Změny spektra houbových patogenů u pšenice

21. 05. 2026 Ing. Jana Chrpová, CSc. a kol. Choroby Zobrazeno 524x

Spektrum houbových patogenů pšenice se postupně mění v důsledku kombinace klimatické změny, intenzifikace zemědělské výroby, úprav osevních postupů a šlechtění nových odrůd. Rostoucí průměrné teploty a častější výskyt extrémních povětrnostních jevů, jako jsou dlouhotrvající sucha nebo naopak vlhké periody, vytvářejí podmínky příznivé pro některé patogeny, zatímco jiné ustupují. V rámci Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i. (CARC) je dlouhodobě prováděn monitoring významných původců chorob obilnin, především pšenice. Získané poznatky jsou využívány pro další výzkum a současně předávány šlechtitelům a zemědělcům k praktickému využití.

Rzi

Rzi na pšenici představují typický příklad dynamického vztahu mezi hostitelem a patogenem, který je založen na dlouhodobé koevoluci pšenice a rzí rodu Puccinia. Tento vztah se neustále vyvíjí v reakci na změny genetické výbavy pěstovaných odrůd, klimatických podmínek i pěstitelských systémů a změnách v populacích patogenů. Výsledkem je proměnlivá rovnováha, v níž se střídají období účinné odolnosti hostitele s fázemi zvýšené agresivity patogenu.

Základním rysem tohoto vztahu je tzv. gen-gen interakce, kdy specifické geny rezistence pšenice (např. Lr, Yr a Sr geny) odpovídají konkrétním genům virulence u patogenů. Pokud pšenice nese gen rezistence, který patogen nedokáže překonat, infekce je potlačena. Jakmile se však v populaci rzi objeví nová rasa s odpovídající virulencí, dochází k prolomení odolnosti a choroba se může rychle šířit. Tento proces je zvláště výrazný u rzi pšeničné a plevové, kde se nové rasy objevují poměrně často.

Rez plevová (Puccinia striiformis f. sp. tritici) byla tradičně považována za chorobu chladnějších a vlhčích oblastí, s optimem vývoje při nižších teplotách na jaře. V posledních dvou desetiletích se však objevily nové agresivní rasy, které jsou lépe adaptované na vyšší teploty. Díky tomu se rez plevová začala šířit i do teplejších oblastí a často se objevuje již velmi brzy na jaře, někdy dokonce na podzim. To vede k delšímu období infekčního tlaku a k vyšším ztrátám na výnosu, zejména u náchylných odrůd.

V roce 2025 byly v populaci rzi plevové zjištěny izoláty s virulencí odpovídající evropsky nejrozšířenějším rasám, tj. rasy Benchmark a Amboise. Rasa Amboise ve vzorcích převažovala (80 %). V populaci se nadále vyskytují i patotypy Warrior a Warrior (-). V roce 2025 byla nově zjištěna virulence na široce využívaném genu Yr15, který poskytuje odrůdám širokospektrální rezistenci na lokalitách po celé Evropě. Důsledky objevení se této nové virulence závisí na nesčetných dalších genech rezistence různého účinku, kterými se liší odrůda od odrůdy. Lze předpokládat, že to bude mít v příští sezoně dopad na výběr odrůd a management chorob v celé Evropě.

Rez pšeničná (Puccinia triticina) má obecně širší ekologickou amplitudu a dlouhodobě patří k nejrozšířenějším rzím u pšenice. Změny spektra se zde projevují především rychlým vznikem nových ras, které překonávají specifické geny odolnosti šlechtěných odrůd. V praxi to znamená, že odrůdy dříve považované za odolné, mohou během několika let ztratit svou rezistenci. Mírné zimy navíc zvyšují pravděpodobnost přezimování patogenu v porostech, což podporuje časnější nástup choroby. V roce 2025 v populaci rzi pšeničné došlo ke skokovému překonání rezistence genu Lr24. V populaci rzi pšeničné se v letošním roce ojediněle objevila virulence ke genu Lr9. Nárůst virulence v populaci se projevuje ztrátou rezistence odrůd, jejichž odolnost je těmito geny způsobena. Tyto geny s velkým účinkem (major geny) poskytují vysoký stupeň ochrany, ale jsou často rasově specifické a takto založená odolnost je náchylná k překonání, naopak geny s malým účinkem přispívají k trvalejší, i když ne absolutní ochraně.

Rez travní (Puccinia graminis) se v našich podmínkách vyskytuje zatím spíše sporadicky, oteplování klimatu však může vytvářet příznivější podmínky pro její rozšíření. Výskyt rzi travní byl ve vegetační sezoně 2025 ojedinělý, byla zjištěna virulence na genu Sr38, který nese 70 % u nás registrovaných odrůd. Oproti předchozím sezonám byla zjištěna virulence na genu Sr24, který se vyskytuje v našich registrovaných odrůdách (Asory, Athlon, Campesino, Elixer, Futurum, Gordian, Hyfi, Sheriff, aj.).

Současný trend směřuje ke kombinované rezistenci vůči všem třem rzím a kombinaci genů různého typu, která snižuje riziko náhlého selhání odolnosti při změnách ve virulenci patogenů. Kombinovanou rezistenci v roce 2025 vykazovaly ozimé odrůdy Steffi, Skif, Ambientus, Ampleur, Elliska, Keanu, LG Absalon, LG Abrazo, LG Dita a Hobby.

Původci listových skvrnitostí

Listové skvrnitosti patří mezi nejběžnější houbové choroby pšenice a dalších obilnin. Jsou charakterizovány vznikem drobných až větších skvrn na listech. Tyto choroby oslabují fotosyntetickou plochu listů, zpomalují růst rostlin a mohou vést ke snížení výnosu i kvality zrna. Výskyt a intenzita listových skvrnitostí jsou silně ovlivněny počasím, zejména teplotou, vlhkostí a délkou období listové vlhkosti. Dlouhotrvající mlhy, deště a rosa podporují infekci a šíření patogenů. Dále na rozvoj chorob působí agrotechnické faktory, jako je hustota porostu, osevní postup, přítomnost posklizňových zbytků a dusíkaté hnojení, které zvyšuje náchylnost rostlin.

Inokulum patogenů se vytváří na pozemku již od podzimních měsíců, ale stěžejní je pro napadení porostů průběh jarního počasí. Jaro 2025 bylo z pohledu spadlých srážek označeno jako 6. nejsušší od roku 1961, což se odrazilo ve slabším výskytu listových skvrnitostí, které se držely spíše v nižších listových patrech. Celkový počet vzorků listových skvrnitostí pšenice, zaslaných k rozboru do CARC Ruzyně (69), byl téměř o polovinu nižší než v předchozím roce. V roce 2025 převažovala, obdobně jako v posledních letech, braničnatka pšeničná (Zymoseptoria tritici), která byla zjištěna v 32 % vzorků. Braničnatka plevová (Parastagonospora nodorum) byla izolována ze 12 % vzorků a DTR (Pyrenophora tritici-repentis) z 9 % vzorků listů.

Obr. 2: Listové skvrnitosti na pšenici ozimé - braničnatka pšeničná a DTR

Původci chorob pat stébel

Choroby pat stébel patří mezi významné houbové choroby obilnin, zejména pšenice a ječmene, a mají přímý dopad na zdravotní stav porostu, stabilitu stébel i konečný výnos. Dochází k napadení spodní části rostlin, především báze stébla a kořenového krčku. V důsledku toho dochází ke zhoršenému příjmu vody a živin, předčasnému dozrávání a zvýšenému riziku poléhání porostu. Na výskyt a intenzitu rozvoje chorob pat stébel má zásadní vliv počasí. Mírné zimy bez výraznějších mrazů zvyšují přežívání patogenů v půdě i v napadených rostlinách, což vede k silnějšímu jarnímu tlaku choroby. Rozvoj chorob pat stébel je úzce spjat s agrotechnikou. Rizikovými faktory jsou úzké osevní postupy, vysoký podíl obilnin, omezené zpracování půdy, nevhodné hospodaření s posklizňovými zbytky a nadměrné hnojení dusíkem. Účinná ochrana proto spočívá především v preventivních opatřeních, jako je vhodný osevní postup, kvalitní zpracování půdy a vyvážená výživa, doplněná v rizikových situacích cílenou fungicidní ochranou. Je třeba zmínit také volbu odrůdy.

Významnou roli v odolnosti pšenice proti pravému stéblolamu, který je způsoben houbami Oculimacula yallundae a Oculimacula acuformis, hraje gen Pch1. Tento gen patří mezi nejúčinnější a nejstabilnější zdroje rezistence proti této chorobě a má dlouhodobý význam ve šlechtění pšenice, zejména v oblastech s vysokým infekčním tlakem.

Na napadených bázích stébel pšenice se vyskytovaly v roce 2025 tři původci chorob pat stébel ve velmi vyrovnaném poměru: Microdochium spp. (plíseň sněžná) ve 27 % analyzovaných vzorků a Oculimacula spp. (stéblolam) ve 24 %, stejně jako zástupci rodu Fusarium (24 %). Bylo hodnoceno celkem 49 vzorků chorob pat stébel pšenice, a to v rámci preventivní i cílené diagnostiky v různých oblastech ČR. Nižší intenzita výskytu těchto chorob byla pravděpodobně ovlivněna suchým průběhem jara.

Obr. 1: Stéblolam na pšenici ozimé

Fuzariózy klasu

Ve střední Evropě, včetně ČR, se na obilninách nejčastěji vyskytuje několik druhů rodu Fusarium, které se liší jak svou agresivitou vůči rostlinám, tak schopností produkovat mykotoxiny. Fusarium graminearum je dominantní původce klasových fuzarióz pšenice, ječmene a kukuřice, přičemž produkuje zejména deoxynivalenol (DON) a zearalenon (ZEA), méně často také nivalenol (NIV). Tento druh se uplatňuje především v teplých a vlhkých vegetačních obdobích a je významný z hlediska kontaminace zrna. Fusarium culmorum je tradičně rozšířený v chladnějších a vlhčích oblastech, infikuje pšenici, ječmen i žito a rovněž produkuje DON, ZEA a NIV. Bývá velmi agresivní.

Méně agresivní, ale nabývající na významu, je druh Fusarium poae, který se často vyskytuje v suchých a teplejších letech. Produkuje nivalenol a trichotheceny typu T-2 a HT-2, které jsou pro člověka a zvířata toxičtější než DON. Fusarium avenaceum se běžně vyskytuje na pšenici, ječmeni i ovsu a produkuje moniliformin a enniatiny (A, A1, B, B1), případně další sekundární metabolity. Tento druh je méně agresivní, jeho přítomnost často nezpůsobuje výrazné symptomy, ale toxiny mohou mít kumulativní účinky, zejména v krmivech.

Mezi méně časté druhy patří například Fusarium sporotrichioides, který produkuje T-2 a HT-2 toxiny, a Fusarium langsethiae, který se v posledních letech stále častěji objevuje zejména v ovsu a ječmeni, a rovněž produkuje toxiny T-2 a HT-2.

Rezistence pšenice vůči klasovým fuzariózám je složitě založená. Na rozdíl od rzí, kde existují specifické geny rezistence, u fuzarióz klasu je rezistence převážně kvantitativní, tedy řízena více geny s menším účinkem. To znamená, že QTL nebo geny poskytující rezistenci působí proti většině významných druhů Fusarium, a proti různým rasám (izolátům) patogena.

Závěr

Nejdynamičtější změny ve spektru houbových patogenů pšenice se projevují v populacích rzí, kde dochází ke vzniku nových, teplotně adaptovaných ras. Klimatická změna má ale vliv i na další patogeny, kde lze pozorovat posun v zastoupení jednotlivých druhů. Monitorování patogenů a jejich změn umožňuje včasnou identifikaci rizik, cílenou ochranu porostů, predikci mykotoxinové kontaminace, podporu šlechtění odolných odrůd a ochranu zdraví spotřebitelů.

Příspěvek byl zpracován za podpory institucionálního příspěvku MZE RO0425.