Chemická ochrana je vhodná tehdy, pokud se těsně před metáním kupky rzí vyskytují na 5–15 % odnoží nebo se koncem metání rez vyskytuje na 10–20 % odnoží. Běžně se používají fungicidy se širším spektrem účinnosti. Rez bývá na fungicidní ošetření citlivější než např. padlí travní nebo braničnatky.

Rez travní

U rzi travní je zvlášť významné napadení stébel, které vede k přerušení transportu vody a živin, rez napadá kromě stébla a listu i klas. Koncem vegetace se tvoří zimní výtrusy (teliospory) přizpůsobené k přezimování rzí. V porostech se objevuje během jarního období později, neboť má vyšší nároky na teplotu. V současné době se v České republice objevuje pouze lokálně, i když její potenciální škodlivost, tedy výnosové ztráty při silných výskytech, je vyšší než u rzi plevové a rzi pšeničné. V Německu a v Dánsku byla zaznamenána v roce 2013 nová rasa rzi travní pod názvem Digalu, ta překonává řadu genů rezistence včetně genu Sr38, který nese většina u nás registrovaných odrůd. Zda dojde k většímu rozšíření rasy Digalu u nás je otázkou součinnosti řady faktorů, ať už jsou to faktory klimatické nebo například pěstování náchylných odrůd. Významnou roli při šíření také hraje schopnost patogena přezimovat v našich podmínkách ve formě mycelia. Zatím u nás přezimování nebylo prokázáno, ale s proměnami klimatu se tento stav může změnit. Pokud taková situace nastane, bude rez travní u nás i v celé Evropě závažným problémem.

Obr. 5: Rez travní na listu pšenice

Závěr

Napadení listovými chorobami pšenice je podmíněno příznivými podmínkami počasí pro rozvoj jednotlivých chorob. Nejúčinnější ochranou je vhodný výběr odrůd s rezistencí vůči chorobám, které jsou závažné v místě pěstování vybraných odrůd. Celková úroveň rezistence u nás registrovaných odrůd je vysoká, řada z nich nese kombinovanou rezistenci vůči všem závažným listovým chorobám pšenice.

Tento příspěvek byl zpracován za podpory projektu MZE ČR RO0419.