Fyziologické projevy chladu u řepky ozimé
06. 04. 2025 Ochrana obecně Zobrazeno 245x
Řepka ozimá patří mezi plodiny citlivé na nepříznivé klimatické podmínky, zejména na nízké teploty a mrazové události, které mohou ovlivnit její růst, vývoj i konečný výnos. Ačkoli je řepka ozimá v určité míře schopna aklimatizace na chlad, její reakce na nízké teploty se liší v závislosti na vývojové fázi, půdních podmínkách a celkové kondici porostu. Zvláště pak na zásobě energeticky bohatých látek a P, K či B.
V období, kdy z důvodu předchozích zvýšených teplot nastává aktivní vegetace, se mohou u řepky ozimé projevovat fyziologické důsledky působení chladu. Ovlivňují především růstovou dynamiku rostliny, jako je tvorba kořenového systému a jeho schopnost přijímat živiny. Působení nízkých teplot často vede k narušení metabolických procesů, zpomalení syntézy chlorofylu a omezení fotosyntetické aktivity. Následkem je zhoršený vývoj generativních orgánů a snížená produkce biomasy.
Dalším kritickým faktorem je také stav půdy a její nasycení vodou, protože na těžších a zamokřených půdách dochází k většímu ohrožení kořenového systému mrazem. Nedostatečně vyvinutá nebo poškozená kořenová soustava zhoršuje schopnost rostliny absorbovat vodu a živiny, což také snižuje její vitalitu a následný výnos.
Vzhledem k tomu, že chladné období přichází ve významných fázích růstu řepky ozimé, je nutné se zaměřit na strategie, které pomohou minimalizovat jeho negativní dopady. Správné agronomické postupy včetně optimalizace výživy, podpory kořenového růstu a využití stimulačních přípravků, mohou přispět ke zvýšení odolnosti rostlin a jejich lepší regeneraci při vystavení nízkým teplotám.
Mechanizmus působení chladu
Při vystavení nízkým teplotám dochází k inhibici řady metabolických procesů. Nízké teploty například omezují syntézu chlorofylu, což má za následek sníženou fotosyntetickou aktivitu a nižší tvorbu organických látek. Zároveň se zpomaluje činnost enzymů, které jsou nezbytné pro dýchání a syntézu hormonů. Souběh těchto faktorů vede k celkovému zpomalení růstu rostlin.
Chlad má rovněž vliv na hormonální regulaci růstu. Dochází zejména k snížení tvorby cytokininů a následně ke zvýšení apikální dominance, kdy rostlina směruje energii do růstu hlavního vrcholu na úkor tvorby postranních výhonů a kořenů. Nedostatečně rozvinutá kořenová soustava pak omezuje schopnost řepky absorbovat vodu a živiny z půdy, to se odráží na celkové vitalitě a potenciálu výnosu.
Navíc, když dojde k nadměrnému nasycení půdy vodou, které je typické zejména na těžších půdách, kořenová soustava se stává náchylná k následnému poškození mrazem. Mrazové události pak mohou vést k útlumu růstu, poškození buněčných struktur a zhoršení transportu živin mezi kořeny a nadzemní části rostlin.
Fyziologické projevy chladu a jejich dopady
Mezi nejvýraznější fyziologické projevy působení chladu u řepky ozimé patří např. snížení fotosyntetické aktivity, kdy snížená tvorba chlorofylu a zpomalená metabolická aktivita vedou k nižší produkci organických látek, které jsou klíčové pro růst rostliny a tvorbu semene v šešulích.
Neméně závažným projevem je oslabení kořenové soustavy, při kterém mrazem a zamokřením poškozené kořeny nemohou efektivně absorbovat vodu a výživu, což negativně ovlivňuje růst celého porostu.
Problémem je i zvýšení apikální dominance, při němž nedostatek cytokinů z kořenových špiček způsobuje, že rostlina upřednostňuje růst hlavního vrcholu, což omezuje rozvoj postranních výhonů a snižuje schopnost rostliny tvořit bohatý výnos. Zvláště pak u porostů, které jsou na jaře řidší a slabší.
Závažné je i zhoršení transportu živin. V tomto případě nízké teploty omezují pohyb vody a rozpuštěných živin v půdním roztoku, a zároveň mezi kořeny a listy, což dále snižuje syntetickou kapacitu a vitalitu rostlin. A přímo se to dotýká i tvorby energeticky bohatých látek, potřebných pro dynamiku růstu porostu a následnou tvorbou výnosu.
Optimalizace výživy a péče o porost
Aby bylo možné zmírnit účinky negativního chladu, je třeba včas a cíleně řídit výživu řepkového porostu a jeho architekturu. Klíčová opatření je možné shrnout na základě zkušeností z předchozích let a doporučení specialistů.
Po období nadměrného zamokření a mrazů je pro obnovení vitality porostu a následný optimální výnos naprosto zásadní regenerace kořenové soustavy. Po odeznění mrazů a ustálení půdních podmínek je třeba nejprve sledovat vznik nových, bílých kořenů o délce přibližně 2 cm, které jsou známkou začínající regenerace. Poté, co se tyto nové kořeny objeví, je vhodné zahájit stimulaci jejich růstu. První aplikace by měla být provedena ihned, kdy jsou nové kořeny patrné. Doporučuje se rozdělená dávka stimulátorů, například na bázi huminových látek v kombinaci s nízkým procentem kapalné močoviny (5–10 %), která rychle indukuje tvorbu cytokininů a podporuje buněčnou komunikaci. Po uplynutí přibližně 10–14 dnů, kdy se nové kořeny dostatečně vyvinou, se doporučuje aplikovat druhou dávku stimulátoru, přičemž do ní lze zařadit i morforegulátory, jako je například tebuconazole, metconazole apod. Ty podporují tvorbu laterálních kořenů a větvení nadzemní části rostliny.
Celý postup by měl být časově přizpůsoben aktuálním teplotním podmínkám a půdní vlhkosti, aby nedošlo k přílišnému zatížení oslabeného porostu. Správná regenerace kořenů navíc vyžaduje adekvátní půdní přípravu, která zlepšuje provzdušnění a umožňuje lepší infiltraci vody, čímž podpoří aktivitu půdních mikroorganizmů uvolňujících výživu. Takto komplexně načasované a cílené zásahy umožňují rostlinám co nejrychleji obnovit funkční kořenovou soustavu, která je stěžejní pro následný růst, a maximální odolnost vůči stresu.
Důležitá jsou rovněž výživová opatření, zahrnující doplnění makro i mikro prvků. Doplňková mimokořenová výživa s dominancí fosforu (doporučováno 1,5 kg P₂O₅/ha) je vhodnou podporou tvorby generativních orgánů, zejména v době, kdy jsou teploty půdy nízké a příjem fosfor omezený. Podpora příjmu dusíku, síry i dalších makroživin je důležitá vzhledem k tomu, že mráz a nadbytek vláhy mohou výrazně snížit schopnost kořenů přijímat dusík. Je tedy vhodné zajistit, aby výživa obsahovala nejen dostatek dusíku, ale i dalších prvků jako jsou síra, vápník a hořčík. Na jaře, kdy se porosty dostávají do aktivní růstové fáze, je třeba aplikovat hnojiva tak, aby byla zajištěna optimální dostupnost těchto živin. Síra na počátku vegetace řepek je významná proto, že v této fázi ovlivňuje počet květů na rostlině a zvyšuje příjem dusíku. Tím navyšuje jak výnos, tak ekonomiku dusíkaté výživy.
Zásadní vliv na odolnost rostlin a jejich schopnost adaptace na stres má u řepky ozimé mikroprvková výživa. Bór podporuje buněčnou stěnu, čímž zlepšuje celkovou pevnost rostliny a příjem ostatních živin. Je nutné jej aplikovat opakovaně, protože není v rostlinách mobilní. Zinek je zásadním pro tvorbu pylových tetrád a jeho nedostatek by mohl výrazně snížit kvalitní opylení, což je nezbytné pro správný vývoj generativních orgánů a tvorbu finálního výnosu. Mangan působí na snížení apikální dominance, čímž stimuluje tvorbu postranních výhonů a podporuje rozvětvení rostliny, zatímco měď podporuje akropetální tok, čímž nepřímo zvyšuje příjem dusíku.
Aplikace mikronutrientů, nejlépe formou vodorozpustných preparátů, by měla být přizpůsobena aktuálním potřebám porostu. Listová aplikace těchto prvků umožňuje rychlé a efektivní vstřebávání, které přispívá k lepší regeneraci po mrazech a celkovému zlepšení fyziologického stavu řepky ozimé. Zvláště v podmínkách, kdy je výživa přijímána kořeny omezeně (nízká teplota půdy, sucho). Díky správnému doplnění mikronutrientů se zvyšuje odolnost rostlin vůči stresovým vlivům.
Ochrana před dalšími stresory
Do této kapitoly patří např. správná půdní příprava, která zahrnuje mechanické obhospodaření pěstebních ploch a odstranění plevelů, čímž zajišťuje dobrou drenáž i přístup vzduchu a podporuje činnost půdních mikroorganizmů. V oblastech s častou mrazovou událostí je pak vhodné používat přípravky, které podporují regeneraci a chrání rostliny před dalším poškozením.
Některá praktická doporučení k aplikacím a časování
Příprava půdy před setím by měla zohledňovat skutečnost, na jaké půdě a při jakém vláhovém průběhu zakládáme porosty. Lehké a písčité půdy v přísuškovém průběhu počasí nemá smysl hluboce zpracovávat, protože potřebujeme šetřit vláhu. Na druhém pólu může být těžká půda s nadbytkem vláhy, kterou má smysl zpracovat tak, aby se případný nadbytek vody odpařil.
Na podzim je důležité vytvořit silný, zdravý porost, který bude schopný vyrovnat se s jarními stresy. U slabších porostů se doporučuje aplikovat stimulátory růstu kořenů společně s mimokořenovou výživou, případně doplnit a dodat jiné podpůrné látky, např. cukry nebo jinou uhlíkovou výživu.
Speciálně u řepek ozimých, které často vykazují opožděný růst a problémy s regenerací po mrazech, je třeba přistoupit k intenzivní péči o kořenovou soustavu. V oblastech, kde je dlouhodobý výskyt krytonosce nebo houbových chorob, je rovněž nutné použít jiné přípravky než stimulativní a výživové, aby se minimalizovalo riziko sekundárního napadení.
Závěr
Fyziologické projevy chladu u řepky ozimé se vyznačují nejen sníženou fotosyntetickou aktivitou a inhibičním růstem, ale také výrazným poškozením kořenové soustavy, které omezuje schopnost rostliny absorbovat vodu a živiny. Správná péče o porost, včetně včasné a cílené výživy, podpory tvorby nových kořenů a ochrany před dalším stresem, je zásadní pro udržení vysoké výnosové hladiny. Díky implementaci osvědčených agronomických postupů a využití moderních přípravků, kapalné močoviny či stimulátorů a mimokořenové výživy s obsahem mikronutrientů, lze negativní dopady chladu na řepku efektivně zmírnit. Takový přístup umožňuje agronomům nejen zachovat, ale i navýšit výnosy v náročných klimatických podmínkách.
Další články v kategorii Ochrana obecně
RSS
RSS