Aktuální přehled ochrany polních plodin - duben a květen 2022

13. 04. 2022 Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou Ochrana obecně Zobrazeno 1984x

U zapojených porostů ozimé pšenice na vyšší hladině hnojení je předpoklad škodlivého výskytu chorob: padlí pšenice, feosferiové skvrnitosti pšenice (braničnatky plevové) a septoriové skvrnitosti pšenice (braničnatky pšeničné), hnědé rzivosti pšenice (rzi pšeničné) a dalších.

Uváděné informace by měly posloužit jako vodítko ke sledování porostů a pro práci v terénu.

Ozimá pšenice

U zapojených porostů ozimé pšenice na vyšší hladině hnojení je předpoklad škodlivého výskytu chorob: padlí pšenice, feosferiové skvrnitosti pšenice (braničnatky plevové) a septoriové skvrnitosti pšenice (braničnatky pšeničné), hnědé rzivosti pšenice (rzi pšeničné) a dalších. Rozvoj chorob v porostech bude zvláště záležet na dalším průběhu počasí. U citlivých odrůd sledujte výskyt chorob a včas proveďte ošetření.

Padlí pšenice

Padlí pšenice (padlí travní, Blumeria graminis) je rozšířeno ve všech oblastech pěstování obilnin. Silné napadení se může projevit při teplém a relativně suchém jarním počasí. Napadení podporuje vysoká vzdušná vlhkost, ale ne déšť, dále teploty mezi 18 až 20 °C a střídání teplých a vlhkých dnů. Kritická fáze ozimé pšenice je ve fázi sloupkování. Vyšší škody způsobuje zejména při vyšších dávkách dusíku. V klasech vytváří padlí vstupní bránu jiným patogenním houbám (braničnatkám, fuzáriím).

Septoriová skvrnitost pšenice

Braničnatky (Septoria spp.) jsou fakultativní parazité, kteří snadněji kolonizují starší odumírající pletiva. V posledních letech zaznamenáváme vyšší škodlivost septoriové skvrnitosti pšenice (braničnatka pšeničná, Septoria tritici), a to již od období obnovení jarní vegetace ozimé pšenice. Významné zdroje infekce jsou v posklizňových zbytcích. Mezi hostitelské rostliny této choroby se řadí i žito a některé trávy. Jedná se o parazita, který napadá listy, stébla i klas. Spory se šíří odstřikujícími kapkami ze spodních listů na horní. Infekci podporují časté dešťové srážky během metání a používání vyšších dávek regulátorů na zkracování stébla, oddálení zrání (pozdě aplikované strobiluriny), použití vyšších dávek dusíku. Silný rozvoj napadení je často na porostech předtím mechanicky poškozených (i popálených listovými hnojivy). Stárnoucí listy jsou vždy více napadány a slouží jako zdroj infekce pro další postup epidemie směrem k praporcovému listu a klasům.

Fungicidní ochrana se provádí podle signalizace nebo při ohrožení od BBCH 37 (objevení se posledního listu) do BBCH 51(začátku metání).

Prahy škodlivosti - 12 % listů s pyknidami; pšenice ve fázi 37 BBCH - listy F-5 a F-4, 43 BBCH - listy F-4 a F-3, 51 BBCH - listy F-3 a F-2. Při časném infekčním tlaku se ošetření doporučuje již od BBCH 32 (od 2. kolénka).

Pyrenoforová skvrnitost pšenice

Pyrenoforová skvrnitost pšenice (helmintosporiová skvrnitost, DTR, Drechslera tritici repentis) škodí zejména v porostech ozimé pšenice, tritikale (méně žita a některých druhů trav). Symptomy na listech pšenice jsou na první pohled velice podobné symptomům braničnatky pšeničné a plevové. DTR se od obou braničnatek liší tím, že nevytváří na listech pyknidy a skvrny mají typickou světlehnědou barvu s chlorotickým okrajem a s tmavě hnědým středem. Ve střední části listu se často vytváří černohnědá skvrna, na které jsou i pomocí lupy identifikovatelné skupiny konidioforů. Choroba se šíří postupně od spodních listů k vrchním. Nejdříve se napadení zpravidla objeví na listech rostlin v kolejových řádcích. K primární infekci listů dochází na krátké vzdálenosti v období dubna až května askosporami uvolněnými z napadených zbytků slámy. V pozdějším období dochází k sekundární infekci konidiemi z primárně napadených listů i na větší vzdálenosti. Masivní napadení praporcových listů nastává za dešťů v období nalévání zrna. Výskyt choroby v porostu podporuje pěstování pšenice po pšenici, mělké zapravení posklizňových zbytků, pěstování náchylných odrůd, přítomnost pýru jako hostitelské rostliny. Pravděpodobnost škodlivého výskytu zvyšuje déletrvající období dešťů koncem sloupkování.

Účinná fungicidní ochrana musí být zahájena na počátku šíření infekce (v době tvorby konidií v růstové fázi 34–39 BBCH) na konci sloupkování, nejpozději do BBCH 61 (počátek kvetení).

Kohoutci

Také věnujte pozornost výskytu kohoutků. Silnější výskyty jsou podporovány teplým počasím v době kladení vajíček a závisí do jisté míry i na přítomnosti různých predátorů a entomopatogenních hub. U ozimé pšenice se ve fázi sloupkování (32–37 BBCH) orientačně zjišťuje počet vylíhlých larev. Škodlivost dospělců nebývá významná a ošetření jenom proti dospělcům se nedoporučuje.

Ošetření pyretroidy se provádí v době, kdy je 50 % a více vylíhlých larev z vajíček, při výskytu více než 0,4–0,7 (podle citlivosti odrůd) vajíček a larev na 1 stéblo. Vyšší polní odolnost před napadením kohoutky mají úzkolisté odrůdy s tuhými listy a odrůdy s vyšším počtem trichomů na jednotku plochy.

Padlí pšenice

Septoriová skvrnitost pšenice (braničnatka pšeničná)

Pyrenoforová skvrnitost pšenice (helmintosporiová skvrnitost, DTR)

Kohoutek modrý

Kohoutek černý

Larvy kohoutků poškozují listovou plochu

Ozimý ječmen

V porostech ozimého ječmene se mohou v různé míře vyskytovat kupky padlí ječmene, případně příznaky superrezistence vůči této chorobě, síťovitá skvrnitost ječmene (hnědá skvrnitost ječmene) a také i spála ječmene (rynchosporiová skvrnitost). U citlivých odrůd sledujte výskyt chorob a včas proveďte ošetření fungicidy.

Spála ječmene

Spála ječmene (rynchosporiová skvrnitost, Rhynchosporium secalis) napadá především ozimý ječmen, vyskytuje se však také na jarním ječmeni, žitu, tritikale a některých druzích trav. Odrůdy mají k chorobě různou citlivost. Houba přežívá ve formě trvalého mycelia na napadených posklizňových zbytcích, popřípadě je možný i přenos osivem. Houba přezimuje i na dalších ozimých hostitelích a travách. Obecně výskyt a šíření choroby podporují vydatnější srážky a chladnější počasí s teplotami mezi 15–20 °C. Choroba se však může začít šířit již od 4 °C! Infekce se šíří sporami v rozstřikujících se dešťových kapkách padajících z listu na list.

Širokospektrální fungicidy na bázi triazolů účinkují na spálu ječmene velmi dobře a hlavní časové období ošetření spadá do sloupkování až objevení se praporcového listu.

Spála ječmene (rynchosporiová skvrnitost)

Jarní ječmen

Ošetření proti plevelům můžete provádět většinou již od začátku odnožování, kdy účinně zničíte vzcházející plevele i nižšími doporučenými dávkami herbicidů.

U ploch zaplevelených pcháčem rolním počkejte až na vytvoření listové růžice pcháče a proveďte opravné ošetření herbicidy s účinnou látkou MCPA, 2,4-D, clopyralid, dicamba aj., případně spolu s fungicidním ošetřením.

U zažloutlých, „zamazaných“ porostů podpořte rozvoj kořenů přihnojením ledkem (nejlépe vápenatým) a aplikací „antistresorů“ Albit Max, Altron Silver New, Atonik, Energen Aktivátor, Hergit, Sunagreen aj. i pro eliminaci stresu z nízkých nočních teplot.

Za teplého počasí mohou na jarním ječmeni ohniskově škodit i kohoutci. Ošetření se provádí v době, kdy je 50 % a více vylíhlých larev z vajíček, při výskytu více než 0,4 vajíček a larev na 1 odnož.

U citlivých odrůd se zaměřte na sledování a případné ošetření padlí ječmene a v pozdějších fázích i na napadení síťovitou skvrnitostí ječmene (hnědá skvrnitost).

Padlí ječmene

Padlí ječmene (padlí travní, Blumeria graminis) je nejčastěji se vyskytující chorobou jarního ječmene, i když míra škodlivosti v jednotlivých letech kolísá. Silné napadení padlím možno očekávat při teplém a relativně suchém jarním počasí. Napadení podporuje vysoká vlhkost (ale ne déšť), teploty mezi 18–20 °C a střídání teplých a vlhkých dnů. Výskyt padlí travního poškozuje ječmen během celé vegetace, avšak největší výnosové ztráty jsou při časném napadení již v průběhu odnožování. U citlivých odrůd jarního ječmene může časná infekce silně omezit počet produktivních odnoží.

Mezi nepřímá opatření patří vyloučení pěstování jarního ječmene po ozimém ječmeni nebo v jeho blízkosti. Nevysévat jarní ječmen příliš pozdě.

Ošetření se obvykle provádí již od BBCH 30 (počátek sloupkování) fungicidy: Atlas S, Flexity, Leader, Talius aj. Můžete použít i přípravky na bázi síry povolené i pro ekologické zemědělství: Flosul, Kumulus WG, Sulfolac 80 WG, Sulfurus aj.

Síťovitá skvrnitost ječmene

Síťovitá skvrnitost ječmene (hnědá skvrnitost, Pyrenophora teres) je choroba přenosná osivem a přezimuje i na posklizňových zbytcích, výdrolu a na ozimém ječmeni. Zdrojem infekce může být i nemořené osivo. Primární infekce je možná jak z nedokonale namořeného osiva, tak i z půdy. Při klíčení v infikované obilce mycelium prorůstá do klíčku a při zasažení jeho vrcholu napadený klíček odumře. V rostlinách, které pokračují v růstu, mycelium prorůstá do spodních listů a tvoří na jejich horní straně hnědé síťovité pásky (net typ) nebo vřetenovité skvrny (spot typ). Odtud se choroba šíří konidiemi na horní listy (sekundární infekce). Při intenzivním projevu choroby dochází k usychání listů od špiček směrem k bázi. Rozvoj choroby podporují husté porosty a bohaté srážky. Při časné epidemii může dojít k redukci počtu odnoží, při pozdním napadení horních listových pater může dojít i k významnému poklesu výnosu snížením HTS. Silnější výskyty této choroby lze hlavně očekávat v chladnějších a vlhčích letech, zejména u odrůd, které jsou rezistentní vůči padlí. Také vyšší dávky dusíkatých hnojiv podporují větší napadení ječmene. Mezi registrovanými odrůdami jsou určité rozdíly v odolnosti, žádná z nich však není plně rezistentní.

Ochrana spočívá v izolační vzdálenosti ozimého a jarního ječmene a v ošetření fungicidy ve druhé polovině vegetační doby. Fungicidy na bázi strobilurinů je nutno aplikovat preventivně v druhé polovině vegetační doby a triazoly při počátku napadení!

Spála ječmene

Spála ječmene (rynchosporiová skvrnitost, Rhynchosporium secalis) napadá porosty jarního ječmene ve větší míře, zejména za chladnějšího počasí s bohatými srážkami. Infekce se šíří sporami v rozstřikujících se dešťových kapkách padajících z listu na list.

Ochrana spočívá v izolační vzdálenosti ozimého a jarního ječmene, výsevem odolnějších odrůd a ošetření fungicidy. Riziko zvyšuje vysoké zastoupení ozimého ječmene v osevním postupu.

Ohniska pcháče v jarním ječmeni

Síťovitá skvrnitost ječmene (hnědá skvrnitost)

Obilniny

Mšice a virové choroby

V rizikových oblastech, kde jsou obilniny napadeny virem žluté zakrslosti ječmene (BYDV), věnujte zvýšenou pozornost (zejména u později setých porostů ječmenů) i výskytu obilních mšic a v případě potřeby porosty včas ošetřete přípravky: Mospilan MIZU 120, Pirimor 50 WG, Transform nebo pyretroidy: Cyperkill Max, Decis Forte, Fury Power, Karate se Zeon technologií 5 CS, Markate 50, Nexide, Rapid, Rafan Max, Voodo aj.

Aktuální informace o situaci a prognóze vývoje letové aktivity mšic jsou uváděny v Aphid Bulletinu, jenž pravidelně vydává ÚKZÚZ, referát monitoringu letu mšic Opava, na svých internetových stránkách.

Kyjatky na listu

Ozimá řepka

Bílá hniloba řepky

Choroba bílá hniloba řepky (hlízenka obecná, Sclerotinia sclerotiorum) působí významné výnosové ztráty předčasným nouzovým dozráváním rostlin - šešule předčasně pukají, snižuje se HTS a klesá i obsah oleje. Riziko napadení zvyšuje vysoká koncentrace řepky v osevním sledu a vlhké polohy. Intenzitu napadení zvyšuje teplé a střídavě vlhké počasí před a během květu u hustých a vyšších porostů. První příznaky choroby v porostu se objevují v období dokvétání a po odkvětu. Pro napadení porostů řepky bílou hnilobou je významnější, do jaké míry se bude v jarním období časově shodovat tvorba plodniček - apothecií (produkce askospor) s obdobím květu řepky. Klíčící spora je schopna rostlinu infikovat pouze tehdy, pokud má vlhko a teplo a roste na vhodném organickém substrátu, např. na opadaných květních plátcích, které ulpěly na stonku, v úžlabí listu. Proto k infekcím dochází zejména v období opadu korunních plátků při déletrvajícím vlhkém počasí (relativní vlhkosti vzduchu nad 80 %) během květu. Naopak u nižších řídkých porostů a při trvale suchém počasí během květu bude napadení jen minimální.

Preventivní opatření spočívají zejména ve volbě odolných odrůd, dodržování osevního postupu, použití zdravého osiva (bez sklerocií) a optimálního hnojení dusíkem.

Na plochách více zamořených sklerocii hlízenky možno použít biologický přípravek Contans WG, který obsahuje spory houby Coniothyrium minitans, která v půdě parazituje na sklerociích hlízenky. Přípravek (houba) se aplikuje i před setím řepky se zapravením do hloubky 5 cm nebo ještě účinněji dle návodu na strniště po sklizni řepky. Preventivně se tak omezuje škodlivé působení zdrojů infekce z půdy. Je možno dle návodu také použít další biologické přípravky: Polyversum, Serenade ASO.

Optimální termín ošetření je v první polovině kvetení, kdy je otevřeno 30 % květů na hlavním vrcholu až do počátku opadu květních plátků (BBCH 63–65). Přesný termín je závislý na vlastnostech zvoleného přípravku. K ošetření je možno použití přípravky: Affix, Custodia, Mirador, Mirador UNI, Symetra, Pictor, Efilor, Propulse, Prosaro 250 EC, Tilmor, Horizon 250 EW, Lynx, Ornament 250 EC aj. Antirezistentní strategie - při použití fungicidů s regulačním efektem v časném jarním období je vhodnější v době květu použít fungicid s jinou účinnou látkou.

Bejlomorka kapustová

Výskyty bejlomorky kapustové jsou značně závislé na průběhu počasí a samotná chemická ochrana není schopna tohoto škůdce trvale z porostů odstranit. Na ozimé řepce většinou škodí 1. generace, ale v příznivých letech pro její vývoj může škodit i mnohem početnější 2. generace. Stejně jako blýskáček řepkový je i bejlomorka oligofág a zejména v pozdějších generacích se vyskytuje i na dalších brukvovitých rostlinách (2. a 3. generace i na jarní řepce), kde se může nerušeně namnožit. Ohroženy bývají zejména řidší nevyrovnané porosty a řepka, která je pěstovaná blíže než 500 m od ploch, kde byla řepka pěstována ve třech minulých letech, protože mnoho kukel přeleží v půdě dlouhou dobu (1–5 let). Teploty do 15 °C výrazně omezují škodlivost, naopak tropické teploty (okolo 30 °C) a sucho výrazně zvyšují poškození. Přirozenými nepřáteli jsou zejména blanokřídlí parazitoidi. Omezit škodlivost bejlomorky je dosti obtížné a složité.

Z agrotechnických opatření je v případě silného napadení šešulí významná hluboká orba pozemků po sklizni řepky, která řeší i přeležení kukel bejlomorek v půdě. Aby se zamezilo namnožení více generací bejlomorky v jednom vegetačním období, neměla by se v podnicích s větší koncentrací ozimé řepky pěstovat jarní řepka.

Při chemické ochraně se využívá obvykle kombinací různých přípravků s rozdílným mechanizmem účinku. Larvičky bejlomorek žijí uvnitř šešulí, které se deformují a před dozráním předčasně pukají. Uvnitř šešulí mohou účinkovat pouze hloubkově nebo systémově působící insekticidy. Dospělé bejlomorky účinně zasáhnout v porostu kontaktními insekticidy (před nakladením vajíček do šešulí) je velmi obtížné. V době aplikace ráno a v podvečer se zpravidla ukrývají hluboko uvnitř porostu. Maximum jejich výskytu bývá v poledních a odpoledních hodinách za bezvětrného slunečného počasí a vzhledem k letu včel a vysokým teplotám se v tuto dobu insekticidy zpravidla nedoporučuje aplikovat. Při pravidelném škodlivém výskytu bejlomorky v regionu se doporučuje preventivní ošetření stimulátory růstu na bázi nitrofenolátů (Atonik, Agrostim Nitrofenol aj.) nejpozději na začátku květu (BBCH 61–63). Později je vhodnější kombinovat tyto látky s insekticidy. Ke konci kvetení je ošetření nitrofenoláty již neúčelné. Nitrofenoláty nejsou insekticidy, ale zpevní šešule během jejich růstu a znesnadňují tak kladení vajíček do šešulí, a také pozitivně ovlivňují metabolizmus rostlin.

Práh škodlivosti je u bejlomorky 1 samička na 4 květenství od fáze žlutého poupěte do konce květu. Obtížně se zjišťuje vzhledem k možné záměně s mnoha dalšími druhy podobného hmyzu. Škůdce se zjišťuje v porostu nejlépe při teplotách nad 15 °C (v období mezi 11. až 15. hodinou v teplých slunečných a bezvětrných dnech) od fáze plného květu do konce dokvétání porostu. Mörickeho misky umístěné v zóně květů jsou atraktivní zejména pro kladoucí samičky a dávají tak lepší přehled o škodlivosti bejlomorky. Rozdíl v účinnosti v době plného květu a v době odkvétání je závislý hlavně na typu insekticidu, průběhu teplot a náletu bejlomorky.

První ošetření se provádí při začátku květu pyretroidy: Decis Forte, Fury Power, Karate se Zeon technologií 5 CS, Nexide, Poleci, Rafan Max, Rapid, Sumi-Alpha 5 EW aj. a druhé ošetření při dokvétání porostu neonikotinoidy: Gazelle, Mospilan 20 SP, Yoroi.

Při aplikaci je třeba dbát na ochranu včel - aplikace přípravku spolu s jiným přípravkem nebo látkou, aniž by tato společná aplikace byla doporučena v návodu na použití, je posuzována jako aplikace přípravku nebezpečného nebo zvlášť nebezpečného pro včely! Účinnost ochrany je možno ověřit podle počtu poškozených šešulí. První generaci bejlomorky kapustové (dospělé mušky) v porostu může omezit i ošetření porostu insekticidy proti stonkovým krytonoscům a blýskáčku řepkovému.

Krytonosec šešulový se v porostech řepky často vyskytuje i ve větším množství, ale významější škody nebyly zaznamenány. Cílená chemická ochrana se neprovádí, neboť výskyty krytonosce šešulového potlačují opatření a aplikace cílené proti jiným hmyzím škůdcům.

Opad korunních plátků je fází pro aplikaci fungicidů

Bílá hniloba řepky (hlízenka obecná) - předčasné dozrávání

Sklerocia hlízenky obecné ve stonku

Larvičky bejlomorky kapustové vypadlé ze šešulí

Mák

Plevele

Dávky a kombinace herbicidů po vzejití máku volte podle růstové fáze máku a spektra plevelných rostlin, aby nedošlo k poškození (žloutence) máku. Za zhoršených podmínek je důležité dodržení minimální růstové fáze máku - 6. list máku. Větší rostliny i po tomto prožloutnutí úspěšně regenerují přibližně do 14 dnů. U menších rostlin však může docházet i k jejich úplnému uhynutí.

Sledujte vývojovou fázi máku i vzcházejících plevelů, zejména merlíky, laskavce, rdesna aj., aby nepřerostly fázi vhodnou pro aplikaci herbicidů. Herbicidy pro preemergentní aplikaci: Callisto 480 SC, Command 36 CS, Lentipur 500 FW, aj. Pro postemergentní aplikaci: Callisto 100 SC, Callisto 480 SC, Laudis, Lentagran WP, Lentipur 500 FW, Toluron, Tomahawk. Na trávovité plevele lze použít graminicidy: Fusilade Forte 150 EC, Pantera QT, Rango Super, Select Super.

Účinnost proti svízeli, rdesnům a pohance je vhodnější posílit kombinací s herbicidem Tomahawk v dávce do 0,4 l/ha + Callisto 480 (0,15 l/ha; Callisto 100 SC 1,0 l/ha).

Na překonání stresu lze i v máku využít stimulátory růstu, např.: Altron Silver New, Atonik, Hergit, Sunagreen aj.

Plíseň máku

Plíseň máku (Peronospora arborescens) má dva zdroje infekce: oospory z rostlinných zbytků a mycelium v endospermu semen. K infekci dochází při širokém rozmezí teplot 5–26 °C a relativní vlhkosti 70–90 % po celou dobu vegetace. Chladno v době vzcházení se projeví vyšší četností infekce (například při příliš časném setí). Napadeny mohou být i vzcházející rostliny, kde vyvolává systémové infekce, zároveň však může napadat i starší rostliny v průběhu vegetace. Nižší teploty, ovlhčení, vysoká vzdušná vlhkost a hustý porost vytvářejí ideální podmínky pro napadení. Pro plíseň máku je typické, že napadené listy pouze žloutnou a dlouho zůstávají živé. Na spodní straně listů je nejprve bílý později šedofialový povlak plísně; listy postupně odumírají, rostliny zaostávají v růstu nebo uhynou. Nejnápadnějším příznakem systémové infekce je kroucení až zpětné ohýbání stonku připomínající poškození rostlin růstovými herbicidy. Infikované rostliny s projevy systémové infekce se v porostu většinou projevují jednotlivě. Naproti tomu poškození herbicidem však povětšinou zasahuje i sousední rostliny. Choroba se zejména vyskytuje ve vlhkých ročnících a na vlhkých pozemcích.

Agrotechnická opatření: Doručuje se pěstovat mák na stejném pozemku až po 4 až 6 letech. Neset mák do těžkých slévavých půd. Set zdravé osivo z nenapadených porostů. Mít dobrou zásobu fosforu a draslíku v půdě a řidší porost. Případně na menších plochách provádět negativní výběr (likvidace) primárně napadených rostlin - onemocnění se v porostu šíří z rostliny na rostlinu. Pokud se vysévá jarní i ozimý mák, je vhodné mezi porosty dodržovat dostatečnou izolační vzdálenost. Stejně tak je vhodné udržovat izolační vzdálenost mezi novými výsevy a pozemky, kde byl mák pěstován v loňském roce. Již se podařilo vyšlechtit i rezistentní odrůdy.

Chemická ochrana proti plísni máku není ještě plně dopracovaná. Časná aplikace fungicidů může omezit šíření sekundárních infekcí v porostu. Pro toto použití lze preventivně použít fungicid Prosaro 250 EC ve fázi od listové růžice až po květ máku. Biopreparát Polyversum je povolen v ekologickém zemědělství. Pozor, rostliny již napadené plísní máku i po ošetření odumírají nebo nedokončí svůj vývoj, proto se nepodílí na tvorbě výnosu!

Plíseň máku

Slunečnice

K preventivním opatřením k omezení šíření škůdců a houbových patogenů patří setí zdravého osiva (pro nebezpečí šíření plísně slunečnice se vysévání farmařského osiva nedoporučuje), dodržování osevního postupu - na stejném pozemku slunečnici pěstovat až za 5–7 let, hluboké zaorání posklizňových zbytků a především nepřehnojování porostů slunečnice dusíkem. Pro velké ztráty způsobované ptactvem a zvěří ji pěstovat na plochách větších než 30 ha.

Bílá hniloba slunečnice

Na plochách více zamořených sklerocii bílé hniloby slunečnice (hlízenka obecná, Sclerotinia sclerotiorum) ošetřit porost ve fázi 4–6 listů (BBCH 14–19) přípravky: Amistar Gold, Belanty, Pictor, Sfera 535 SC, Propulse, Prosaro 250 EC aj. Většina fungicidů potlačuje i další choroby slunečnice.

Je možno také použít dle metodiky i biologické přípravky: Contans WG, Polyversum, Serenade ASO a Xilon GR.

Kukuřice

Kromě kvalitního zasetí je ochrana proti plevelům jedním z nejdůležitějších agrotechnických zásahů. Kukuřice je na zaplevelení v raných stadiích vývoje velmi citlivá. Pokud v tomto období plevele nevyřadíme z konkurence včas, mívá to za následek snížení výnosů jak silážní hmoty, tak zrna.

Plevele

Ochrana proti plevelům v kukuřici by měla být optimálně provedena od zasetí do výšky asi 20 cm (BBCH 16) kukuřice.

Při aplikaci herbicidů přednostně vycházíme ze svých zkušeností z předcházejících let - z plevelného spektra, typu půdy, omezení v důsledku ochrany vod, srážkových poměrů, ceny jednotlivých způsobů ošetření a v neposlední řadě i technických kapacit zemědělského podniku při ochraně rostlin. Nelze paušálně říci, zda je vhodnější preemergentní nebo postemergentní ošetření. Oba způsoby mají své výhody i nevýhody a záleží jenom na pěstiteli, jak dokáže kladů využít a záporům čelit. Cílem musí být včasné účinné ošetření porostů kukuřice.

Aplikace postemergentních herbicidů by měla být ukončena do fáze 6. listu kukuřice. Při pozdějším ošetření jsou mladé rostliny vystaveny většímu riziku stresu, který má za následek v lepším případě na určitou dobu zpomalení či zastavení růstu, v horším dokonce nevratné poškození rostlin kukuřice.

Cílem preemergentního ošetření je zajistit čistý pozemek již od vzcházení kukuřice. Avšak jeho rizikem je, že mnohdy vzhledem k horší předseťové přípravě půdy či horším vláhovým poměrům (neprší) po zasetí kukuřice je snížena herbicidní účinnost a musí následně docházet k opravám postemergentními herbicidy. Takový postup nejen zvyšuje náklady na herbicidní ochranu, ale současně zvyšuje i riziko poškození kukuřice stresem vyvolaným opožděnou aplikací růstových herbicidů.

Bzunka ječná

S nárůstem ploch kukuřice a po dočasném zákazu Evropské komise používat a prodávat osivo kukuřice namořené některými neonikotinoidy, přibývá i poškození vzcházející kukuřice larvami 1. generace bzunky ječné. Tyto leskle černé, 2–3 mm velké mušky v přírodě snadno unikají pozornosti. Larva je apodní acephalní, 3–4 mm velká, průhledná s bělavým zabarvením. Bzunka má tři generace do roka. Dospělci první generace se objevují v přírodě v dubnu a počátkem května. Samičky kladou jednotlivě 25–35 vajíček na listy vzcházejících jařin (2–4 listy), trav a později i kukuřice. Na kukuřici škodí pouze larvy 1. generace, vylíhlé z vajíček vykladených v období od začátku vzcházení do fáze 4. listu kukuřice. Samice klade vajíčka jednotlivě na ještě nerozvinuté listy. Larvy pronikají k vegetačnímu vrcholu a poškozují tvořící se základy listů. Poškození se projeví teprve po rozvinutí listů ve fázi 6. a 8. listu. Bzunka dává přednost vlhčím pozemkům. Larvy se u kukuřice vyvíjejí v základu srdéčkového listu, který může být i silně poškozen. Ostatní listy mohou být různě pokroucené s podélnými nebo příčnými řadami dírek. Hlavní výhon bývá potlačen nebo i zničen. Rostliny vytváří náhradní postranní výhony a nabývají trsovitého vzhledu. Dochází k deformaci malých rostlin. Silně napadané rostliny kukuřice mohou i odumřít.

Letovou aktivitu dospělců je možno monitorovat pomocí modrých lepových desek nebo modrých misek naplněných vodou se smáčedlem. Lapáky se umísťují na okrajích porostů. Vizuálně hodnotíme napadení rostlin kukuřice bzunkou ječnou podle příznaků. Práh škodlivosti je 5 % a více poškozených rostlin.

Preventivní opatření: volba vhodného pozemku pro výsev, nevybírat lokality s vlhčím prostředím, které obzvlášť vyhovují bzunce v teplých letech. Omezit opakované pěstování kukuřice v osevních postupech s obilninami bez zařazování přerušovacích plodin. V ohrožených oblastech pěstovat plodiny na agrotechnicky dobře připravených pozemcích. V oblastech s opakovaným škodlivým výskytem provádět co nejranější výsevy. Likvidovat hostitelské plevelné trávy, jako je pýr. Přirozenými nepřáteli jsou střevlíci požírající vajíčka a larvy, a některé druhy parazitujících blanokřídlých.

Optimální termín insekticidního ošetření vůči samicím 1. generace před vykladením vajíček je do fáze 2 listů kukuřice (od 1. do 4. listu), po zjištění maxima výskytu dospělců v modrých miskách nebo na modrých deskách. Na bzunku ječnou jsou do kukuřice přípravky: Cyperkill Max, Jager, Kaiso Sorbie, Rafan Max aj.

Plevele jsou silnými konkurenty kukuřici

Poškození bzunkou ječnou - tvorba postranních výhonů

Cukrovka

Sledujte vývoj plevelů, účinnost aplikovaných herbicidů a nálet mšic a dalších škůdců do porostů. Porosty podle potřeby včas ošetřete.

Z abiotických stresových faktorů jsou pro vzcházející cukrovku největším nebezpečím přízemní mrazíky s poklesem teploty na povrchu půdy pod -3 °C. Kritická teplota je pro cukrovku v období vzcházení -6 až -7 °C. Mrazové poškození se projeví zešednutím, zhnědnutím a ztrátou turgoru. Pokud přijde mráz ve fázi děložních listů, pravděpodobně dojde i k úhynu rostlin. Pokud slabší mráz přežijí, je nutno oddálit herbicidní ochranu.

Z chemických abiotických stresových faktorů je cukrovka vystavena zejména toxickému působení chemických látek z reziduí v půdě a v aplikovaných herbicidech. Jak silné to působení bude záleží na zařazení v osevním sledu a systému hubení plevelů v cukrovce.

Plevele

Herbicidy a jejich dávky, používané v jednotlivých termínech, jsou voleny v závislosti na plevelném spektru a růstové fázi plevelů i cukrovky. V případě, že je porost stresován nepříznivými povětrnostními vlivy, je vhodné použít nižší dávky herbicidů, než jsou pro danou růstovou fázi cukrovky doporučovány, zejména při T1 a T2 aplikaci, kdy je cukrovka k herbicidnímu ošetření nejcitlivější (T1 - do týdne po vzejití, T2 - 6 až 8 dní po T1, T3 - 7 až 9 dní po T2, T4 - 9 až 14 dní po T3). Spektrum účinných látek herbicidů registrovaných do cukrovky se po ukončení registrace některých účinných látek zúžilo.

Spektrum herbicidů do cukrovky se po ukončení registrace některých účinných látek zúžilo. Dříve se v praxi používaly třísložkové herbicidy, zůstanou ale jen dvousložkové herbicidy typu Betanal Tandem s menší účinností na některé plevele. Pro kombinace jsou pak podle potřeby doporučovány přípravky na bázi metamitronu, např. Goltix Top, Mitra aj. Přestože preemergentní ošetření nebylo pro suchá jara příliš využíváno, v určitých situacích, zejména za příznivých vláhových podmínek, bude možné tímto zásahem intenzitu vzcházení plevelů také podstatně snížit.

Na zaplevelené plochy mračňákem Theophrastovým je do cukrovky povolen Command 36 CS v dávkování: 0,05 l/ha - cukrovka BBCH 12–14 a mračňák BBCH 09–10 nebo 0,1 l/ha - cukrovka BBCH 14–18 a mračňák BBCH 09–14.

Neaplikujte herbicidy v poškozených či oslabených porostech. Za jasných dní se silným slunečním svitem lze, vzhledem ke zvýšenému riziku poškození cukrovky, většinou aplikovat tyto přípravky až v podvečer, při teplotách nepřesahujících 23 °C (měřeno 5 cm nad povrchem půdy). Porost musí být při ošetření suchý. Nelze ošetřovat těsně po dešti a ani tehdy, kdy jsou rostliny pokryty rosou. Za nepříznivých podmínek nelze vyloučit přechodné poškození řepy (retardace růstu, popálení špiček, chlorózy). Pamatujte, že chyby v aplikaci herbicidů zvyšují finanční náklady na odplevelení a procento výnosových ztrát.

V období od vytvoření pravých listů do zapojení porostu lze i u cukrovky využít stimulátory růstu např.: Altron Silver New, Atonik, Hergit, Sunagreen aj. Lze je použít i opakovaně, ve směsi s některými chemickými přípravky i vybranými kapalnými hnojivy na překonání stresu po aplikaci herbicidů i pro eliminaci stresu z nízkých nočních teplot.

Cukrovka je na aplikaci herbicidů citlivá

Brambory

Plevele

Plevele jsou velmi významnými škodlivými činiteli. V závislosti na druhovém spektru a intenzitě výskytu mají negativní vliv na výnos i kvalitu hlíz. Na vysázených pozemcích, kde kromě mechanické kultivace plánujete i herbicidní ošetření, je vhodnější, po proorávce na slepo, provést během 2–10 dnů (dle přípravku) před předpokládaným vzejitím rostlin preemergentní ošetření. Pokud je sucho, zvýšíme dávku vody nad obvyklých 400 l/ha alespoň o 200 l a aplikaci provedeme časně ráno nebo až navečer. Pozdější postemergentní aplikace na vzešlé porosty již bývají více problematické - možný stres po ošetření a oddálení sklizně, zejména u raných brambor.

Hrách, bob

Listopas

U vzcházejících luskovin, zejména za teplého a suchého počasí, kdy je zpomalen růst, sledujte poškození listů listopasy. Silně napadené porosty včas ošetřete některým pyretroidem: Cyperkill Max, Jager, Karate Zeon 5 CS, Karis 10 EC, Markate 50, Rafan Max, Scatto aj. Za vlhkého počasí není potřeba ošetřovat.

Poškození listu hrachu listopasy - zejkování listu

Kmín

Kmín kořenný má pomalý počáteční vývoj, a proto má proti většině plevelných druhů jen velmi malou konkurenční schopnost. Je citlivý na nedostatek světla, zejména ve druhém vegetačním roce, kdy při nedostatku světla (zastínění plevely) nedostatečně vytváří generativní orgány.

Plevele

Zvláště při dvouletém pěstování kmínu je velmi důležité, správně zvolit a vhodně načasovat herbicidní ochranu. V silně zaplevelených porostech se také vytváří vhodné mikroklimatické podmínky pro rozvoj patogenních hub a zvyšuje se tím riziko jejich namnožení a šíření i na okolní zdravé porosty kmínu. Pozemek pro založení porostu kmínu by měl být bez vytrvalých a obtížně hubitelných plevelů (pýr, pcháč rolní, šťovíky). Tyto plevele se doporučuje likvidovat již v předplodině, protože spektrum herbicidů registrovaných do porostů kmínu je dosti omezené. Při aplikaci do krycí plodiny hraje úlohu rozdílná citlivost kmínu a krycí plodiny, stejně jako koordinace termínu herbicidního zásahu z hlediska účinnosti i citlivosti k účinné látce. Herbicidy do kmínu: Bandur, Butoxone 400, Laudis.

Choroby a škůdci

Zdravotní stav kmínu je ovlivňován celou řadou faktorů: povětrnostními podmínkami, fyziologickým stavem rostlin po přezimování, vhodně zvolenou předplodinou, kvalitou osiva, termínem výsevu, výživou apod.

Následkem měnících se klimatických podmínek se mění škodlivost i spektrum patogenů způsobujících choroby kořenů a krčků - Rhizoctonia, Pythium, Fusarium, Cylindrocarpon, Phoma, Colletotrichum, Sclerotinia; choroby stonků a listů - Mycocentrospora, Septoria, Ascochyta, Itersonilia, Erysiphe a choroby květenství a nažek - Erysiphe, Phomopsis a bakterie - Erwinia, Pseudomonas, Xanthomonas.

Nejčastěji je kmín napadán těmito škůdci - vlnovníkem kmínovým, kterého lze většinou rozpoznat až ve druhém roce pěstování, plochuškou kmínovou a obaleči.

K preventivním opatřením k omezení šíření škůdců a houbových patogenů patří především: setí zdravého osiva (s klíčivostí min. 70 %), omezit přenos některých chorob výsevem kmínu na stejný pozemek nejdříve za 6 let, na pozemky s půdou nezamořenou sklerocii a udržovat okolí pozemků bez výskytu divoce rostoucího kmínu a dalších miříkovitých rostlin (bolševník, kerblík, krabilice aj.) a zajistit prostorovou izolaci nově zakládaného porostu od napadených porostů, zejména vlnovníkem kmínovým.

Vlnovník kmínový

Napadení kmínu vlnovníkem kmínovým lze většinou rozpoznat až ve druhém roce pěstování v období kvetení. Poškozené okolíky se zpočátku liší barevně (déle si udržují zelenou barvu) a později tím, že místo nažek se vytvoří hálky.

Ochrana je zpravidla nepřímá - používat kvalitní osivo z nenapadených porostů, izolace nově zakládaného porostu. Pro chemickou ochranu je povolený přípravek: Movento 100 SC.

Bezplevelný porost kmínu - předpoklad úspěchu