Zvýšená pozornost v ochraně proti virovým chorobám se vyplatí

17. 12. 2025 Ing.Marie Váňová, CSc.; Agrotest Fyto s.r.o., Kroměříž Choroby Zobrazeno 605x

Obilniny, především ozimá pšenice a ozimý ječmen, jsou ohroženy výskytem virových chorob každoročně, i když míra škodlivosti se různí. V roce 2024 byl více postižen ozimý ječmen, ale virové choroby se podílely i na nižším výnose ozimé pšenice. Z minulých let máme poznatky, že ani jarní ječmen není před virovými chorobami v bezpečí. Jak uchránit tyto obilniny před škodlivým výskytem virových chorob, a jak přispívá změna klimatu i nově navrhované postupy v rostlinné výrobě a legislativě k jejich výskytu a škodlivosti? To jsou otázky, na které musíme hledat odpovědi a snažit se je uplatnit v praxi.

Nejznámějšími původci virových zakrslostí na obilninách v ČR jsou virus zakrslosti pšenice (WDV, obr. 1) a virus žluté zakrslosti ječmene (BYDV-PAV). Ostatní identifikované viry jsou spíše ojedinělé.

Původcem virové zakrslosti obilnin jsou četné viry, především BYDV (virus žluté zakrslosti ječmene, Barley yellow dwarf virus), kde hlavními přenašeči jsou mšice (je známo až 20 druhů mšic), a WDV (virová zakrslost pšenice, Wheat dwarf virus), kde virus je přenosný nymfami a imagy kříska polního (obr. 2). Pro něj jsou příznivé teplé sluneční dny, kdy je možné ho pozorovat v porostech obilnin, jak létá a skáče.

Obr. 1: Virová zakrslost ječmene

Obr. 2: Křísek polní

Virus se nepřenáší ani osivem, ani pylem, ani mechanicky (kontaktem, stroji), ani půdou. Infekce viry působící zakrslost obilnin je uskutečňována výhradně hmyzími vektory. Infikovaný hmyz si schopnost přenosu uchovává několik týdnů od nabývacího sání z infikovaných rostlin.

V minulosti byly virové zakrslosti rozšířeny převážně v teplejších a sušších oblastech středních, severních a východních Čech, jižní Moravy a na Hané. V současné době byly zaznamenány výskyty i v nadmořské výšce nad 450 m nad m.

WDV a BYDV-PAV jsou silně patogenní, při silné infekci může dojít až k odumírání rostlin, (v letech silného výskytu i k zaorávkám porostů). Příkladem může být ozimý ječmen, který byl v roce 2023/24 virózami napaden velmi často a byl i jednou z příčin nízkých výnosů (tab. 1). Následně pro sklizeň v roce 2025 poklesla plocha osevu o 10,1 % (ČSÚ, 2025). Vyjádřeno v hodnotách, dosáhla plocha sklizně ozimého ječmene v roce 2024 189 994 ha a následná osetá plocha pro rok 2025 byla 113 310 ha, což je pokles o 13 814 ha.

Obavy ze škodlivého výskytu virových chorob u ozimých obilnin jsou umocněny mnoha příčinami, které se zdají být obtížně ovlivnitelné v rámci technologie pěstování. Následně se pokusím na některé z důležitých okolností upozornit včetně historie výzkumu a sledování virových chorob na území ČR.

Tab. 1: Výnos zrna vybraných obilnin v roce 2024 dle krajů (odhad sklizně k 30. 9. 2025, SZIF)

Historie identifikace virových chorob

První popsaný výskyt virové zakrslosti pšenice (WDV) přinesl v roce 1961 v Československu Ing. Josef Vacke, CSc., z VÚRV v Praze (Vacke, 1961). Konstatoval, že je způsobena geminivirem, který je přenosný nymfami a imagy kříska polního (Psammotettix alienus Dahlbom, 1851). Uváděl, že virová zakrslost pšenice byla donedávna rozšířená pouze v níže položených, relativně teplejších a sušších oblastech středních, severních a východních Čech, jižní Moravy a na Hané. Od roku 1960 bylo v těchto oblastech zaznamenáno několik 2–5letých period s lokálně silným, a v mnoha případech i kalamitním výskytem choroby. V 90. letech 20. století byly zjištěny její významné výskyty rovněž ve středně položených oblastech západních a severních Čech. Ve většině výše zmíněných period byly virózou silně postiženy především porosty ozimé pšenice, avšak vzrostl počet intenzivně napadených porostů ozimého ječmene. Případy silnější infekce ozimého žita a jarní pšenice byly pozorovány zřídka, jarního ječmene a ovsa výjimečně.

První identifikace onemocnění působené BYDV bylo v roce 1951 v USA (Oswald et Houston, 1953). Až do izolace viru žluté virové zakrslosti ječmene se předpokládalo, že charakteristické symptomy působí mokré a chladné půdy. V průběhu dalších let byla tato choroba zjištěna prakticky ve většině zemí světa a od začátku šedesátých let je známa i u nás. Na území ČR byl dlouho považován za převládající kmen BYDV-PAV, který se vyznačuje silnou patogenitou a efektivitou přenosu mšicí střemchovou (Rhopalosiphum padi), kyjatkou osenní (Sitobion avenue) a kyjatkou travní (Metopolophium dirhodum). Nově pomocí analýz na úrovni nukleových kyselin bylo zjištěno poměrně vysoké zastoupení kmene PAS (Kumar, 2008, Chrpová J., Šíp V., 2013).

Příznaky napadení

a) omezení celkového růstu jako důsledek snížené funkčnosti svazků cévních, celková zakrslost,

b) menší kořenový systém s následným nedostatkem vláhy a výživy,

c) kratší listy s nedostatkem chlorofylu, zežloutnutí a jiné zabarvení,

d) zhoršené přezimování,

e) výnosové ztráty a poškození kvalitativních ukazatelů,

f) větší náchylnost k houbovým chorobám, ale i k suchu a jiným abiotickým faktorům.

Faktory ovlivňující výskyt virových chorob

Vliv odrůdové skladby

V našem sortimentu sice nejsou zcela odolné odrůdy, ale svůj úkol splňují i odrůdy méně náchylné, u kterých jsou při sekundárních infekcích mnohem nižší výnosové ztráty než u odrůd náchylných a silně náchylných.

Hodnocení se provádí na maloparcelkových pokusech s umělou infekcí (Chrpová a kol. 2016). Rostliny jsou infikovány ve stadiu 3 listů–počátku odnožování. V době kvetení je vyhodnocena symptomatická reakce podle desetistupňové škály. Po odkvětu se změří výška rostlin a po sklizni se stanoví redukce hmotnosti zrna na klas v porovnání s neinfikovanou kontrolou.

Počet registrovaných odrůd ozimého ječmene s genem Yd2, které vykazují vyšší stupeň odolnosti, se zvyšuje (Chrpová, 2024). Mezi odrůdami ozimé pšenice však nejsou žádné významné rozdíly v odolnosti proti virovým chorobám, ale cenné jsou i výsledky, které identifikují materiály vysoce náchylné.

Vliv klimatické změny

Biologii přenašečů viróz příznivě ovlivňuje teplý a dlouhý podzim, mírná zima a časné a teplé jaro, což je situace nejen několika posledních vegetačních sezon. Avšak celkové oteplování je jednou z hlavních příznivých okolností, kterých si musíme všímat při prevenci ochranných opatření, neboť se zvyšuje počet generací hmyzích vektorů.

Zvýšení teploty o 2 °C zvyšuje počet generací u mšic stejně tak, jako zvýšená koncentrace CO₂, zvýšené N hnojení, nebo delší období, kdy jsou zelená pole (Roosi at al., 2011). To zvyšuje možnost migrace hmyzu z dospělých rostlin (např. kukuřice) na mladé rostliny obilnin.

Souvislost mezi globálním oteplováním a virovými chorobami obilnin je velmi silná, ale není jediná. Vysoká škodlivost souvisí i s dalšími abiotickými stresy, kterými mohou být holomrazy, dočasné podmáčení porostů nebo následné sucho během jarní vegetace. Oslabené a infikované rostliny vykazují daleko vyšší stupeň poškození, který je obtížné následně v rámci technologie pěstování eliminovat.

Zajímavá byla situace na podzim roku 2024 a následný výskyt viróz v roce 2025 v moravské části ČR. Velmi silné srážky v 1. polovině září roku 2024 (222 mm) a následné pozdní setí se výrazně podílely na poklesu četnosti přenašečů viróz (mšic i křísů) a tak následný výskyt viróz na ozimé pšenici i ozimém ječmeni byl velmi nízký.

Vliv změny v technologii pěstování

Význam osevních sledů, úsporné technologie zpracování půdy i způsob hospodaření v dané oblasti spolu se změnami počasí úzce souvisí s výskytem virových chorob. Příznivé podmínky pro vznik silnějších infekcí vznikají i tam, kde je vhodný prostor pro silnější zdroj infekce. Tím může být blízkost kukuřice či honu se silným výdrolem obilnin, ale i řepky či jiných hostitelských plodin na zelených polích. Velmi důležitým aspektem je okruh hostitelských rostlin. Patří sem trávy (více než 100 druhů), včetně pýru, jílků a dalších druhů, kde může být virus přítomen i bez zjevných příznaků.“.

Specifická je situace související s omezenými způsoby zpracování půdy, úhorovým hospodářstvím, meziplodinami či změnami v celkovém systému hospodaření. Výdrol obilnin z předchozí sklizně je vážným nebezpečím především u půdoochranných technologií zpracování půdy, které důsledně nelikvidují výdrol. Ten je významným hostitelem přenašečů viróz stejně jako výdrol, který je v řepkách a je likvidován pozdě nebo vůbec ne.

Významným zdrojem infekce je kukuřice (obr. 3), která je hostitelem mšic. U kukuřice, o níž je známo, že je významným rezervoárem viru, dochází k červenání listů a zhoršené tvorbě palic. V době jejího dozrávání převažují na rostlinách vironosné mšice (mšice střemchová) a za vegetace se na kukuřici vyskytují kyjatky (kyjatka osenní a kyjatka travní) (Kohler, 2006). Výskyty viróz v ozimé pšenici nebo v ozimém ječmeni sousedícími s kukuřičnými poli bývají velmi časté a silné. Navíc kukuřice sklízená na zrno je z tohoto hlediska vážnou hrozbou i pro pšenice seté v agrotechnickém termínu nebo i později. Plochy kukuřice v posledních letech významně vzrostly.

Dalším významným faktorem ovlivňujícím výskyt viróz může být termín setí. V minulosti, kdy byly praktikovány jiné způsoby hospodaření, nebyly ani rané výsevy virovými chorobami ohroženy více než výsevy v agrotechnických či pozdějších termínech setí. Časné setí v době vyšší letové aktivity přenašečů viróz může zvýšit výskyt virových chorob, především v letech s teplým a dlouhým podzimem, ale hlavně tam, kde je dostatek zdrojů infekce a kde jsou i její přenašeči. Z hlediska tvorby výnosu je ale pozdní setí především u pozdních odrůd problematické.

K primární infekci dochází časně na podzim a obě choroby se mohou vyskytovat společně. První příznaky se objevují po 2–4 týdnech po přenesení viru. Listy ozimého ječmene a ozimé pšenice začnou žloutnout většinou od listové špičky, nebo žloutnutí probíhá podél listové žilnatiny.

Typickými příznaky napadení jsou deprese růstu rostlin, proužkovitost listů, stimulace nebo redukované odnožování, redukce kořenového systému, poruchy metání a hluchost klasů. Redukci kořenového systému obilnin velmi významně prohlubuje negativní vliv klimatické změny, při nichž sucho a teplo nejen zvyšuje riziko výskytu viróz, ale současně i omezuje kapacitu kořenového systému. Kumulace těchto faktorů významně zvyšuje škodlivost virových chorob.

Obr. 3: Plošný výskyt viróz v ozimé pšenici v blízkosti kukuřice

Vliv znalostí o výskytu viróz dle monitoringu pro danou oblast

Důležitým ekonomickým aspektem je monitoring výskytu těchto chorob. Výsledky jsou velmi cenným upozorněním na oblasti, kdy je potřeba pravidelných opatření, především preventivního charakteru. Prvními pracovišti schopnými laboratorně testovat vzorky rostlin na přítomnost viróz byly Výzkumný ústav rostlinné výroby v Praze-Ruzyni (dnes CARC) a Výzkumný ústav obilnářský (dnes Zemědělský výzkumný ústav) v Kroměříži. Od roku 2000 testovala vzorky z celé ČR na přítomnost BYDV i Státní rostlinolékařská správa (SRS), od roku 2002 také na WDV (Červená G. a kol., 2005 a 2006). Od roku 2006 se sledováním výskytu viróz v rámci služby MSD (monitoring - signalizace - doporučení) zabývala i Zkušební stanice v Klukách u Písku, od roku 2010 spolu s firmou Agrotest fyto Kroměříž v rámci celé ČR.

Veřejně dostupné výsledky monitoringu SRS a výsledky šetření MSD z let 2005–12 byly zpracovány a publikovány v Obilnářských listech 2/2024 (Bílovský, Váňová), a pro dané období je následující vyhodnocení:

U obou chorob se na čelných místech objevovalo 5 krajů. U BYDV připadá na Zlínský 16,88 %, Jihomoravský 15,18 %, Olomoucký 12,43 %, Pardubický 10,21 % a Středočeský 11,4 %. Z okresů jednoznačně dominuje Vsetín, 33 z 59 obcí.

Podobná situace, byť v jiném pořadí byla u výskytů WDV, Středočeský 20,84 %, Zlínský 14,29 %, Olomoucký 12,61 %, Jihomoravský 12,18 % a Pardubický 8,99 %. Bezesporu pozoruhodný byl výskyt WDV v okrese Kladno, kde byla choroba nalezena na 63 ze 100 katastrů a počet nalezených pozitivních vzorků je téměř roven počtu vzorků v celém Pardubickém kraji.

Bereme-li v potaz výskyty obou sledovaných chorob, takřka polovina zjištěných přítomností chorob připadla na Středočeský 335 (17,14 %), Zlínský 299 (15,30 %) a Jihomoravský 261 (13,36 %) kraj. Spolu s krajem Olomouckým 245 (12,54 %) a Pardubickým 185 (9,47 %) jim přináleží 2/3 popsaných případů.

Relativně nejvyšší výskyt virových onemocnění byl ve sledovaném období u ozimé pšenice zjištěn v roce 2007, a u ozimého ječmene v roce 2008. Zastoupení těchto virových onemocnění však nebylo u obou plodin stejné. Zatímco u pšenice vysoce převažoval výskyt WDV nad BYDV, u ječmene byl v roce 2008 dominantní výskyt BYDV. Je to evidentně způsobeno zejména stavem porostů těchto plodin na podzim.

Ozimé ječmeny jsou sety dříve a vytvářejí zelenou hmotu v době nejvyšší migrace mšic (přenašečů BYDV) na podzim. Naopak obvyklý termín vzcházení pšenice spíše vyhovuje svou řídkostí a snadným ohřevem obnažené půdy přenašečům WDV - křísům. Časně seté ozimy jsou v případě přítomnosti přenašečů na podzim vždy ohroženy infekcí viróz (Chrpová et al., 2009).

Uvedené výsledky výzkumu z minulých let jsou velmi cenné, neboť kontinuita výskytu nás upozorňuje na možnost každoroční hrozby poklesu výnosu, pokud opomeneme věnovat virózám patřičnou pozornost.

Obr. 4: Plošný výskyt viróz v ozimém ječmeni (2023)

Obr. 5: Ohniskový výskyt viróz v ozimém ječmeni

Vliv změny legislativy

Z přímých metod bylo nejvíce využíváno:

• moření osiva insekticidními přípravky což v současné době není možné,
• aplikace insekticidů proti vektorům během podzimního a jarního období.

Insekticidní mořidla i samotné insekticidy mají přímou vysokou účinnost v polních pokusech na přenašeče viróz, ale jejich efekt na výskyt virových chorob není absolutní. Jak po ošetření porostu, tak po použití mořidel nelze vyloučit nález virózních rostlin, i když jejich procento výrazně poklesne a celkový infekční potenciál v porostu je menší.

Ochrana proti virovým chorobám musí být prováděna intergovaným použitím řady dílčích opatření. Jejich škodlivost (při nižším infekčním tlaku) je možné snížit výživou i aplikací růstových regulátorů nebo stimulátorů.

Zpracováním údajů o výskytech virových chorob chceme obrátit pozornost pěstitelů obilnin ve všech krajích a okresech ČR k nezbytnosti sledovat prognózy výskytu přenašečů viróz a k uplatňování jednotlivých dílčích opatření podle toho, jak velké nebezpečí je pro danou oblast signalizováno. Je otázkou, do jaké míry bude možné do budoucnosti využívat účinných insekticidních postřiků vzhledem k enviromentálním požadavkům.

Aplikace insekticidů, podpora růstu a stanovení prahu škodlivosti

Je nutné sledovat porosty již v období vzcházení, zda je prokazatelný výskyt přenašečů (4–6 mšic/rostlina) s plánem na ošetření v případě nutnosti už ve fázi 3. listu. Největší pozornost je třeba věnovat porostům v blízkosti plodin v nichž je výskyt mšic a křísů nejpravděpodobnější. U ohrožených porostů je vhodné zlepšit výživu i uplatnit růstové regulátory a neukvapovat se v rozhodnutí pro celkovou likvidaci porostu.

Závěr

Identifikace virových chorob u ozimých obilnin v ranných růstových fázích je téměř nemožná. Důležitější je prevence v mnoha bodech technologie pěstování, která snižuje intenzitu napadení i u velmi citlivého ozimého ječmene. Ozimý ječmen s časně setou ozimou pšenici je třeba každoročně označovat za potenciálně ohrožené a v souvislosti s okolními vlivnými hostiteli přenašečů správně vyhodnotit nutnost přímé ochrany ve správnou dobu. Pokusy (obr. 6), ale i zemědělská praxe, v minulých letech ukázaly, že zanedbání pravidelné ochrany ohrožených ploch znamená značnou výnosovou ztrátu, které nelze zabránit v pozdějším vegetačním období. Vše se musí alokovat do období intenzivní aktivity přenašečů tak, aby jejich četnost byla co nejmenší. Je ale otázkou, do jaké míry bude možné do budoucnosti využívat účinných insekticidních postřiků vzhledem k enviromentálním požadavkům domácí legislativy. Velkou nadějí by byly odolnější odrůdy, k čemuž mohou přispět nové genetické metody ve šlechtění.

Obr. 6: Symptomy viróz v polním pokusu

Příspěvek byl vypracován za podpory Ministerstva zemědělství, institucionální podpora MZE - RO1123
Použitá literatura je k nahlédnutí u autorky článku.
Foto: 1, 3–6 - M. Váňová, 2 - G. Červená