Funkční biodiverzita jako relevantní nástroj integrované ochrany ve skleníku

06. 05. 2026 Ing. Václav Psota, Ph.D.; Farma Bezdínek Ochrana obecně Zobrazeno 441x

Pojem biodiverzita je dnes z mnoha důvodů velmi dobře znám. Označuje rozmanitost druhů organismů ve vztahu k určitému prostoru. Hovoříme například o biodiverzitě louky, pole či lesa, ale také o biodiverzitě na úrovni států. Kupříkladu poměrně malý středoamerický stát Kostarika disponuje jednou z nejvyšších úrovní biodiverzity na světě. Naproti tomu se zemědělské systémy vyznačují zpravidla nižší druhovou pestrostí, zejména v případě intenzivních polních monokultur. Výrazně lépe jsou na tom některé trvalé kultury, jako jsou sady a vinice.

Navážeme-li na problematiku biodiverzity v zemědělství, můžeme se setkat s pojmem funkční biodiverzita. Tento dvojslovný pojem vyjadřuje to, že rozmanitost druhů přímo v zemědělských kulturách nebo prostorách k nim přiléhajícím poskytuje nějakou funkci. Je například prokázán pozitivní vliv mikroorganizmů na zlepšování půdní úrodnosti. Opylovači především z řádu hmyzu pak poskytují pro některé plodiny nezbytnou službu, kterou je právě opylení. Asi nejvíce příkladů bychom mohli najít ve smyslu regulace škůdců. Bohatá skupina druhů řadící se mezi predátory se stará o to, aby byly populace škůdců pod tlakem. Mnohdy jsou schopny potlačit jejich četnost pod ekonomický práh škodlivosti. Neměli bychom zapomenout ani na velmi zajímavou skupinu, kterou jsou parazitoidi. Jejich larvální stadia se živí tělním obsahem hostitele a na konci svého vývoje ho zahubí. Velice dobře jsou známí např. u mšic.

Schéma 1: Znázornění role funkční biodiverzity, kdy mikrohabitaty s kvetoucí vegetací v okolí skleníku podporují přirozené nepřátele škůdců a přispívají k jejich potlačení v produkci

Jak je tomu ve skleníku?

Výše popsané služby funkční biodiverzity si umíme poměrně dobře představit v podmínkách běžného venkovního zemědělství. Je však možné počítat s vlivem biodiverzity v případě skleníků? Na tuto otázku lze odpověď poté, co se v krátkosti zaměříme na konstrukci těchto zařízení. Zdánlivě jde o uzavřený pěstební prostor. Avšak jednou z hlavních výhod je možnost regulace vnitřního klimatu. Toho lze dosáhnout mimo jiné i větráním přes střešní okna. Tím se stává skleník pro členovce (hmyz, roztoči) z okolního prostředí prostupný. Dalo by se říct, že vnitřní prostředí skleníku tímto způsobem komunikuje s vnějším.

Biologická ochrana pomocí různých přirozených nepřátel škůdců je v dnešní době ve sklenících, ale i moderních fóliovnících, běžná. Z hlediska systému integrované ochrany rostlin zde hraje často dominantní roli. Pro pochopení strategie bioochrany ve skleníku je třeba počítat s tím, že mnohé druhy pro své přežívání potřebují potravní zdroje, jako je nektar a pyl. Při absenci hlavní kořisti hledají bioagens alternativní kořist. Mnoho druhů potřebuje pro svůj zdárný vývoj a rozmnožování vhodná refugia (úkryty). Tyto všechny požadavky prostředí ve skleníku splňuje buď jen v omezené míře, krátkodobě anebo vůbec. Právě proto se převážně používá takzvaná inundativní biologická ochrana. To znamená, že se do skleníku aplikují bioagens v pravidelných intervalech, protože se tam nejsou schopny dlouhodobě stabilně udržet.

Naopak okolní prostředí v závislosti na jeho pestrosti může představovat ideální habitat pro zdárný rozvoj populací nepřátel škůdců ve skleníku se vyskytujících. Ti pak mohou dovnitř pronikat náhodně anebo cíleně v návaznosti na četnosti kořisti. Tento fenomén byl popsán v několika vědeckých studiích, které si teď pojďme společně shrnout.

V letech 2002 a 2003 si zvolili výzkumníci jako svůj objekt zájmu dravé ploštice rodu hladěnka (Orius spp.). Studovali jejich výskyt v okolí paprikových skleníků a jejich pronikání dovnitř. Dalším jejich cílem bylo posoudit vliv hladěnek na regulaci škodlivých třásněnek na paprikách. Pokud byl v rámci sledování zjištěn poměr mezi hladěnkami a třásněnkami 1:50 a nižší, byl při dalším sledování zaznamenán pokles četnosti třásněnek. To se potvrdilo jak v případech, kdy byl do skleníku komerčně aplikován druh Orius laevigatus, tak i tehdy, když šlo čistě o spontánní kolonizaci z okolí. Významnou roli v tom sehrálo také omezení používání insekticidů. Jako nejúčinnější predátor ve sklenících, kde došlo pouze ke spontánní kolonizaci, byl zjištěn druh Orius niger. Komerční O. laevigatus se v okolí skleníků nevyskytoval vůbec a byl zjištěn pouze tam, kde byl cíleně aplikován. Při pozorování výskytu hladěnek na rostlinách v okolí skleníku byly hostitelsky nejzajímavější druhy jako kopřiva dvoudomá, laskavec ohnutý, pěťour srstnatý a heřmánek pravý.

Obr. 1: Dravá ploštice rodu Orius vysávající třásněnku

V okolí španělského města Barcelona bylo provedeno obdobné sledování. V tomto případě bylo vybráno prostředí rajčatových skleníků a sledovala se zde kolonizace rostlin dvěma druhy ploštic, a to klopuškou skleníkovou (Macrolophus caliginosus) a Dicyphus tamaninii a jejich predace na molici skleníkové (Trialeurodes vaporariorum). Sledování probíhalo v období jarního pěstebního cyklu, což je v příslušném klimatu od poloviny února do přelomu června a července. Ve zvolených sklenících byla proti molici skleníkové uplatňována inundativní biologická ochrana pomocí parazitoida druhu Encarsia formosa. Pozorování potvrdilo, že dominantním druhem, který osidloval skleníky byla klopuška skleníková (více než 70% podíl). Prokázalo se, že tito přirození predátoři mohou výrazně napomoci komerčně aplikovaným bioagens. V jednom sledovaném případě dosáhl v červnu poměr mezi klopuškou skleníkovou a molicí skleníkovou 0,9:10. V kombinaci s parazitací prostřednictvím E. formosa došlo v tomto konkrétním případě téměř k eradikaci molic.

V jihovýchodním Španělsku proběhla studie, kde se entomologové zaměřili na kolonizaci porostů paprik ve fóliovnících pestřenkami. Pestřenky jsou významnou skupinou dvoukřídlého hmyzu. Jejich dospělci svými mimikry napodobují vosy. Mnoho druhů pestřenek má larvy, které aktivně požírají mšice. To bylo i motivací, proč si v tomto případě zvolili právě pestřenky. Během let 2004–06 zjistili, že tyto výsadby byly dominantně osídlovány druhy pestřenka pruhovaná (Episyrphus balteatus), Eupeodes corollae a Sphaerophoria rueppellii. Všechny 3 druhy lze také koupit v rámci komerčně dodávaných bioagens. Zásadním zjištěním bylo, že nešlo o náhodné výskyty, ale dospělci ve fóliovnících vyhledávali na rostlinách kolonie mšic a kladli tam svoje vajíčka. To se potvrdilo následným výskytem dravých larev, které aktivně požíraly mšice. Bohužel v případě tohoto výzkumu nebyla prezentována data, zda tato prokazatelná pomoc z vnějšího prostředí poskytla výraznou redukci populace mšic na pěstovaných paprikách.

Obr. 2: Dospělec pestřenky (vlevo) druhu Eupeodes corollae se živí květním nektarem, oproti tomu její larva je dravá a požírá mšice (vpravo)

Zdá se, že téma vlivu přirozených nepřátel z okolí na redukci populací škůdců ve skleníku je zajímavé hlavně pro vědce z mediteránní oblasti, protože i poslední uvedený příklad pochází z této oblasti. V roce 2010 byl ve španělské Almeríi sledován vliv směsky křovin jako refugia pro pavouky, kteří následně pronikali do fóliovníků, kde byla pěstována rajčata, okurky a papriky. Získaná data naznačují, že pavouci, kteří si budují sítě, mají potenciál redukovat molice, v tomto případě konkrétně obávaného druhu molice bavlníková (Bemisia tabacii).

Z vlastní, více než 10leté, praxe v oblasti integrované ochrany rostlin ve skleníku mohu potvrdit, že pronikání přirozených nepřátel škůdců do skleníku je běžné. Pro masový odchyt škůdců a monitoring se ve skleníku používají lepové pásy a desky. Oko zkušeného pozorovatele na nich často spatří dospělce pestřenek, slunéček, zlatooček a také komplex druhů ze skupiny parazitoidů. Přímo na pěstovaných rostlinách lze někdy spatřit typická, na stopce ložená vajíčka, patřící zlatoočkám. V okurkách se často na přelomu jara a léta objevují druhy dravých hladěnek. Pavouci jsou (k nelibosti některých jedinců s arachnofobií) poměrně běžnou a hojnou součástí fauny skleníku. Jeden zkušený praktik mi dokonce řekl, že pavouci se hojně vyskytují tam, kde je dominantně používaná biologická ochrana a syntetické pesticidy jen omezeně.

Je tedy zřejmé, že bezprostřední okolí skleníku může významně ovlivňovat dynamiku populací škůdců uvnitř pěstebního prostoru. Kromě přirozených antagonistů škůdců mohou okolní habitaty fungovat také jako rezervoár škodlivých druhů, které za určitých podmínek do skleníku pronikají. Podrobná znalost nejbližšího okolí skleníku, zejména z hlediska druhového složení flóry a fauny na úrovni hmyzu, je proto velmi důležitá. Poskytuje cenné vodítko k posouzení toho, jaký vliv může mít okolní prostředí na pěstovanou plodinu. Současně je nezbytné zohlednit vnější klimatické podmínky, které tuto skutečnost výrazně ovlivňují. Zatímco v zimním období je aktivita většiny druhů hmyzu minimální, pozdní jaro představuje z hlediska entomofauny velmi dynamické období.

Obr. 3: Vajíčko zlaoočky na listu pěstované plodiny

Jak funkční biodiverzitě v okolí skleníku pomoci

Lze tedy kultivovat okolí skleníku tak, aby bylo co nejvíce vyhovující pro prospěšnou funkční biodiverzitu? Na tuto otázku nám již částečně odpovídají výsledky výzkumů i znalosti, které byly dosaženy v tomto smyslu ve venkovních trvalých kulturách i na jednoletých polních plodinách. Zejména v případě sadů a vinohradů již byla navržena celá řada směsek kvetoucích rostlin pro výsadbu do meziřadí na podporu opylovačů, ale také predátorů škůdců. V případě některých obilovin bylo prokázáno, že druhově pestrá skladba bylin na okraji pole má vliv na omezení četnosti některých škůdců, zejména mšic. Když to tedy jde venku, proč by to nešlo i ve skleníku?

I proto se téma managementu okolí skleníku ve smyslu skladby bylin vhodných pro výskyt predátorů a škůdců stalo tématem několika výzkumných projektů. Prozatím je rozsah poznání nižší, než je tomu v případě venkovních plodin. Přesto lze z výsledků vysledovat zajímavé poznání. Společně si pojďme několik z nich představit v krátkém shrnutí.

V letech 2014 a 2015 byl v Číně v provincii Beijing proveden na ekologické farmě certifikované dle evropských, amerických a japonských pravidel pokus, kde byl sledován vliv 6 druhů, kvetoucích bylin na výskyt predátorů a škůdců. Těsně vedle skleníků, kde byly pěstovány lilky, nechali vědci vyset pásy složené vždy z jednoho druhu byliny. Šlo o druhy: krásenka zpeřená (Cosmos bipinnatus), brutnák lékařský (Borago officinalis), aksamitník vzpřímený (Tagetes erecta), sporýš (Verbena hybrid), pcháč druhu Cirisum setosum a chrpa modrá (Centaurea cyanus). Jako kontrola pro porovnání sloužila běžná vegetace rostoucí mezi skleníky.

Tým vědců sledoval výskyt skupiny predátorů a škůdců jak na kvetoucích rostlinách vedle skleníku, tak i uvnitř. Podařilo se jim prokázat, že skleníky, které sousedily s pásy kvetoucích rostlin měly po celou vegetační dobu nižší populační četnosti škůdců (v průměru o 43 %) a zároveň se uvnitř nacházelo více predátorů v porovnání se skleníky, které byly obklopeny přirozeně se vyskytující plevelnou vegetací. Kromě samotného poklesu škůdců se podařilo snížit o 34 % objem potřebných postřikových zásahů. Z hlediska sledovaných rostlin se jako nejlepší habitat pro predátory ukázaly krásenka a brutnák (graf 1). Na druhou stranu aksamitník a sporýš se jevily jako vhodné spíše pro škůdce.

Obr. 4: Kryté foliové tunely používané pro pěstování zeleniny hlavně v  oblasti Středomoří - jako refugia pro predátory se používají pásy kvetoucích rostlin na okraji

V letech 2007–09 prováděli entomologové pokusy v jižní Francii poblíž města Avignon pokusy, s cílem vybrat nejvhodnější rostliny pro výsev do okolí skleníků pro zvýšení populace dravých ploštic z rodu klopuška. Celkově testovali na základě dostupných informací 22 rostlin. Nakonec jako nejvhodnější druhy stanovili měsíček lékařský a ve středomoří se vyskytující ditrichii lepkavou. Pásy složené z těchto rostlin zvyšovaly četnost dravých klopušek ve skleníku, čímž navyšovaly potenciál biologické ochrany.

Od roku 2020 do 2023 probíhal v Holandsku rozsáhlý výzkum pod vedením prof Messelinka zaměřený na management blízkého okolí skleníku s ohledem na výběr vhodných rostlin a dřevin. Výzkum přinesl mnoho zajímavých praktických poznatků. Především to, že je vhodně zvolená skladba bylin a dřevin v okolí skleníku z pohledu ochrany rostlin vhodnější než pravidelně sekaný trávník. Během projektu založil výzkumný tým v okolí skleníků pěstujících okrasné rostliny a rajčata „biodiverzitní“ pole o rozloze 250 m². Užitečný hmyz podpořili také instalací hmyzích hotelů, starých kmenů, kůry a hromádek písku. Jako vhodné a funkční dřeviny se v tomto projektu ukázaly líska, vrba a hloh, přičemž všechny velmi dobře podporovaly predátory a parazitoidy mšic. Naproti tomu nevhodná je kalina obecná, neboť bylo zjištěno, že je hostitelsky ideální pro molice. Co se týká bylin, tak složení takzvaných květnatých pásů by nemělo být vybíráno s ohledem na estetickou funkci. Ideálně se projevily například řebříček, kakost a některé jeteloviny. Naopak třeba pampeliška je ideální pro třásněnky a je tak do směsek nevhodná.

Obr. 5: Podpora užitečného hmyzu formou rozmanité vegetace - projekt University of Wageningen v Holandsku

Nejpraktičtější pak bude doporučení francouzského sdružení GRAB (Groupe de Recherche en Agriculture Biologique), které na základě svého výzkumu navrhuje následující druhy, které podporují přirozené nepřátele. Proti mšicím jsou to: tařicovka přímořská (Lobularia martimia), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), řebříček obecný (Achillea millefolium), chrpa luční (Centaurea jacea) a štírovník růžkatý (Lotus corniculatus). Poslední dva uvedené jsou ideální pro slunéčka, zbývající druhy také pro pestřenky, zlatoočky a parazitoidy. Proti sviluškám, molicím a makadlovce Tuta absoluta jde především o druh měsíček lékařský (Calendula officinalis), který je vhodným habitatem pro dravé klopušky a hladěnky. Další doporučení od výzkumného institutu FiBL pro vhodné rostliny jsou uvedené v tabulce 1. Vždy je rozumné vybrat alespoň 3–4 druhy, tak aby směska kvetla co nejdelší období.

Graf 1: Zjištěná četnost sledovaných druhů na vybraných rostlinách

Tab. 1: Doporučené druhy pro přirozené nepřátele škůdců dle FiBL

Shrnutí

Dosavadní poznatky i praktické zkušenosti poměrně přesvědčivě ukazují, že biodiverzita v bezprostředním okolí skleníku může být skutečně funkční. Aspiruje tak na to, aby se stala plnohodnotnou součástí integrované ochrany rostlin, nikoli pouze estetickým doplňkem okolní krajiny.

Než se však pustíme do cíleného budování habitatů na podporu funkční biodiverzity, je nezbytné nejprve dobře poznat prostředí, ve kterém skleník stojí. Právě v kritických jarních a letních měsících má smysl věnovat pozornost okolní vegetaci a hmyzu, který se v ní přirozeně vyskytuje. Velmi často nám tato jednoduchá pozorování napoví, proč se ve skleníku opakovaně objevují invaze mšic, třásněnek, svilušek či jiných škůdců. Samotná přítomnost herbivorních druhů v okolí skleníku ještě nemusí být důvodem k obavám. Klíčové je, zda se spolu s nimi vyskytují také jejich přirození nepřátelé. Právě poměr mezi škůdci a predátory je rozhodující a situaci je vždy nutné hodnotit komplexně.

V současnosti mi není známo, že by některý ze skleníkových provozů v ČR systematicky a cíleně pracoval s podporou funkční biodiverzity ve svém bezprostředním okolí. Převládá jednotný management v podobě pravidelného sečení trávy, který sice působí „čistě“, ale biologicky zůstává téměř prázdný. Naopak spíše nahrává škůdcům. Možná je právě nyní vhodná chvíle tento přístup přehodnotit a začít vnímat okolí skleníku jako aktivní součást ochrany pěstovaných plodin.

foto: 1–3 - V. Psota, 4 - J. Lambion, 5 - www.onderglas.nl

Použitá literatura je k nahlédnutí u autora článku.