Změny ve spektru houbových patogenů u pšenice

29. 05. 2025 Ing. Jana Chrpová, CSc. a kol. Choroby Zobrazeno 295x

Opakovaně se věnujeme změnám ve spektru houbových patogenů napadajících pšenici. Změny ve výskytu houbových patogenů se mohou týkat rodového i druhového zastoupení. Sledují se i změny patotypů (rasového spektra). Změny jsou ovlivněny řadou faktorů. Významnou roli hraje klimatická změna, především zvýšení teplot, a projevuje se i vliv agrotechnických opatření (osevní postupy, zpracování půdy, intenzita vstupů). Téma je důležité proto, že znalosti problematiky umožňují zvolit vhodná ochranná opatření.

Rasové spektrum rzí a jeho změny

Změny v rasovém spektru rzí jsou velmi dynamické. Díky klimatické změně se mění areál jejich výskytu a rozšiřují se patotypy, které jsou na nové podmínky lépe adaptovány.

Rez plevová

Největšími změnami prochází populace rzi plevové (Puccinia striiformis). Ke změnám v jejích populacích začalo docházet ve světě již od roku 2000 a v Evropě od roku 2011. V tomto období vznikly a rozšířily se patotypy, které byly schopné infikovat rostlinu i při vyšších teplotách, než tomu bylo v předchozích obdobích, to mělo za následek územní rozšíření rzi plevové v oblastech, kde dosud její výskyt nebyl významný. K silnému infekčnímu tlaku patogenu přispěl i opakující se velmi mírný průběh zim u nás.

Rozsáhlou epidemii v Evropě způsobilo rozšíření ras Warrior, Warrior(-) a rasy Kranich. Epidemické výskyty trvaly 3 vegetační období v letech od roku 2013. Situace se opakovala již v roce 2023, kdy došlo k další změně v populaci patogenu, za vzniku nových ras s názvy Benchmark a Amboise. V roce 2024 epidemie pokračovala za poměrně vysokých výnosových ztrát.

Již od roku 2013 se v populaci rzi plevové začala objevovat rasa/patotyp, která napadá tritikale (rasa Triticale), s výskytem v oblastech, kde má tritikale větší osevní plochy. V letech 2023 a 2024 došlo ke ztrátě odolnosti vůči rzi plevové u řady dosud odolných odrůd pšenice. V současné době jsou odolné vůči rzi plevové tyto odrůdy pšenice ozimé: Steffi, LG Absalon, Fakir, Crossway, Skif, Callistus, RGT Davirio, Pirueta, Vagabund, Maxus, WPB Newton, Fabian, Xenie a Pontiform.

Rez travní

V letech 2016 a 2017 došlo v Evropě i ke změnám v populaci rzi travní (Puccinia graminis f.sp. tritici) na pšenici, a to jak v její virulenci, tak i v územním rozšíření rzi. Patogen se začal objevovat v evropských zemích včetně České republiky, kde dlouhodobě nebyl zaznamenán. Tento trend pokračoval i v následujících vegetačních sezonách. Výskyty byly způsobeny změnami v počasí, především mírnými zimami, které mohly umožnit přezimování patogenu. V tomto období se vyskytla a rozšířila rasa Digalu a její varianty.

V současné době se rez travní šíří v jižní Evropě, kde překonává dříve vysoce účinnou rezistenci genu Sr31, tzv. žitnou rezistenci, kterou nesou i některé z našich registrovaných odrůd. V posledních letech nedošlo k rozsáhlým epidemiím rzi travní ve střední Evropě, ale vzhledem k tomu, že rez má vyšší nároky na teplotu, lze při oteplování během vegetace a při mírném průběhu zim předpokládat, že k jejímu masivnímu rozšíření dojde.

Rez pšeničná

Vyšší teploty jsou příznivé i pro šíření rzi pšeničné (Puccinia triticina). Přestože je její populace stabilní a k rozšíření nových patotypů v posledních letech nedošlo, rez se v současnosti vyskytuje i v oblastech, kde byla dříve zaznamenávána jen výjimečně. Infekční tlak rzi pšeničné díky pro ni příznivým teplotám roste a s infekčním tlakem rostou i výnosové ztráty u odrůd, jejichž odolnost je založena na genech s malým účinkem, tedy na polní rezistenci. V současné době můžeme za odrůdy s vyšším stupněm odolnosti považovat RGT Sacramento, Illusion, Absolut, LG Mondial, LG Lunaris, Skif, Callistus, LG Dita, Wiwa, Pontiform a LG Atelier.

Listové skvrnitosti

Listové skvrnitosti na pšenici mohou způsobit významné ztráty na výnosech (i více než 30 %). V porostech se vyskytují každoročně s různou intenzitou v závislosti na vývoji počasí v daném ročníku. Nejvýznamnějšími původci u nás i v jiných evropských státech jsou již dlouhodobě braničnatka pšeničná (Zymoseptoria tritici), braničnatka plevová (Parastagonospora nodorum, syn. Phaeosphaeria nodorum) a DTR (Pyrenophora tritici-repentis). Všechny tyto patogeny lze považovat za kosmopolitní, vyskytují se napříč kontinenty v oblastech pěstování pšenice. Zastoupení těchto třech původců na pozemku je ovlivněno nejen klimatickými podmínkami, ale také způsobem hospodaření, osevními sledy, volbou odrůd a přípravků ochrany rostlin apod.

V posledních 5 letech bylo ve VÚRV (nově CARC) ročně analyzováno cca 100 vzorků listových skvrnitostí pšenice z různých oblastí ČR. Převažovala braničnatka pšeničná, která se vyskytovala v průměru za toto období v 69 % hodnocených vzorků, zatímco DTR a braničnatka plevová byly v menšině (graf 1). Braničnatka pšeničná byla v ČR hojně zastoupena již od počátku 21. století a podobně je tomu i v ostatních evropských státech. V průběhu 70.–80. let 20. století dominovala braničnatka plevová, ovšem postupně začala převládat braničnatka pšeničná díky své schopnosti adaptace a vysoké míře variability i reprodukční schopnosti. DTR byla v ČR zjištěna ve větší míře až v druhé polovině 90. let.

Šíření braničnatek z listu na list je podmíněno kapkami vody, díky kterým jsou konidie, uvolňující se z kulovitých útvarů ve svrchních vrstvách pletiv listu (pyknid), rozstřikovány na krátké vzdálenosti. Naopak konidie DTR vznikají na dlouhých vláknech (konidioforech) na listech pšenice a k jejich šíření stačí vítr. Proto v sušších ročnících obvykle dominuje DTR.

Graf 1: Výskyt původců listových skvrnitostí pšenice ve vzorcích z ČR (2020–24)

Obr. 1: Listové skvrnitosti na pšenici

Choroby pat stébel

Mezi choroby pat stébel pšenice řadíme stéblolam (Oculimacula spp.), plíseň sněžnou (Microdochium spp.) a kořenomorku (Rhizoctonia spp.), ale skvrny na bázích stébel pšenice způsobují také zástupci rodu Fusarium. Ztráty na výnosech mohou u chorob pat stébel dosahovat více než 30 %. Stéblolam patří mezi nejvýznamnější z těchto chorob v našich podmínkách a na pozemku může přežívat i déle než 3 roky. Je proto hrozbou především pro oblasti intenzivního pěstování obilnin, protože je schopný napadat nejen pšenici, ale také ječmen, žito, oves a tritikale.

V posledních 5 letech se ve vzorcích chorob pat stébel hodnocených ve VÚRV vyskytovaly v průměru s frekvencí 46 %. V některých ročnících se vyskytovali ve vyšší míře také zástupci rodů Fusarium a Microdochium (graf 2). Napadení stéblolamem je možné eliminovat pěstováním odolných odrůd a včasným jarním monitoringem patogenů v porostech obilnin. Odrůdy ozimé pšenice, nesoucí gen odolnosti ke stéblolamu Pch1, vykazují nižší napadení i v podmínkách silného infekčního tlaku. Skvrny na bázích jsou menší, stéblo zůstává pevné a neláme se. Mezi odrůdy pšenice s genem Pch1 patří např. Annie, Bonanza, Campesino, Illusion, KWS Donovan, LG Absalon, LG Atelier, Pallas, SU Tarroca a další.

Graf 2: Výskyt původců chorob pat stébel pšenice ve vzorcích z ČR (2020–24)

Obr. 2: Stéblolam na pšenici

Fuzariózy klasu

Fuzariózy klasu patří k nejzávažnějším onemocněním pšenice. Kromě výnosových ztrát představuje ohrožení i tvorba mykotoxinů v zrnu. Nejvíce sledovaným mykotoxinem je deoxynivalenol (DON). Druhy Fusarium graminearum, F. culmorum, F. poae a F. avenaceum jsou v Evropě nejčastějšími původci klasových fuzarióz. Patogeny z rodu Fusarium se často vyskytují jako komplex, ve kterém podle průběhu počasí i dalších faktorů převládnou některé druhy. F. culmorum vyžaduje chladnější a vlhčí podmínky, F. graminearum vyšší teploty i vlhkost, zatímco F. poae je teplo a suchomilný druh. K většímu rozšíření F. poae u pšenice dochází především v ročnících, které nejsou příznivé pro výskyt F. graminearum (tedy v relativně sušších ročnících). Podle našich poznatků se nyní druh F. poae na našem území vyskytuje stále s velkou četností. Nejvýznamnějším důsledkem změn v druhovém složení původců fuzarióz klasu je produkce rozdílných mykotoxinů, jejichž škodlivost nebo vzájemné interakce s „tradičními“ mykotoxiny - deoxynivalenolem (DON) a nivalenolem (NIV), nejsou dosud dostatečně prostudovány.

Sněti mazlavé

Na pšenici se u nás vyskytují tři druhy snětí rodu Tilletia. T. caries (syn. T. tritici) - mazlavá sněť pšeničná, T. laevis (syn. T. foetida) - mazlavá sněť hladká a T. controversa - sněť zakrslá.

Mazlavá sněť hladká a mazlavá sněť pšeničná

Spory T. caries mají na povrchu síťování s mělkými dvůrky, T. laevis má hladké spory. Obě houby jsou původci téže choroby, mazlavé snětivosti pšenice. Základem ochrany je používání certifikovaného mořeného osiva neobsahujícího spory sněti.

Sněť zakrslá

Původcem zakrslé snětivosti pšenice je T. controversa. Spory mají výraznější síťování na povrchu spor s hlubšími dvůrky, a navíc jsou chráněny průsvitným hyalinním obalem. Spory vydrží dlouho klíčivé v půdě, až 10 let. Jejich klíčení trvá déle (3–6 týdnů), vyžaduje nižší teploty (optimum 3–8 °C) a je stimulováno světlem, které podporuje klíčení spor v blízkosti povrchu půdy. Základem ochrany je rovněž používání certifikovaného mořeného osiva bez spor. Infekce ale přichází z půdy a v delším časovém intervalu od setí pšenice, proto je nutný dlouhodobý systemický účinek mořidel. Ten mají jen speciální přípravky s registrovaným účinkem proti sněti zakrslé, obsahující difenokonazol nebo mefentriflukonazol.

Výskyt snětí mazlavých

Výskyt snětí mazlavých zásadním způsobem ovlivňuje fungicidní ochrana. Omezení používání mořidel znamená šíření snětí, zejména v podmínkách snížených vstupů a v ekologickém zemědělství. Dalším faktorem je přítomnost inokula. Podmínky prostředí ovlivňují rychlost rozkladu zásob spor v půdě působením půdních mikroorganismů. Na úroveň infekce má vliv také rychlost vývoje rostlin, především v raných růstových fázích. U sněti zakrslé klíčení spor a infekci podporuje dlouhodobá sněhová pokrývka, její výskyt v jednotlivých letech proto výrazněji kolísá.

Dostupných publikovaných údajů o výskytech jednotlivých druhů snětí rodu Tilletia je málo. V minulosti se výskyty snětí rodu Tilletia v ČR zabýval podrobněji Zemědělský výzkumný ústav/Agrotest fyto s.r.o. v Kroměříži. Mikroskopicky byly hodnoceny vzorky zrna získané přímo od kombajnové sklizně z různých krajů ČR. Z údajů vyplývá, že s určitými výkyvy dochází k výskytům snětí mazlavých každoročně. Výskyt sněti zakrslé byl zaznamenáván ve větší míře v podhorských oblastech.

S rozdíly v úrovni napadení pšenice různými druhy snětí mazlavých se setkáváme i v našich odrůdových infekčních pokusech s umělou infekcí v Praze-Ruzyni. Jako náchylná kontrola je zde používána odrůda Heines VII. Zatímco její napadení mazlavou snětí pšeničnou v posledních 6 letech vždy dosahovalo přibližně 50 % klasů, u sněti zakrslé to bylo jen 0,6 % (2019), 1,4 % (2020), 3,6 % (2021), 14,9 % (2022), 5,8 % (2023) a 1,1 % (2024). Pokusy se snětí zakrslou probíhají v Ruzyni v nadmořské výšce 330 m. n. m., sněhová pokrývka zde bývá nedostatečná a podmínky pro rozvoj infekce tak nejsou optimální.

Obr. 3: Mazlavá sněť pšeničná

Závěry

Ochrana proti houbovým chorobám zahrnuje agrotechnická opatření, aplikaci fungicidní ochrany i volbu odolných odrůd. Nové poznatky týkající se změn ve spektru houbových patogenů u pšenice mohou pomoci při volbě ochranných opatření. Např. u rzi plevové při výskytu nových ras dochází k dřívějšímu nástupu napadení, zvláště po teplé zimě. Porosty je tedy třeba monitorovat a při objevení symptomů včas zasáhnout fungicidním ošetřením. Zabrání se tak větším výnosovým ztrátám i šíření spor na další porosty pšenice. Pozornost je třeba věnovat ztrátě odrůdové rezistence při nástupu nových ras. Objektivní a nezávislé informace o odrůdách, jejich vlastnostech a vhodnosti pro pěstební podmínky ČR jsou k dispozici v Seznamu doporučených odrůd. Publikace je vydávána každoročně a je dostupná v tištěné podobě i na webových stránkách ÚKZÚZ. Informace o chorobách pšenice lze získat i na stránkách Národního centra zemědělského a potravinářského výzkumu (CARC, dříve VÚRV).

Příspěvek vznikl za finanční podpory projektu MZe RO0423.

Ing. Jana Chrpová, CSc., Mgr. Alena Hanzalová, Ph.D., Mgr. Jana Palicová, Ph.D., RNDr. Veronika Dumalasová, Ph.D., Mgr. Taťána Militká, Ph.D.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně
foto: 1,2 - J. Palicová, 3 - V. Dumalasová