Chemap Agro s.r.o.

Zdravotní stav jetele lučního v ČR s přihlédnutím ke krčkovým a kořenovým hnilobám a jejich původcům, houbám rodu Fusarium

06. 08. 2020 Ing. Miroslava Strejčková a kol. Choroby Zobrazeno 463x

Jetel luční je pro dobytek chutná, dobře stravitelná pícnina s vysokým obsahem dusíkatých látek a vodorozpustných cukrů. Jeho předností je pomalé stárnutí hmoty, nižší lignifikace. Je výbornou předplodinou a dobrým přerušovačem úzkých osevních sledů, které je možné v posledních desetiletích na polích vidět.

Proseeds

Hlubokým a mohutným kořenovým systémem zlepšuje fyzikální, biologické a agrochemické vlastnosti půdy. Tyto hluboké kořeny jsou schopny vytahovat živiny z hlubších vrstev půdy (fosfor, hořčík, vápník), zároveň však mohou odčerpávat nitráty splavené do hlubších vrstev půdy. Dalším bonusem je jeho schopnost fixace vzdušného dusíku pomocí hlízkových bakterií. Ty vážou ročně kolem 130 kg/ha dusíku. K následné plodině je potom možné snížit dávky hnojení. Po zaorání kořenové soustavy a posklizňových zbytků jetele dostaneme do půdy cca 6 t/ha organické hmoty, což je více než polovina oproti obilninám (2,6 t/ha).

Původ jetele lučního

Planou formu jetele lučního vidíme dodnes na loukách a pastvinách. V Evropě se první zušlechtěné formy jetele pěstují již v 17. století. V našich zemích lze jetel luční na polích spatřit v druhé polovině 18. století, kdy se vlivem šlechtění zvedají výnosové faktory a následně stoupají stavy dobytka a jeho užitkovost. Během 18. století se stává součástí osevních postupů. Na přelomu 18. a 19. století ovšem jeho pěstování zaznamenává všeobecný úpadek. Důvodem jsou choroby a škůdci, jež decimují porosty. Mezi dvěma světovými válkami je pěstování jetele lučního na vzestupu, šlechtění je na vysoké úrovni a osivo se stává dobrým vývozním artiklem. Po 2. světové válce se pokračuje ve šlechtění, cílem je krmivářská soběstačnost. Po roce 1990 a výrazném poklesu stavu dobytka nastává úpadek v jeho pěstování. Zákaz zkrmování masokostní moučky vede dle literatury ke zvýšenému zájmu o pěstování jetele. Od té doby se s menšími výkyvy situace zlepšuje.

Pěstování jetele lučního

Ve srovnání s vojtěškou je jetel luční náročnější na vláhu. To ho předurčuje pro pěstování ve vyšších polohách, tedy v bramborářské a horské výrobní oblasti. Snáší i těžší, vlhčí půdy, s nižším pH. Vzhledem k velikosti osiva je nutné kvalitní urovnání pozemku před setím. Výsevek kolísá mezi 12 a 20 kg/ha podle toho, zda vyséváme jetel do krycí plodiny nebo jako monokulturu. Vliv má i účel pěstování (píce či osivo). V současné době se upouští od setí jetele do obilnin, intenzivní agrotechnika (herbicidy, vyšší dávky hnojení, odnožovací schopnost moderních odrůd obilnin) podsevům jetele nesvědčí. Uplatní se ovšem podsev jetele do krycích plodin na píci. Užitkovost se počítá na jeden, maximálně dva roky. Je také možné založit porost jetele lučního s trsnatými travami, zde plánujeme užitkovost na dva až tři roky.

Dříve se hodně mluvilo o jetelové únavě půdy, kterou mají na svědomí produkty látkové výměny kořenů. V současné době, vzhledem k malému zastoupení jetele v osevních postupech, tento stav prakticky nehrozí.

Hlavním opylovatelem jetele je čmelák, včela medonosná a částečně i včela samotářka. Velkou výhodou pro pěstitele osiva je možnost pořízení čmeláčích hnízd, popřípadě domluva s chovatelem včel na přivezení včelstva k porostu, a tím zvýšení četnosti opylujících jedinců.

Plevele

Nemalým úskalím při pěstování jetele jsou plevele. Jejich negativní význam se projeví zejména při setí bez krycí plodiny, v počátečních fázích růstu. Dále při nedostatečně zapojeném porostu. Tento problém může nastat také při vyzimování jetelů.

Mezi obtížné plevele patří silenky, knotovky, kokotice a jeden z nejhorších, šťovík. S tímto plevelem se v jetelovinách obtížně bojuje.

Škůdci

Ohledně škůdců mají největší význam mšice (kyjatka hrachová), listopasi a v semenářských porostech nosatčíci. Zejména v roce 2019 pěstitele tento škůdce pořádně potrápil. Protože napadení nosatčíkem kolísá v závislosti na ročníku, je vhodné řídit se prognózou a signalizací a následně na počátku butonizace ošetřovat. Další variantou, zejména pro ekologické zemědělce, je ponechat pás z 1. seče do květu, umožnit nosatčíkům naklást vajíčka a porost následně zkrmit nebo zmulčovat.

Nejhorším živočišným škůdcem v roce 2019 byl bezesporu hraboš polní. Ochrana proti němu byla diskutována ze všech stran a dalece přesahuje obsah tohoto článku. Tento škůdce ovšem potrápil i pěstitele dalších plodin, zejména obilnin, takže jsou všichni zemědělci na jedné lodi, jen míra škod se liší podle území.

Choroby jetele lučního

Porosty jetelů mohou potrápit i různé choroby.

Virózy jetele patří mezi choroby, se kterými se nedá bojovat pomocí chemie. Přenášet se mohou napadeným osivem nebo pomocí vektorů (mšice). Nejrozšířenějším virem na jeteli je virus žluté mozaiky fazolu (BYMV), dále potom virus vrcholové nekrózy hrachu (PTNV), virus žilkové mozaiky jetele lučního (RCVMC) a virus mozaiky vojtěšky (AMV). Všechny virózy způsobují retardaci růstu, příznaky v podobě pruhovitosti, mozaiky, skvrnitosti, kroucení listů, zvýšený úhyn rostlin, u semenářských porostů se tvoří méně hlávek. Jedinou ochranou je zde použití uznaného osiva, popř. ochrana proti výše zmíněným přenašečům.

Poměrně hojně je jetel napadán houbovými chorobami. V počátečních fázích růstu je ohrožen padáním klíčních rostlin. Způsobují ho houby rodu FusariumPythium. K rozvoji choroby přispívá zamokřený pozemek a nevyrovnaná výživa. Může dojít k výrazné redukci vzcházejícího porostu.

Spála jetele (Aureobasidium caulivorum, syn. Kabatiella caulivora) se projevuje na nadzemních částech rostliny. Protáhlé, rychle se zvětšující tmavé skvrny se světlejším středem jsou nejnápadnější na stoncích a řapících listů. Rostlina nad skvrnou vadne a usychá, často se v tomto místě zlomí. Přenos se děje opět osivem, za teplého a vlhkého počasí se choroba v porostu rychle šíří a nezřídka je nutné porost zaorat.

Listové skvrnitosti jetelů patří mezi hospodářsky významné choroby. Prakticky každoročně se vyskytuje obecná skvrnitost jetele (Pseudopeziza trifolii) s okrouhlými skvrnami s ozubeným okrajem na listových čepelích. Jarní černá skvrnitost jetele (Phoma pinodella) způsobuje na čepelích listů drobné, slévající se skvrny. Listy následně vadnou a opadávají. Rzivost jetele (Uromyces trifolii) je jednobytná rez (má jednoho hostitele). Typické kupky spor se objevují na nadzemních částech rostliny, pletiva později žloutnou a zasychají. Příznakem antraknózy jetele (Colletotrichum trifolii) jsou hnědé skvrny, rozložené podél žilnatiny. Všechny skvrnitosti mají společného jmenovatele, poškozené listy mají sníženou účinnost fotosyntézy, a tím vykazují různě velké ztráty na výnosech.

Padlí jetele (Erysiphe trofolii) bývá snad každoročním problémem. Bílý moučnatý povlak konidií na listech si nelze splést s jinou chorobou. Objevuje se později v létě a na podzim, ne nadarmo se o padlí říká, že je to choroba krásného slunečného počasí. Houba produkuje antinutriční látky (kyanogenní glykosidy), u zvířat vyvolává trávicí obtíže, zkrmování napadených rostlin je naprosto nevhodné. V rámci ochrany je vhodné důsledné odstranění posklizňových zbytků, u semenných porostů připadá v úvahu fungicidní ochrana.

Symptomy bílé hniloby jetele (Sclerotinia trifolii) lze pozorovat na jaře, po rozpuštění sněhové pokrývky. Ztrouchnivělý kořenový krček, odumírající rostlina, bílé vatovité mycelium na všech částech rostlin. Tak lze charakterizovat napadení tímto patogenem. Na jaře se na ztrouchnivělých pletivech vytvářejí také černá sklerocia houby o průměru 1–1,5 mm.

Krčkové a kořenové hniloby jetele

Krčkové a kořenové hniloby jetele jsou hlavním limitujícím faktorem při pěstování jetele lučního. Původcem choroby jsou různé druhy hub rodu Fusarium. Choroba se může manifestovat decimováním porostu už v roce zásevu, v dalším roce bývají příznaky ještě markantnější. Porost špatně přezimuje, na jaře hůře obrůstá. Volná místa rychle zaplňuje plevel. Na napadených rostlinách je patrné poškození pletiv kořenového krčku a kořenů.

Fungicidní ochrana je zatím problematická, v úvahu připadá správná volba pozemku, vhodná agrotechnika. To znamená nevláčet pozemek (krček jetele je velmi citlivý, poškození je vstupní brána infekce), přiválení na jaře je žádoucí, přitlačíme tím k zemi krčky jetele povytažené mrazem. Jistou nadějí by mohlo být šlechtění, ovšem pokud pěstitel hledá v katalogu odrůd, nalézá odrůdy mírně až středně odolné proti této chorobě. A to máme registrováno již 50 odrůd.

Pracovníci mykologické laboratoře Zemědělského výzkumu Troubsko prováděli v roce 2019 screening stavu porostů jetele lučního v České republice. Zajímalo je především napadení krčkovou a kořenovou hnilobou. Byly odebírány vzorky rostlin z monokultur v 1. užitkovém roce, a také jedinci z luk a pastvin. Prakticky na všech pozemcích byly nalezeny rostliny s viditelným napadením. Na všech odebraných rostlinách se následně mykologickou analýzou potvrdila přítomnost hub rodu Fusarium (F. oxysporumF. solani). Možná tento fakt mnohé nepřekvapí, ovšem je nutné si uvědomit, co tím pěstitel ztrácí. Je zřejmé, že výnos píce, či semene z takto napadeného porostu je daleko nižší, než ten potenciálně dosažitelný.

Dále je nutné vzít v úvahu fakt, že tento porost, který zdánlivě nevypadá špatně, obsahuje nebezpečné mykotoxiny, které jsou produkovány výše zmíněnými houbami. Mykotoxikologické analýzy v předchozích letech opakovaně prokázaly přítomnost deoxynivalenolu a zearalenonu v poměrně vysokých dávkách. Některé hodnoty byly dokonce nadlimitní. O negativních účincích těchto toxinů na zdraví zvířat a lidí byly popsány stohy papírů. Deoxynivalenol způsobuje u skotu nechutenství, zvracení, nižší konverzi živin, krvácení do trávicího traktu. Škodlivé účinky zearalenonu se projevují spíše u prasat. Ačkoli skot je schopen degradovat tento toxin v bachoru na různé deriváty, vylučované následně trusem a močí, přesto se setkáváme v chovech se sníženou plodností, sníženou imunitou, a to se všemi důsledky, které tyto problémy provázejí. Dost na to, abychom se zamysleli nad touto problematikou.

Obrůstání po seči, vlevo ponechaný kvetoucí pás pro vykladení nosatčíků
Obrůstání po seči, vlevo ponechaný kvetoucí pás pro vykladení nosatčíků

Vlevo kořeny napadené houbou rodu Fusarium, vpravo zdravé kořeny
Vlevo kořeny napadené houbou rodu Fusarium, vpravo zdravé kořeny

Mykologická analýza
Mykologická analýza

Makrokonidie Fusarium spp.
Makrokonidie Fusarium spp.

Závěr

Jetel luční je spolu s vojtěškou a dalšími pícninami relativně levnou variantou kvalitního krmení pro hospodářská zvířata. Má oproti vojtěšce jiné nároky na půdu a vláhu, je tedy dobrou alternativou na půdách pro vojtěšku nevhodných.

Nedopusťme tedy, aby se choroby staly důvodem pro omezené pěstování této, pro kvalitu půdy tak prospěšné, rostliny.

Ing. Miroslava Strejčková, RNDr. Jan Nedělník, Ph.D.; Zemědělský výzkum, spol. s r.o., Troubsko
all foto©M. Strejčková

Související články

Virové choroby řepky, jejich výskyt, přenos, přirozené rezervoáry a ochrana

30. 09. 2020 Ing. Lucie Slavíková a kol. Choroby Zobrazeno 21x

Choroby řebříčku

11. 09. 2020 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 336x

Nové postupy ochrany proti Plasmodiophora brassicae - poloprovozní testy

06. 09. 2020 Ing. Jonáš Hnátek a kol. Choroby Zobrazeno 404x

Choroby bramboru (2): Bakteriální choroby bramboru (I.)

04. 09. 2020 Ing. Jana Víchová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Choroby Zobrazeno 437x

Ochrana kmínu proti houbovým chorobám

02. 09. 2020 Mgr. Eliška Ondráčková; Agritec Plant Research s.r.o., Šumperk Choroby Zobrazeno 416x

Další články v kategorii Choroby

detail