Aktuální přehled ochrany polních plodin - březen a duben 2021

15. 03. 2021 Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou Ochrana obecně Zobrazeno 1764x

Na některých lokalitách s déletrvající sněhovou pokrývkou může dojít i k vážnějšímu poškození porostů ozimých obilnin plísní sněžnou. Jedná se o chorobu, která ohrožuje porosty během zimy i v časném jaru a může podstatně přispět k jejich vyzimování.

Uváděné informace by měly posloužit jako vodítko ke sledování porostů a pro práci v terénu.

Ozimé obilniny

Plíseň sněžná

Na některých lokalitách s déletrvající sněhovou pokrývkou může dojít i k vážnějšímu poškození porostů ozimých obilnin plísní sněžnou. Jedná se o chorobu, která ohrožuje porosty během zimy i v časném jaru a může podstatně přispět k jejich vyzimování. Původcem této choroby je fytopatogenní houba Monographella nivalis (syn. Fusarium nivale, anam. Microdochium nivale), která napadá obilniny a trvalé travní porosty.

V předjaří se na listech napadených rostlin vytváří bílý až narůžovělý (lososový) povlak houby, způsobený tvořícími se shluky konidií. Napadené rostliny mají také slabší kořenový systém a postupně odumírají - jednotlivě, případně i celé skupiny. Důsledkem je mezerovitý a prořídlý porost. Napadení chorobou je silně podmíněno průběhem povětrnosti, zejména sněhovou pokrývkou a její výškou. Nebezpečné je pokud na porostech setrvává dlouhodobě vrstva mokrého sněhu nebo pokud sníh napadá na neumrzlou půdu. Poměrně rychle se může houba namnožit také na jaře, po sněhových přívalech a nástupu teplot +4 až +6 °C. Škodlivost záleží na délce trvání těchto podmínek. Více poškozeny bývají husté porosty a také porosty na utužených půdách. Jedná se o dispoziční onemocnění, to znamená, že ani v případě infikovaného osiva nemusí dojít k odumírání rostlin, pokud nenastanou podmínky příznivé pro rozvoj patogenu, tj. před zimou je porost dostatečně silný a v předjaří dlouho neleží sníh.

Houba je přenosná osivem, ale za dominantní je považován přenos půdou. V půdě houba saprofyticky přežívá na odumírajících rostlinných zbytcích. Plíseň sněžná může být zjištěna i v pozdních růstových fázích při vlhkém počasí příznivém pro chorobu a teplotách v rozmezí od 0,5 do 16 °C. Patogen se stává neaktivním, ale pouze na přechodné období, když porost usychá a teploty stoupají. Hlavním obdobím nástupu epidemie je však zima a počátek jara, především pod sněhovou pokrývkou a na nezmrzlé půdě. Mořením lze zabránit projevům choroby jen v omezeném měřítku, protože účinnost mořidla obvykle netrvá až do jara.

Předpokladem zdravého porostu je kvalitně namořené zdravé osivo, využití rezistence vhodně zvolenou (tolerantní až rezistentní) odrůdou v kombinaci s podzimním fungicidním ošetřením. Prevencí je podpora rychlé regenerace porostů na jaře dusíkatou výživou, použitím regulátorů růstu k podpoře odnožení, popřípadě vláčením silně napadených porostů.

Choroby pat stébel

Výskyty chorob pat stébel, zejména na ozimé pšenici a ozimém ječmeni, zjišťujeme na konci odnožování, kdy se na listových pochvách objevují nespecifické nahnědlé skvrny. V převážné míře se může jednat o poškození způsobené plísní sněžnou, houbami rodu Fusarium spp., Rhizoctonia sp., Cochliobolus sp. a místy i stéblolam pšenice (Oculimacula yallundae). V této fázi nelze přesně vizuálně rozlišit jednotlivé druhy. Pro přesné určení patogenů je nutno provést laboratorní rozbor. Výskyt podporují tyto dispoziční faktory: pěstování obilniny po obilnině, časný výsev, hustý porost, náchylné odrůdy, dlouhý vlhký podzim a zejména vlhké počasí v jarním období.

Pozorování porostu provádíme na konci odnožování ve fázi BBCH 29–30 na více místech a zkontrolujeme alespoň 20 rostlin. Patologicky závažnější jsou skvrny na druhé (vnitřní) listové pochvě na 2 až 3 nejsilnějších odnožích. Napadení vnější odumírající pochvy nebo slabých odnoží nemá pro vlastní škodlivost velký význam.

Aplikaci fungicidů je nutno provést v růstové fázi BBCH 30–32 (tj. počátek sloupkování až fáze 2. kolénka) při napadení 15–25 % hlavních odnoží nebo když více než 15 % rostlin vykazuje příznaky napadení pod první sloupnutou pochvou. Kritická mez u ječmene je až při napadení více než 40 % rostlin. U žita a tritikale bude rentabilní použití fungicidu spíše výjimečné. Fungicidní zásah proti kořenomorce (Rhizoctonia cerealis) a fuzariózám na patách stébel nebývá rentabilní. Slabě napadené porosty ošetřujte teprve až při zjištění prvních příznaků listových chorob (padlí, braničnatky).

Plevele

Porosty, kde přetrvává zaplevelení pcháčem rolním, šťovíkem kadeřavým, případně dalšími vytrvalými plevely bude vhodné ještě ošetřit některým herbicidem s účinnou látkou MCPA, 2,4-D, clopyralid, dicamba, tribenuron aj. Maximální herbicidní účinnosti se dosáhne při aplikaci na pcháč při výšce lodyhy 15–20 cm a při teplotách nad 12 °C. Toto ošetření lze spojit s případným ošetřením proti listovým a klasovým chorobám.

Plíseň sněžná obilnin

Choroby pat stébel na pšenici

Listová růžice pcháče v pšenici

Ozimý ječmen

Ve většině porostů se mohou v různé míře vyskytovat kupky padlí ječmene (Blumeria graminis f. sp. hordei,) případně příznaky superrezistence vůči této chorobě, hnědá skvrnitost ječmene (Pyrenophora teres) a také rynchosporiová skvrnitost (Rhynchosporium secalis).

Paluška

Paluška je další z chorob, které se mohou podílet na vyzimování porostů ozimých obilnin. Způsobuje ji houba Typhula incarnata. Napadá především porosty ozimého ječmene, napadena však může být i ozimá pšenice, případně ozimé žito a pícní trávy. Projevuje se na jaře po roztání sněhu. Napadené rostliny se vyskytují v řádcích nebo v hnízdech. Nejprve odumírají starší listy od špiček, přičemž mladší listy jsou úzké a tuhé, nápadně žlutě zabarvené. Při silném napadení může docházet i k odumírání celých rostlin, neboť je zničen kořenový systém. Typickým příznakem jsou v listových pochvách i na kořenech vznikající sklerocia. Sklerocia vznikají jednotlivě nebo ve shlucích, jsou hnědočerveně nebo hnědě zbarvená, 0,5 až 4 mm velká. Sklerocia přežívají na povrchu nebo v malé hloubce pod povrchem i několik let. Za vlhka a při teplotách 0–10 °C (září, říjen) vyrůstá ze sklerocií mycelium, které infikuje kořeny nebo nadzemní části vzcházejících rostlin. Infekci rostlin podporují teploty blízké nule, vysoká vlhkost a nedostatek světla (sněhová pokrývka na nezamrzlé půdě). Napadeny bývají především oslabené rostliny.

Napadení podporuje vysoká půdní vlhkost, teploty kolem 0 °C a časná a dlouhodobá sněhová pokrývka. Onemocnění se vyskytuje častěji na lehkých půdách s nízkou biologickou aktivitou. Náchylnější jsou oslabené rostliny (mráz, padlí, herbicid apod.).

Přímá ochrana zatím neexistuje, některá mořidla vykazují vedlejší účinky i proti této chorobě. Nepřímou ochranou je pozdější, hustší a mělčí výsev, nezařazovat ozimý ječmen po ozimém ječmeni, zvýšená péče o oslabené porosty (lehké převláčení, přihnojení N).

Paluška obilnin

Obilniny

Mšice a virové choroby

Teplé počasí v září a počátkem října loňského roku a plošné zamoření zdroji infekce virové zakrslosti pšenice a ječmene, i vyšší výskyty křísků a mšic dávalo předpoklad, že u časně setých porostů budou výskyty virových zakrslostí obilnin. Příznaky napadení viry se většinou projeví až na jaře.

V porostech obilnin mohou být na jaře také zjištěny výskyty mšic, které mohou dále druhotně šířit virus BYDV způsobující virovou chorobu žlutou zakrslost ječmene. Jeho šíření je připisováno obilním mšicím, především mšici střemchové, kyjatce osenní a kyjatce travní. Na jaře se virus může sekundárně silně šířit s přibývajícím výskytem mšic (podle ročníku) především koncem května a začátkem června. Proto jsou na jaře více poškozovány jen pozdější výsevy jarních obilnin.

Virus zakrslosti pšenice (virus WDV) je přenášen křískem polním. Na sekundární infekci se podílejí nymfy a dospělci kříska vylíhlí z přezimujících vajíček, kteří se nakazili na nemocných rostlinách. Jak uvádí odborné zdroje, mimo porosty ozimů tito vektoři (křísci) migrují na jaře jenom v malé míře a významnější napadení jarních porostů virem WDV nebylo pozorováno. Obilniny infikované na jaře mají podstatně nižší výnosové ztráty než obilniny nakažené již na podzim.

Oba viry se přenášejí perzistentním způsobem. U obou virů jsou hostitelské rostliny i příznaky velmi podobné a snadno zaměnitelné. Nejčastěji se projevují žloutnutím rostlin, u některých druhů až červenáním (pšenice, oves, kukuřice). V případě silnějšího napadení zpravidla rostliny také málo rostou a méně větví kořeny, špatně nebo vůbec nevymetají a kvítky jsou sterilní. Zvláště u silných časných podzimních infekcí dochází k výrazným zakrslostem až odumírání rostlin.

V oblastech s plošným výskytem virových zakrslostí obilnin sledujte (zejména při pozdním setí jařin) aktuální informace o situaci a prognóze vývoje letové aktivity mšic, které jsou uváděny v Aphid Bulletinu, jenž pravidelně vydává ÚKZÚZ, referát monitoringu letu mšic Opava.

Ani v obilninách není možné kurativní ošetření proti virózám a celá ochrana je tak soustředěna na preventivní agrotechnická opatření a v aktuálních případech postřikem proti vektorům povolenými insekticidy.

Příznaky virové zakrslosti na pšenici

Jarní ječmen

Choroby přenosné osivem

V porostech jarních ječmenů se lokálně ve větší míře také objevovaly rostliny napadené prašnou snětivostí ječmene, pruhovitostí ječmene i dalšími chorobami přenosnými osivem. Základem dobrého výnosu a mnohdy jedinou možností jak potlačit choroby přenosné osivem je kvalitně namořené osivo.

Prašná snětivost ječmene (Ustilago nuda) je choroba přenosná pouze osivem, přičemž napadení obilek není viditelné (determinace jen laboratorní metodou, mycelium houby prorůstá do vnitřku obilky). Nemocné rostliny zjistíme až v době květu (BBCH 61–69), kdy se místo obilek objevuje masa černých spor. Spory se později větrem uvolňují a infikují květy zdravých rostlin.

Pruhovitost ječmene (Pyrenophora graminea) je choroba téměř výhradně přenosná osivem. Na listech se od května do začátku července objevují mezi listovými nervy dlouhé světlé pruhy. Následně infikované pruhy hnědnou a listy se mohou v pruzích třepit a zasychat. Infikované rostliny bývají menší, jen částečně metají a klasy bývají hluché. Na napadených listech se tvoří spory, které jsou následně zanášeny větrem na zelené klasy zdravých rostlin. Spory po vyklíčení, však zůstávají až do výsevu zrna mezi pluchou a zrnem v klidovém stadiu. Na napadeném zrnu nedochází k žádným příznakům projevu napadení. Při klíčení obilky infikuje mycelium klíčící rostlinu a prorůstá celou rostlinou až do klasu.

Hnědá skvrnitost ječmene (Pyrenophora teres) je choroba přenosná osivem, ale také přežívá na posklizňových zbytcích. Primární infekce je tedy jak z osiva, tak i z půdy (BBCH 10–30). Při klíčení v infikované obilce mycelium prorůstá do klíčku a při zasažení jeho vrcholu napadený klíček odumře. V rostlinách, které pokračují v růstu, mycelium prorůstá do spodních listů a tvoří na jejich horní straně hnědé pásky (net typ) nebo vřetenovité skvrny (spot typ). Odtud se choroba šíří na horní listy (sekundární infekce) - BBCH 31–59. Při intenzivním projevu choroby dochází k usychání listů od špiček směrem k bázi. Během vegetace se šíří pomocí spor. Choroba se vyskytuje zejména v chladných a vlhkých ročnících.

Padlí ječmene

U citlivých odrůd jarního ječmene se zaměřte i na sledování a případné ošetření padlí ječmene (Blumeria graminis f. sp. hordei) povolenými fungicidy. Choroba může při časné infekci rostlin výrazně omezit i počet produktivních odnoží.

Plevele

Ošetření proti plevelům můžete provádět většinou již od začátku odnožování, kdy účinně zničíte vzcházející plevele i nižšími doporučenými dávkami herbicidů.

U ploch zaplevelených pcháčem rolním počkejte až na začátek prodlužování lodyhy. K ošetření použijte herbicidy s účinnými látkami 2,4-D, MCPA, tribenuron aj. spolu s fungicidním ošetřením.

Regenerace

U zažloutlých, „zamazaných“ porostů podpořte rozvoj kořenů přihnojením ledkem (nejlépe ledkem vápenatým) a aplikací „antistresorů“: Albit Max, Altron Silver New, Asahi SL, Atonik, Energen Aktivátor, Hergit, Lignohumát, Sunagreen, Vitacit aj. pro eliminaci stresu z nízkých nočních teplot.

Hnědá skvrnitost ječmene

Padlí ječmene

Ozimá řepka

Plevele

Pokud jste nestihli odplevelit řepku na podzim nebo i přes herbicidní ošetření řepka zarostla heřmánky, chrpou polní, svízelem, pcháčem aj., lze ji ještě ošetřit povolenými přípravky. Je však nutno počítat s tím, že odolnější plevele (svízel přítula, mák vlčí, penízek rolní, kakost maličký atd.) budou potlačeny jen částečně.

Na pýr, výdrol obilnin a další trávovité plevele (pokud jste to nestihli na podzim) můžete aplikovat povolené graminicidy. Vzhledem k tomu, že herbicidy, graminicidy, fungicidy a insekticidy jsou při doporučené aplikaci v jarním období k rostlinám řepky ozimé vysoce selektivní, tak se nepředpokládá v případě jejich kombinací vznik fytotoxických poškození porostu řepky ozimé.

Blýskáček řepkový

Blýskáček řepkový je nejrozšířenější škůdce ozimé řepky, který na jejich porostech může lokálně způsobovat i větší škody. Škodí především brouci a částečně i larvy. Brouci žírem ničí poupata. Larvy poškozují při silném výskytu poslední vrcholová květenství. Brouci způsobují největší škody za chladného počasí v období před květem, kdy plodina pomalu rozkvétá, ale také i při dlouhém postupném nakvétání řepky na větvích. Ohroženy jsou zejména slabé řídké porosty. Velké škody také mohou způsobit dospělci nově vylíhlé generace i na jarní řepce, hořčicích a dalších semenných brukvovitých plodinách.

Na řepce se objevuje a začíná škodit v období začátku tvorby květních poupat BBCH 50–53 (hlavní květenství již viditelné, těsně obklopené nejvyššími listy, výška rostlin je cca 20 cm) - v této fázi se uvádí orientační kritické číslo 100–300 brouků na 100 vrcholových květenství. Ošetřují se porosty kdykoliv před začátkem květu při dosažení kritických čísel v závislosti na dosažené růstové fázi a počtu jedinců na rostlinách.

Brouci přezimují v povrchové vrstvě půdy a ve vrstvách spadaného listí. Zimoviště opouští při teplotě vzduchu 9–10 °C a na jaře se živí pylem na květech mnoha bylin a dřevin. Hromadný přelet na řepku nastává při teplotách nad 13,5 °C. Brouci vyžírají otvory do poupat a živí se jejich pylem. Přitom mohou poškodit prašníky a blizny a mnohdy i malá poupata. K největším škodám dochází v letech, kdy teplota poklesne pod 9 °C a dojde ke zpomalení růstu řepky před květem.

U hybridních odrůd, které více větví, je potřeba kontrolovat napadení po celou dobu výskytu poupat v porostu na větvích a následně podle intenzity napadení ještě opakovaně ošetřit.

Orientační kritické číslo před začátkem květu a na začátku květu jsou v průměru 3 brouci na 1 rostlinu. Po rozvinutí květů škodlivost většinou ustává, otevřené květy brouci ani larvy blýskáčků již tolik nepoškozují. Populaci blýskáčka řepkového také redukuje intenzivní insekticidní ochrana proti šešulovým škůdcům ve fázi BBCH 65–70, tím se snižuje riziko škodlivého výskytu v příštím roce.

V letech s mírnou vlhkou zimou bývají blýskáčci během přezimování hubeni různými entomopatogenními houbami, a proto byly lokálně zjišťovány jen minimální výskyty blýskáčků. Snížily se i výskyty rezistentních populací.

V ČR byla prokázána u řady populací blýskáčka řepkového rezistence vůči pyretroidům, zejména vůči účinným látkám lambda-cyhalothrin, deltamethrin a cypermethrin. Existuje určité riziko výskytu rezistence také vůči neonikotinoidům. Proto je nutno věnovat ochraně, nejen proti blýskáčkům, náležitou pozornost a vyhodnocovat její účinnost ihned následující dny po aplikaci a používat antirezistentní strategie.

Antirezistentní strategie zahrnuje soubor opatření, které by měli přijmout všichni pěstitelé v oblasti, aby zabránili nebo oddálili vznik a vývoj rezistence vůči insekticidům. V případě blýskáčka řepkového je základem strategie střídání insekticidů s různým mechanizmem účinku cílené na všechny druhy škůdců řepky v jarní období, tj. období před květem až do ukončení květu. Výběr přípravků musí zohlednit výsledky monitoringu výskytu rezistentních populací blýskáčka řepkového v regionech a výsledky postregistračního sledování účinnosti přípravků prováděného ÚKZÚZ. Konkrétně to znamená nepoužívat v ochraně opakovaně za sebou insekticidy ze stejné skupiny účinných látek, ale střídat insekticidy s různými skupinami účinných látek s rozdílným způsobem účinku.

Doporučování jiných možností ochrany než insekticidy je pro omezenou účinnost zatím značně obtížné (např. agrotechnická opatření jen na některé vybrané druhy). Při hromadném přeletu se blýskáčci nejprve soustřeďují na okrajích porostů, proto u velkých honů mnohdy postačí jenom opakovaně ošetřit tyto napadené okraje.

Při nedodržení doporučení uvedených na etiketě přípravku mohou být při aplikaci insekticidů snadno ohroženi opylovači - včely, čmeláci i další necílové druhy! Pozor na včely - aplikace přípravku spolu s jiným přípravkem nebo látkou, aniž by tato společná aplikace byla doporučena v návodu na použití, je posuzována jako aplikace přípravku nebezpečného pro včely (nebo zvlášť nebezpečného pro včely).

Regulace růstu

Pro následné ošetření kvetoucího porostu proti chorobám i škůdcům (nehledě na další výhody) je vhodné zkrátit výšku rostlin řepky aplikací některým povoleným přípravkem.

Plevele v řepce na jaře lze odstranit

Fáze řepky na počátku tvorby květních poupat

Blýskáček řepkový poškozuje poupata

Cukrovka

Sledujte vývoj plevelů, účinnost aplikovaných herbicidů a nálet mšic a dalších škůdců do porostů. Porosty podle potřeby včas ošetřete.

Stresové faktory

Z abiotických stresových faktorů jsou pro vzcházející cukrovku největším nebezpečím přízemní mrazíky při poklesu teplot na povrchu půdy pod -3 °C. Kritická teplota je pro cukrovku v období vzcházení -6 až -7 °C. Mrazové poškození se projeví zešednutím, zhnědnutím a ztrátou turgoru. Pokud přijde mráz ve fázi děložních listů, pravděpodobně dojde i k úhynu rostlin. Pokud slabší mráz přežijí, je nutno oddálit herbicidní ochranu.

Z chemických abiotických stresových faktorů je cukrovka vystavena zejména toxickému působení chemických látek z reziduí v půdě a v aplikovaných herbicidech. Jak silné to působení bude, bude záležet na zařazení v osevním sledu a systému hubení plevelů v cukrovce.

Plevele

Herbicidy a jejich dávky, používané v jednotlivých termínech, jsou voleny v závislosti na plevelném spektru a růstové fázi plevelů i cukrovky. V případě, že je porost stresován nepříznivými povětrnostními vlivy, je vhodné použít nižší dávky herbicidů, než jsou pro danou růstovou fázi cukrovky doporučovány, zejména při T1 a T2 aplikaci, kdy je cukrovka k herbicidnímu ošetření nejcitlivější.

Spektrum účinných látek herbicidů registrovaných do cukrovky se po ukončení registrace některých účinných látek zúžilo. Po vypadnutí desmediphamu zůstanou jen dvousložkové herbicidy typu Betanal Tandem s menší účinností na některé plevele. Pro kombinace jsou pak podle potřeby doporučovány přípravky na bázi metamitronu. Přestože preemergentní ošetření nebylo pro suchá jara příliš využíváno, v určitých situacích, zejména za příznivých vláhových podmínek, bude možné tímto zásahem intenzitu vzcházení plevelů také podstatně snížit.

Na zaplevelené plochy mračňákem Theophrastovým je do cukrovky povolen Command 36 CS v dávkování: 0,05 l/ha - cukrovka BBCH 12–14 a mračňák BBCH 09–10 nebo 0,1 l/ha - cukrovka BBCH 14–18 a mračňák BBCH 09–14.

Za jasných dní se silným slunečním svitem lze, vzhledem ke zvýšenému riziku poškození cukrovky, většinou aplikovat herbicidy až v podvečer, při teplotách nepřesahujících 23 °C (měřeno 5 cm nad povrchem půdy). Porost musí být při ošetření suchý. Nelze ošetřovat těsně po dešti a ani tehdy, když jsou rostliny pokryty rosou. Za nepříznivých podmínek nelze vyloučit přechodné poškození řepy (retardace růstu, popálení špiček, chlorózy). Neaplikujte herbicidy v poškozených či oslabených porostech. Pamatujte, že chyby v aplikaci herbicidů zvyšují finanční náklady na odplevelení a procento výnosových ztrát!

Regenerace

V období od vytvoření pravých listů do zapojení porostu lze i u cukrovky využít stimulátory růstu: např. Altron Silver New, Atonik, Hergit, Sunagreen, Vitacit aj. Lze je použít i opakovaně, ve směsi s některými chemickými přípravky i vybranými kapalnými hnojivy na překonání stresu po aplikaci herbicidů a k eliminaci stresu z nízkých nočních teplot.

Na plevele v cukrovce je zúžený sortiment herbicidů

Mračňák Theophrastův v cukrovce

Mák

Plevele

Sledujte vývojovou fázi máku i vzcházejících plevelů, zejména merlíky, laskavce, rdesna aj., aby nepřerostly fázi vhodnou pro aplikaci herbicidů.

Dávky a kombinace herbicidů po vzejití máku volte podle růstové fáze máku a spektra plevelných rostlin, aby nedošlo k poškození (žloutence) máku. Za zhoršených podmínek je důležité dodržení minimální růstové fáze máku - 6. list máku. Větší rostliny i po tomto prožloutnutí úspěšně regenerují přibližně do 14 dnů. U menších rostlin však může docházet i k jejich úplnému uhynutí. Na překonání stresu lze v máku využít stimulátory růstu: Albit Max, Altron Silver New, Atonik, Energen Aktivátor, Hergit,Lignohumát, Sunagreen, Vitacit aj.

Krytonosec kořenový

Na lokalitách kde škodí krytonosec kořenový, věnujte zvýšenou pozornost i tomuto škůdci. Hostitelskými rostlinami krytonosce kořenového jsou všechny druhy pěstovaného i planého máku. Největší škody působí dospělí brouci úživným žírem na vzcházejících rostlinách máku do velikosti 4 až 5 listů, zvláště za suchého počasí. Listy mladých rostlin jsou skeletovány okénkovým žírem, pokud jsou rostliny z pozdějších výsevů ještě ve fázi jen několika listů, dochází až k totálnímu zničení celých rostlinek.

Krytonosec kořenový přezimuje jako vylíhlý brouk. Má jen jednu generaci do roka. Brouci obvykle nalétávají do porostů na vzcházející mák od druhé poloviny dubna. Po úživném žíru (trvá až osm dní) samičky kladou vajíčka (až 300 kusů) do vyhlodané jamky v hlavním nervu na spodní straně listů. Larvy zpočátku poškozují listy, ale největší škody způsobují na hlavním kůlovém kořenu, který silně poškozují žírem (vytvářením chodbiček a jamek). Tím dochází k oslabení rostlin. Poraněná místa mohou být vstupní branou pro řadu patogenních mikroorganizmů, které mohou následně způsobit i úhyn rostlin máku. Larva se kuklí ve vejčitém hliněném kokonu v půdě.

Krytonosec kořenový je suchomilný a teplomilný, jarní chladné a deštivé počasí a zvláště déletrvající mrazy jsou pro jeho vývoj nepříznivé. Škody způsobuje především za sucha, zvláště u pozdně setých nestejnoměrně vzcházejících porostů.

Rozsah škod lze omezit raným výsevem a všemi agrotechnickými opatřeními urychlujícími vývoj a růst rostlin (zvýšit výsevek, snížit, případně vynechat dávky kořenových herbicidů).

Termín sledování (monitoring napadení) je v období od vzcházení máku až do 4.–5. listu (BBCH 10–15). Odpočty brouků na řádcích vzcházejícího máku je vhodné provádět v dopoledních hodinách za pěkného počasí, kdy brouci přijímají potravu. V odpoledních hodinách se již většinou zdržují v úkrytech na povrchu půdy.

Ošetření se provádí po zjištění prvních příznaků napadení (asi 5 dní po začátku náletu) v době maxima výskytu brouků. Práh škodlivosti je 3 brouci na 1 běžný metr řádku při vzcházení máku. Ošetření je účinnější v nižších růstových fázích, do 2–3 pravých listů (BBCH 12–13), pozdější ošetření proti larvám na kořenech je již neúčinné.

Choroby

S nárůstem osetých ploch se rozšířila škodlivost houbových chorob - zejména plísně máku a pleosporové hnědé skvrnitosti máku (helmintosporiové nekrózy máku). Původci obou chorob mohou přežívat na napadených rostlinných zbytcích a mohou se přenášet i infikovaným osivem, proto je nutné používat osivo jen ze zdravých porostů.

Pleosporová skvrnitost máku

Pleosporová skvrnitost máku (Pleospora calvescens) u vzcházejících rostlin máku způsobuje padání klíčních rostlin a později u větších rostlin může způsobovat i hnědnutí a zaškrcování kořenového krčku. Na starších rostlinách se většinou projevuje až v průběhu kvetení, kdy se na listech tvoří tmavohnědé skvrny a na obvodu stonku jsou rozeznatelné modročerné pásky. Listy při silnějším napadení postupně uvadají a zasychají. Při teplém průběhu počasí může dojít k velice rychlému napadení a poškození porostu. Choroba také proniká do makovic, ve kterých deformuje vnitřní přepážky a vyplňuje je šedým myceliem. Napadená semena jsou malá a zprohýbaná. Na povrchu makovic se tvoří černý povlak.

Mezi preventivní opatření patří: nevysévat mák na pozemky s těžkou slévavou půdou, provádět včasné a kvalitní zapravení posklizňových zbytků a dodržovat odstup v osevním postupu min. 4–6 let.

Fungicidní ošetření máku proti pleosporové skvrnitosti máku lze provést na počátku kvetení povolenými přípravky: Caramba, Discus, Propulse, Prosaro 250 EC. V ekologickém zemědělství povoleny biopreparáty: Polyversum a Serenade ASO.

Plíseň máku

Plíseň máku (Peronospora arborescens) má dva zdroje infekce: oospory z rostlinných zbytků a mycelium v endospermu semen. K infekci dochází při širokém rozmezí teplot 5–26 °C a relativní vlhkosti 70–90 % po celou dobu vegetace. Chladno v době vzcházení se projeví vyšší četností infekce (například při příliš časném setí). Napadeny mohou být i vzcházející rostliny, kde vyvolává systémové infekce, zároveň však může napadat i starší rostliny v průběhu vegetace. Nižší teploty, ovlhčení, vysoká vzdušná vlhkost a hustý porost vytvářejí ideální podmínky pro napadení. Pro plíseň makovou je typické, že napadené listy pouze žloutnou a dlouho zůstávají živé. Na spodní straně listů je nejprve bílý později šedofialový povlak plísně; listy postupně odumírají, rostliny zaostávají v růstu nebo uhynou. Nejnápadnějším příznakem systémové infekce je kroucení až zpětné ohýbání stonku připomínající poškození rostlin růstovými herbicidy. Infikované rostliny s projevy systémové infekce se v porostu většinou projevují jednotlivě. Naproti tomu poškození herbicidem však povětšinou zasahuje i sousední rostliny. Choroba se zejména vyskytuje ve vlhkých ročnících a na vlhkých pozemcích.

Agrotechnická opatření: Doručuje se pěstovat mák na stejném pozemku až po 4 až 6 letech. Nesít mák do těžkých slévavých půd. Mít dobrou zásobu fosforu a draslíku v půdě. Sít zdravé osivo z nenapadených porostů a vytvořit řidší porost. Případně na menších plochách i provést negativní výběr (likvidace) primárně napadených rostlin - onemocnění se v porostu šíří z rostliny na rostlinu. Pokud se vysévá jarní i ozimý mák, je vhodné mezi porosty dodržovat dostatečnou izolační vzdálenost. Stejně tak je vhodné udržovat izolační vzdálenost mezi novými výsevy a pozemky, kde byl mák pěstován v loňském roce. Již se podařilo vyšlechtit i rezistentní odrůdy.

Chemická ochrana napadeného porostu není ještě plně dopracovaná. Časná aplikace fungicidů může omezit šíření sekundárních infekcí v porostu. Pro toto ošetření jsou fungicidy: Dithane DG Neotec s aplikací v BBCH 18–39. Prosaro 250 EC pro preventivní použití ve fázi od listové růžice až po květ máku. Biopreparát Polyversum je povolen v ekologickém zemědělství. Pozor, rostliny již napadené plísní makovou i po ošetření odumírají nebo nedokončí svůj vývoj, proto se nepodílí na tvorbě výnosu!

Mák ve fázi 6 listů je vhodný pro regulaci plevelů

Mezerovitost máku způsobená krytonoscem kořenovým

Pleosporová skvrnitost máku se často projeví až v květu

Plíseň máku - systémová infekce vzcházejících rostlin

Používání přípravků a aplikační techniky

Uživatel přípravků na ochranu rostlin je povinen řídit se návodem k použití na obalu přípravku (etiketě) nebo dalšího prostředku na ochranu rostlin. Přípravek musí být používán v souladu s podmínkami stanovenými rozhodnutím o jeho registraci a prováděcím právním předpisem, a to podle označení a při dodržení zásad správné praxe a platného seznamu povolených přípravků na ochranu rostlin. Používané mechanizační prostředky na ochranu rostlin musí splňovat legislativní požadavky vyplývající ze zákona č. 369/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči..

V současném intenzivním zemědělství je kvalitní a včasná ochrana, tj. aplikace přípravků na ochranu rostlin, jedním z významných faktorů pro dosažení kvalitních výnosů. I sebekvalitnější přípravek aplikovaný v optimálním termínu nebude dostatečně účinkovat, pokud vlastní aplikace nebude provedena dostatečně kvalitně. Aby byla aplikace přípravku bezpečná, a také kvalitní a účinná, je nezbytné dodržovat obecně platné požadavky pro aplikaci. K těmto požadavkům patří především dodržování nastaveného pracovního režimu, tj. pracovní rychlosti, pracovního tlaku a předepsané výšky trysek nad porostem, a to za optimálních povětrnostních podmínek. Omezení pro použití postřikovačů vzhledem k omezování nežádoucích úletů uvádí vyhláška č. 207/2012 Sb. v platném znění, o profesionálních zařízeních pro aplikaci přípravků. Tato omezení jsou stanovena pro postřikovače bez vybavení protiúletovými komponenty. Povětrnostní požadavky však musejí být brány v úvahu i tehdy, používáte-li k aplikaci postřikovače s protiúletovými opatřeními. Jejich optimální hodnoty pak lze vzhledem k místním podmínkám vhodně upravit.

Uváděné informace by měly posloužit jako vodítko ke sledování porostů a pro práci v terénu.