Hodnocení obilnin a řepky ročníku 2023/24 na území Moravy a Slezska

17. 03. 2025 Dr. Ing. Ludvík Tvarůžek a kol. Ochrana obecně Zobrazeno 319x

Společnosti Zkušební stanice Kluky, spol. s r. o. a Agrotest fyto, s. r. o. provozují od roku 2010 službu „Monitoring - Signalizace - Doporučení“, v níž se zaměřují na sledování škodlivých činitelů v porostech zemědělských plodin a jejich růst a vývoj. Naše pracoviště působí v rámci území Moravy a Slezska. Tento příspěvek je výroční zprávou projektu, kterou v časopise Agromanuál pravidelně zveřejňujeme.

Do setí řepky je nyní ještě spousta času, avšak v našich končinách se ujal zvyk porozhlédnout se okolo, jak která řepka vypadá a přemýšlet o budoucích kandidátech na výsev už teď. Můžeme dokázat, že nabídka odrůd řepky společnosti Limagrain je komplexní a zahrnuje hybridy vhodné do všech podmínek a na každé pole.

Počasí vegetačního ročníku 2023/24

Podobně jako v předcházejících letech i během letošní zimy pokračoval trend teplého období. Na rozdíl od loňského roku jsme však zaznamenali více ledových a mrazových dnů a dnů se silným mrazem. Velké vegetační období s průměrnými denními teplotami nad 5 °C bylo ukončeno v Kroměříži 16. listopadu. V průběhu meteorologické zimy však teplota překračovala tuto hranici několikrát. K prvnímu velmi významnému oteplení došlo v době od 24. prosince do 4. ledna, kdy se maximální teploty dostaly nad 10 °C a průměrná denní teplota dosáhla i více než 8 °C. Rostliny v této době vegetovaly. Výrazně teplé dny se vyskytly 24. a 25. ledna a po většinu února.

Měsíc prosinec 2023 hodnotíme jako teplotně nadnormální. Srážkově byl prosinec na území ČR silně nadnormální. Na Moravě a Slezsku spadlo 81 mm (188 % normálu).

Leden 2024 na území ČR hodnotíme jako teplotně i srážkově normální. Během měsíce se však střídala výrazně teplá a chladná období a procento normálu srážkového úhrnu se blížilo hranici pro nadnormální měsíc. Po krátkém ochlazení koncem ledna pokračovalo teplé počasí s výrazně nadnormálními teplotami i během měsíce února. Lednový měsíční úhrn srážek 54 mm na území ČR představuje 123 % normálu.

Na konci první lednové dekády však přízemní minima poklesla výrazně pod bod mrazu k téměř -20 °C. Navíc tato mrazová perioda v nížinných oblastech Moravy nebyla provázena sněhovou pokrývkou. V tom období došlo ke žloutnutí a hnědnutí asimilačních orgánů s příznaky mrazových poškození. Již v tu dobu bylo při podrobnějším posouzení viditelné, že bazální části rostlin mrazy poškozeny nebyly, měly bílou barvu s přechodem k zeleným spodním částem listů. Výjimku tvořily na podzim seté jarní ječmeny, některé odrůdy pšenice tvrdé a později zaseté ozimé řepky, které vymrzly.

Průměrná měsíční teplota za únor zaznamenala na meteorologické stanici v Kroměříži 7,5 °C, to je o 6,7 °C více než je normál let 1990–2020. Únor 2024 se stal nejteplejším za celou dobu sledování počasí v Kroměříži.

Zásadním atributem pro hodnocení sezony je fakt, že všechny měsíce od začátku jara byly teplotně nadnormální v rozmezí odchylek od normálu + 0,9 °C (červen) až + 6,7 °C (únor). Srážek spadlo průměrně v úhrnu roku do podzimu o 200 mm více nad úroveň dlouhodobého normálu s maximy v měsících červnu, srpnu a září.

Záplavy v měsíci září 2024 - hodnocení průběhu období na meteorologické stanici Kroměříž

V září roku 2024 došlo po varování meteorologů na území střední Evropy k extrémním dešťovým srážkám, které způsobily rozsáhlé záplavy. Tyto události měly za následek zaplavení velkého množství lidských sídel, ztráty lidských životů, poškození majetku, nesčetně mnoho dalších ekonomických škod a proměnu socioekonomických vztahů.

V 1. zářijový týden byly zaznamenány vysoké průměrné teploty kolem 23 °C, přičemž denní maxima překračovala 30 °C, a v tomto období nedošlo k žádným srážkám (graf 1). Mezi 12. a 14. zářím však stanice v Kroměříži zaznamenala téměř 200 mm srážek, přičemž déšť, i když méně intenzivní, pokračoval další 2 dny. V horských oblastech, jako jsou Jeseníky a Beskydy, dosáhly srážkové úhrny ještě výrazně vyšších hodnot. Kvůli nasycení půdy a jejímu sníženému retenčnímu potenciálu začalo docházet k odtoku povrchové vody z polí a k přetížení vodních toků, které již nebyly schopny zadržet tuto enormní masu vody.

Tyto události podnítily srovnání s předešlými povodněmi, zejména s povodněmi z roku 1997. V roce 1997 byly srážky rozloženy do delšího časového období, ale povodňové vlny na řekách Moravě a Bečvě se setkaly v rozmezí několika hodin, což vedlo k jejich přelití a následným záplavám na velké části střední Moravy. V roce 2024 došlo k těmto intenzivním dešťovým srážkám v průběhu několika po sobě jdoucích dní. Přestože byly podmínky v tomto ohledu horší, škodám většího rozsahu bylo zabráněno díky časovému posunu kulminace toků Moravy a Bečvy. Částečnou ochranu regionu poskytlo i vylití Moravy v oblasti Litovle, které snížilo tlak na dolní úseky toku. Přesto se v celém regionu vyskytly lokální problémy, zejména v důsledku omezení odtoku menších vodních toků a vzestupu hladin podzemních vod.

Následkem vzestupu podzemních vod a omezeného povrchového odtoku došlo ke vzniku dlouhodobých vodních ploch na zemědělské půdě, které přetrvávaly měsíce po záplavách (obr. 1). Na těchto lokalitách se často nacházely stojící porosty, u kterých nebylo možné provádění běžných agrotechnických zásahů, sklizně a melioračních opatření.

Graf 1: Průběh dešťových srážek a teploty v září 2024 v Kroměříži

Obr. 1: Vzniklé vodní plochy na polích znemožňovaly vjezd agrotechniky a výsev ozimých plodin (září 2024)

Co lze očekávat na zaplavených pozemcích?

Fyzikální dopady nadbytku vody na půdu a rostliny

Zaplavení půdy má zásadní vliv na její fyzikální vlastnosti, a tím i na růst plodin. Jedním z hlavních problémů je přesycení půdy vodou, které způsobuje několik nežádoucích jevů. Když je půda plně nasycena, výrazně se snižuje množství dostupného kyslíku, což vede k hypoxii nebo úplné anoxii v půdním prostředí. Kořeny rostlin vyžadují pro své metabolické procesy, včetně respirace, dostatek kyslíku, jehož přísun je za těchto podmínek omezen.

Chemické změny v půdě

Záplavy výrazně mění chemické vlastnosti půdy, přičemž klíčovou roli hraje pokles redoxního potenciálu. Redoxní potenciál je míra schopnosti půdy přijímat nebo darovat elektrony, a je úzce spojen s přítomností kyslíku. Při zaplavení dochází k rychlému vyčerpání dostupného kyslíku v půdě, což vede k přechodu do redukčních podmínek.

Mikrobiální ekologie a půdní organizmy

Přemokření významně ovlivňuje mikrobiální společenstvo v půdě, přičemž jedním z hlavních dopadů je přechod z aerobních na anaerobní organizmy. To vede k narušení symbiotických vztahů, se všemi důsledky pro ekosystém, například ke snížení dostupnosti živin pro rostliny.

Stav populace hraboše polního v předjaří 2024

Na konci února proběhla pozorování na 148 pozorovacích bodech (pozemcích) osetých ozimými plodinami. Hraboši se vyskytovali u 70–94 % porostů, největší podíl byl u ozimých ječmenů. Častý až kalamitní výskyt byl zjištěn na 25–40 % ploch s převahou porostů ozimých řepek. Početnost populace hraboše polního kolísá během roku i během let a vzrůstá od populačního minima (pesima) po dobu 2–4 let až dosáhne maxima, následovaného zlomem početnosti. S vědomím faktu, že poslední populační pokles nastal na jaře 2020, jsme se nacházeli na konci zimy na vrcholu následné populace. Ta se obecně může vyvíjet dvěma možnými modely (2letý nebo 4letý cyklus), z nichž ten delší se jevil být aktuálním případem. K populačnímu zlomu skutečně došlo na přelomu jara a léta 2024, podobně jako v roce 2020. Do podzimního setí roku 2024 jsme vstoupili ve stavu populačního minima hraboše polního.

Jarní inventarizace zdravotního stavu ozimů

Komplex chorob pat stébel

Při zjišťování přítomnosti chorob pat stébel se orientačně posuzuje, jak velký je podíl rostlin se zahnědlými bázemi. Hranice významného výskytu se nachází mezi 25–30 % takto symptomatických rostlin jako indikátor pro použití fungicidního zákroku.

U ozimých pšenic bylo v minulém roce vyšetřeno 105 porostů. 28 porostů vykazovalo velmi silné zahnědnutí bazálních částí v intervalu podílu symptomatických rostlin 25–100 %. Nejvyšší hodnoty byly zjištěny pro porosty pšenice tvrdé, odrůda Tennodur, ani v jednom případě se však nejednalo o patogenní příčinu stavu. Třetina porostů (32,4 %) byla prostá příznaků nekrotizace bází.

Výskyt pravého stéblolamu (původce Tapesia yallundae) byl prokázán u 15,2 % v relativním vyjádření z celkového počtu hodnocených porostů. S výjimkou jednoho porostu u všech pozitivních případů nepřesáhlo napadení hodnotu 10 % rostlin.

Výskyt původce plísně sněžné (Microdochium nivale) byl prokázán u třetiny porostů. Většina záchytů byla ojedinělými výskyty bez symptomů vizuálního poškození rostlin. Pouze v jednom případě se jednalo o napadení s vyšší hodnotou poškozených rostlin (40 %). Ve srovnání s epidemickými roky, kdy výskyt patogena dosahoval i 70 % napadených rostlin, byl rok 2024 charakterizován obecně nízkou mírou napadení tímto patogenem. Významnou roli v tom sehrála skutečnost, že rostliny nebyly výrazně oslabeny zimním počasím a konec zimy v měsíci únoru byl nadprůměrně teplý. Vývoj počasí umožnil rychlou regeneraci rostlin s postupným odezněním rizika poškození tímto patogenem.

Výskyt fuzárií (Fusarium spp.) na bázích rostlin byl naprosto zanedbatelný, choroba byla zjištěna pouze u 4 % porostů.

Mezi hodnocenými porosty nebyly zjištěny žádné rostliny s příznaky napadení virózami.

U ozimých ječmenů byl výskyt pravého stéblolamu (původce Tapesia yallundae) prokázán u 21,1 % v relativním vyjádření z celkového počtu hodnocených porostů. Hodnoty přítomnosti původce plísně sněžné, podobně jako u ozimých pšenic byly v porostech nízké. Nejčastěji se pohybovaly v rozpětí 10–20 %, u téměř poloviny porostů (47 %) nebyl patogen vůbec prokázán. Fuzária (Fusarium sp.) nebyla na ozimých ječmenech zjištěna vůbec.

Braničnatka pšeničná, padlí a ostatní listové choroby na obilninách

Zdravotní stav byl u ozimých obilnin zhoršován více listovými patogeny než původci chorob pat stébel. U ozimých pšenic byl na konci března zjištěn výskyt Septoria tritici na 80 % porostů, u 15 % porostů byl výskyt extrémně silný. Napadení bylo nejčastěji lokalizováno na třetím pravém listu, kdy tyto doposud vitální listy byly pokryty nekrózami často z velké části listové plochy. Sporulace patogena byla rovněž vysoká. Existovalo významné riziko vývoje epidemie této choroby.

Na počátku měsíce května se také rozšířila rez plevová (Puccinia striiformis), což bylo v přímé souvislosti s mírným průběhem zimy. Infekce byla viditelná i z dálky na základě žlutě zbarvených špiček listů. Tyto příznaky se vyskytovaly z počátku hnízdovitě, později při nevyužití fungicidního zásahu se žlutá kola spojovala v rozsáhlejší ostrovy (obr. 2).

Jednalo se o problém pouze pro některé náchylné odrůdy (viz. Seznam doporučených odrůd). Z ozimých pšenic to byly odrůdy Adina, Balitus, Bohemia, Dagmar, Julie, Kalbex, Mercedes, Butterfly, Frisky, Illusion, LG Mocca, LG Orlice, RGT Reform. U ozimého tritikale pak například odrůdy Claudius a Temuco. Choroba se vyskytla na vyšších listových patrech, než byla lokalizována braničnatka pšeničná.

Výskyt padlí (Blumeria graminis) na 7,6 % ploch byl v počátku jara nevýznamným, výskyt rzi pšeničné (Puccinia recondita) byl zaznamenán pouze v ojedinělém výskytu.

U ozimých ječmenů byl výskyt hnědé skvrnitosti ječmene (Pyrenophora teres) zjištěn u 40 % porostů, v některých případech na velmi silné úrovni. Infekce byla lokalizována na všech listových patrech s výjimkou posledních vytvořených listů. Existoval předpoklad dalšího šíření choroby.

Výskyt padlí ječmene (Blumeria graminis) byl sporadický a choroba byla nevýznamná z pohledu provádění fungicidního ošetření.

Obr. 2: Příznaky napadení rzí plevovou - žluté špičky listů často se vyskytující v celých kolech porostů

Růst a vývoj porostů jarních ječmenů

V roce 2024 bylo setí rozloženo na celý měsíc březen s nejčastějšími termíny mezi 8.–11. březnem (40 % porostů).

35 % ploch bylo setých po cukrovce, 33 % ploch po kukuřici a 19 % po pšenici ozimé. Nejpoužívanějšími odrůdami pro rok 2024 byly Laudis (17%), Overture (17%) a Bojos (15%).

Výskyty padlí ječmene (Blumeria graminis) i původce hnědé skvrnitosti (Pyrenophora teres) byly v průběhu růstu až po vymetání většinou nízké, bez výrazné škodlivosti.

Průzkum výskytu zdrojů infekce fuzárií v klasech obilnin v roce 2024

Z důvodů zrychlení vegetace v minulém jaře se v době okolo 20. května porosty ozimých obilnin nacházely ve fázích BBCH 47–69, většina raných odrůd ozimých pšenic metala, ozimé ječmeny a žita byly již po odkvětu. Porosty pšenic tak vstupovaly do rizikové fáze vývoje z pohledu možnosti infekce klasovými fuzárii. Zdroj infekce - posklizňové zbytky kukuřice, nacházející se na povrchu pozemků, byly shromážděny z 28 polí na území Moravy a Slezska a v laboratoři mikroskopicky vyhodnoceny na přítomnost a zralost plodnic fuzárií.

Téměř polovina z hodnocených vzorků měla vytvořeny reprodukční struktury patogena. Většina infekčních zárodků (askospor) byla ve fázi před uvolněním do prostředí. Znamenalo to, že již v tomto okamžiku existovalo významné riziko infekce kvetoucích porostů fuzárii.

Situaci před kvetením většiny ozimých pšenic, tedy středně raného až pozdního sortimentu, jsme opakovaně vyhodnotili při následujícím druhém průzkumu na počátku června.

Porosty ozimých obilnin se tou dobou nacházely ve fázích BBCH 55–75, většina odrůd sortimentu ozimých pšenic již odkvetla. Pozdní odrůdy ozimých pšenic, porosty jařin a porosty ve vyšších oblastech se stále mohly nacházet v rizikových fázích růstu z pohledu infekce klasovými fuzárii.

Zdroj infekce - posklizňové zbytky kukuřice, nacházející se na povrchu pozemků, byly podruhé posbírány a vyhodnoceny. U 70 % hodnocených vzorků byla přítomna perithecia se 100 % zralých askospor (obr. 3).

Na základě těchto zjištění bylo potvrzeno, že existovalo extrémní riziko pokračující infekce porostů obilnin fuzárii. Hodnoty produkce askospor patogena do prostředí se významně zvýšily oproti prvnímu hodnocení z 20. května.

Celý výše uvedený monitorovací systém má za cíl co nejvíce zpřesnit předpovězení rizika šíření této závažné choroby jako nástroj pro rozhodnutí o použití fungicidní ochrany.

Obr. 3: Perithecia se zralými vřecky a askosporami

Výskyt mykotoxinu DON v zrnu pšenice v roce 2024

Monitoring zdrojů infekce je možno dát do souvislosti s výskytem mykotoxinu deoxynivalenolu (DON) ve sklizené pšenici. Z grafu 2 je zřejmé, že podíl vzorků pšenice s obsahem DON je v roce 2024 druhý nejvyšší od roku 2019, a to po epidemickém roce 2020. Do sledování je každoročně zahrnuto min. 100 náhodně vybraných vzorků pšenice ze všech krajů ČR a k dispozici tak je již víceletá řada dat.

Graf 2: Podíl pšenice kontaminované mykotoxinem deoxynivalenolem (DON) - sklizeň ČR 2019–24

Listové choroby pozdního vývoje porostů po kvetení

Již zmíněné urychlení vegetace v minulém roce až o dva týdny mělo významné souvislosti s výskytem houbových chorob obilnin. Po prvotním rozmachu epidemie rzi plevové na počátku května se hlavní epidemické období houbových chorob uskutečnilo již v polovině června, tedy rovněž dříve, než bývá obvyklé. Chorobám také výrazně v šíření napomohla skutečnost, že v polovině června začalo významné srážkové období.

Důsledky mohly být velmi destruktivní především u porostů, které nebyly po vymetání správně fungicidně ošetřeny. Rez pšeničná (Puccinia recondita), ale i rez ječná (Puccinia hordei) se nejprve na ozimech, a s odstupem času i na jarních obilninách, rozvinuly v maximální síle. V počátku vegetace dominující braničnatka pšeničná (Zymoseptoria tritici) byla postupně převážena patogeny Pyrenophora tritici-repentis a Microdochium nivale. I u těchto fytopatogenních druhů, které často označujeme jako patogeny pozdního vývoje porostů, došlo k významnému zrychlení jejich rozvoje. Problematičnost takového silného napadení si můžeme dát i do souvislosti s informacemi o změnách citlivosti řady těchto druhů k různým fungicidním skupinám, jak bude uvedeno dále.

Snad největším problémem pro řízení fungicidní ochrany zůstala Ramularia collo-cygni, která primárně na ječmenech dominovala v řadě oblastí jako patogen nejvyššího rizika šíření. Společně s rodem Microdochium sp. to jsou klíčové problémy pro řešení ochrany obilnin.

Ozimá řepka v sezoně 2023/24

Podle výsledků ze statistiky i podle hodnocení pěstitelů byl ročník 2023/24 nejhorším za řadu let co se týká výnosů i celkové produkce řepkového semene. Průměrný výnos za ČR 2,74 t/ha a produkce pod milion tun byla nejhorší za posledních 20 let. Dlouho tomu ale nic nenasvědčovalo. Na podzim 2023 bylo setí v srpnu sice rozvleklé, ale v dalším průběhu podzimu byly povětrnostní podmínky natolik dobré, že do zimy přicházely porosty většinově v dobrém stavu. Napadení škůdci bylo průměrné, převládal dřepčík olejkový, vyskytly se mšice. Na většině ploch proběhla insekticidní ochranná opatření a větší poškození rostlin bylo pak na jaře zjištěno jen lokálně. Také výskyt chorob byl v této sezoně spíše průměrný a provedená ochrana proti hlízence obecné (Sclerotinia sclerotiorum) byla dostačující. Výskyty krytonosců stonkových byly vyšší, ale aplikací dvou insekticidů byly zastaveny ve škodlivém rozvoji. O nižší sklizeň opticky dobře vypadajících porostů se tedy největší mírou zasloužily mrazy, které přišly koncem dubna a způsobily výpadky až třetiny šešulí na stoncích. Další ranou pro mrazy poškozené porosty pak bylo vyšší napadení blýskáčky, a také rychlé ukončení vegetace díky nadnormálně teplému červenci.

Vývoj ozimých řepek na podzim 2024

Stav porostů řepek před letošní zimou výrazně ovlivnilo, zda byly seté v první polovině srpna nebo až ve druhé. Asi do 18. srpna bylo dostatek srážek a řepky, které se podařilo zaset v tomto období, dobře vzešly a vytvořily zapojené porosty. Řepky ozimé, seté v druhé polovině srpna, již šly do velmi teplého a suchého období a vzcházely pomalu a mezerovitě. Srážky, které přišly v polovině září a způsobily v některých oblastech povodně, řepce naopak pomohly a většina hůře vzešlých a mezerovitých porostů setých koncem srpna dohonila vývoj a došlo k vyrovnání. Většina sledovaných porostů, jde nakonec do zimy ve stavu, který je možné označit jako dobrý nebo velmi dobrý. Špatných nebo rizikových je cca 10–15 %. Občasný výskyt fialových listů na řepce je většinou způsoben zamokřením částí pozemků a nedostatkem vzduchu v půdě. Tento jev by měl postupně mizet. Pro jaro je potřeba počítat s tím, že porosty budou mít málo dusíku díky vyplavení po extrémních srážkách v polovině září.

Výskyty škůdců jako dřepčík olejkový, mšice, květilky nebo osenice nebyly vysoké a měly spíše lokální charakter. Také hraboši nepředstavovali v letošním podzimu žádné plošné ohrožení.

Z chorob se na podzim objevila foma (Phoma lingam), peronospora (Perenospora parasitica) a padlí (Erysiphe cruciferarum), ale stejně jako u škůdců měl výskyt spíše lokální charakter.

Monitoring rezistence houbových patogenů k fungicidům v roce 2024

V roce 2024 jsme získali 185 kmenů původců chorob obilovin. Na patách stébel pšenice jsme sbírali houby rodu Microdochium spp. a Oculimacula spp., z listů pšenice pak Zymoseptoria tritici a listů ječmene Pyrenophora teres a Ramularia collo-cygni. Izoláty hub byly pěstovány na živném bramboro-dextrózovém médiu a testovány v odstupňovaných dávkách fungicidů. K analýze bylo vybráno pět fungicidních účinných látek: prothioconazole a mefentrifluconazole z chemické skupiny triazolů, azoxystrobin ze skupiny QoI (strobiluriny), fluxapyroxad ze skupiny SDHI a ze skupiny sekundárních carboxamidů fenpicoxamid. Hodnoty ED₅₀ byly vypočítány probitovou analýzou.

Výsledky monitoringu

V roce 2024 jsme zaznamenali četné výskyty snížené citlivosti vůči fungicidům především u populací Microdochium nivale, Zymoseptoria tritici (obr. 4) a Ramularia collo-cygni (obr. 5, 6). V uvedených případech se jedná o razantní snížení citlivosti populací ke strobilurinové látce azoxystrobin.

U Microdochium nivale se jednalo o 75 % izolátů s vysokou úrovní rezistence k azoxystrobinu (tab. 1), u Z. tritici bylo rezistentních více než 73,8 %, u Ramularia collo-cygni 87,5 % a P. teres 35,7 %.

Co se týče dalších látek, pak poměrně vysoké procento izolátů Z. tritici (cca 45,24 %) vykazovalo sníženou citlivost k prothioconazolu. K této látce pak bylo méně citlivých 97,2 % izolátů Ramularia-collo-cygni a 50 % P. teres. Část populace (22,5 %) Microdochium nivale, Zymoseptoria tritici (26,19 %), P. teres (85,7 %) a Ramularia collo-cygni (95,83 %) vykázala snížení citlivosti k fluxapyroxadu, ale jen s nepatrným překročením hodnoty 0,5 ug/ml. Poslední látkou, u které jsme zaznamenali známky mírně snížené citlivosti, byl fenpicoxamid. V tomto případě 20 % vzorku z letošní měřené populace Microdochium spp. bylo méně citlivé. U Ramularia collo-cygni vykazovalo sníženou citlivost k této látce 44,44 % izolátů a P. teres 42,8 % izolátů. U látky menfentrifluconazole jsme zaznamenali 95,8 % populace R. collo cygni a 21,4 % Zymoseptoria tritici se sníženou citlivostí. Ostatní sledované fungicidní látky se vyznačovaly v testu dobrou účinnosti na české populace vybraných patogenů. To se týká např. druhu Z. tritici, u kterého všechny české izoláty z roku 2024 vykazovaly vysokou úroveň citlivosti k fenpicoxamidu anebo druhu Oculimacula sp. s vysokou mírou citlivosti k fluxapyroxadu či prothioconazolu a M. nivale k prothioconazolu.

Tab. 1: Procento izolátů se sníženou citlivostí k fungicidům (2024)

Obr. 4: K testování na citlivost k fungicidům jsou používány monosporické izoláty, získané ze zralých plodnic patogena (pyknidy_Zymoseptoria tritici)

Obr. 5: Typická listová skvrnitost způsobená houbou Ramularia colloi-cygni se na listech ječmene plně rozvine až po vymetání

Obr. 6: Patogen Ramularia collo-cygni se v in vitro kultuře projevuje vysokou variabilitou tvorby pigmentů

Článek vznikl za podpory Ministerstva zemědělství MZE-RO1123 a NAP k bezpečnému používání pesticidů.

Dr. Ing. Ludvík Tvarůžek, Mgr. Dominik Bleša, Mgr. Pavel Matušinský, Ph.D.,
RNDr. Tomáš Spitzer, Ph.D., RNDr. Ivana Polišenská, Ph.D., Eva Lecianová;
Agrotest fyto, s. r. o., Kroměříž a Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s. r. o.
foto: 1, 4 - D. Bleša; 2 - L. Tvarůžek; 3, 5, 6 - P. Matušický