Aktuální přehled ochrany polních plodin - únor a březen 2021

15. 02. 2021 Ing. Josef Gall; Týn nad Bečvou Ochrana obecně Zobrazeno 2610x

Rostliny ozimé řepky v závislosti na odrůdě, růstovém a vývojovém stavu a stupni otužení snášejí mrazy -15 až -20 °C, pod sněhovou pokrývkou i větší. Většina listové plochy sice odumírá již při teplotách -7 až -15 °C, ale kořenový systém dobře vyvinutých rostlin a krycí listy vegetačního vrcholu snesou i nižší teploty vzduchu.

Ozimá řepka

Přezimování ozimé řepky

Rostliny ozimé řepky v závislosti na odrůdě, růstovém a vývojovém stavu a stupni otužení snášejí mrazy -15 až -20 °C, pod sněhovou pokrývkou i větší. Většina listové plochy sice odumírá již při teplotách -7 až -15 °C, ale kořenový systém dobře vyvinutých rostlin a krycí listy vegetačního vrcholu snesou i nižší teploty vzduchu. K holomrazům jsou o -2 až -4 °C citlivější nedostatečně vyvinuté, slabé rostliny a porosty přehnojené dusíkem. Vyhynutí řepky v zimním období je výsledkem působení více faktorů, které vyvolávají v tomto období poškození porostů. Jedná se o extrémně nízké teploty, často holomrazy, působící většinou společně s vysušujícími větry. Odolnost vůči nízkým teplotám získává řepka v podzimním období. Schopnost adaptace je podmíněna geneticky a je jednou ze sledovaných vlastností odrůdy.

Největší škody způsobené vyzimováním nevznikají v letech s extrémně nízkými teplotami, ale v letech s častými změnami teplot v zimě, a to zejména v předjaří. Zvláště déletrvající mráz okolo -8 až -10 °C v měsíci únoru a březnu, doprovázený suchým větrem, ničí všechny slabé rostliny.

Řepka po sejití sněhu

Poškozený porost řepky po zimě

Dobře přezimovaná řepka

Jarní regenerace řepky

V předjarním období je vhodné zjistit, jak porosty ozimé řepky přezimovaly. Obzvlášť je to důležité, když během zimy klesala teplota hluboko pod bod mrazu a pole nebyla chráněna sněhovou pokrývkou nebo když během zimy docházelo k opakovaným výkyvům teplot. Střídání teplejších dnů s mrazivými je mnohdy ještě nebezpečnější než dlouhodobé mrazy. Včasné informace o životaschopnosti ozimé řepky jsou důležité pro rozhodnutí, zda takový porost ponechat a posílit oslabené rostliny vhodným přihnojením a dalším ošetřením nebo zaorat a shánět náhradní osivo. Musíme se především soustředit na stav kořenového systému, vegetačního vrcholu, počet životaschopných rostlin a na další kritéria, jako je výskyt chorob - konkrétně fomové hniloby. Optimální počet rostlin po přezimování by měl být cca 40–60 ks/m² (minimální alespoň 15 ks/m². Při vyšší intenzitě pěstování a u hybridů je doporučován nižší počet rostlin, a to optimálně cca 30–40 ks/m² (minimálně alespoň 20 ks/m²). Rovněž posoudíme poškození hrabošem polním, případně i úroveň zaplevelení.

Během teplé zimy kořeny řepky přijímají živiny a rostou. K tomu jim stačí 2 °C v půdě. Jejich hmotnost se během zimy může zvýšit 3× i více. Naopak nadzemní biomasa stagnuje či se vlivem omrznutí mírně sníží.

Včasné obnovení jarní vegetace a nízké teploty vzduchu a dostatek vláhy podporují rychlejší růst listové plochy a poměrně pozdější přechod do generativní fáze. To jsou jedny z hlavních pozitivních výnosotvorných vlivů počasí. Naopak pozdní zahájení vegetace a nástup relativně vysokých teplot při nedostatku vláhy (a přijatelného dusíku) podstatně snižují počet plodných větví, a tím i šešulí. Na fungicidně neošetřených porostech mohou být slabé, místy až střední výskyty fómové hniloby (Phoma lingam).

Po prohlídce porostů bude důležité včasné přihnojení dusíkem, případně i ošetření fungicidy a stimulátory růstu (na počátku dlouživého růstu), např. na bázi nitrofenolátů, na překonání stresu a podporující regeneraci. Toto ošetření (např. v kombinaci s insekticidem proti krytonoscům nebo s kapalným hnojivem) pomůže rostlinám překonat stres a poškození po zimě, urychluje obnovení jarního růstu, podporuje větvení řepky.

Při (časně) jarním regeneračním hnojení dusíkem je třeba zvážit (podle zásobního hnojení a půdní zásoby) i doplnění dalších chybějících živin, zejména hořčíku, síry a bóru, protože základním předpokladem efektivního využití dusíku z aplikovaných dusíkatých hnojiv je vyvážená výživa řepky i všemi dalšími hlavními živinami a stopovými prvky. Stále platí, že včasná březnová dávka N je pro výnos semene rozhodující. První dávka u ozimé řepky podpoří regeneraci kořenového systému a listového aparátu. Zvláště po tuhé zimě se silným opadem listů má přihnojení význam provést co nejdříve, když to půdní a povětrnostní podmínky umožní, protože řepka začíná regenerovat již při 1–2 °C. Avšak v případě možnosti návratu zimy je vhodné regenerační dávku rozdělit na dvě. Celková dávka dusíku u výnosově nadějných porostů by měla na jaře být 180–220 kg N/ha s výnosovým předpokladem 4–4,5 t/ha. To platí pro nadějné porosty s hustotou 30–40 rostlin/m². U hustých porostů nad 60 rostlin/m² není efektivní dávku zvyšovat nad 150 kg N/ha a rovněž slabé mezerovité porosty hnojíme jenom do 130–160 kg N/ha.

Také na síru je řepka hodně náročná. Síra je přijímána rostlinami převážně jako aniont SO₄^2- z půdy. Jednou tunou výnosu řepka odčerpá z půdy průměrně 18 kg této živiny. Asi polovina z tohoto množství je v semenech. Celková dávka síry by se měla v jarním období pohybovat v rozmezí 20–60 kg/ha v závislosti od obsahu síry v půdě. Problém s dostatečným množstvím rostlinám přístupné síry se začal projevovat v souvislosti s odsířením tepelných elektráren a omezením imisí síry.

Plevele na jaře

Pokud se nestihla odplevelit řepka na podzim nebo i přes herbicidní ošetření řepka zarostla heřmánky, chrpou polní, pcháčem aj., lze ji ještě na jaře ošetřit herbicidy:

Barca 334 SL, Cyklop 334 SL, Gala 334 SL, Galeona  do BBCH 31 (fáze počátku prodlužování stonku), Zorro 300 SL BBCH 30–31 (fáze počátku prodlužování stonku), Clap, Galera, Korvetto, Major, Vivendi 200 do BBCH 50 (hlavní květenství viditelné shora uprostřed nejvyšších listů). Důležité je aplikaci provádět na plevele v aktivním růstu.

Na pýr, výdrol obilnin a další trávovité plevele (pokud se nestihlo na podzim) lze aplikovat povolené graminicidy.

Vzhledem k tomu, že graminicidní, fungicidní a insekticidní přípravky jsou při doporučené aplikaci v jarním období k rostlinám řepky ozimé vysoce selektivní, tak se nepředpokládá v případě jejich kombinace do tank-mixu vznik fytotoxických poškození porostu řepky ozimé.

Plevele v řepce na jaře je třeba odstranit

Krytonosci stonkoví

Při nástupu jara sledujte nálet krytonosce řepkového a krytonosce čtyřzubého. Oba krytonosci mají jen jednu generaci v roce. Dospělci přezimují v půdě, většinou mimo pole. Na poškození rostlin se podílejí všechna vývojová stadia. Obecně začíná letová aktivita u obou krytonosců do porostů řepky (zaznamenatelná ve žlutých miskách) přibližně ve stejné době, tj. při dosažení teploty půdy 5–7 °C. Při teplotách nad 12°C se již po hromadných náletech mohou vyskytovat i ve větším množství.

Krytonosec čtyřzubý se zpravidla vyskytuje později než krytonosec řepkový, ale v některých letech se mohou vyskytnout i současně. U krytonosce čtyřzubého je však letová aktivita obvykle výrazně delší a rozvleklejší. U obou druhů se v posledních letech doba náletu do porostů a kladení vajíček stále prodlužuje. V roce 2016 to bylo od 1. 4. do 10. 5., ale v loňském roce 2020 to již bylo od 22. 3. až do 12. 6. Podstatný rozdíl je v rozložení podílů letově aktivních samic a samců v průběhu letové periody. U obou druhů na začátku náletu převažují samci nad samicemi, přibližně nalétává 3/4 samců a 1/4 samic. U krytonosce čtyřzubého je rozdíl ve prospěch samců ještě výraznější a udržuje se po delší dobu.

Uvádí se, že škodlivější bývá krytonosec řepkový. Prvním příznakem výskytu dospělců v porostech je dírkování v čepelích listů po úživném žíru dospělců. Později se ve stonku objevují jednotlivé otvory po kladení vajíček jako bělavě lemované vpichy o průměru asi 1 mm. Samičky krytonosce řepkového kladou vajíčka zpravidla do stonků pod vegetační vrchol. Larvy vylíhnuté z vajíček prožírají stonek směrem dolů. Při silnějším výskytu dochází k deformaci stonku řepky a zejména silné rostliny praskají (prasknout mohou i po jarních mrazech) nebo se mohou i lámat. Při velmi silném napadení larvami hlavní stonek řepky zůstává silně zdeformovaný. Po ukončení vývoje larev jsou ve stonku patrné otvory, kterými larva opustila rostlinu. Mechanicky poškozená místa na rostlině jsou často infikována původci houbových chorob nebo bakteriemi. Napadené rostliny bývají lámavé a předčasně dozrávají.

Přímá škodlivost krytonosce čtyřzubého již bývá menší, ale může také přispívat k šíření houbových (bakteriálních) onemocnění stonku, kdy napadené rostliny někdy nouzově dozrávají. Samičky krytonosce čtyřzubého kladou později vajíčka především do listových řapíků. U slabších rostlin mohou larvy pronikat i do stonků, kde ale působí méně výrazné poškození. V jarní řepce krytonosec čtyřzubý neškodí.

Účinná ochrana proti těmto škůdcům při vlhkém jaru podstatně snižuje napadení fómovou hnilobou i dalšími chorobami. Nejvyšší ztráty vznikají při časném přeletu škůdců na porosty řepky při výšce rostlin 20 cm. Brouci přezimují v půdě (většinou na loňských řepkových polích) a svá zimoviště opouštějí brzy na jaře, při teplotě půdy 6 °C a to i v období krátkého přechodného oteplení. Hromadnější přelety většinou bývají koncem března až začátkem dubna, kdy na pozemku teplota v poledne na slunci přesahuje několik dnů po sobě 12 °C.

Intenzitu výskytu brouků zjišťujeme 2× týdně pomocí žlutých Mörickeho misek (naplněných vodou s přídavkem smáčedla) nebo žlutých lepových desek. Misky nebo lepové desky je potřeba umístit do porostů (zejména pro sledování krytonosce řepkového) včas - již od dosažení teploty 6 °C. Nálet brouků může být na jednotlivých plochách dosti nepravidelný i v rámci jednoho podniku a po hromadném přeletu brouků ze zimovišť se již v miskách odchytí jen velmi malé procento brouků škodících v porostu! První výskyty bývají nejčastěji na pozemcích s jižní expozicí. Proto je jistější souběžně s monitoringem v miskách kontrolovat i napadení rostlin přímo při důkladné prohlídce porostů.

Práh škodlivosti: 3 brouci na 1 lapák (misku) za 1 den nebo 1 brouk na 40 rostlin. Tyto hodnoty jsou však spíše orientační a hlavně nás upozorní na výskyt brouků v porostu. Pro upřesnění potřeby a termínu ošetření je vhodné sledovat pářící se jedince, případně u odchycených brouků rozlišit oba druhy od sebe a zjistit počet samic se zralými vajíčky. Po vykladení samic je již ošetření málo účinné. Vizuální kontrolou a zjištění pářících se jedinců na řepce je jedním ze signálů potřeby ochrany.

V oblastech intenzivního pěstování řepky, kde také každoročně zaznamenáváme napadení houbovými patogeny bývá ošetření proti krytonosci řepkovému obecně doporučováno za 9 až 11 dní po prvním vrcholu náletu do porostu, u krytonosce čtyřzubého obvykle o 7 až 14 dní později. Předčasné aplikace jsou neúčinné, protože likvidujeme pouze nálety samců a samice nepostihujeme. Účinnost ošetření závisí zejména na termínu zásahu a použitém přípravku. Jako termín pro signalizaci ošetření lze využít i tzv. sumy efektivních teplot. Nálet brouků a potřeba ošetření se většinou (zejména u krytonosce řepkového) fenologicky shoduje se začátkem květu zlatice prostřední (Forsythia intermedia), lidově „zlatý déšť“.

Pro ošetření použijte povolené insekticidy, buď na bázi neonikotinoidů nebo pyretroidů. Do postřikové jíchy lze k insekticidu přidat dle potřeby i fungicid proti fomové hnilobě. Pro omezení vzniku a šíření rezistence bude vhodnější neonikotinoid acetamiprid aplikovat až v pozdějších fázích proti blýskáčkům a šešulovým škůdcům.

V oblastech se zjištěnou převahou krytonosce čtyřzubého (samičky obvykle nalétávají do porostů později), je možné provést první jarní ošetření až na začátku náletu blýskáčků, toto ošetření pak zasáhne najednou jak krytonosce, tak i blýskáčky. Z výsledků se zdá, že ošetření doporučované na krytonosce před začátkem náletu blýskáčků není v případě dominance krytonosce čtyřzubého příliš účinné, protože zasáhne jen samce, kteří v porostu v podstatě ještě moc neškodí. V těchto oblastech bude možné toto ošetření pravděpodobně vynechat, případně přizpůsobit ochranu podle aktuálně zjištěného stavu.

Monitoring stonkových krytonosců - miska

Monitoring stonkových krytonosců - lapák

Ozimé obilniny

Hodnocení mrazuvzdornosti a poškození rostlin

Největší odolnost mrazům (mrazuvzdornost) má žito ozimé (-25 až -30 °C), tritikale ozimé (až -20 °C), pšenice ozimá (-15 až -20 °C), ječmen ozimý (-12 až -15 °C). Velmi záleží na výšce a době sněhové pokrývky, na odrůdě a na aktuálním stavu mrazuvzdornosti, který se během zimy mění.

Při větším poškození porostu je někdy nutné porost zaorat a provést náhradní osev. Orientační kritické počty rostlin podle stupně odnožení na 1 m²: pšenice ozimá 350–400 odnoží, žito 300–350 odnoží, ječmen ozimý víceřadý 350–450 odnoží, ječmen ozimý dvouřadý 400–450 odnoží, tritikale 350–400 odnoží.

Vegetační období se během posledních dvaceti let (podle oblastí) prodloužilo o 15–25 dní. Což s sebou s narůstajícími meteorologickými extrémy přináší i rostoucí riziko výskytu vegetačních mrazů i holomrazů.

Porost pšenice po sejití sněhu

Dobře přezimovaný porost ozimé pšenice na jaře

Jarní regenerace

Setí ozimů na podzim loňského roku (2020) vzhledem k přeháňkovému počasí v září a deštivému říjnu a listopadu bylo dosti problematické. Také v důsledku pozdější sklizně kukuřice a cukrovky, po kterých se běžně minulé roky pšenice sela, se některé plánované plochy ani neosely. Časně zaseté porosty v září, na nepřemokřených lokalitách, byly na podzim v dobré kondici a měly 2–3 odnože. Avšak i na těchto honech v místech s vyšším zamokřením jim (zejména u ozimého ječmene) žloutly listy a v místech s trvalejším zamokřením měly jenom 2–5 listů. Obilniny z pozdnějších výsevů vzcházely během teplejšího listopadu a prosince. Většinou byly (pro znemožnění podzimní aplikace herbicidů) slabě až středně zapleveleny. Pomalu jsme si začali zvykat na suché roky, a tak nás loňský mokrý podzim, někde více a jinde méně, nepříjemně zaskočil.

Regenerační hnojení urychluje regeneraci rostlin a zároveň je velmi účinným opatřením k nastavení optimální hustoty porostu. Naším cílem by mělo být 400–650 klasů na 1 m² podle odrůdy a kvality našich půdních a klimatických podmínek.

Slabší porosty, které jsou po zimě ve fázi 1 až 3 listů, budou vyžadovat vyšší dávku regeneračního hnojení v ledkové (dusičnanové, nitrátové) formě (NO₃^-) na podpoření a urychlení odnožování. A ihned, jakmile to půjde, bychom měli aplikovat CCC, případně společně i s mikroprvkem manganem, na další posílení odnoží. V případech slabších, opožděných nebo poškozených porostů, kde je potřeba podpora tvorby jarních odnoží a zároveň regenerace kořenové soustavy se doporučuje aplikovat Aucyt Start, Atonik, LignoAktivátor případně i jiné regulátory růstu. Mangan má význam především na půdách s vyšším pH.

Naopak pro dostatečně odnožené porosty s rostlinami se 3–4 silnými odnožemi a počtu rostlin 250–350/m², jestliže nechceme výrazněji podpořit další odnožování, používáme hnojiva nejlépe s amidickou (močovinovou) formou dusíku (NH₂⁺ ). Dávka by měla udržet stávající stav a dále již porost nezahušťovat nadměrným množstvím jarních odnoží. Přitom je důležité, aby se dusík v amidické formě dostal až ke kořenům rostlin. Amoniakální forma dusíku (NH₄⁺ ) v porovnání s nitrátovým dusíkem je již přijatelná i při nižších teplotách a zabudování do rostlin je energeticky méně náročné. Čím dříve začneme s regeneračním hnojením (1. polovina března), tím více používáme hnojiva s amonnou a amidickou formou dusíku, zatímco při pozdějším a rychlém nástupu jara upřednostňujeme ledky. Při časném nástupu jara na pozemcích s mírně alkalickým až neutrálním pH nitrátovou formu dusíku (NO₃^-) vynecháváme.

Plevele

Zaplevelené porosty bude nutné co nejdříve (podle stavu pozemků) ošetřit proti plevelům herbicidy s ohledem na spektrum plevelů a možnosti použití za nízkých teplot. Dávku herbicidu musíte upravit podle velikosti plevelných rostlin. U časně setých zaplevelených porostů je vhodné volit vyšší dávky i při časných aplikacích.

Porosty, kde přetrvává zaplevelení pcháčem, šťovíkem a případně dalšími vytrvalými plevely, bude vhodné ještě ošetřit později některým z herbicidů s účinnou látkou: 2,4-D, clopyralid, MCPA aj. Maximální herbicidní účinnosti dosáhneme při aplikaci na plevele ve fázi listové růžice až do výšky 20–30 cm pcháče a při teplotách nad 12 °C. Toto ošetření můžete spojit s případným ošetřením proti listovým a klasovým chorobám.

Plevele v ozimé pšenici na jaře

Pcháč rolní v ozimé pšenici na jaře vhodný pro aplikaci herbicidu

Choroby na ozimech

Na některých lokalitách s déletrvající sněhovou pokrývkou, může dojít i k vážnějšímu poškození porostů ozimých obilnin sněžnou plísňovitostí obilnin (plíseň sněžná). Jedná se o chorobu, která ohrožuje porosty během zimy i v časném jaru a může podstatně přispět k jejich vyzimování. Ještě výraznější poškození mohou být u okrasných trávníků. Původcem této choroby je fytopatogenní houba Monographella nivalis (syn. Fusarium nivale, anam. Microdochium nivale), která napadá obilniny a trvalé travní porosty. Pohlavní stadium houby se vyskytuje v průběhu zimy a na jaře na posklizňových zbytcích. Tato houba může působit špatné klíčení osiva a vzcházení rostlin. Houba však může vyvolat odumírání rostlin již na podzim. V předjaří se pak na listech napadených rostlin vytváří bílý až narůžovělý (lososový) povlak houby. Napadené rostliny mají také slabší kořenový systém a postupně odumírají - jednotlivě, případně i celé skupiny. Důsledkem je mezerovitý a prořídlý porost. Napadení je silně podmíněno průběhem povětrnosti, zejména sněhovou pokrývkou, její výškou a zvláště nebezpečné jsou ledové krusty, pokud na porostech setrvává dlouhodobě vrstva mokrého sněhu nebo pokud sníh napadá na neumrzlou půdu. Také na jaře, po sněhových přívalech a nástupu teplot +4 až +6 °C, se může poměrně rychle namnožit. Škodlivost záleží na délce trvání těchto podmínek. Více poškozeny bývají husté porosty, a také porosty na hodně utužených půdách. Jedná se o dispoziční onemocnění, to znamená, že ani v případě infikovaného osiva nemusí dojít k odumírání rostlin, pokud nenastanou podmínky příznivé pro rozvoj patogena, tj. před zimou je porost dostatečně silný a v předjaří dlouho neleží sníh. Za dominantní je považován přenos půdou. V půdě houba saprofyticky přežívá na odumírajících rostlinných zbytcích. Hlavním obdobím nástupu epidemie je však zima a počátek jara, především pod sněhovou pokrývkou a na nezmrzlé půdě. Mořením lze zabránit projevům choroby jen v omezeném měřítku, protože účinnost mořidla obvykle netrvá až do jara.

Ochrana: Předpokladem zdravého porostu je kvalitně namořené zdravé osivo, využití rezistence vhodně zvolenou (tolerantní až rezistentní) odrůdou v kombinaci s podzimním fungicidním ošetřením a využití rezistence odrůd.

Především na ozimých ječmenech bývá výskyt této choroby doprovázen i výskytem tyfulové plísňovitosti obilnin (paluška travní, Typhula incarnata). Je to další z chorob, které se mohou podílet na vyzimování porostů ozimých obilnin. Napadá především porosty ozimého ječmene, napadena však může být i ozimá pšenice, případně ozimé žito a pícní trávy. Projevuje se na jaře po roztání sněhu. Napadené rostliny se vyskytují v řádcích nebo v hnízdech. Nejprve odumírají starší listy od špiček, přičemž mladší listy jsou úzké a tuhé, nápadně žlutě zabarvené. Při silném napadení může docházet i k odumírání celých rostlin, neboť je zničen kořenový systém. Typickým příznakem napadení touto houbou jsou v listových pochvách i na kořenech vznikající sklerocia. Sklerocia vznikají jednotlivě nebo ve shlucích, jsou červeně nebo hnědě zbarvená, 0,5 až 4 mm velká. Sklerocia přežívají na povrchu nebo v malé hloubce pod povrchem i několik let. Za vlhka a při teplotách 0–10 °C (září, říjen) vyrůstá ze sklerocií mycelium, které infikuje kořeny nebo nadzemní části vzcházejících rostlin. Infekci rostlin podporují teploty blízké nule, vysoká vlhkost a nedostatek světla (sněhová pokrývka na nezamrzlé půdě). Napadeny bývají především oslabené rostliny. Později se tvoří nová sklerocia.

Ochrana: Přímá ochrana neexistuje, některá mořidla vykazují vedlejší účinky i proti této chorobě. Napadení podporuje vysoká půdní vlhkost, teploty kolem 0 °C a časná a dlouhodobá sněhová pokrývka. Onemocnění se vyskytuje častěji na lehkých půdách s nízkou biologickou aktivitou. Náchylnější jsou oslabené rostliny (mráz, padlí, herbicid apod.). Nepřímou ochranou je pozdější, hustší a mělčí výsev, nezařazovat ozimý ječmen po ozimém ječmeni, zvýšená péče o oslabené porosty (lehké převláčení, přihnojení N).

Sněžná plísňovitost obilnin (plíseň sněžná) na ozimé pšenici

Tyfulová plísňovitost obilnin (paluška travní) na ozimém ječmenu

Poškození porostů ozimů hrbáčem osenním

Podobná poškození porostů ozimů, jako hraboš polní, mohou způsobovat i larvy hrbáče osenního. Ploch s poškozením tímto minoritním škůdcem rok od roku roste. Intenzita výskytu hrbáče osenního v jednotlivých letech kolísá, zejména v závislosti na průběhu počasí koncem léta. Kladení vajíček a vývoj larev v populaci je rozvleklé, takže přezimují larvy různého stáří v chodbičkách v půdě. Také může přezimovat část dospělců. Má jen 1 generaci v roce. Jestliže je sucho v srpnu a září, hrbáč klade málo vajíček, a také vývoj larev je zpomalen. V důsledku toho vzcházející rostliny ozimů jsou napadány poměrně málo škodlivými larvami 1. vývojového stupně, u kterých navíc vzrůstá jejich přirozená úmrtnost. Naopak, jestliže je v srpnu a v září vlhko, larvy se líhnou dříve, před vzejitím ozimů. Nejprve se živí výdrolem obilí a pýrem. Vzcházející ozimy jsou v tomto případě napadány larvami 2. a 3. vývojového stupně, které již způsobují závažnější škody. Na ozimech škodí od října až do zámrazu, který v letošním roce přišel prakticky až v lednu. Larvy v žíru pokračují v březnu a dubnu. Kuklí se květnu v chodbičkách v půdě. Škodlivé výskyty jsou časté při pěstování obilniny po obilnině, zvláště ozimu po ozimu nebo na pozemcích v sousedství travních porostů. Škodlivost brouků, kteří se živí v době mléčné zralosti zrny obilnin, není hospodářsky významná.

Zatím nejsou proti hrbáčovi povoleny žádné přípravky. Mohly by účinkovat některé pyretroidy povolené na kohoutky.

Výskyt hrbáče osenního je významně podporován technologiemi zanechávajícími vyšší podíl nerozložené organické hmoty na povrchu půdy (tedy minimalizace bez dodání dusíku na urychlení rozložení slámy). Chybně realizovaná opatření všeobecně zvyšují škodlivost škůdců vázaných na půdní prostředí, včetně drátovců a např. i chroustů. Do budoucna je tedy velmi pravděpodobné, že se budou zemědělci setkávat s poškozením těmito škůdci častěji, obzvláště tam, kde se nepodpoří rozklad organické hmoty po sklizni.

Mák

Na lokalitách, kde na vzcházejícím máku pravidelně škodí krytonosec kořenový, je třeba věnovat tomuto škůdci zvýšenou pozornost. S nárůstem osetých ploch se také rozšířila a zvýšila škodlivost houbových chorob, zejména plísně máku a pleosporové skvrnitosti máku. Původci obou chorob se mohou přenášet také infikovaným osivem, proto je nutné používat osivo jen ze zdravých porostů.

Krytonosec kořenový

Hostitelskými rostlinami krytonosce kořenového jsou všechny druhy pěstovaného i planého máku. Největší škody působí dospělí brouci úživným žírem na vzcházejících rostlinách máku do velikosti 4–5 listů, zvláště za suchého počasí. Listy mladých rostlin jsou skeletovány okénkovým žírem, pokud jsou rostliny z pozdějších výsevů ještě ve fázi jen několika listů, dochází až k totálnímu zničení celých rostlinek.

Má jen jednu generaci do roka. Brouci přezimují v půdě a nalétávají do porostů na vzcházející mák obvykle od druhé poloviny dubna. Nejčilejší jsou brzy z rána a pozdě odpoledne. Vajíčka kladou od poloviny května po dobu 2–2,5 měsíců. Kladou je do hlavního listového nervu. Larvy nejprve vyžírají krátké chodbičky v listu, poté se stěhují na kořeny, na nichž vyžírají rýhy a chodbičky. Poraněná místa jsou vstupní branou pro řadu patogenních mikroorganizmů. Na jedné rostlině může být 10 i více larev. Kuklí se v hliněném kokonu v půdě. Krytonosec kořenový je suchomilný a teplomilný, jarní chladné a deštivé počasí a zvláště déletrvající mrazy jsou pro jeho vývoj nepříznivé. Škody způsobuje především za sucha, zvláště u pozdně setých nestejnoměrně vzcházejících porostů.

Ochrana: Rozsah škod lze omezit raným výsevem a všemi agrotechnickými opatřeními urychlujícími vývoj a růst rostlin (zvýšit výsevek, snížit, případně vynechat dávky půdních herbicidů). Jedním z opatřeních je i použití insekticidně mořeného osiva. Bohužel v současné době není povoleno žádné mořidlo. Termín sledování (monitoring napadení) je v období vzcházení máku až do 4.–5. pravého listu. Odpočty brouků na řádcích vzcházejícího máku je vhodné provádět brzy z rána a pozdě odpoledne za pěkného počasí, kdy jsou brouci nejčilejší a přijímají potravu. V poledních hodinách se zdržují v úkrytech na povrchu půdy.

Ošetření porostu se provádí po zjištění prvních příznaků napadení (asi 5 dní po začátku náletu) v době maxima výskytu brouků. Práh škodlivosti je 3 brouci na 1 běžný metr řádku při vzcházení máku. Ošetření je účinnější v nižších růstových fázích, do 2–3 pravých listů máku, pozdější ošetření proti larvám na kořenech je již neúčinné. V současnosti lze pro plošné ošetření použít  pyretroidy Nexide, Rapid aj.

Porost máku poškozený krytonoscem kořenovým

Ostatní polní plodiny

Hraboš polní

Poslední teplé a sušší ročníky byly příznivé pro rozvoj populace hraboše polního i dalších hlodavců. V ozimých obilninách, pícninách, ozimé řepce i kmínu, kde mu nebyla věnovaná patřičná pozornost, začal škodit. Rovněž jeho škodlivost narostla v sadech i zahradách. V roce 2019 byla zaznamenána jeho gradace zejména na střední a jižní Moravě, kdy extrémní výskyty hraboše polního způsobily lokálně až 80% poškození porostů obilnin. Takzvaný hraboší rok, kdy se hraboši přemnožují, se opakuje pravidelně ve 2 až 4letých cyklech, není to tedy nic neobvyklého. Hraboš se v prosinci 2020 vyskytoval mozaikovitě a lokálně způsoboval i v závěru roku škody na ozimých plodinách a dále v jetelotrávách, vojtěšce, jeteli a trvalých kulturách, včetně sadů a vinic.

I přes srážkově nadnormální průběh závěru roku 2020 se populace hraboše celorepublikově drží na 4násobku prahu škodlivosti. Z prosincových dat ÚKZÚZ získaných z monitoringu výskytu škodlivých organizmů v roce 2020 vyplývá, že celorepublikový průměr intenzity výskytu hrabošů od října 2020 neustále stoupal a ani významné srážky v průběhu podzimu růst populací významněji neovlivnil. V prosinci tak počty aktivních nor na hektar (AVN/ha) dosáhly hodnoty 817 AVN/ha, což u ozimých plodin odpovídá 4,1násobku podzimního prahu škodlivosti. Mezi nejpostiženější kraje patřil Královehradecký, Středočeský a Ústecký kraj. V Královehradeckém kraji došlo k nejvýznamnějším navýšení četnosti hrabošů ze všech citovaných krajů, zde populace přesáhly hodnotu 2 100 AVN/ha. Mírný nárůst byl zaznamenán též v krajích Jihomoravský, Karlovarský, Liberecký a Olomoucký.

Průběh počasí v závěru roku nepřál ani aplikacím rodenticidů. V prosinci se objevila řada nových míst s významným poškozením, v řadě případů se bude o budoucnosti porostu rozhodovat během prvních měsíců tohoto roku (týká se to především krmných plodin). Podle všeho bude nutné hraboši věnovat zvýšenou pozornost i v letošním roce. I přes snahu řady zemědělců bojovat s populacemi přemnožených hlodavců biologicky (výstavba berliček pro podporu výskytu dravých ptáků), je na těchto polích vidět rozšiřující se poškození. Aktuální počet okresů ohrožených kalamitním výskytem hraboše polního je celkem 31. Inspektoři ÚKZÚZ i v průběhu zimních měsíců monitorují vývoj populací tohoto škůdce a průběžně informují veřejnost na webu ÚKZÚZ a prostřednictvím Rostlinolékařského portálu. Aktuální míra rizika ohrožení zemědělských porostů v jednotlivých krajích je zobrazena v grafech.

Nejúčinnější proti dalšímu přemnožení hraboše jsou opatření prováděná na jaře, avšak na jaře není na chemickou ochranu proti hrabošům mnoho času. K zajištění optimálního efektu je třeba přípravky aplikovat již ve fázi probouzení vegetace, kdy jsou nástrahové přípravky pro hraboše velmi atraktivní potravou. Avšak z různých důvodů, v současné době zejména z důvodu nedostupnosti povolených účinných rodenticidů, se v jarních měsících většinou žádná opatření nedělají. V průběhu vegetace a zejména potom na podzim (v roce 2019 místy již přede žněmi) se zjistí, že se nějak hraboš přemnožil a může poškodit i nově zaseté ozimy, pícniny atd.

Hraboš polní je naším nejpočetnějším hlodavcem. Hraboši jsou aktivní po celý rok a na zimní období si vytvářejí zásoby potravy. Hraboš má vysokou rozmnožovací schopnost a rychlé pohlavní dospívání. Délka života se pohybuje od 1 do 4 měsíců. Rozmnožovat se začínají již ve stáří (3)4–6 týdnů. Samičky jsou březí 21 dnů. Do roka mívají 1–5(7) vrhů po 1–10 mláďatech. To řadí hraboše k typickým kalamitním a gradačním škůdcům. Během roku se v optimálních podmínkách může početnost hrabošů zvýšit až stonásobně.

Populační hustotu hraboše polního sledujeme podle počtu užívaných nor na 1 ha především na jaře, někdy již v předjaří, ještě před nástupem rozvoje populací hraboše a na podzim, po zasetí ozimých plodin a jejich vzejití. Na každé lokalitě větší než 5 ha  uskutečníme 4 průchody, každý o délce 100 m a šířce 2,5 m, na nichž zaznamenáme počet „živých“, užívaných nor. Jako užívanou noru hodnotíme tu, kde u východu z nory je čerstvý výhrabek, je přítomen trus hraboše nebo je do ústí nory zatažena potrava, vchod do nory je uhlazený, ochozený, vegetace v okolí nory je okousaná nebo byl spatřen živý hraboš. Zjištěný počet nor ze 4 průchodů vynásobíme 10, a tím získáme celkový počet užívaných nor na ha. Aby bylo sledování dostatečně přesné, neměl by být porost při šířce průchodu 2,5m vyšší než 10–15 cm.

Tab.: Prahy škodlivosti hraboše polního

Při zjištění překročení prahu škodlivosti je vhodné napadené porosty včas ošetřit ještě před vznikem velkých ztrát na porostu registrovanými rodenticidy. Slabší porosty plodin je vhodné ošetřit i se zjištěnými ohniskovými výskyty hraboše. Základní formou ochrany porostů je hubení hrabošů v ohniscích na jaře. Aby však bylo ošetření účinné, musíme vhodně omezit počty hrabošů i na přilehlých nezemědělských plochách, ze kterých se hraboši opět po určité době na ošetřené zemědělské plochy rozšíří. Na omezení přemnožených hrabošů na větších plochách není (zatím) v současné době (k 15. 1. 2020) povolený žádný ekologicky přijatelný rodenticid, který by se dal (za stanovených podmínek) plošně aplikovat alespoň v ohniscích silného výskytu hraboše.

Na louky, pastviny, ovocné dřeviny, zeleninu, okrasné rostliny, polní plodiny lze aplikovat do nor přípravek Polytanol - 13 tabl./noru nebo 5 g/noru podle signalizace, max. 1× za rok.

Na polní plodiny, trávníky, pastviny, lesní hospodářství, nezemědělská půda, veřejně přístupné plochy, vinice, okrasné rostliny, sady, zeleninu lze aplikovat do nor přípravek Ratron GW - 5 návnad/noru, (max. 2,5 kg/ha).

Na zemědělskou půdu, polní plodiny, ovocné plodiny, zeleninu, vinice, pastviny, jehličnany, listnaté dřeviny, okrasné rostliny lze aplikovat do nor přípravek Arvalin Forte, Stutox II - 2–4 pelety/noru, (max. 2 kg/ha), max. 3× za rok.

Před použitím přípravku si vždy přečtěte pokyny k použití a tyto dodržujte, abyste se vyvarovali rizik pro člověka a životní prostředí.

Aktivní nora hraboše polního v ozimé řepce