BASF
BASF
BASF

AGRA

Aktuální přehled ochrany polních plodin - leden a únor 2018

17. 01. 2018 Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou Ochrana obecně Zobrazeno 2854x

I když podzim 2017 tomu nenasvědčoval, sucho nezadržitelně pokračuje a v některých oblastech, zejména v letním období, je stále citelnější. Zásoba spodní vody se nedoplňuje a hladina spodních vod stále klesá. Povodně přicházejí znenadání a jejich ničivé následky jsou okamžité, ale sucho nastupuje pomaleji, projevuje se postupně a trvá déle.

Proseeds

Sucho nekončí, ale nezadržitelně pokračuje

I když podzim 2017 tomu nenasvědčoval, sucho nezadržitelně pokračuje a v některých oblastech, zejména v letním období, je stále citelnější. Zásoba spodní vody se nedoplňuje a hladina spodních vod stále klesá. Povodně přicházejí znenadání a jejich ničivé následky jsou okamžité, ale sucho nastupuje pomaleji, projevuje se postupně a trvá déle.

V našich končinách byla voda doposud vnímána skoro jako samozřejmost, které je dostatek, ale bohužel již tomu tak není. Zde bychom mohli konstatovat, že lépe už bylo. Začátek úbytku vody nastal již v 19. století intenzivním vytěžováním šlechtických lesů a doprovodným odvodňováním krajiny a nepříznivá situace pokračovala za socializmu kolektivním scelováním polí a jejich plošným odvodňováním. Stav, jak se nám daří (či spíše nedaří) zadržovat vodu v krajině, se neustále zhoršuje. A rovněž aktuální splach ornice v ČR (jak uvádějí výzkumná pracoviště) je přes 30 mil. tun a ne jenom 20 mil. tun ročně, jak se doposud v médiích uvádělo. Za několik posledních let je to nárůst až o 50 %! Je potřeba, aby se tento alarmující stav naší krajiny dostal i do povědomí širší veřejnosti.

Je to téma nejen pro ČR velmi významné, nyní eskalující také tím, že je sucho a velmi teplo. Je potřeba, aby se toto téma objevovalo častěji, společnost o tom mluvila a aby byla také ochotna včas přijmout nějaká vhodná řešení. Ne každé řešení musí být pro společnost a dané lokality a komunity vždy jen příjemné. Pokud se společnost neztotožní i s potřebnými nepříjemnými opatřeními, tak se daleko nepohneme a budoucnost může být i černější, než si zatím dovedeme představit.

Rozhodující je odpovědnost státu, jak nastaví legislativu. Oproti minulým vládám si poslední vláda premiéra Sobotky pořádně uvědomila, že sucho je nejen politickým, ale již i reálným problémem. Ministr Brabec říká: „Odborníci už před mnoha lety varovali, že se Česká republika nemá připravovat pouze na boj proti povodním, ale i proti suchu. Ale to se nedělalo. Začali jsme s tím až v roce 2014 a nyní doháníme mnohaletou ztrátu. Více než padesát procent zemědělské půdy je ohroženo suchem.“

Zdroj: zpravy.idnes.cz

„Pravděpodobnost častějšího výskytu suchých období bude vzrůstat jako následek vývoje změny klimatu. Lze proto očekávat, že stávající vodní zdroje nebudou dostatečné. Proto základní vizí koncepce je zvýšení odolnosti České republiky vůči suchu a nedostatku vody, protože vodní zdroje jsou prakticky závislé výhradně na atmosférických srážkách a v přepočtu na jednoho obyvatele patří k nejnižším v Evropě,“ uvedl v tiskové zprávě ministr zemědělství Marian Jurečka.

Ministerstvo životního prostředí vyčlenilo na projekty zaměřené na boj proti suchu z evropských peněz 13,5 miliardy korun, do roku 2020 počítá s dalšími 6,5 miliardami korun. Ministerstvo zemědělství chce do roku 2021 z dotací dát na boj proti suchu 14,2 miliardy korun, dalších více než 3,5 miliardy korun by mělo jít jako kofinancování projektů. Například na podporu výstavby vodovodů by mělo jít skoro 7 miliard korun, na podporu opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádrží 2 miliardy korun a na podporu výsadby melioračních a zpevňujících dřevin 1,5 miliardy korun.

Ochrana půdy a uvážlivější hospodaření byly zařazeny mezi 7 velkých úkolů, které premiér Bohuslav Sobotka definoval ve svém „předávacím protokolu“ pro budoucí vlády: „Pokud nezačne republika včas reagovat, v řádu desítek let může sucho doslova zlikvidovat české a moravské zemědělství a výrazně poškodit venkov.“

Většina společnosti si již myslí, že se v tomto směru již něco děje, že se programy, projekty připravují, že se o to politici již konečně zajímají a nějaká řešení navrhují. Ale praktické výsledky těchto kroků nejsou zatím žádné a situace se nadále zhoršuje. Pokud se některé věci řeší, tak to jsou zatím jenom doprovodné kroky - např. dešťovka na zalévání zahrádek. Není to nic nového, mnozí to stejně již dávno provádějí. Tímto způsobem se něco ušetří, ale je to jenom zlomek procent. Podstata věci a hlavní problém u nás, o kterém se hodně mluví, ale prakticky se nic neděje, je však zadržet vodu v krajině. V podstatě se jedná o to, aby voda, která na naše území spadne ve formě deště, se co nejvíce vsákla do půdy a postupně doplňovala i spodní vody a tam vydržela. A to je prioritním úkolem celé společnosti - nejen jednotlivců. Nejdůležitější je zlepšit hospodaření v lesích a na zemědělské půdě, zvětšit výměru drobných vodních ploch a mokřadů v krajině a skončit se „zabetonováním“ krajiny.

V minulosti byla u nás také delší období sucha i období dešťů, ale příroda byla v lepším stavu. V posledních 20 letech u nás prší pravidelně (někdy i méně pravidelně) a úhrny srážek, které u nás spadnou, jsou (+ -) stále stejné, dokonce i mírně větší, ale mění se rozložení doby, kdy spadnou a jak jsou intenzivní. I když se postupně otepluje (zvyšuje se výpar) a množství spadlých srážek se nebude měnit, tak by problém s vodou v naší republice nemusel existovat. Ale jenom v tom případě, pokud spadlou vodu dokážeme zadržet v krajině. To je naše priorita. To už všichni dobře vědí, ale zatím k tomu nemáme vytvořeny a přijaty potřebné nástroje. Ty zatím existují jen teoreticky a přijatá praktická opatření zatím moc nefungují.

Vláda na konci července 2017 schválila Koncepci ochrany před následky sucha. Podle odborníků je to zdařilý materiál, který však může kolidovat s řadou dalších plánů a strategií. Minimálně čtyři z nich se už dnes zabývají změnou klimatu nebo odolností ekosystémů. Podle státu se ale koncepce údajně nestřetávají.

Na nejasnosti upozornil Jan Pavouk ze společnosti Deloitte Legal, který se věnuje vodnímu právu. „Boj proti následkům sucha je předmětem již tolika materiálů, že odborná veřejnost se často ztrácí v hodnocení, zda ten konkrétní materiál, který má před sebou, je materiálem závazným, tedy jestli je povinnost ho dodržovat, či zda se jedná o pouhé doporučení,“ uvedl pro iDNES.cz.

Rozpor mezi realitou a mediálním obrazem problémů byl názorně prezentován také na konferenci Vodní nádrže 2017, která se konala ve dnech 3.–4. října 2017 v Brně.

Na této konferenci Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR uvedl: „Spásou proti rizikům sucha nemusí a ani nebudou v sušších letech závlahy, na které hospodáři spoléhají a do jejichž obnovy nebo nové výstavby v současné době investují. Již v současné době nepokrývají zdroje vody teoretickou potřebu závlah na 10 % území, v suchých letech pak tyto zdroje klesnou na polovinu a nároky na vodu právě v oblastech, kde je potřeba závlah nejvyšší (povodí Dyje a oblast Rakovnicka a Lounska), nebude možné zajistit.“ Otázkou tak je, zdali není budování závlah vyhazováním peněz. To samé platí i pro opětovnou výsadbu lesních porostů. I v současné době, jak na konferenci také zaznělo, se především z ekonomických důvodů vysazuje více smrkových porostů, než by bylo vhodné, přestože se druhová skladba našich lesů postupně mění ve prospěch listnáčů. Přesto se smrk sází i v místech, o nichž „každý lesák ví, že na takové stanoviště nepatří,“ konstatoval Jaroslav Rožnovský z Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) v Brně. Jinými slovy, půjde-li to takhle dál, budou nám zřejmě lesy usychat rychleji a více, než dosud.
Konference Vodní nádrže 2017 nebyla zdaleka jen o přehradách. Naopak, jednotící linkou byla již všeobecně známá priorita zadržet vodu v krajině, také v lesích, ale především v zemědělské půdě. Situace se totiž stále zhoršuje, navzdory politickým prohlášením, jak se problém řeší. Jak to ale vypadá v praxi, demonstroval mimo jiné opět Rožnovský na příkladu jižní Moravy, kde se podle dat ČMHÚ snížila jen od ledna do července roku 2017 zásoba využitelné vody v půdě pod 10 procent. To vše je ovšem jen malý výsek z dat, která na konferenci zazněla.

Sečteno a podtrženo - politici i novináři by měli mnohem více naslouchat odborníkům a výsledkům vědy a výzkumu. Petr Havel k tomu ještě dodal, že nejefektivnějším a nejdůležitějším opatřením je podle jeho názoru zachycení vody v krajině, která by se mohla využívat. To se však zatím moc nedaří z celé řady důvodů. „Jedním z nich je velkoplošné zemědělské hospodaření, dalšími je zabetonování a nerozčlenění krajiny. Řešení je celá řada, ale hlavní je zadržet vodu v krajině.”

Zdroj: ekonomika.idnes.cz

Mapa ukazuje oblasti, ve kterých byl v uplynulých šesti měsících nedostatek vláhy v půdě.

„Na rozdíl od roku 2015 nebyla v roce 2017 postižená celá republika, ale především jižní Morava, a také jižní a jihozápadní Čechy,“ řekl iDNES.cz bioklimatolog Zdeněk Žalud, který se zabývá dopady klimatických změn na polní plodiny v rámci projektu Intersucho a v Centru výzkumu globální změny (CzechGlobe).

Mapa: trvání nedostatku vláhy

Mapa: Odhadované dopady sucha na výnos hlavních plodin

Sucho pokračuje
Sucho pokračuje

Projev sucha na cukrovce
Projev sucha na cukrovce

Vliv sucha na porost kukuřice
Vliv sucha na porost kukuřice

Ozimé obilniny

Počasí a přezimování ozimých obilnin

Schopnost obilnin odolávat nepříznivým podmínkám zimy je umožněna schopností rostlin přizpůsobit se projevům klimatu a aktuálním povětrnostním podmínkám. Vnější faktory zimy jsou nezbytnou podmínkou k vyvolání pochodů přizpůsobení rostlin. Je-li však intenzita vnějších faktorů příliš silná (náhlé změny), nebo když působí příliš dlouho, dochází k poškození a úhynu rostlin. Z meteorologických prvků má rozhodující vliv zejména nízká teplota. Odolnost vůči mrazu patří k nejdůležitějším vlastnostem ovlivňujícím stav ozimů. Dosahovaná odolnost se však během zimy mění a je výrazně ovlivňovaná průběhem počasí. Z hlediska vývinu mrazuvzdornosti ozimů je důležitá etapa otužování, období stability odolnosti a ztráty odolnosti.

Etapa otužování

Pro dobré otužení rostlin je nutné, aby pokles teplot byl postupný z relativně vysokých hodnot na začátku podzimu až k bodu mrazu koncem podzimu. Další fáze otužování je spojena s výskytem mírných mrazů -2 až -6 °C, které účinněji urychlují nárůst odolnosti. Proces otužování příznivě ovlivňuje dostatek slunečního svitu na podzim a půdní i atmosférické sucho v době podzimu a začátkem zimy. Naopak pochody otužování jsou potlačeny vyšší půdní teplotou a přesycením ornice vodou, čímž se rovněž zvyšuje škodlivý účinek mrazů. Pro stabilitu vysoké odolnosti během zimy je důležitý výskyt mírných mrazů.

Z agrotechnických opatření ovlivňujících mrazuvzdornost a přezimování je to například promyšlené používání mořidel a intenzita a způsob hnojení, které může významným způsobem zahustit porost. Jedním z rozhodujících činitelů, který může vytvořit dobře zapojený hustý porost, je dodržování agrotechnického termínu setí. Porosty jsou potom vůči nepříznivým podmínkám odolnější. Pozdní termíny setí ozimých obilnin vždy nedávají požadované výnosy. Porosty mají méně odnoží, jsou slabé a mají menší zásobu cukru, a tím jsou i náchylnější k vyzimování. Na druhou stranu jsou však časně seté husté porosty náchylnější k napadení houbovými a zejména virovými chorobami. Ale v žádném případě není možné vycházet z toho, že i pozdní termíny setí vhodných odrůd zajistí dobrý výnos. Může se to stát (při teplé zimě), ale není to pravidlem.

Stabilita odolnosti

Nejproměnlivější je druhá etapa, charakterizovaná kolísáním odolnosti v závislosti na trvání a počtu oblev v zimním období. Oteplení uprostřed zimy vede ke snížení odolnosti ozimů.

Významnou ochrannou funkcí proti účinkům mrazu je výška sněhové pokrývky. Pod vyšší sněhovou pokrývkou na nezmrzlé půdě ovšem může vzniknout tzv. vyležení porostů, kdy dochází k narušení energetické bilance, která vzniká nerovnováhou (disproporcí) mezi probíhajícím dýcháním a sníženou fotosyntézou.

Další faktory ohrožující přezimování se uplatňují většinou nepravidelně, časově omezeně a hlavně na relativně menších plochách. Jedná se např. o stres vymokáním, kdy mohou být rostliny zaplaveny vodou z tajícího sněhu i ledu po oblevě a jarní zaplavení může ještě kromě přímého účinku násobit dřívější poškození rostlin mrazem. Při opakovaném zmrznutí a roztátí, kdy se povrchová vrstva půdy vertikálně zvedá, může docházet (zvláště u mělce zasetých porostů) i k vytahování rostlin. Přitom může docházet i k přetrhání kořínků.

Zimní sucho následně způsobuje hlavně u nadzemních částí rostlin dehydrataci pletiv, až dojde k jejich zaschnutí a odumření. Při poklesu teplot pod 0 °C kořeny již téměř nepřijímají vodu, přičemž transpirace z nadzemních částí je ještě zesílena nízkou relativní vlhkostí, přímým slunečním zářením a větrem. Názorným příkladem bylo předjaří roku 2011 na střední Moravě.

Ztráta odolnosti

Stresové faktory zimního období se většinou uplatňují ve vzájemné kombinaci. K poškození rostlin může dojít v kterémkoliv období zimy, i když riziko výskytu podmínek vyvolávajících ztrátu odolnosti se ke konci zimy zvyšuje. V předjaří nebo počátkem jara souvisí rychlá ztráta odolnosti ozimů vůči mrazu se zvyšováním teploty půdy a s obnovením rychlého růstu a vývoje rostlin.

Hodnocení mrazuvzdornosti a poškození rostlin

Největší odolnost mrazům (mrazuvzdornost) má žito ozimé (až -25 i -30 °C), tritikale ozimé (až -20 °C), pšenice ozimá (-15 až -20 °C), ječmen ozimý (-12 až -15 °C). Velmi záleží na úrovni a době sněhové pokrývky, na odrůdě a na aktuálním stavu mrazuvzdornosti, který se během zimy mění.

Při větším poškození porostu je někdy nutné porost zaorat a provést náhradní osev. Orientační kritické počty rostlin podle stupně odnožení: pšenice ozimá 350–400 odnoží na 1 m2, žito 300–350 odnoží, ječmen ozimý víceřadý 350–450 odnoží, ječmen ozimý dvouřadý 400–450 odnoží, tritikale 350–400 odnoží.

Metodika stanovení životaschopnosti ozimých obilnin a řepky je na: www.vukrom.cz/vyzkum/patenty-vzory/metodika-zivotaschopnost

Mimo jiné bylo v poslední době prokázáno, že vegetační období se během posledních 20 let prodloužilo o 15–25 dní. Což s sebou s narůstajícími meteorologickými extrémy přináší i rostoucí riziko výskytu vegetačních mrazů i holomrazů.

Porost pšenice ozimé přes zimu
Porost pšenice ozimé přes zimu

Poškození rostlin ječmene ozimého mrazem
Poškození rostlin ječmene ozimého mrazem

Hraboš polní

Poslední teplé a sušší ročníky byly příznivé pro rozvoj populace hraboše polního i dalších hlodavců. V ozimých obilninách, pícninách, řepce ozimé i kmínu, kde mu nebyla věnovaná patřičná pozornost, začal již opět ohniskově škodit. Rovněž jeho škodlivost narostla v sadech i na zahradách. Nejúčinnější proti jeho dalšímu přemnožení jsou opatření prováděná již na jaře. Na jaře však není na chemickou ochranu proti hrabošům mnoho času. K zajištění optimálního efektu je třeba chemické přípravky aplikovat již ve fázi probouzení vegetace, kdy jsou nástrahové přípravky pro hraboše velmi atraktivní potravou. Avšak z různých důvodů (hlavně finančních) se v jarních měsících většinou žádná opatření nedělají. V průběhu vegetace a zejména potom na podzim zjistíte, že se nějak hraboš přemnožil a pokud s tím něco neuděláte, tak poškodí i nově zaseté ozimy, pícniny atd.

Hraboš polní je naším nejpočetnějším hlodavcem. Protože obývá především polní kultury a živí se výlučně rostlinnou potravou, patří v zemědělství k významným polním škůdcům - především v letech, kdy se přemnoží. V takovém případě je populace hrabošů schopna na dané ploše zničit téměř celou úrodu. Tito drobní, kolem 10 cm velcí hlodavci žijí hlavně v koloniích. Pohromadě se sdružuje více jedinců, z nichž každý buduje svou vlastní noru. Obývají systém podzemních chodeb a vchody do podzemí spojují ušlapané stezičky na povrchu. Hraboši jsou aktivní po celý rok a na zimní období si vytvářejí zásoby potravy. Hraboš má vysokou rozmnožovací schopnost a rychlé pohlavní dospívání. Délka života se pohybuje od 1 do 4 měsíců. Rozmnožovat se začínají již ve stáří (3)4–6 týdnů. Samičky jsou březí 21 dnů. Do roka mívají 1–5 (7) vrhů po 1–10 mláďatech. To řadí hraboše k typickým kalamitním a gradačním škůdcům. Během roku se v optimálních podmínkách může početnost hrabošů zvýšit až stonásobně.

Ve třech až sedmiletých, někdy i delších intervalech dochází k jejich kalamitnímu přemnožení - ke gradacím. V přírodních populacích gradace nikdy netrvají déle než 2 roky. Poté následuje prudké snížení početnosti. Při snižování početnosti populace hraboše polního chemickými zásahy, zejména na podzim, se gradace uměle snižuje a tyto přírodní intervaly se prodlužují až ruší.

Hraboš denně zkonzumuje tolik potravy (živí se všemi druhy plodin a plevelů), co sám váží, tj. 15–20 gramů. K této hodnotě je nutno připočítat i jeho plýtvavý žír. Proto je potřeba v průběhu vegetace, zvláště v mladých výsadbách a nově založených porostech ozimů, pícnin a ostatních ohrožených plodin, průběžně sledovat výskyt a množství hrabošů a včasným ošetřením zabránit jejich přemnožení. Pokud tomuto škůdci nevěnujete patřičnou pozornost v jarních a letních měsících, o to více pozornosti je nutno věnovat sledování jeho výskytu v říjnu a listopadu, kdy se kolonie hrabošů přesunují na nově založené porosty z okolních porostů a ze zaoraných ploch.

Aplikací rodenticidů (přípravků proti hlodavcům) nepostihujeme vlastní příčinu, ale jenom léčíme důsledky nějakého zanedbání. Účinek chemického přípravku je na hraboše v dané plodině většinou okamžitý, ale je finančně náročnější a jenom krátkodobý. Zásahem otrávíme hraboše pouze v místě aplikace přípravku, ale již nezasáhneme populace na okolních pozemcích a zejména na neudržovaných plochách (refugiích), jako jsou meze, silniční příkopy aj. Tyto populace hraboše začnou okamžitě obsazovat uvolněná teritoria a pokud pro ně trvají příznivé životní podmínky, tak si je těmito chemickými zásahy v podstatě udržujeme na stále vysoké úrovni, a tím jsme nuceni zásah opakovat i vícekrát po sobě.

Kromě aplikace rodenticidů je vhodné pro zamezení přemnožení hraboše zajistit:

- Pokud je to možné, prostorovou izolaci nově zakládaných atraktivních porostů od největších ohnisek napadení;

- Škodlivé výskyty v porostech obilnin mohou přetrvávat i v nově založených porostech řepky a ozimých obilnin. Napadené porosty obilnin je nutno přednostně sklidit, minimalizovat výdrol zrna při sklizni a urychlit úklid (zapravení) slámy;

- Příprava půdy pro následné plodiny na honech s výskytem hrabošů musí být provedena klasickým způsobem tj. střední a hlubokou orbou, kdy dochází k rozrušení hnízd, nor a ničení nepohyblivých mláďat. A nenechávat nezaorané zbytky organické hmoty. Oproti tomu, bezorebné systémy obdělávání půdy podporují vývoj populací hraboše polního;

- Pokud se neprovede důsledné omezení hrabošů ihned po sklizni obilí a na hon s výskytem hrabošů se zaseje řepka (nebo ozimé obilniny) bezorebným systémem, nutno počítat s následným ošetřením porostu povolenými rodenticidy;

- Vytvářet všemi dostupnými prostředky vhodné podmínky pro přítomnost a rozvoj predátorů a zejména omezit rizika jejich otrav. Hraboši se živí drobné kunovité šelmy, především lasičky, které je mohou pronásledovat přímo v jejich norách. Nepohrdnou jimi ani větší druhy šelem, s oblibou je loví např. lišky. Hlavní potravu představují také pro poštolky a káňata. Hraboši se však objevují i na jídelníčku dalších živočichů - živí se jimi čápi, vrány, racci, různé druhy sov, ťuhýci, loví je i užovky, zmije… Podle pozorování se na podzim nejvíce uplatňují káně lesní a rousná, poštolka obecná a některé druhy sov. Káně lesní pozře denně až 10 hrabošů, poštolka až 6 hrabošů. Lepších výsledků docílíme, když na podzim pernatým dravcům rozmístíme na větších honech polních plodin posedy ve tvaru písmene T (berličky). Berlička je dřevěná tyč o výšce 1–2,5 m zaražená do země, na horním konci opatřená dřevěným bidýlkem o délce cca 30 cm o průměru 2 cm. Vzdálenost jednotlivých berliček zvolíme podle hustoty výskytu hrabošů na pozemku (přibližně 50–150 m). V jarním období (před začátkem polních prací) berličky uklidíme. Biologická ochrana nezatěžuje životní prostředí!

- V sadech pravidelně sežínat trávu v meziřadích na výšku 10–15 cm. Odstraňovat plevele. Pokud je to možné, provádět pravidelnou kultivaci nebo alespoň kolem stromů aplikovat herbicidy. Věnovat zvýšenou pozornost refugiím. Kontrolovat a v případě potřeby ošetřit i přilehlé části sadů (okrajů cest, příkopů apod.) nebo je alespoň pokosit.

- Podporovat pernaté dravce a sovy. Pro kalouse ušatého instalovat počátkem března hnízdní podložky, pro poštolku obecnou hnízdní podložky a budky. Posedy (berličky) pro káně lesní, poštolku obecnou a sovy.

Populační hustotu hraboše polního sledujeme podle počtu užívaných nor na ha především na jaře, někdy již v předjaří, ještě před nástupem rozvoje populací hraboše a na podzim, po zasetí ozimých plodin a jejich vzejití, abychom ochránili nové osevy ozimých obilnin a řepky před poškozením, které se většinou v zimním období zvyšuje. V případě potřeby to provádíme kdykoliv, když potřebujeme zjistit početnost výskytu. Na každé lokalitě větší než 5 ha (ve zvolené plodině) uskutečníme 4 průchody, každý o délce 100 m a šířce 2,5 m. Procházíme porostem úhlopříčně a počítáme užívané nory. Jako užívanou noru hodnotíme tu, kde u východu z nory je čerstvý výhrabek, trus, čerstvé zbytky potravy, okolní vegetace je okousána, trus je i na cestičkách v okolí nory nebo byl spatřen živý hraboš. Zjištěný počet nor ze 4 průchodů vynásobíme 10, a tím získáme celkový počet užívaných nor na ha. Aby bylo sledování dostatečně přesné, neměl by být porost při šířce průchodu 2,5 m vyšší než 10–15 cm.

Ošetřování proti hraboši polnímu se doporučuje již při dosažení střední početnosti.

Po zjištění intenzity výskytu hraboše polního je vhodné napadené porosty včas ošetřit ještě před vznikem velkých ztrát na porostu registrovanými rodenticidy. Slabší porosty plodin je vhodné ošetřit i při ohniskovém výskytu hraboše. Základní formou ochrany porostů je hubení hrabošů v ohniscích na jaře.

Na omezení přemnožených hrabošů na větších plochách není (zatím) v současné době (18. 12. 2017) povolený žádný ekologicky přijatelný rodenticid, který by se dal (za stanovených podmínek) plošně aplikovat alespoň v ohniscích silného výskytu hraboše.

Na louky, pastviny, ovocné dřeviny, zeleninu, okrasné rostliny a polní plodiny lze aplikovat ručně do užívaných nor přípravek Polytanol s účinnou látkou fosfid vápenatý. Dávkování je 13 tablet/noru nebo 5 g na noru podle signalizace, max. 1× za rok.

U granulovaného nástrahového přípravku Stutox I s účinnou látkou 5% fosfid zinečnatý byla pozměněna aplikace z volného rozhozu na vkládání do nor nebo do jedových staniček a postupně bylo změněno povolení z celoročního trvalého povolení, na omezené a kontrolované nepřesahující 120 dnů. Loni to bylo povoleno od 31. 7. do 27. 11. 2017.

Před použitím přípravku si vždy přečtěte pokyny k použití a dodržujte pokyny pro používání, abyste se vyvarovali rizik pro člověka a životní prostředí.

Tab.: Hodnocení početnosti hraboše polního v zemědělských plodinách podle počtu užívaných nor na 1 ha

Roční období

Početnost slabá

Početnost střední

Početnost silná

Jaro

10–40

50–200

210 a více

Léto

10–200

210–600

610 a více

Podzim pro ozimé obilniny, ozimou řepku, mák, kmín a letošní zaseté vojtěšky, jetele a trávy

10–200

210–600

610 a více

Podzim pro dvouleté a starší osevy vojtěšky, jetele, trávy, louky, pastviny a zatravněné sady

10–400

410–2000

2000 a více

Berlička pro dravce
Berlička pro dravce

Aktivní nora hraboše ve vojtěšce
Aktivní nora hraboše ve vojtěšce

Skladištní škůdci

Tito drobní živočichové, kteří žijí v uskladněných komoditách, se stávají předmětem reklamací, snižování cen a různých vícenákladů spojených s ochrannými opatřeními. Jednou z příčin narůstání významu skladištních škůdců je také i tzv. nulová tolerance živých škůdců ve skladovaných komoditách.

Po dobré úrodě je při skladování větších objemů zrnin také větší nebezpečí (zvláště při teplejším podzimu a mírné zimě) šíření a škodlivost skladištních škůdců. Při delším skladování v nevhodných podmínkách mohou obilniny napadnout škůdci nebo i plísně. Mírné zimy v minulých letech podpořily rozvoj skladištních škůdců i v zimním období.

K nejdůležitějším obecným zásadám v ochraně před skladištními škůdci patří jejich včasné zjištění, prevence a teprve až na posledním místě jejich omezení chemickými přípravky.

Nejčastěji si do skladu škůdce zavlečeme přepravou zboží ze skladu do skladu. Některé druhy škůdců mohou migrovat na velké vzdálenosti mezi objekty, a to zejména v teplém období roku. Při zavlečení do skladu se zde škůdci velmi často udrží i v období, kdy ve skladech není nic skladováno (ve zbytcích komodit, v dopravních cestách, dopravních prostředcích uložených ve skladech, ale i v okolí skladu atd.).

Druhy skladištních škůdců

Skladištních škůdců je celá řada druhů. Mají však jednu společnou vlastnost, která spočívá ve schopnosti napadnout skladované obilí a vyvíjet se v něm. Skladištní škůdci se řadí do čtyř základních taxonomických skupin: roztoči, pisivky, brouci a motýli (tj. moli, makadlovky a zavíječi).

Mezi nejzávažnější a nejrozšířenější škůdce skladovaného obilí patří brouci, kteří způsobují primární škody. Ovšem i ostatní skupiny jsou velmi důležité a jejich přítomnost může být považována za vadu dodávaného zboží. Do této skupiny patří pilous černý, pilous rýžovýkorovník obilní, jejichž larvy a kukly žijí uvnitř obilky. Další skupina brouků využívá primárního napadení předchozích druhů a napadá již poškozené obilky. Mezi nejrozšířenější patří lesák moučnýlesák skladištní.

Ze skupiny škodlivých skladištních roztočů jsou nejvýznamnější a běžně přítomni roztoč ničivýroztoč moučný.

Z hlodavců je největším škůdcem ve skladech obilí potkan, krysa a myš domácí. Proti hlodavcům bojujeme mechanicky (chytáním do pastí) nebo i chemicky. Při deratizaci a sanaci skladištních prostor je nutno dbát schválených technologických postupů.

Největší důraz je nutno klást na prevenci

Roztoč moučný, známý také pod názvem skladokaz moučný, je jedním z nejběžněji se vyskytujících roztočů. Při výskytu roztočů ve skladovaném obilí dochází k téměř zanedbatelným ztrátám na hmotnosti, ale poškozením klíčků a svým trusem rapidně zhoršují kvalitu zrna. Při přemnožení mají napadené produkty charakteristický štiplavý, nasládlý zápach. Optimální podmínky pro vývoj roztoče moučného jsou teplota 22–26 °C a vlhkost substrátu od 17,2 do 17,8 %. Při poklesu vlhkosti pod 13,4 % se roztoči přestávají množit a migrují na vlhčí místa nebo hynou. Při teplotě 0 °C se jejich vývoj zastavuje a při delším období nízkých teplot upadají do stavu anabiózy (snížení životních projevů na minimum). Ochrana: Udržujeme vlhkost substrátu pod 13,5 % a důsledně snižujeme teplotu aktivním nebo pasivním větráním a u sil přetahováním obilí při nízkých teplotách.

Pilousi patří k importovaným teplomilným broukům. Škodí snížením kvality i kvantity zrna. Při nižších teplotách kolem 8–10 °C přestávají konzumovat obilí a upadají do stavu strnulosti, hynou při teplotě -8 °C za 48 hodin. Nelétavý pilous černý je však k mrazu odolnější a naše zimy přežívá i v nevytápěných skladech. Ochrana: Snížit vlhkost, skladovat při teplotách pod 15 °C - pasivním nebo aktivním větráním a u sil přetahováním obilí při nízkých teplotách. Fyzikálně se hubí ošetřením teplotou -20 °C po 7 dní nebo při +60 °C po 1 hodinu.

Lesáci potřebují k vývoji vlhkost obilí nad 12 % a jsou velmi odolní proti nízkým i vysokým teplotám. Napadají především zrniny narušené pilousy. Ochrana: Nejvhodnější je mechanické přečištění obilí na čističkách, kterým lze všechny stádia, kromě vajíček, ze skladovaných produktů snadno odstranit.

Ochrana před skladištními škůdci

Základem integrované ochrany proti skladištním škůdcům jsou proto všechna preventivní opatřenípravidelný monitoring škůdců a jejich včasná detekce v naskladněném obilí. V zemědělské prvovýrobě se vždy monitorování a zjišťování skladištních škůdců nevěnuje patřičná pozornost. Proto se v mnoha případech zjistí přítomnost škůdce až při reklamaci napadené suroviny odběratelem.

Většina skladištních škůdců je světloplachá (fotofóbní) a žije velmi skrytým způsobem života, proto je jejich výskyt ve skladech velice nenápadný a snadno ujde pozornosti. Skladištní škůdci většinou nemají (až na výjimky) období rozmnožovacího klidu, a pokud to podmínky dovolí, množí se celý rok. Ve skladech jsou chráněni před nepříznivými vlivy okolí a mají zajištěn stálý dostatečný přísun potravy. Mohou se tedy nezpozorováni namnožit až do neuvěřitelného množství. Čím dříve se podaří škůdce objevit, tím menší škody stihnou napáchat, a tím menší jsou i náklady na jejich vyhubení.

Monitoring skladištních škůdců

Včasné zjištění škůdců je proto důležitou součástí prevence. Ve skladech zrnin a krmiv, kromě pravidelné vizuální kontroly povrchu skladovaného obilí, odběry vzorků za pomocí „štechrů“ a prosevy obilniny na sítech, využíváme v praxi pro pravidelné monitorování různé druhy lapačů (feromonové, lepové, světelné, padákové, insekticidní, potravně retenční aj.). Např. feromonový lapač na zjištění přítomnosti potemníků rodu Tribolium v krmivech lze použít i pro reklamaci u výrobce krmných směsí, kterými si většinou tyto škůdce do skladů dovezeme. Do naskladněných obilovin lze použít i jednoduché děrované padákové lapače. Jejich citlivost umožní včasné zjištění škůdce.

Ochrana

K důležitým kurativním (léčebným, nápravným) opatřením v ochraně před i po napadení skladištními škůdci patří plynování neboli fumigace přípravky s účinnou látkou fosfid hlinitý (Delicia gastoxin a Phostoxin pelety, tablety aj.). Před fumigačním ošetřením je vhodné provést kontrolu odolnosti (stupně rezistence) populace škůdce. V průběhu fumigace provádět měření koncentrace fosforovodíku (PH3) a vyhodnotit její účinnost.

Pro předsklizňovou přípravu provozů, sil a prázdných skladů se nejčastěji doporučují aplikace reziduálních insekticidů nebo prostorové použití insekticidů: Actellic 50 EC, K-Obiol EC 25, Karate se Zeon technologií 5 CS, Pyrinex M22, Reldan 22, Talisma EC.

Přípravky povolené k ošetřování skladovaného obilí jsou: Actelic 50 EC, K- Obiol EC 25 a Talisma EC.

Všechny typy chemických přípravků je nutno vždy používat pouze podle platného technologického postupu.

Ošetření napadených zrnin a substrátů, zvláště větších objemů, je vždy složitější a rizikovější, proto je vhodnější se s tímto problémem obrátit na odbornou firmu i proto, že pro aplikaci přípravků na ochranu rostlin registrovaných pro ošetřování provozů, sil a prázdných skladů je potřeba mít speciální odbornou způsobilost pro aplikaci chemických přípravků v zemědělských a potravinářských objektech.

Novější technologií aplikace přípravků k ochraně skladovaných obilnin je preventivní aplikace protektantu (např. přípravku K-Obiol EC 25) na zrno přímo na kombajnu během sklizně, případně při naskladňování. Jedná se o malé dávky insekticidních přípravků, které hubí skladištní škůdce při žíru ošetřených obilek.

Velkým problémem je však narůstající rezistence skladištních škůdců vůči používaným účinným látkám.

Již nepatrný počáteční výskyt skladištních škůdců vede ke ztrátám a kontaminaci skladovaných produktů. Při déletrvajícím napadení dochází v ohniscích napadení k zahřívání, zvyšování vzdušné vlhkosti a posléze i k tvorbě plísní. Tyto podmínky jsou příznivé i pro další sekundární škůdce a roztoče. V konečné fázi dochází k totálnímu znehodnocení skladovaného produktu. Již při malém napadení se zhoršuje možnost odbytu na trhu, a tím i rentabilita skladování. V praxi to znamená, že pokud je ve skladovaném obilí nalezen živý škůdce, tak je to důvod k zamítnutí celé dodávky. Zejména v teplých ročnících se mohou skladištní škůdci namnožit velmi rychle.

K zásadám správného skladování patří:

  • pro skladování obilovin používat pouze vhodné skladovací prostory;
  • udržovat sklady v dobrém stavu i po stavební stránce;
  • skladovací prostory i okolí před uskladněním nové sklizně, důkladně vyčistit a vhodně ošetřit;
  • naskladňovat pouze suché a vyčištěné partie;
  • skladovaný produkt průběžně kontrolovat v pravidelných intervalech;
  • při napadení provést včas účinná ochranná opatření.

Při skladování větších objemů zrnin také větší nebezpečí výskytu skladištních škůdců
Při skladování větších objemů zrnin také větší nebezpečí výskytu skladištních škůdců

Aktuální přehled ochrany polních plodin - leden a únor 2018

Sucho pokračuje
Projev sucha na cukrovce
Vliv sucha na porost kukuřice
Porost ozimé pšenice přes zimu
Poškození rostlin ozimého ječmene mrazem
Aktivní nora hraboše ve vojtěšce
Při skladování větších objemů zrnin také větší nebezpečí výskytu skladištních škůdců

Související články

Medax® Max - flexibilní morforegulátor obilnin do každého počasí

02. 03. 2024 Ing. Pavel Šácha; BASF spol. s r.o. Ochrana obecně Zobrazeno 275x

Novinky v meziplodinách pro rok 2024

01. 03. 2024 Ing. Petr Robotka; PRO SEEDS s.r.o. Ochrana obecně Zobrazeno 344x

Rok 2023 v ochraně brambor

16. 02. 2024 Ing. Ervín Hausvater, CSc., Ing. Petr Doležal, Ph.D.; Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o. Ochrana obecně Zobrazeno 567x

Jak efektivně snížit spotřebu pesticidů

24. 01. 2024 Prof. Ing. Miroslav Jursík, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Ochrana obecně Zobrazeno 570x

Další články v kategorii Ochrana obecně

detail