Choroby a škůdci saturejky

30. 03. 2020 Doc. Ing. Ivana Šafránková, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně Ochrana obecně Zobrazeno 4280x

Název rostliny Satureja (čeleď Lamiaceae), jejíž domovinou jsou oblasti kolem Středního moře, je odvozen od Satyrů, bytostí s horní polovinou těla muže a spodní kozla. Saturejku znali již staří Římané, kteří ji považovali nejen za afrodisiakum, ale věřili, že zlepšuje paměť i mysl. Dle záznamů se u nás používala již v 9. stol., a používá se dodnes jako koření, samostatně či ve směsích, např. čubrica či provensálské koření.

K nejčastěji pěstovaným druhům v našich podmínkách patří jednoletá saturejka zahradní (Satureja hortensis L.) a vytrvalá saturejka horská (S. montana L.).

Saturejka obsahuje éterické oleje (zejména carvacrol a cymen, dále terpinen, pinen, myrcen a thymol), flavonoidy a steroly. K léčivým účelům jsou využívány květy a listy na přípravu čaje, v dnešní době v lidovém léčitelství při poruchách zažívání, při zánětech krku ke kloktání. V kuchyni je velmi oblíbená jako silně aromatické koření. Silice jsou využívány a farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Saturejka horská má podobné složení, používá se stejným způsobem, jen obsah účinných látek je nižší.

Choroby

O chorobách a škůdcích pěstovaných druhů saturejky není mnoho informací.

Zaznamenány byly listové skvrnitosti, jejichž původcem je např. Alternaria sp. Napadení se projevuje malými kulatými hnědými skvrnami, které se za vlhka slévají do větších nekrotických ploch. Podobné poškození, jen skvrny mají tvar proužků, se může objevit i na stoncích. Napadené stonky se mohou lámat, případně postranní výhony vylamovat. U takto poškozených rostlin se často vyskytuje nedostatečný růst kořenů.

Nekrózy listů může způsobit i původce šedé hniloby - Botrytis cinerea. V tomto případě skvrny vycházejí od špiček či okraje listu a za vysoké vlhkosti se rozšíří na celou čepel. Pokud je povrch skvrn déle ovlhčený, rychle se pokrývají charakteristickým šedohnědým prášivým povlakem z rozmnožovacích orgánů.

Kořeny a stonky mohou napadat houby rodu Fusarium (F. avenaceum, F. equiseti, F. culmorum a F. oxysporum) a Rhizoctonia solani. Jen ojediněle jsou zaznamenávány i další patogeny kořenů, např. Cylindrocarpon či Phoma.

Nebezpečná a obávaná rez Puccinia mentae vyskytující se na mátě, se může vyskytnout i na listech a stoncích saturejky, ale v našich podmínkách zdaleka nedosahuje takového významu a výskyt je spíše výjimečný.

V porostech saturejky se dříve často vyskytovala kokotice (Cuscuta spp.), jejíž semena se šířila s osivem.

Za vlhkého počasí se mohou na listech saturejky objevit nepravidelné, matně zelené, šedivé až světle fialové skvrny, často omezené listovými žilkami. Na rubové straně, v místě skvrn, vyrůstají z průduchů sporangiofory se sporangii plísně saturejky (Peronospora lamii) viditelné jako šedivý povlak. Infikovány mohou být i stonky a následkem bývá odumírání výhonů, případně rostliny zaostávají v růstu. Pokud není list ovlhčený, sporangiofory se neobjeví, ale infikované části zasychají. Plíseň přezimuje trvalými, pohlavně vzniklými oosporami ve zbytcích rostlin, případně v půdě. Během vegetace se šíří nepohlavními zoosporami uvolňovanými ze sporangií přenášených odstřikující vodou či větrem. Klíční vlákno proniká do pletiva listů otevřenými průduchy a rozrůstá se v intercelulární mycelium. Hostitelem plísně jsou kromě saturejky i další druhy z čeledi hluchavkovitých. K infekcím dochází především na jaře, zejména u jednoletých porostů. Protože na ochranu saturejky proti plísni nejsou povoleny žádné pesticidy, je třeba dodržovat preventivní opatření, tj. nepřehuštěné výsadby, zálivku podmokem, dodržování hygienických opatření, pravidelnou prohlídku porostu, případně okamžité odstranění napadených částí či celých rostlin.

Saturejka je také hostitelem padlí (Leveillula duriaei a Neoërysiphe galeopsidis), zejména za teplého počasí a kolísavé vzdušné vlhkosti.

Původcem žluté mozaiky či mírných deformací listů může být Tobacco mild green mosaic virus, který napadá i tabák, papriku, petúnie a další druhy rostlin.

Škůdci

Obvykle od poloviny května, zejména za suchého a mírného počasí, se na listech objevují lesklé bělavé tečky, jejichž původcem jsou křísci. Při silném posátí listy ztrácejí zelenou barvu a postupně nekrotizují, především od okrajů listů. Na rubové straně listů lze nalézt velké množství bělavých svleček, které by mohly být zaměněny za svlečky mšic.

Mšice (Aphis serpylli) na saturejce jsou původci pupenových hálek. Na drobných lístcích se ojediněle objevují bělavé chodbičky vykousané larvami vrtalek.

Saturejka horská

Zasychání výhonu po napadení houbou Botrytis cinerea